Kanadští IsoAcoustics se specializují – jak už jejich název napovídá – na zařízení pro izolaci audio zařízení, jinými slovy na potlačení nežádoucích vibrací a rezonancí. Svou dráhu započali produkcí doplňků pro profesionální scénu, po několika letech ale doplnili i verze pro domácí použití, které staví na stejných technologiích a principech, ale činí tak s podstatě větší dávkou elegance. Přestože většina modelů slouží k izolaci reprosoustav, řada Orea je určená komponentům všeho druhu (ale lze jimi podložit i reprosoustavy třeba na stole či poličce).

Celá nabídka sestává ze čtyř různých modelů, které se od sebe liší velikostí a nosností. Jinak jde o identický koncept. Základní tvar podložek připomíná puk, jde o kruhové kovové tělo, mimochodem moc pěkně zpracované, které má nahoře a dole gumové plochy. Ta nahoře slouží jako přísavka a přilne ke komponentům, aby neklouzaly. Spodní blok je vsazený dovnitř do těla a díky němu nožky „plavou“.

Podložky jsou rozděleny dle optimální zátěže, základní Graphite unesou 1,8 kg na kus, větší Bronze už 3,6 kg na kus, testované Indigo snesou zátěž až 7,2 kg na každý kus a největší Bordeaux celých 14,5 kg. Minimum jsou tři kusy kvůli rozumné stabilitě, jinak není počet ničím omezen.

IsoAcoustics mají k dispozici také tabulku, díky níž snadno vidíte maximální zátěž pro 3, 4, 5 a 6 použitých podložek s tím, že maximum je 10,8 kg u Graphite, 21,6 kg u Bronze, 43,2 kg u Indigo a 87 kg u Bordeaux. Jak vidíte, jde o čisté násobení nosnosti, žádné triky nebo vyšší či nižší účinnost při rozdílném počtu kusů – žádná magie, jen praktická fyzika, což je jedno z poznávacích znamení přístupu IsoAcoustics.

Pokud byste se báli rizika přetížení, výrobce tvrdí, že není problém naložit na podložky více, než je deklarovaná hodnota, nicméně „tlumící“ výkon jednoduše nebude takový. Pro orientaci je na webu IsoAcoustics k dispozici přehledná tabulka s křivkami optimální účinnosti.

Jediný ohled, v kterém IsoAcoustics dává doporučení pro užívání, je podložení největším počtem kusů tam, kde je ten který komponent nejtěžší, což dává samozřejmě logický smysl.

Praktický efekt je pak v zásadě jednoduše popsatelný – vibrace z podložky i komponentu (tedy pohyb) se mění ne teplo (tedy energii) díky firemnímu proprietárnímu řešení. Protože energie vibrací je v absolutních číslech samozřejmě velmi malá, malé je i ztrátové teplo. Navíc jsou konstrukce koncipované tak, aby kmitání probíhalo v jedné ose, pročež je dle instrukcí vhodné udržet u všech anitivibračních prvků stejné natočení.

Orea Indigo jsme zkoušeli na všech adekvátních komponentech v redakčních sestavách, tedy na zdrojích OPPO UDP-205, Emotiva ERC-4 nebo Cambridge CXC, zkoušeli jsme zesilovače Norma Revo IPA-140, Emotiva XSP-1 a XPA-DR2, Cambridge CXA80, ale i pod Grandinote Shinai. Zkoušeli jsme je dát i pod KEF LS50 na stole (jakkoliv tam mnohem lépe funguje IsoAcoustics Aperta). Pro srovnání jsme měli Nordost Sort Kones BC, které jsou zhruba 2x tak drahé, ale zase nemají váhové limity.

