Když uvidíte gramofon Technics, jen těžko si ho spletete s něčím jiným. Nejznámější jsou jistě modely dvanáctistovkové, dostupné v několika variacích, nicméně na první pohled je těžko oddělit od stovkových, patnáctistovkových nebo nejnověji od SL-1300G z druhé nejvyšší série Grand Class. Může za to jistě hlavně dodržování stejného osvědčeného základního konceptu – bytelné šasi, přímý náhon, praktická ovládací tlačítka…

Každopádně tedy SL-1300G skutečně plní na jedničku bobříka dodržování designových rysů Technics. Obdélníkové šasi má lehce vaničkovitou podobu, v každém spodním rohu masivní antivibrační nožičku se silikonovou pryží a na gramofonové poměry dosti robustní stavbu. Horní straně pochopitelně dominuje těžký talíř s přímým náhonem, v tomto modelu v hezkém bronzovém odstínu. Na něj položíte typickou gumovou podložku s kruhovými vzory.

Nalevo od něj je tlačítko spínání, Start / Stop a samozřejmě elektronické přepínání otáček mezi oběma hlavními rychlostmi (78 otáček je k dispozici při stisknutí obou zároveň). Prohnuté rameno má nezaměnitelnou šroubovací hlavičku a jeho základna je zanořená do malé prohlubně. Nastavení probíhá pomocí otáčecích prvků, ať už jde o celkovou výšku nebo antiskating. Žádná závažíčka a křehká mechanika, vše je praktické a snadné.

Úvodnímu seřízení nebylo nutné věnovat jakkoliv extrémní pozornost – už z výroby dostanete „víceméně hotové“ nastavení, stačí vhodně natočit protizávaží na konci ramene a pochopitelně zkontrolovat korektní montáž přenosky na hlavičce. S trochou praxe je to práce na 15 minut, možná ani ne.

Při pohledu zezadu objevíte prohlubeň s napájecí zásuvkou a hluboko pod tělem (konkrétně tam, kde je zasazené rameno) pár cinchů a zemnící terminál. Přístupnost je slušně řečeno „nic moc“, zejména máte-li kabel s maličko „audiofilštějšími“ koncovkami či opletem.

Pozoruhodný je na SL-1300G třívrstvý talíř, kdy komplementární vrstvy základního hliníkového odlitku, tlumící gumy a horní mosazné desky potlačují nežádoucí rezonance. Na stejném principu je postaveno také základní šasi, ovšem to vystačí s dvěma různými vrstvami (horní hliník a spodní BMC, čili litina). Musíme říct, že na poklep i celkový pocit patří tenhle Technics mezi úplně nejklidnější, „nejtišší“ gramofony, s nimiž jsme se potkali, nepočítáme-li ultra drahé masivní konstrukce.

Stabilitu otáčení talíře o hmotnosti 3,6 kg zajišťuje dvourotorový motor s technologií Delta-Sigma, která vyhlazuje „zubatou“ křivku napětí ze spínaného zdroje s pulsně-šířkovou modulací na frekvenci přes 100 kHz na plynulou sinusoidu. To znamená absenci mikrovibrací, které pohon s přímým náhonem mohou provázet, aniž by to ohrozilo velikou výhodu tohoto systému – obří a okamžitý točivý moment.

Raménko s esovitým profilem tvoří hliníková trubička na kardanovém závěsu. Efektivní délka dosahuje 23 cm, přesah 1,5 cm. Přiznávaná úhlová chyba snímání leží mezi 0 a 2 stupni (vnitřní a vnější drážka standardního LP). Osadit můžete přenosku s hmotností kdekoliv mezi 5,6 až 19,8 gramu.

Třináctikilový gramofon má šířku 45,3 cm, hloubku 37,2 cm a výšku 17,3 cm. Tam výrobce neuvádí, zdali jde o údaj při započítání akrylového protiprachového krytu, nebo ne.

Gramofon jsme měli možnost poslouchat 2x – vždy v sestavě s Grandinote Celio, Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR přes KEF Blade One Meta. Poprvé s kabelem Nordost Heimdall 2, podruhé s Voodoo Labs Godspeed. A samozřejmě s redakční přenoskou HANA ML. O podrobnostech sestavy a také o konfiguraci srovnávacího gramofonu VPI Scout, který dlouhodobě používáme, se dozvíte v pravém sloupci -->.

Co je fajn na direct drive gramofonech (minimálně těch od Technics a rozhodně tomhle konkrétním), to je odvážnost, síla a drajv basů. Jakkoliv charakter reprodukce definuje primárně přenoska, na systému pohonu prostě něco je. Spodní tóny z „Wild Man Blues“ (Michel Legrand | „Legrand Jazz“ | 2022 | nahráno 1958 | WaxTime In Color | 950725) zněly s velmi solidní definicí, pevnější a autoritativnější, než přes řemínkový VPI. Je to ale zejména pocit kontroly a rytmičnosti, který vás vtáhne, hudba má šmrnc a pocit dostatku, aniž by basy působily zdůrazněně. SL-1300G má sebejistý a přesto ne jakkoliv vtíravý nízkooktávový základ.

„I Can’t Stand The Rain“ Sary K. („In The Groove“ | 2011 | Stockfisch Records | SFR 357.8011.1) je poměrně prezentní a jasný press. Technics zobrazil její hlas i kytaru utaženěji, maličko menší, tenčí, ale o to jasnější a zaostřenější. I tady je cítit jakási napjatost a odhodlanost, proudící energie. Hlas zní v otevřeném, vzdušném prostoru, přesto na něm nechybí jistá vřelá sladkost přenosky HANA. Ale je kontrolovanější a sebevědomější, než jak tomu je na VPI. Není to přitom nijak přehnaně analytická reprodukce – detailů je fajnové množství (adekvátně přenosce), působí přirozeně, nenuceně čitelně a ani říznější tóny nejsou přes míru.

