Britské hi-fi má zvláštní schopnost rodit značky, za nimiž stojí především jeden člověk a jeho představa o tom, jak by se věci měly dělat. Do této společnosti patří také Trilogy, založená roku 1990 konstruktérem Nicem Poulsonem. Ten prošel v osmdesátých letech technickým zázemím BBC, odkud si podle vlastních slov odnesl důraz na kvalitu, spolehlivost a pečlivé dotažení jednotlivostí. Jeho práce přitom zdaleka nekončí u reprodukce hudby – podílel se také na elektronice osvětlovacích systémů letištních drah. A pokud vám jeho jméno přesto nic neříká, možná budou povědomější značky IsoTek a Isol-8, s jejichž vznikem je rovněž spojen. Napájení tedy rozhodně není oblast, kterou by v Trilogy považovali za nutné, ale jinak nepříliš zajímavé příslušenství zesilovacích obvodů.

Poulson popisuje svůj přístup jako hledání řešení od základních principů. Namísto drobných úprav již existujících zapojení se snaží nejprve pojmenovat samotný problém a teprve potom hledat obvod, který jej vyřeší. Zní to pochopitelně trochu jako obvyklé firemní prohlášení, nicméně u Trilogy se tento postoj propisuje i do konkrétních konstrukcí. Zvláštní prostor má v rámci značky divize S.P.D., tedy Special Products Division, určená osobitým, někdy i malosériovým projektům, které Poulson osobně sestavuje a testuje. Integrovaný zesilovač 921 ovšem patří do běžné nabídky a představuje její dostupnější vstupní bod. Podle firemní chronologie se objevil v roce 2023.

Na pohled jde o přístroj poměrně střídmý, široký a nízký, s čistými plochami a jen lehce tvarovaným čelem. Tělo je sestavené z bytelných hliníkových panelů, dostupných ve stříbrném nebo černém provedení. Výrazným bodem je červený bodový displej, vedle nějž najdete velký otočný ovladač a drobná tlačítka. Žádné grafické efekty, žádné obrázky – jen dobře čitelné provozní informace. Masivní kov tu přitom není pouze pro pocit hodnoty; přispívá k mechanické pevnosti celku a tvoří také součást tepelného hospodářství.

Zajímavé je právě chlazení. Zvenku nevyčnívají obvyklé řady žeber, teplo odvádějí samotné silné bočnice. Při provozu se proto zahřívá i na pohled hladký plášť. Horní kryt je zevnitř tlumený a zasouvá se do vodicích drážek, šrouby jsou soustředěné na zadní straně. Celek tak působí vizuálně velmi uklizeně, aniž by kvůli tomu musel být nějak zvlášť extravagantní.

Ovládání stojí na kombinaci otočného prvku a tlačítek ESC a ENT, tedy návratu a potvrzení. Jednoduché čelo přitom skrývá překvapivě široké možnosti nastavení, ač ne úplně uživatelsky snadno dostupné. Vstupy lze pojmenovat a dorovnat jejich hlasitost, určit výchozí poslechovou úroveň po zapnutí nebo upravit vyvážení kanálů. Displej umí zobrazovat hlasitost v decibelech i běžnou číselnou stupnicí, jeho jas lze nastavit ručně nebo přenechat automatice. Nechybějí hodiny a časovač s nastavením zapínání a vypínání pro jednotlivé dny týdne. Režim FILM pak dovoluje obejít běžnou regulaci hlasitosti při začlenění do sestavy domácího kina.

Součástí výbavy je kovový dálkový ovladač, jehož tlačítka se při pohybu rozsvítí. Přístroj navíc umí ukázat provozní teplotu každého kanálu zvlášť. Otočný prvek na čele není klasickým potenciometrem, nýbrž ovládacím enkodérem; samotná změna úrovně probíhá elektronicky. Digitální řízení uživatelského rozhraní tedy neznamená, že by se do digitální podoby převáděl také hudební signál.

Zadní panel odpovídá čistě analogovému zaměření. Nabízí pět stereofonních linkových vstupů RCA, doplněných výstupem Send. Reproduktorové terminály jsou roztažené k levému a pravému okraji. Symetrické XLR tu nenajdete, stejně jako digitální vstupy, síťové rozhraní nebo sluchátkovou zásuvku. Také gramofon potřebuje vlastní externí předzesilovač. Jednotlivé kanály příslušného vstupu jsou umístěné vedle sebe, takže při zapojování stojí za to věnovat pozornost popiskům.

To nejpodstatnější se ovšem odehrává uvnitř. Trilogy nepojímá 921 jako samostatný předzesilovač a koncový zesilovač, které se pouze nastěhovaly do společné skříně. Veškeré potřebné napěťové zesílení obstarává jediný vysoce lineární stupeň, přímo spojený se složeným výstupním stupněm s japonskými bipolárními tranzistory. Zjednodušeně řečeno: první část vytvoří potřebný napěťový rozkmit, druhá poskytne proud pro reprosoustavy. Výrobce zdůrazňuje široké pásmo a malé množství celkové paralelní zpětné vazby.