Popisované poslechové zkušenosti jsou průnikem zkušeností, získaných na všech zmíněných komponentech. Nejvýraznější zvukový rozdíl – i tak relativně nedramatický, leč rozhodně vnímatelný – byl na zdrojích signálu, zejména těch s pohyblivými částmi. Pod zesilovači byl někdy rozdíl větší, u bytelných konstrukcí a těžších strojů zase menší, byť u Grandinote Shinai mohl být efekt mírně za očekáváním i díky hraničnímu zatížení puků. Rozdíl byl slyšet i při podložení reprosoustav, jak už ale bylo řečeno, Aperta tu vychází levněji a plní úkol stejně či dokonce lépe.

Na basy – reprezentované kupříkladu brnkavou baskytarou v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) – mělo podložení puky Orea Indigo vliv hlavně v tom, že linka získala výraznější texturu, byla o ždibec konkrétnější a jaksi také průbojnější. Stále je dominantní to, jak si s basem poradí ten který komponent sám o sobě, vliv působí trošku jako kdybyste ten který charakter vytáhli do popředí a nechali ho vyznít suverénněji.

Protože lidské ucho je nejcitlivější na čistotu vokálního rozsahu, zdá se, že Orea Indigo mají nejvýraznější vliv právě tam – kupříkladu to bylo cítit na zpěvu Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2). Opět je to o posunu v čitelnosti, podložky přispějí k jasnosti a pocitu, že střední pásmo je o kousek hlasitější, o něco energičtější.

Stejně tak delikátní dozvuky jemných vysokých tónů – pro příklad u cinkotu činelu v „La Rosita“ Bena Webstera a Colemana Hawkinse („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) – jsou o dýchnutí lépe oddělené, jejich trvání v čase je delší a i když rozdíly nejsou úplně jako světlo a tma, když je jejich efekt trvalý, hudba se jednoduše lépe poslouchá, je chytlavější, asi jako když otočíte volume o něco doprava.

Díky oné výraznější energičnosti zní dynamické pasáže šťavnatěji a „snáze“ – u bubnů v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) to byl zase pocit, že rána je hlasitější, že díky tomu více vystupuje do popředí. Opět to není rozdíl mezi dnem a nocí, ale rozdíl to je slyšitelný a vůči ceně jde o upgrade rozhodně znatelně výraznější, než by vám dala koupě komponentu s cenou o adekvátních pár tisíc korun dražšího.

Pokud bychom měli u Orea Indigo definovat jednu hlavní oblast vlivu, tak je to čitelnost – čitelnost celková i čitelnost nejjemnějších detailů je prostě lepší. Živá „Fortysomething“ („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) byla „více live“ – bylo slyšet výrazněji šum publika, hlasitěji znělo echo místnosti a vůbec se zdálo, že hudba více vystupuje z reprosoustav, že je snazší se v ní orientovat.

Na závěr je dobré říct, že izolační řešení od IsoAcoustics fungují a jejich technologie, které se nijak nezaštiťují abstraktními ezoterickými principy, ale staví na jednoduše srozumitelném principu směrování potenciálně nevhodných sil do jedné osy (takže na rozdíl od konkurence je nutné udržet všechny podložky „logem dopředu“ či obecně ve stejném směru) a následné odbourání této energie v elastických blocích v jádru. Orea Indigo jsou, jak se zdá, univerzálně použitelné, finančně nenáročné doplňky k jakýmkoliv zdrojovým komponentům nebo zesilovačům, nejsou ale nesmyslné ani třeba pod regálovky umístěné na komodách. Důležité je, že za racionální peníze dostanete krásně provedené mechanické prvky, které dobře oddělí komponenty od rezonujících podložek a jak se ukázalo, přínos sice možná není drastický, ale je slyšitelný a pokud hledáte nenáročný a přesto smysluplný upgrade své sestavy (lhostejno zda u komponentů za 20 nebo 200 tisíc), IsoAcoustics Orea Indigo mohou být zajímavou cestou.

EUR 68 / ks

cca Kč 1 850,- / ks

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ rozdíl je slyšet, reprodukce je čitelnější

+ na rozdíl od mnoha konkurentů jsou celkem nízké

+ pěkné zpracování

+ bezproblémová instalace

ZÁPORY

- existuje i slyšitelnější (leč dražší) řešení

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet