Německý Lindemann patří mezi značky, které si svou cestu světem reprodukované hudby hledají poměrně svébytně – přístroje nemusí být velké, nemusí mít záplavu ovládacích prvků a vlastně ani nemusí zdůrazňovat svou technickou podstatu. Za nenápadným zevnějškem ovšem bývá docela promyšlená konstrukce. Norbert Lindemann má ostatně na co navazovat, od integrovaných zesilovačů AMP z devadesátých let přes přehrávač CD1, u něhož už před koncem minulého století řešil převzorkování digitálních dat, až po dnešní síťové komponenty. Vývoj i výrobu přitom firma nadále drží v Německu a v relativně malých sériích.

Řada Woodnote tuto filozofii zhmotňuje v opravdu kompaktním formátu, s důrazem na krátké signálové cesty a soustředění na podstatné. Samotný název odkazuje na přirozený hudební zvuk, podle konstruktéra třeba ptačí zpěv, což je vzhledem k firemnímu směřování docela příhodné. Vedle již zkoušeného modelu Woodnote Combo a síťového transportu Bridge je tu Solo – přístroj pro ty, kdo už zesilovač mají, případně chtějí použít samostatný koncový stupeň nebo aktivní reprosoustavy. Zůstává tak digitálním centrem sestavy, jen její výkonovou část nechává na vás.

Vzhledově se Solo drží stejného receptu jako jeho sourozenec. Nízká, dozadu protažená skříň kombinuje stříbřitý kov s dřevěným prvkem na čele, přičemž právě kontrast technického a přírodního materiálu přístroj příjemně odlišuje od obvyklých černých či stříbrných krabiček. Dřevo tu není pouhou tenkou linkou, ale výraznou plochou, do níž je zasazený tmavý obdélník displeje a vedle něj jediný kruhový ovladač. Sluchátkový konektor zůstává stranou vlevo. Celé to má trochu retro nádech, ačkoliv proporcemi a střídmostí jde o veskrze současnou elektroniku.

Čelní OLED displej ukazuje zdroj, hlasitost a ztlumení. Otočením knoflíku měníte poslechovou úroveň, krátkým stiskem přístroj zapnete, za provozu umlčíte a přidržením vypnete. Přiložená infračervená dálka přidává volbu vstupů, řízení přehrávání i nastavení jasu displeje. Pro podrobnější konfiguraci a procházení hudby je určena aplikace LINDEMANN pro iOS a Android, uzpůsobená telefonům i tabletům, se světlým nebo tmavým rozhraním. Zastřešuje také ovládání více firemních přehrávačů v různých místnostech.

Na zadní straně jsou analogové výstupy v symetrickém provedení XLR i nesymetrickém RCA, dostupné současně a s volitelnou regulací hlasitosti. Digitální signál přivedete koaxiálním nebo optickým vstupem, stejná dvojice konektorů slouží také jako digitální výstup. Nechybí LAN, USB-A, HDMI eARC a dvě antény pro bezdrátovou komunikaci. Analogový vstup tu nenajdete, Solo je důsledně zaměřené na digitální zdroje. HDMI umožňuje připojit televizor a ovládat hlasitost či ztlumení jeho dálkáčem, USB je hostitelské rozhraní pro paměťová média a externí CD mechaniku.

Síťová výbava zahrnuje TIDAL, Qobuz, Deezer, HighResAudio a Spotify, včetně TIDAL Connect, Qobuz Connect a Spotify Connect, přístroj má také certifikaci Roon Ready. Hudbu z domácího úložiště zpřístupňuje přes UPnP / DLNA, k dispozici jsou internetová rádia, podcasty a přehrávání bez mezer. Maximum představuje PCM 384 kHz / 24 bitů a DSD256, přes Wi-Fi je limit nižší, konkrétně 192 kHz a DSD128. Bluetooth 4.2 používá kodeky SBC a AAC.

Podstatnější než samotný seznam funkcí je ovšem způsob, jakým Lindemann s digitálními daty zachází. Firma dlouhodobě zdůrazňuje rozdíl mezi správně přenesenou informací a přesností okamžiku, kdy se tato informace promění v analogový signál. Už původní koncept HiDRA používal vyrovnávací paměť FIFO, do níž se data zapisovala a z níž se následně četla podle nově vytvořeného hodinového signálu. Transport tak dodával obsah, ale neurčoval přímo časování převodu. U současných streamerů jde o návazný princip: datový proud ze síťového procesoru dostane vlastní přesnou časovou základnu, oddělenou od méně příznivého prostředí samotného streamovacího modulu.