Uvnitř najdete převážně diskrétní konstrukci, přičemž rozborka přístroje zveřejněná v časopisu LP International identifikuje výstupní tranzistory Toshiba. Popisuje také stejnosměrná serva, která hlídají nežádoucí DC složku a umožňují obejít se bez vazebních kondenzátorů v signálové cestě. Na vstupní desce jsou relé pro volbu zdroje a elektronická regulace hlasitosti využívající obvod Analog Devices. Minimalismus signálové cesty tu tedy neznamená absenci pomocných obvodů, ale jejich nasazení tam, kde mají konkrétní úkol.

Také prostorové uspořádání sleduje krátké cesty signálu a napájecích proudů. Napěťový stupeň je na samostatné desce nad hlavní deskou výstupní části a napájení. Každý kanál má vlastní usměrnění a filtrační kondenzátory, napájené odděleným vinutím společného transformátoru. Toroid je umístěný přibližně uprostřed skříně, mezi oběma zesilovacími moduly. Smysl takového rozložení je praktický: energetické zásoby zůstávají blízko místa spotřeby a citlivější obvody nemusí sdílet dlouhé spoje s proudově namáhanou výstupní sekcí.

Zesilovač má deklarovaný výkon 75 wattů na kanál, doporučenou impedanci zátěže 3–16 ohmů a frekvenční rozsah 5–100 000 Hz v toleranci ±0,5 dB. Vstupní impedance činí 50 kohmů, citlivost 500 mV. Výrobce udává zkreslení pod 1 % s váhováním A při jmenovitém výkonu do 8 ohmů a upozorňuje také na invertující zapojení, tedy obrácení absolutní polarity signálu. Maximální příkon dosahuje 360 wattů, v pohotovosti jednoho wattu.

Fyzicky má 921 šířku 46,5 cm, výšku 10,6 cm a hloubku 31,2 cm, respektive 35 cm včetně konektorů. Váží 11 kg.

Poslech Trilogy 921 probíhal zejména v kombinaci s Blade One Meta od KEF, kde zesilovač spolupracoval s Métronome DSC. Nahrazoval tak osvědčený set Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR. O filtrech, kabelech, antivibračních řešeních a dalších položkách sestavy se dozvíte ze soupisu v pravém sloupci -->.

Hned zkraje řekněme, že ať už předpokládáte cokoliv, tak vás Trilogy velmi pravděpodobně překvapí. Kombinuje totiž hodnoty ne úplně běžné. Navzdory papírově běžnému výkonu třeba v nebojácných nízkých frekvencích u „Paper Tiger“ (Beck | „Sea Change“ | 2002 | Geffen | 493 393-2) drží jejich formu skvěle čitelnou. Ne dokonale, ale rozhodně parádně i nad rámec své cenové hladiny. Ani velké KEF nepostrádaly pod jeho vedením dostatečnou jistotu. Co však bylo důležitější, tohle všechno, to oddělení, zřetelná definice i vnitřní plnost se jen heboučce linou. Základ je masivní, přitom však sladký a vřelý, uvolněně bublá, měkce tepe a evokuje až lampové kvality, aniž by se ztratila autoritativní čitelnost. Možná je v charakteru 921 lehké „bříško“, obejde se však v každé situaci bez dunivosti nebo pocitu přehnanosti, jen krásně vyplňuje prostor.

Jazzová zpěvačka a skladatelka Cécile McLorin Salvant má trochu specifický styl projevu i barvu hlasu, oboje může být na analyticky neutrálních sestavách jaksi pronikavé. V titulní skladbě alba „Ghost Song“ (2022 | Nonesuch | 075597914672) je to velmi dobře znát. Trilogy 921 ale hraje středy měkce a se sametovým polibkem, v němž není ani nejmenší stopy po nepříjemnosti. Naopak: spousta barev, sytý objem, krásná podstata. A zároveň pocit jasného a energického zpěvu přesně podle zpěvaččiných způsobů. Libozvučnost má „anglický“ základ, který tu a tam cítíte i z jiných tamních dobrých konstrukcí, je ho však díky čemusi ještě víc, působí organičtěji a má v sobě cosi až luxusního. Přitom však i tady vnímáte, že čistota a kontrola nejsou cosi, co by vývojáři obětovali ve prospěch krásy, rozlišení je dospělé, detailů požehnaně, aby hudba zněla v bohaté komplexnosti.

Jakkoliv je základem a podstatou Trilogy 921 jeho jemná elegantnost, projev bez divočin či extrémů a tonální sytost, nejsou tyhle zdánlivě příjemné, ale „nepřesné“ veličiny překážkou ve vnímání pravdivosti nahrávek. Možná všechno působí trochu subjektivním způsobem, leč stále přesvědčivě. A hlavně kultivovaně. Týká se to i vysokých not v „Constantinopole“ (Patricia Barber | „Modern Cool“ | 1998 | IMPEX | IMP8333). Tóny mají znělost, sebejistý tvar, čistý a zřetelný průběh i věrnou kovovost s živým dozvukem. Cinkání je reaktivní, energické, dostatečně průbojné, přesto hlavně naprosto klidné. Působí to jako hluboká jistota a velký nadhled, nic není agresivní, suché nebo snad technicistní.

