Kanadští specialisté na redukci nežádoucích vibrací z IsoAcoustics dělí svůj katalog na vybavení pro profesionály a na hezčí, byť na stejných principech postavené a o něco málo dražší verze pro domácí uživatele. V nabídce najdete modely Aperta pro stolní a stojanové reprosoustavy, podložky Orea pod elektronické komponenty, masivní „plovoucí“ desky pod gramofony Delos a šroubovací nožičky Gaia pod velké reprosoustavy (s možností zvolit pro ty největší modely s přídomkem Titan).
V prvé řadě je třeba říct, že i s ohledem na cenu jsou nožičky Gaia luxusně udělané a opravdu pěkné. Kovové tvarované pouzdro s šířkou 4,3 cm a výškou 3,9 cm má na horní straně otvor pro šroub s maticemi, díky čemuž nožky snadno přišroubujete k prakticky jakýmkoliv reprosoustavám se standardními otvory (na výběr jsou tři různé velikosti – M6, M8 a čtvrt palce, na zakázku vám ale IsoAcoustics vyrobí prakticky libovolnou podobu). Kovové části jsou vyrobené z leštěné nerezové oceli.
Spodní část pak tvoří pružná hmota, sloužící zároveň jako izolační prvek i „přísavka“ stabilizující polohu reprosoustav na místě (což samozřejmě vyžaduje ideálně hladkou podlahu, byť instalace na koberci je také „přípustná“, u koberců s opravdu vysokým vlasem je k dispozici příplatková sada podložek s masivními hroty). Co přesně je uvnitř patentované konstrukce, to samozřejmě IsoAcoustics neprozradí, ale obecný nákres ukazuje systém různých vzpěr v kombinaci s elastomerem.
Konstrukce nožiček Gaia je směrová, podle návodu mají být namontované logem dopředu. Je to proto, že základním principem není jenom oddělení reprosoustav od podložky (tedy absorpce vibrací), ale také zabránění oscilačnímu pohybu, kdy se pochopitelně ozvučnice libovolných reprosoustav třesou ve více osách – tím víc, čím hlasitěji hrajeme. Nožky Gaia mají udržet směr oscilace pouze v předozadní a tím byste měli dle vyjádření výrobce získat konkrétnější vjem hudební scény.
Nožky Gaia jsou k dispozici ve třech verzích – největší I (nosnost až 100 kg), prostřední II (nosnost až 54 kg) a nejmenší III (nosnost až 32 kg). Jedno balení obsahuje čtyři kusy, tedy běžný počet nožiček pro jeden sloupek / jeden stojan.
To je vlastně všechno, co se dá o Gaia III obecně říct. Poslechové testy probíhaly na Fischer&Fischer SN-70, případně na stojanech Kudos s KEF LS50. Poslouchalo se přes OPPO UDP-205 a Norma Revo IPA-140 s filtrem GMG Power Harmonic Hammer 3000P a kabeláží Nordost Heimdall 2. Pro A/B testování jsme používali Cambridge CXA81 s možností přepínání výstupních terminálů.
Zkoušeli jsme jak výměnu standardních hrotů za Gaia III na obou kanálech naráz, stejně tak poslechový test na jednoduchých perfektně nahraných vzorcích nástrojů z disku Nordost System Solution, kdy jeden kanál stál na standardních nožkách a druhý na Gaia III (mimochodem firma si je jistá v kramflecích a na výstavách dělává celkem podobné porovnání dvou párů stejných reprosoustav na svorkách A a B stejného zesilovače, kdy se přepíná „live“ z jedněch na druhé). Druhá forma trochu nerealistického testování byla zvolena proto, že i při nejvyšší rychlosti výměny hrotů za Gaia III to trvalo cca 2 minuty a to už i navyklá mysl nemá stoprocentní jistotu toho, co vlastně slyšela. Navíc poslední výzkumy ukazují, že poslech jedné reprosoustavy odhalí i problémy, které se běžně ztratí vlivem stereo obrazu a odčítání / sčítání energie v celém páru.
Každopádně jsme zkoušeli také měřit frekvenční odezvu reprosoustav na a bez Gaia III, vzhledem k nutnosti úpravy výšky měření o +/- 1 cm (nožky na Fischer&Fischer prostě nešly vyšroubovat tak moc) v takové či takové instalaci bylo ale možné minimální viditelné rozdíly přiznat právě spíše tomu. Na frekvenční odpovědi tedy Gaia III na 99,5% nic nemění.
Když Harry Sacksioni nechal zaznít zvuk basových strun ve své „Hiccups“ („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134), při použití Gaia III byl zvuk lépe artikulovaný, bylo to cítit na pocitově lehkém úbytku, ale zato na výraznější rozmanitosti basových oktáv. Každé brouknutí jako kdyby bylo údernější, hřmotnější a jednoduše rázněji zahrané. Jako kdyby tlustá basová struna byla více napnutá nebo mikrofon citlivější a zaznamenal více z její energie a rezonancí. Nejde o šokující změnu v charakteru nebo kvalitě reprodukce, ale je to rozhodně lepší, než nechat stojan stát na zemi nebo klasických hrotech a při A/B porovnání rozdíl prostě nejde přeslechnout.
Také ve zpěvu Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) proběhne změna svým způsobem nenápadná, neinvazivní a nereorganizující zažité pořádky, ale přesto vnímatelná. Zpěv je hlasitější, lehčí a posazený o krůček více dopředu, než u reprosoustavy, která stojí přímo na zemi. Není to efekt nepodobný zvýšení hlasitosti, kdy máte pocit, že hudba je blíž, intenzivnější a jasnější – takový efekt dodaly i Gaia III.
Dobře slyšet bylo vliv Gaia III (ať už je z faktického fyzikálního pohledu jakýkoliv) také na práci tweeteru, který u činelu v „La Rosita“ (Ben Webster & Coleman Hawkins | „Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) nabídl zejména svižnější tranzienty, ten prvotní úder paličky do činelu jako kdyby byl ráznější a činel jako kdyby měl o něco větší tělo. Kov je také přímočařeji podaný, tvrdší a „kovovější“. Stále jde o drobnější změny, o jakési zdůraznění toho základního charakteru, ale změny jsou to opakovaně a nerozporně identifikovatelné i při přímém A/B porovnávání.
Úder do bubnů v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-611118) byl lépe kontrolovaný, lépe konturovaný. Zvuk byl napnutější, soustředěnější a ráznější, jako byste si mohli dovolit otočit hlasitost o kousek více doprava a reprososutavy se nechají „dotlačit“ dál, stejně tak ale o špetku lehčeji „dýchají“ při nižší hlasitosti.
Dá se tu pokračovat v popisech toho či onoho vlastně dlouho, ale základní rada je jediná – jděte a Gaia III si v klidu, v dobré náladě a bez únavy vyzkoušejte právě na svých reprosoustavách (samozřejm případně Gaia II nebo Gaia I podle požadované nosnosti). Nám Gaia III zafungovaly víc než příjemně a ačkoliv jejich vliv není na první poslech nějak extrémním převratem, ve chvíli, kdy je odmontujete a pustíte si stejný systém a stejnou hudbu, zvuk bude takový trošku dutý, trošku málo intenzivní a trošku „zavřený“, což v konečném důsledku prostě není taková zábava. Čím to je? Kdo ví… Fakt je, že Gaia III jsou moc hezké nožičky, snadno se s nimi pracuje a je to s nimi poslechově prostě tak nějak celkově lepší – navíc s ohledem na funkčnost a kvalitu zpracování za více než férovou cenu. O Gaia III nemůžeme říct patrně nic pozitivnějšího, než že jsme je za vlastní peníze koupili a zůstaly v redakci pod Fischer&Fischer SN-70…
EUR 229,- / 4 kusy
cca Kč 6 000,- / 4 kusy
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/prislusenstvi-a-doplnky/2741-isoacoustics-gaia-iii#sigProIdeeeeaf9902
--- --- --- --- ---
KLADY
+ jsou pěkné
+ jsou robustní
+ dají se našroubovat prakticky na cokoliv
+ jejich vliv je slyšet na pevnosti basů a čitelnosti středů
+ vlastně férová cena
ZÁPORY
- nic, jsou to „nožky s nohama na zemi“
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz