Dánský Ansuz je jedním z brandů, sdružených pod Audio Group Denmark a primárně funguje jako výrobce kabeláže, ale také antivibračních doplňků a řešení pro snížení šumové úrovně sestavy. V nabídce krom kabelů najdete elektrické distribuční jednotky, ethernetové switche, rack, podložky pod komponenty i reprosoustavy nebo plejádu doplňků s různými koncovkami, které zasunete do volných vstupů a výstupů, aby došlo k výrobcem deklarovanému ponížení celkového rušení a tím zlepšení kvality zvuku.

Sortz, tak jako klasická kabeláž, jsou k dispozici v několika úrovních. S3 neboli Stainless Steel (primárním materiálem je tu tedy ocel), C3 (tady funguje měď) a T3 (zde je v centru dění titan).

Co se týká formy, jde vždy o nevelkou „patronu“, která připomíná standardní kabelovou koncovku, z níž ale místo vodiče čouhá jakási měděná patrona, v níž se ukrývají firemní řešení. Vybírat můžete cinch, XLR (v obou podobách), BNC (to výrobce prohlašuje za nejúčinnější upgrade), ale taky USB nebo LAN.

Nejvyšší série T3 má tmavě šedou barvu, C3 měděnou a S3 světle šedou, všechny svým provedením jasně odkazují na použitý dominantní materiál.

Jaká tedy má být primární funkce? Po zasunutí do volného konektoru mají Sortz signifikantně snižovat úroveň rušení, které do přístrojů vniká vzduchem nebo po zemnící vrstvě. A výsledek dle specifikací má být samozřejmě o to čistší signál a jasnější poslech.

Už v základní sérii najdete uvnitř stočenou zlatou cívku AARC (Anti-Aerial Resonance Control), což je řešení obsažené třeba i ve firemních komponentech a reprosoustavách. Cívka má dvojité protisměrné vinutí, která má absorbovat a díky geometrii vzájemně vyrušit příchozí rušení. Je tu také maličká tyčka ze zirkonia, které AGD přisuzuje velký vliv na snižování mechanických rezonancí.

Výrobce nicméně neříká, v čem se jednotlivé řady liší, pokud by se to nicméně zakládalo na filozofii identické s komponenty a reprosoustavami, je to vlastně stále totéž řešení, jen vícenásobné. To je ostatně kouzlo toho, proč produkty Audio Group Denmark zachovávají stálou charakteristiku, jen dotaženější tím víc, čím výše v kategorii jdete.

Sadu doplňků Sortz všech tří úrovní (tedy u RCA – na zkoušku jsme měli ještě S3 v LAN a XLR a C3 v RCA a XLR verzi) jsme měli možnost zkoušet primárně v hlavní sestavě – na Métronome DSC, Norma Revo SC-2 LN a Revo PA 160 MR, poslouchalo se s KEF Blade One Meta. O použité kabeláži, doplňcích všeho druhu (akustika, rezonance, napájení….) se dozvíte v pravém sloupci -->.

Jako první přišla na řadu skladba „Suntoucher“ od Groove Armada („Goodbye Country (Hello Nightclub)“ | 2001 | SONY | 828765357821) s nebojácným elektronickým beatem. Začali jsme vždy cyklus zkoušení bez zasunutých koncovek, pak jsme projeli různé verze cinchů, pak obě podoby XLR a pak LAN. No a nakonec jsme to do sestavy umístili všechno, abychom zjistili, zda je efekt kumulativní a pokud, tak nakolik. Je to o dost víc běhání a přepojování, než by si člověk připustil, jestliže si budete chtít vybírat a zkoušet, doporučujeme dost času a prostoru. Nicméně zpět k rozdílům, protože mezi ocelí, mědí a titanem je jednoduše slyšitelný rozdíl, což je vlastně samo o sobě fascinující. U S3 došlo k jistému uvolnění a také drobné podpoře objemu basové linky, byla poddajnější a hutnější. To C3 objem zase trošičku uklidní (i když je pořád výraznější, než v neosazené sestavě), ale přidá citelně na jistotě kontur a prostě celkovém pocitu definice. Pevnější a důraznější bas zároveň. T3 na závěr bas proměnil v rozhodně nejaudiofilštější – nejméně nápadný, velmi klidný, přesto nejbohatší co do informací, odstínů, nejjistěji ukazující celý průběh tónu, od geneze po doznění. Verze T3 jednoznačně podtrhuje pocit „normálnosti“.

Co však bylo pro nás dalším překvapením (a rozhodně to komplikuje celý proces případného výběru), to byla skutečnost, že zasunutí základního S3 modulu v LAN podobě do switche přineslo pocit výraznější síly a dynamičnosti v téže skladbě, trochu proti základnímu dojmu z obdobného RCA. Na druhou stranu, pocit uklidnění se projevil i po osazení XLR modulu C3, na analogových vstupech bylo vlastně maličko jedno, jakou formu konektoru jsme zvolili – charakter proměny byl reálně stejný.

A co udělaly všechny osazené moduly v souhrnné hodnotě atakující čtvrt milionu? Inu, když jsme se k tomuhle osazení propracovávali, dávalo zvukově výrazně větší smysl dát jeden (možná dva) moduly do jednoho zařízení, spíš než jimi zaplnit všechna dostupná rozhraní. Tj. raději jedním kouskem ošetřit předzesilovač, dalším switch, pak ještě DAC atd. atd. Minimálně u předzesilovače se zdálo, že víc než dva moduly už přináší jen skutečně malou změnu, respektive neproporční výši investice. Zato rozdíl mezi jedním a dvěma je skoro stejný jako u žádného a toho prvního… Tohle nicméně rozhodně bude záležitost pro experimenty dlouhých zimních večerů.

Ani na mezzosopránu Sarah McLachlan v „Angel“ („Closer“ | 2016 | SONY | 888880682284) nebylo nijak zatěžko rozpoznat různý vliv různých koncovek a sérií. Zatímco cinchová S3 jako když pomůže zvuku vydestilovat formu a podpoří tu jistou krystalickou jasnost záznamu, jakoby tedy reprodukci zaostří, tak C3 vám pomůže odkrýt objektivně stejné nebo možná i o maličko větší množství detailů (zejména těch jemných éterických dozvuků), ale mnohem jemněji, hladčeji, jako by se tu objevil dotek měkkosti nad přeci jen trochu tvrdší nahrávkou. No a T3, tam dojde k výraznému potlačení onoho jaksi chladného, trošku „průmyslového“ vjemu. Vlastně je to až zenový, vzdušný, harmonický a přesto lehoučký a otevřený zážitek.

Podivuhodné bylo ale opět zapojení LAN modulu – ač v nejnižší specifikaci, zdálo se, že má vliv prakticky nejsignifikantnější. To pochopitelně může být „sestava od sestavy“, ale v té naší narostly jak proporce, tak čitelnost. Naopak ale třeba XLR ve specifikaci C3 do systému vnesl až příliš jemnosti (jakkoliv to je také osobní věc), ztratila se prakticky úplně průbojnost živého zpěvu. Nutnost experimentování je tak bohužel nevyhnutelná.

Křišťálový zvuk vibrafonu Garyho Burtona dobře reflektuje název skladby i alba „Crystal Silence“ (2009 | ECM | 176 8057) – je to moc hezký záznam svěžího, jasného kovu s dlouhými, konkrétními dozvuky. Modul S3 v RCA verzi zlepšil separaci či chcete-li zjednodušil čitelnost, nicméně tóny jako kdyby byly o něco kratší, zatímco u C3 se výšek objevilo pocitově více, robustnější a bohatší tóny a čitelnější byly právě díky tomu, nikoli díky pocitu větší zaostřenosti. U T3 pak došlo k jistému usazení v objemu, ale zato šlo jednoznačně o nejpřirozeněji působící cinkání a zvonění – žádný takový ten pocit podivně rezonujícího vibrafonu, působící trochu jako třepotavá ozvěna v prostoru. S T3 ne, jen čistý, civilní tón.

Opět jsme však – vůči ceně a v poměru k ostatním – v daném konkrétním momentu a systému docenili LAN modul S3, který zvuk celkově zklidnil. Jako by streamovací větev byla nějakým způsobem citlivá na elektrickou filtraci (nebo je to uzemnění?) všeho druhu, protože samozřejmě samotné bity a bajty zůstávají nedotčeny.

Jazzovou divočinku „Uh Uh“ od Thundercat („Drunk“ | 2017 | Bandcamp | BFCD064) si rozhodně užijete, máte-li rádi našlápnout energii s razantní basovou linkou. Oproti „neošetřenému“ stavu použití S3 mírně zlepšilo pocit napětí zejména právě v rytmické složce, zvuk byl takový odhodlanější, u C3 zase robustnější, fyzičtější, více objemu i obsahu a na T3 cítíte zdaleka nejvíce struktury – všechno má poklidně samozřejmou formu, nechybí ale ani podstata, jen působí naprosto „normálně“ a všechno běží jistěji, urovnaněji a bezprostředněji.

I tady nicméně stačilo vložit do switche LAN modul základní řady a „bum“ – změna byla cítit velice snadno, je tu víc energie, víc jistoty a hlavně z nějakého důvodu masivnější měřítko s robustnějším tělem nástrojů. Jak a proč nevíme, ale vytažení Sortz S3 LAN působilo jako vyfouknutí balónku.