Solo tuto myšlenku rozvíjí dvoustupňovým řešením, které výrobce pojmenoval „De-Constructed DAC“. V digitální části probíhá synchronní převzorkování a delta-sigma konverze do jednobitové podoby DSD, následný převodníkový modul se pak stará o filtraci a regulaci úrovně. Smyslem je rozdělit jednotlivé úkoly a omezit vzájemné ovlivňování digitálního zpracování a citlivé analogové části. Není to tedy jen otázka výběru převodníkového čipu, ale hlavně toho, jakou práci mu konstruktér ponechá a jakou obstará ještě před ním.

Konkrétním základem je AK4493S od japonských AKM, zapojený do symetrické signálové cesty. Elektronika používá čtyřvrstvou desku plošných spojů s oddělenými digitálními a analogovými sekcemi, symetrické výstupní filtry pak staví na obvodech OPA1637. To jsou plně diferenciální operační zesilovače Texas Instruments, určené právě pro nízkošumové audio aplikace, filtraci a buzení symetrických signálových cest. XLR konektory tedy mají oporu i ve vnitřní koncepci přístroje.

V režimu DSD podle Lindemann převodník pracuje jako filtrační obvod bez využití svých digitálních filtrů. Neznamená to ovšem, že by v přístroji žádné digitální zpracování neprobíhalo – samotné vytvoření DSD proudu je právě jeho výsledkem. Alternativní režim PCM zachovává původní vzorkovací frekvenci, nadále však používá synchronní převzorkování pro omezení jitteru; nativně propouští také DSD.

Časování obstarává přesný MEMS oscilátor, výrobcem označovaný jako femto hodiny, ve spolupráci s FIFO přetaktováním. Účelem této dvojice je snížit závislost následného převodu na časových nepřesnostech příchozího signálu. Samostatnou pozornost dostalo napájení: uvnitř je lineární zdroj s transformátorem R-core a nízkošumovými lineárními regulátory napětí. Zveřejněný konstrukční popis výslovně zmiňuje vynechání spínaných DC/DC měničů, tedy snahu odstranit jeden z možných zdrojů vysokofrekvenčního rušení přímo u jeho vzniku.

Pro poslech sluchátek je připravený analogový zesilovač ve třídě A, vyvedený na 6,35mm jack. V aplikaci lze přepnout jeho úroveň do režimu High, přidávajícího 12 dB. Udávaný dynamický rozsah převodníkové části přesahuje 130 dB, THD+N má být pod 0,0002 % při 0 dBFS a frekvenční rozsah sahá od 1 do 100 000 Hz při poklesu o 3 dB.

Woodnote Solo má při běžném provozu příkon 6 W, maximálně 10 W a v pohotovosti 0,5 W. Celé zařízení se vejde do rozměrů 20,7 × 6,2 × 25 cm (š × v × h) a váží 1,8 kg.

Maličký Woodnote Solo jsme používali jak v sestavě Accuphase E-700 / Fyne Audio F1-5 / Fyne Audio S-Trax namísto Bluesound NODE (Gen 4), tak s Cambridge CXA81 / XAVIAN Unica místo Eversolo DMP-A6 Gen 2, nakonec ale i v systému s Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR / KEF Blade One Meta, kde se postavil místo Métronome DSC. O kabeláži, filtraci, podložkách a dalších doplňcích a opatřeních se dočtete v pravém sloupci -->.

Basový základ ve „when the party’s over“ (Billie Eilish | „When We All Fall Asleep, Where Do We Go?“ | 2019 | Darkroom | 00602577427640) má pro zpěvačku typicky akcentovanou podobu, hlubokou, rozmařile objemnou, silnou, na dobrých systémech však přesto strukturovanou. Nejde jen o anonymní hučení. Maličký Lindemann se tedy nebojí a kvalita základu je daleko nad tím, co byste instinktivně od tak malého zařízení očekávali. Mnohem víc tím pádem odpovídá ceně, ne rozměrům. Bas se pak jevil hlavně přesným, začátek a konec tónů mají pevnou kontrolu a dobrou jistotu, stejně jako energii. Rozhodně civilní, ale velmi solidní.

Lindemann je znám svým laděním do neutrality, což je dobře znát na „Blue Monday“ (Flunk | 2014 | Beatservice Records | 7035538882326). Nahrávka je to slušná, ač rozhodně ne audiofilská. A právě takovou ji slyšíte. Žádné efekty nebo emotivní projevy, je to prostě čisté a vyvážené. Nemáte pocit, že by Woodnote Solo chtěl zvuk precizně utahovat ani mu naopak dávat uvolněnou pohodovost. Svým způsobem to je naprosto civilní a transparentní ve smyslu „v dobrém i ve zlém“. Jsou jistě i analytičtější zařízení, přesto čitelnost odpovídá nárokům.

Na druhou stranu, ač Woodnote Solo působí skutečně vybalancovaně, takové to pásmo agresivnějších výšek, kterých je kupříkladu ve „Fool’s Game“ (Bonnie Raitt | „Silver Lining“ | 2002 | Capitol Records | 00724353181659) docela dost, se zdá být maličko tlumené. Díky tomu i hodně živá, jiskrná a občas až hrubší skladba nezní nijak agresivně, vlastně má v sobě cosi uhlazeného. Křehká struktura činelů tu fakticky je, není nezřetelná, omezení se týká právě oné jinak až přehnané zvonivosti a příkrosti.

Šťavnatě jižanské rytmy se zdravou dynamikou v „Muy Tranquilo“ (Gramatik | „Street Bangerz, Vol. 3“ | 2010 | Cold Busted) působily střídměji, než je obyčejně zvykem, přesto kontrast tónů vnímáte zřetelně. Je tu jasná kontrola a pevnost, nicméně celkově se přístroj chová naprosto neokázale, až zdrženlivěji. Tedy žádné bombastické objemy nebo pocit obrovského tlaku, přesto ve správném okamžiku má třeba důraz bubnu sílu a dobrý švih. Kontrola je tedy zjevně nadřazena působivosti.

Woodnote Solo nabízí opravdu čisté podání, respektive nezabarvené, nezkreslené, zároveň ale neutrální, nepřidávající nic navíc. Dobrá nahrávka tak zní dobře, průměrná průměrně a tak dále. Štěstí, že „String Quartet No. 1 – Moonlight Love, Day of Love“ (Shigeru Kishida String Quartet | „Works Vol. 1, Live in Kyoto“ | 2025 | Universal | 00602488069540) patří mezi ty hezké. Díky tomu si skrze Lindemann transparentně vychutnáte textury a pečlivě rozdělené zvuky, všechno je organizované, takříkajíc „nohama na zemi“. Zvuk na sebe nijak neupozorňuje; to, že je dobrý, oceníte hlavně, když se soustředíte na přirozenost tonality smyčcových nástrojů. Působí totiž pečlivě a opravdově. Možná méně sytě, méně zaostřeně, než je obvyklé, leč přesto autenticky – prostě proto, že se do nich nemotá přístroj jako takový, respektive nějaké jeho zpracovací algoritmy.

Dessnerova moderní klasika „St. Carolyn by the Sea“ (2014 | Deutsche Grammophon | 00028947924579) měla organizovanou, nicméně ne tak úplně holografickou zvukovou scénu. Na jednu stranu se v ní rozhodně neztratíte, působí to zvládnutě, na straně druhé tu možná maličko schází trošku větší zaostření. Woodnote Solo má nicméně docela vzdušný, otevřený zvuk, který umí rozkvést do mírně nadstandardních rozměrů. Ale k úplné holografičnosti nedochází.

Svou velmi korektní zvukovou podstatu Woodnote Solo stvrdil i v „I Walk A Little Faster“ (Beverly Kenney | „Born To Be Blue“ | nahráno 1959 | UMG | 00602577072147). Nahrávka sama má navzdory solidnímu remasteru neklamné znaky svého stáří, které je možné ale brát jako hezkou atmosféru. Lindemann tohle poctivě reflektuje, ukazuje věci, jak jsou, bez vlastních interpretací, nepočítáme-li všeobjímající klid a civilnost.

Maličký streamující D/A převodník je praktickým kompaktním přehrávačem s fajnovou aplikací a hlavně neutrálním zvukovým podáním, stavícím především na klidu a vyrovnanosti. Nemá obrovskou konektivitu, sofistikovaná nastavení nebo cokoliv jinak „moderního“, přesto svou práci odvádí skutečně poctivě. Snad jen díky cenové blízkosti modelu Woodnote Combo s integrovaným zesilovačem dává smysl poohlédnout se spíše právě po něm, nemáte-li nějaký již opravdu pečlivě vybraný a oblíbený kousek. Nicméně je-li tomu tak a chcete jako zdroj něco opravdu pravdomluvného, není Woodnote Solo špatnou volbou.

Kč 45 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/2e9b2e59-2878-40b1-8355-660582365d88

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobrá aplikace

+ poctivě neutrální výstup, který přesto nezní suše

+ zvuk zcela adekvátní cenové relaci přístroje

+ kompaktní rozměry usnadňují instalaci

ZÁPORY

- verze se zesilovačem se zdá být i vzhledem k ceně smysluplnější

- start a reakce systému nejsou úplně nejrychlejší

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet