Dánská společnost Ansuz Acoustics nepatří mezi takové ty tradiční superstar v oboru high-endu, přesto byste jejímu portfoliu měli věnovat zvýšenou pozornost, protože za značkou stojí primárně Michael Børresen, jehož profesní dráhu zkraje definovala práce pro známou firmu Raidho a následně se pustil i do své vlastní značky reprosoustav, nesoucí jeho jméno nebo třeba do výroby elektroniky pod brandem Aavik a to spolu s Larsem Kristensenem, který pro změnu sbíral zkušenosti u Nordostu.

Pod jménem Ansuz Acoustics Børresen připravuje nejen audio kabeláž, byť to je primární část portfolia, ale najdete tu také patrně nejdražší světový ethernetový switch, pěkně širokou nabídku antivibračních řešení nebo třeba rezonátor, který je součástí komplexního firemního systému zemnění (Ansuz doporučuje co nejpečlivější mechanické i elektrické zemnění sestavy).

Dánové mají velmi rozsáhlý katalog, modelových řad v něm najdete celkem sedm – přesně v prostředku sedí provedení s názvem C2, která už staví na dvou důležitých pilířích firemní filozofie.

Tím prvním je stlačení hodnot indukčnosti a kapacity na co nejnižší úroveň pomocí technologie Double Inverted Holix Coil a tím druhým je technologie Anti Aerial Resonance Coil. Cílem tohoto druhého jmenovaného řešení je zvýšit odolnost vodiče vůči rezonancím a indukci elektromagnetického záření ze vzduchu.

Kabely mají elegantní šedý oplet a velmi pěkné, bytelné hliníkové koncovky, na napájecím kabelu Mainz C2 najdete ještě na jeho cestě další hliníkové pouzdro a jedno delší pouzdro. V něm patrně sídlí ona technologie AARC (byť se o tom lze maximálně domnívat, výrobce neuvádí vůbec žádné detaily ani parametry).

Napájecí kabel má také koncovky s technologií Direct Ground Connector, které ve spojení s firemním napájecím rozvaděčem minimalizují zemní potenciál. Doporučuje se také používat zemněnou přívodní zásuvku ve zdi.

Jedna z mála dalších informací, kterou se u Ansuz dovíte, je skutečnost, že čím delší kabel, tím lepší výsledky – firma jde dokonce tak daleko, že říká, že pokud nepotřebujete třeba 4 metry dlouhý základní kabel, stačí sáhnout po 2 metrech kabelu z vyšší řady.

Pokud opatrně hledáte mimo web výrobce, dospějete k informaci o tom, že uvnitř Mainz C2 je jsou kroucené vodiče s průřezem 5 mm2 s tím, že v zrcadlově otočené geometrii je doplňuje dalších 12 drátů (to je ona výše zmiňovaná technologie DIHC).

Díky čisté náhodě a shodě okolností jsme mohli Mainz C2 porovnávat krom redakčních Heimdall 2 a ZenSati Authentica také s AAI Maestoso a Transparent Premium Power Cord. Zkoušeli jsme vliv jednak na Grandinote Shinai spolu s Teac NT-503 a Fischer&Fischer SN-70, zkoušeli jsme ale hlavně různé pozice v sestavě Métronome DSC1 / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, kdy se poslouchalo přes Xavian Quarta Evoluzione na filtru GMG Power Harmonic Hammer 3000P. O detailech jednotlivých sestav se dozvíte více v pravém sloupci -->.

Kabely nicméně později hrály s obrovskou plejádou komponentů – Rotel A11 Tribute, Rotel CD11 Tribute, Aavik D-280, Aavis I-280, aqua La Voce S3 nebo třeba OPPO UDP-205, Nordodst Qb8 Mark II (namísto Nordost Frey), Emotiva XSP-1, Emotiva XPA-DR2 a s dalšími a dalšími.

„Say That You Will“ George Dukea („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) měla po připojení kabelů Ansuz zejména do předzesilovače a zdroje signálu naprosto neuvěřitelný bas. Ačkoliv vliv drahých kabelů, ať už třeba PS Audio PerfectWave AC12, SOtM pCBL-SS8-F nebo vyšší aktuální řady od AudioQuest, umí být velmi zásadní, to, co nabídl Mainz C2 jsme patrně ještě neslyšeli – ta autorita, ta fantastická pevnost a důraznost a navíc naprosto samozřejmě a reálně působící plnokrevnost a bohatost jsou strhující. Je to nejen robustní zvuk, ale také „švihá“ a umí ukázat všechnu rozmanitost, kterou basové spektrum nahrávky má. Je to dechberoucí bas z první ligy…

Vokál Loreeny McKennit byl v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) naprosto parádně artikulovaný, vkomponovaný do hudebního celku s neuvěřitelnou (správně řečeno naprosto uvěřitelnou) samozřejmostí. Tolik vrstev, odstínů a nuancí doposud upřímně řečeno redakční systém neměl – je to nádherně otevřený, perfektně transparentní zvuk, v němž zvuk zní s křišťálovou čistotou a úžasně přirozeně črtá hranice mezi hlasem McKennit a jejích doprovodných zpěvaček. Energie svobodně proudí, srozumitelnost je špičková a vůbec máte pocit, že si zvuk dosedl pevně na zem.