U komplexní hudby s velkým orchestrem, jako jsou Rachmaninovovy „Symfonické tance, op. 45“ (Lorin Maazel / Berliner Philharmoniker | „Symphonic Dances, op. 45“ | 2008 | nahráno 1984 | Deutsche Grammophon | 410 894-1) by se mohlo zdát, že 75 wattů není pro špičky žádný slavný výkon a při vyšších hlasitostech může dojít ke kompresi nebo vzniku nejistot. Ať už je v tomto ohledu trik Trilogy 921 jakýkoliv, působí hudba hodně dynamicky. Možná ne tím moderním střelhbitým způsobem, ale sytost, váha a důraz umí gradovat, hlavně takovým tím houpavě poddajným stylem. Můžete hrát i docela tiše a kontrast „drží“, zatímco při vyšší hlasitosti snadno a ochotně vyvěrá to potřebné niterné drama. Je to čirá radost poslouchat, energie proudí, vše je uvolněné a kultivovaně dospělé. A po nejistotě ani památka. Za dané peníze a v integrovaném konceptu si dynamika zaslouží rozhodně chválu.

Aktuální trendy v hi-fi i high-endu směřují k „objektivismu“, k absolutní čistotě a zřetelnosti nuancí. Případně k úplně subjektivistickému podání. Trilogy 921 ve svém výstupu umně, šarmantně a muzikálně kombinuje obojí. Na „ne-tak-extrémně-drahý“ integrovaný zesilovač vykazuje pečlivou kontrolu, pevnou ruku a zřetelnost, díky níž „The Host of Seraphim“ (Dead Can Dance | „The Serpent’s Egg“ | 1988 | 4AD | RTD CD 92) může ukázat svou velikost a vrstevnatost. Na druhou stranu je dominantním rysem organická plynulost zvuku, fascinující pocit homogennosti a „snadnost“. Čitelnost je přirozená. Nevystupují tu nejzazší nuance, ale jsou tam. Možná je to celkově spíše trochu jemné, a přesto nemáte pocit nejistoty. Velmi zajímavé, zcela neexplicitní a netechnické, vlastně až smyslně syté; navzdory tomu krásně zřetelné, tady už vám reálně nic neschází.

Nikoliv opulentní, přesto velký projev Trilogy 921 roztáhl i scénu Sylvianovy „Orpheus“ („Secrets of the Beehive“ | 2019 | nahráno 1987 | Virgin | 679 533-6) do moc hezkých proporcí. Hlas přitom sedí jistě v centru, nic nepůsobí monstrózně přehnané ani difúzně všudypřítomné. Naopak, prim tu hraje ona již citovaná organická celistvost a otevřená prostornost. Snad je to i onou nenucenou kontrolou, kdy všechno sedí, aniž by byl cítit technický tlak, ale hudba vás snadno obklopí, uchopí a vtáhne do sebe.

Hlavním rysem Trilogy 921 je emotivní, barevný a tím vším muzikální zvuk, stavící přesto na vlastně pravdivých základech. Veselá „Chan Chan“ (Buena Vista Social Club | 1997 | World Circuit | WCD050) měla hezké tempo, zřetelnou rytmičnost, přesto hlavně radostnou pohodu a velkou sytost. Šťavnatá muzikálnost možná není dokonale striktní, leč bezstarostně vás může provázet hodinami hudebního materiálu, který snadno rozkrývá.

Integrovaný zesilovač Trilogy 921 patří mezi ty kousky, které v záplavě produktů procházejících nám rukama a ušima vyčnívají z řady. Tam, kde dnes primárně cítíme snahu o nejvyšší možnou přesnost, objektivní čistotu a „výkonnou“ energii, si jde trochu vlastní cestou. V jednoduchém šasi totiž kombinuje jak schopnost zobrazit květnatou barevnost, tak i umění udržet hudbu kontrolovanou a věrohodnou. Výsledek je nesmírně muzikální, poslechově univerzální a skutečně high-endový. Přitom ve světě momentálních (a asi i budoucích) cenových extrémů nejde o levnou věc, nicméně s ohledem na výsledek přiměřeně drahou – tak jak jsme high-end vnímali před mnoha lety. Hledáte-li zesilovač s mimořádnou mírou zábavnosti, vysokou kultivovaností a přesto dostatečnou technickou jistotou, Trilogy 921 je krásným řídicím prvkem pro vaši sestavu.

Kč 175 126,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/8c97898c-e04f-491f-b3d2-d0e7ae646bf8

--- --- --- --- ---

KLADY

+ čisté a jednoduché řešení

+ hebká muzikálnost

+ za dané peníze až neuvěřitelná kontrola basového spektra

+ vřelý zvuk, který ale „nezpomalí“ třeba ani rockovou hudbu

ZÁPORY

- pro někoho může být škoda, že chybí XLR, případně phono / DAC a podobné „modernosti“

- nastavení dostupná jen uživatelsky ne úplně přívětivým způsobem

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AUDIOSTUDIO | www.hifido.eu 

fSdílet

Tweet