Co nám připadalo velmi pěkné, to je jakási nepřítomnost šumu a ruchu, produkovaného samotným gramofonem. U většiny alespoň trošičku do výstupu proniká „cosi“, ale u Technics je pozadí velmi tiché, takže jediný zbývající šum pochází čistě ze záznamu jako takového a zejména na jemnějších tónech typu výšek a jejich dozvuků v „It’s a Raggy Waltz“ The Dave Brubeck Quartet („Time Further Out“ | 2014 | nahráno 1961 | WaxTime Records | 771959). Panovala tu velice dobrá čitelnost a pocit zařezávající konkrétnosti a až překvapivé jistoty na obecně lehounce měkčí HANA přenosku. Dalo by se říct, že jak objemem, tak energií jsou v perfektní proporci ke zbytku nahrávky, jasné a čisté, prostě skvělé a víc od gramofonu za nějakých 100 tisíc (počítaje v to přenosku) těžko chtít.

Energie a dynamika nástrojů ve „One for Joan“ (Chico Hamilton Quintet | „Drumfusion“ | 2023 | nahráno 1962 | WaxTime Records | 772338) byla vskutku příjemně razantní – opět živější, explozivnější a citelně autoritativnější, než u VPI. Technics ve své jistotě a stabilitě ukazuje velice pevný a jistý obraz, zvuk je silný i konkrétní, s fajnovou váhou a celkově bez efektů. SL-1300G dělá právě to, co dělat má – vytváří velice klidné a nerušící prostředí pro práci ramene a přenosky. Jednotlivé noty mají výtečnou rytmiku a prostě to šlape. Co je v záznamu, to Technics nechá (dovolí-li mu to přenoska) vybublat na povrch s atraktivní jistotou.

Gouldova charakteristická interpretace Bachových „Goldbergovských variací“ (2022 | nahráno 1955 | WaxTime In Color | 950733) zachytává nejen hudbu, ale také jeho tiché mumlání a protože jde zároveň o press jaksi starý a plný šumu, chce to opravdu dobře fungující konfiguraci, abyste se mohli soustředit na samotný klavír a drobnosti okolo. Prskající a praskající neladná složka výlisku je v podání Technics z nějakého důvodu o dost méně rušivá, tišší a zpacifikovanější, než u redakčního VPI a už jen tím je rozlišení jednoznačně lepší, slyšíte víc. Ale ono je to obecně překvapivě super čitelné celkově – tvrdší zvuky zaznívají vskutku tvrdě, měkká doklouznutí vřelejších momentů mají plnost a správný charakter, prostě to funguje.

Na SL-1300G je úžasný ten pocit absence nejistoty, všechno sedí, funguje a je krásně čitelné. I díky tomu a cappella verze „Hotel California“ od Eagles (Vocal Sampling | „Akapelleando“ | 2021 | nahráno 2006 | Vocal Sampling | ESAAI0192356) prostě pohodově přehledná, drží v pravolevé i předozadní ose, čímž je lokalizace jednotlivých zpěváků velice důstojná. Je to tak pěkné, že vám zážitek dovoluje soustředit se právě jen na muziku, protože její forma už je tak dobrá, že nepoutá pozornost. Gramofon rozhodně dává přenosce výrazně vyniknout a to lépe než u VPI.

Není na světě mnoho šansonů, které byste mohli porovnávat se slávou „Non, je ne regrette rien“ Édith Piaf („L’Essentiel“ | 2021 | nahráno 1958 | French Connection | 490633). Přestože je to velmi starý záznam a nikdy nebyl určen audiofilům, skrze Technics je radost ho poslouchat – ta plynulost, ta čistota, skrze níž proniká autentický duch záznamu, všechno je super. VPI tu možná nabízí vyšší toleranci vůči artefaktům stáří a působí zpěvněji, ale SL-1300G je věrnější, samozřejmější a konkrétnější.

Gramofon Technics SL-1300G je na první pohled trochu účelným nástrojem – a on jím vlastně i doopravdy má být, ne žádnou luxusní ozdobou interiéru a to i když jeho zpracování je příkladné. Ovšem i tady forma následuje účel, což je správně. Každopádně kombinace silného přímého náhonu, pevné a neochvějné základny a zjevně solidního ramene vede k tomu, že hudba zní otevřeně, klidně, čistě a velmi konkrétně, k tomu, že slyšíte svůj záznam a svou přenosku pěkně do hloubky. A přitom Technics i když není úplně levný, tak nestojí zdaleka to, co běžné high-endové gramofony. Přesto po této kategorii očkem SL-1300G pošilhává a ne neprávem. Pokud tedy hledáte prémiový gramofon, ale nejste odhodláni investovat statisíce, Technics SL-1300G je dražší, leč dosažitelné řešení se skvělými výsledky!

Kč 74 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ skutečně bytelné a „věčné“ zpracování

+ okamžité roztočení desky a suverénní stabilita

+ jednoduché nastavení, žádné křehkosti

+ pevný, nerušený zvuk, ukazující charakter přenosky

ZÁPORY

- estetika nemusí být po chuti každému

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Technics | www.technics.com 

fSdílet

Tweet