Do melancholické „Walk into the silence“ berlínské šansoniérky s barovým hlasem Andrey Schroeder („Where the Wild Oceans End“ | 2014) modul S3 – stále tu hodnotíme porovnání cinchových variant – vnesl jasněji definovanou podobu kytary i právě vokálu. Ne víc detailů, ale jaksi celkově pevnější a jistější, konkrétnější pocit. C3 zase komplexnější, bohatší, expanzivnější charakteristiku, méně mechaničnosti a více organičnosti, kdežto T3 nakonec zněl nejméně působivě. Ale ne ve smyslu nedostatečné kvality, naopak pocitově nepřítomného zdůraznění, všechno se srovnalo, usadilo a i když jsme slyšeli nahrávku nejčistěji a nejkomplexněji, zároveň to bylo „nejméně reprodukované“.

Změny – stále ne „noc a den“, pořád však snadno slyšitelné i s jediným modulem; prostě tak jako u doposud popisovaných atributů – objevíte také v podání prostoru stereobáze. Drakova „River Man“ („Five Leaves Left“ | nahráno 1970 | Island Records | 00042284291521) s S3 zněla vzdušněji – zdálo se, že mezi zvuky je více místa, zejména kytara působí plastičtější, lépe či spíše zřetelněji (není to víc detailů, jen větší pocit přítomnosti) zasazená v prostoru. C3 zase zřetelně ukáže zvuky v pozadí dál a naopak dominantní kytaru a hlas víc v popředí, předozadní osa byla nejhlubší ze všech tří verzí. T3 je opět „nejusazenější“, všeho je tak akorát, vyrovnané, znovu je jasné, že titan podtrhuje pocit bezprostřednosti, máte nejvýraznější dojem, že stačí natáhnout ruku a taky si do strun brnknout. Je to organicky komplexní podání, ale jasně cítíte i mikrolokalizaci, všechno je krásně přehledné.

Sada cinchů, XLR a LAN doplňků Sortz ze tří různých materiálů byla poučným exkurzem do katalogu dánských Ansuz. Jistě, nejde o hračky nijak levné, zejména rozhodnete-li se ošetřit komplexnější systém (však on stačí třeba co do složitosti nějaký podobný tomu našemu) a ideálně ještě využít toho, že dva moduly jsou v každém zařízení lepší než modul jeden (ale tři už zase nutně nemusíte, alespoň podle naší zkušenosti), ony se ty cenovky celkem nastřádají. Je to mimochodem moc hezký způsob, jak si vlastně neinvazivně hrát – a že si vystačíte určitě na několik dní, když to budete chtít opravdu prozkoušet a vychytat. Neinvazivně v tom smyslu, že stačí zapojit do volného vhodného konektoru a poslouchat, jestli a nakolik to něco mění atd. Neinvazivně také v tom smyslu, že Sortz vlastně nemění základní pocit ze zvuku, ta která řada (ale tak trošku i to které provedení) spíše vyzdvihují nějakou jinou vlastnost „vašeho zvuku“. Není na tom nic objektivního, i když kdybychom museli, tak řekneme, že nejkomplexnější a nejvyrovnanější přínos napříč všemi atributy mají moduly T3. Přesto nutno říct, že v poměru cena / výkon právě a jen u nás zvítězil S3 v podobě LAN koncovky a taky už v systému zůstal… Takže naše doporučení? Šmahem tyhle drobné hračky neodsuzujte a naopak – vyzkoušejte je… Pěkně popořadě. Nejdřív cinche, pak třeba XLR, pak digitální verze (BNC, USB, LAN,…) a hrajte si, třeba totiž najdete místo, v němž uděláte jen „wow“, protože někde je změna relativně subtilní, ale jinde i za ty peníze skvělá. Ano, Ansuz si za své doplňky skutečně nebojí říct, ale správně vybrané moduly na správných místech v systému za to rozhodně stojí.

Kč 36 400,- až 46 800,- – T3 (podle koncovky)

Kč 27 300,- až 35 100,- – C3 (podle koncovky)

Kč 18 200,- až 23 400,- – S3 (podle koncovky)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/e66cc5aa-38b2-44c1-aea4-4b1218950027

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nekomplikované a přitom slyšitelně ovlivňující řešení

+ v dané sestavě byl vliv LAN modulu takový, že už tu zůstal

+ efekt se minimálně sčítá, takže víc modulů se vyplatí

+ možnost výběru koncovky tak, že zapadne do jakéhokoliv systému

+ kupodivu skutečně rozdílné charaktery a možnost ladění

ZÁPORY

- cena zejména vyšších provedení už se v rámci celé sestavy umí docela nasčítat

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Aletheia Acoustics | www.aletheia-acoustics.cz 

PRODÁVÁ: AudioEgo | www.audioego.com 

PRODÁVÁ: Audiofeel | www.audiofeel.sk | www.audiofeel.cz 

PRODÁVÁ: DiokAudio | www.diokaudio.cz 

PRODÁVÁ: Hi-Fi Morava | www.hifimorava.cz 

fSdílet

Tweet