Nejvyšší tóny v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) někdy nezní tak úplně optimálně čistě (vlastně možná častěji, než tak zní), ale Mainz C2 jako kdyby tu zvuk vyčistil, vypucoval a lehce zapadlému činelu dodal větší soustředěnost a konkrétnost, takže nástroj najednou zněl s téměř audiofilskou samozřejmostí. Bylo tu nádherné doznívání, pevné a zponenáhla vnímatelné tak nějak jinak, dospěleji, snadněji, prostě skvěle – i tady se zvuk najednou jakoby probudil a ožil.

Bubny Billa Bruforda v „If Summer Had Its Ghosts“ („Some Other Time“ | 1997 | Discipline | 633367970527) byly fantasticky kontrolované a to ani nebyl Ansuz propojený napříč celým systémem. Byla to fantastická, fascinující a bohužel pro peněženku i snadno návyková změna, ta autoritativní samozřejmost a nadhled každé rány, ta dýchající, ba téměř živoucí dynamika jsou úžasné. Hudba je sytá, je to velký zvuk, ale zároveň má super precizní kontury, spousta energie není jen rozmáchlým výstřelem všemi směru, ale je to přesně zaostřený, propracovaný zvuk, který „drží“ i v nejintenzivnějších momentech. Zapojení Mainz C2 rozhodně posunulo prakticky všechny atributy reprodukce o notný kus vpřed, blíž směrem ke kýžené „skutečné“ nirváně.

Struny na kytaře Michaela Hedgese v „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) získaly doposud netušenou pevnost, byly to skutečné, tvrdé struny, znělé a fantasticky vykreslené. Čistota a transparentnost, které Mainz C2 probudil v celé sestavě jsou naprosto parádní, je to něco, na co si nesmírně snadno zvyknete a už se bez toho tak úplně nechcete obejít. Zvuk je jaksi najednou svobodný, je krásně čitelný a oproštěný od té mechanické báze kdesi v pozadí, prostě žije, barevný a vrstevnatý, prostě jako ve skutečnosti.

Prostor v „Messy Bessie“ Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) dostal také podstatně a zřetelně lepší formu – po zapojení Mainz C2 se otevřel, proporce se zvětšily a jako kdyby někdo smyl jen stěží postřehnutelnou vrstvu z povrchu, vrstvu čehosi, co doposud přeci jen bránilo plnému rozkvětu hudby a ten najednou přišel. Je tu vzduch, že byste si jím snad mohli doopravdy naplnit plíce, nástroje se zvětší a také jaksi „dosednou“, navíc se tedy excelentně promítne vjem hloubky nahrávky. Ne že by doposud nebyl, ale teď je prakticky holograficky konkrétní.

Obrovsky zajímavý a téměř opojný byl vliv kabelů na průměrnou nahrávku – Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96) není špatná, ale rozhodně ani špičková a může upřímně docela snadno otrávit, jestliže váš řetězec má nějakou nectnost (a který nemá…). Ona ale umí otrávit i na perfektně neutrálním řetězci, prostě tím, že z ní „vyleze“ i to nepříjemné. Nicméně napájecí kabeláž Ansuz jaksi dokázala zprostředkovat ten říz rockové skladby, tu sílu pěkně odposud, tu pevnost a dravost, ale zároveň tu nebyl ten agresivní rozměr přílišného tlačení na pilu a tak mohla jít hlasitost až na úroveň, při které začal hlukoměr varovat před dlouhodobě nežádoucí úrovní (100 dB+). A přesto ani při takové úrovni nebyl zvuk nijak nepříjemný – systém rozhodně ukazoval více z nahrávky (včetně toho, že není perfektní), ale zároveň jako kdyby to méně vadilo. Podivuhodné, ale úžasné.

Dán Michael Børresen ukazuje, že je skutečně talentovaným technikem a vývojářem (ostatně podívejte se na šíři jeho záběru) a že svou pověst nezískal nadarmo – napájecí kabel Ansuz Acoustics Mainz C2 v redakci „přistál“ tak trochu náhodou a příliš pozornosti jsme mu původně věnovat už kvůli jeho nemalé cenovce nechtěli a přesto stačilo zapojit jej na pár minut a z „jen tak pro zajímavost“ se stalo „páni, tohle bych chtěl mít“. Mainz C2 nabízí nesmírně pevný, konkrétní a energický zvuk, váš systém dokáže strhujícím způsobem „rozsvítit“ (říkejme tak kombinaci prvoligové transparentnosti, otevřenosti, dynamičnosti a detailnosti). Je to kabel, o kterém možná výrobce možná na jednu stranu tají prakticky všechny informace, na stranu druhou za něj mluví výsledky – zapojte jej a dost možná už nikdy nebudete chtít ani potřebovat nic jiného.

Kč 88 400,- / 1 m

Kč 132 600,- / 2 m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ skutečně referenční kabel, kdy téměř nepotřebujete dražší

+ bytelné zpracování

+ pevnost a údernost

+ žádná děsivá váha nebo neohebnost

ZÁPORY

- nic, co by i v kontextu drahého high-endu mělo cenu řešit

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet