Německý Brinkmann by se dal jistě označit za velmi konzervativního výrobce audio techniky. Nejen z pohledu toho, že zrovna nehýří novinkami (to, co Helmut Brinkmann uvedl od roku 1985 dodnes, některé firmy vychrlí za dva tři roky), ale i proto, že v jeho portfoliu dominují gramofony a zesilovače třídy A/B. Proto je v nabídce už pár let tak trochu zjevením model Nyquist, což je streamující D/A převodník. Aktuálně dostal třetí generaci, nazvanou jednoduše Nyquist ONE.

Na první pohled byste ale asi nepoznali, že se něco změnilo. Pořád je tady to typicky nizoučké šasi, stále leží na granitové základní desce, poskytující antivibrační fundament i chlazení, z boků na vás i nyní koukají vždy dvě elektronky a místo horního víka je čiré sklo, abyste se mohli kochat součástkovou základnou v mimořádně čistém uspořádání.

Dokonce ani čelní stěna není vlastně v ničem jiná, ono kouzelné „ONE“ tu taky nenajdete. Brinkmann není zrovna přítel efektů, ale naopak maximální jednoduchosti. Máte tu tak maličký, jakkoliv docela informativní displej s dobrou čitelností, vedle dva otočné prvky pro volbu zisku (nebo chcete-li hlasitosti) 0 až +10 dB a přepnutí vstupů, vlevo ještě výstup na sluchátka s adekvátním tlačítkem, které změní provozní režim, a nakonec vpravo spínací tlačítko, doprovázené identickým, které aktivuje ztlumení.

Pohled na štíhlou zadní stranu odhalí po krajích (tedy tam, kde už nejsou chladiče) symetricky otočené výstupní konektory XLR a RCA, poblíž pravého kanálu je ještě vstup pro napájecí napětí. Jak je pro Brinkmann docela typické, „rušivé“ napájení odvedl do docela velikého externího boxu, proto si hlavní šasi může zachovat svůj tenký profil a čistotu.

Největší změnou proti minulým generacím jsou dva obloučky, jimiž lze vytáhnout středový modul, v němž jsou soustředěné všechny možné digitální vstupy. K dispozici máte AES-EBU, koax, optiku, ale i USB pro spojení s počítači nebo streamery, nakonec ale i ethernetové rozhraní. Celý digitální blok je totiž výměnný, pokud by v digitálním světě nastala nějaká revoluce stran fyzických konektorů, čipů, formátů, rozlišení… prostě čehokoliv.

Uvnitř je všechno hezky čisté a organizované, citlivé části jsou stíněné, případně rovnou zakrytované. Ačkoliv Brinkmann používá dobré součástky, nejde o super drahé exotické kreace. Nakonec sám říká, že pečlivě volí jeden každý komponent, a proto mu vývoj trvá tak dlouho. Důležitější pro něj je „jak to použít“, než „co použít“.

První velkou změnou proti minulosti je přepracované napájení. Ten téměř nenápadný externí box nově staví na technologii z TraNt, což je řešení pro firemní gramofony. Jedná se o stabilizované napájení, sloužící zároveň jako filtr.

Co se týká obvodového řešení, tak analogový výstup je realizovaný za pomoci elektronek Telefunken PCF803, a to v nově navržené topologii, která zahrnuje i zakázkové transformátory Lundahl.

Digitální část sází na úplné oddělení cesty pro formáty PCM a DSD, ten první zvládá do vzorkovací frekvence 384 kHz a ten druhý až k DSD256. Streamingová část podporuje DLNA, TIDAL, Deezer, Qobuz, vTuner, z „nadstaveb“ pak Audirvanu a Roon.

Brinkmann nic tak úplně explicitně neříká o svých technických volbách. Jen to, že na výstupu je k dispozici až 3,5 V při výstupní impedanci 10 ohmů. Nicméně kdo se zeptá, ten se dozví, že DSD převádí vlastní řešení v pravověrně 1bitové podobě za pomoci diskrétní konstrukce, zatímco PCM se věnují dva čipy ES9018S. Jedním dechem se však dozvíte, že dle něj skutečně zase až tolik nezáleží na konkrétním kousku hardwaru jako na tom, jak je použit v kontextu celku. I proto například Brinkmann používá vlastní digitální filtry, protože jim přijde, že mají minimálně stejný vliv, jako sám čip. A tak by se dalo pokračovat dál.

Stejným způsobem pracuje firma s hodinovými moduly. Jsou dva a vybrány byly ne kvůli ultimativním specifikacím, ale protože seděly k tomu, jak Brinkmann pracuje se signálem a co je k tomu třeba.

A samozřejmě firma mluví o rozměrech. Hlavní šasi má šířku 42 cm, výšku 9,5 cm a hloubku 31 cm při váze 12 kg (plus dodatečných 12 kg na granitovou základnu). Napájecí zdroj je box o šířce 12 cm, výšce 8 cm a hloubce 16 cm, přičemž váží 3,2 kg.

Poslech Nyquist ONE probíhal v roli sluchátkového partnera pro SONY MDR-M1 a Focal Clear, hlavní část se však odehrávala ve společnosti Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, kde se poslouchá na KEF Blade One Meta a konstantou je zde Métronome DSC. O kabelech, napájení, podložkách a dalším příslušenství se dozvíte v pravém sloupci -->.

Začněme sluchátkovým modulem. U obou zkoušených sluchátek panoval ve finále stejný poslechový pocit – přirozené vyniknutí středů, střídmější basový objem, zato však luxusní prokreslení a úplná hladkost v mimořádně nonšalantním stylu. Nejde o takový ten tvrdý a autoritativní projev moderních dedikovaných sluchátkových zesilovačů, které všechno „protlačí“ naddimenzovaným výkonem, spíše o záměrně příjemnou, nicméně bezproblémově použitelnou formu. Jako „bonusová možnost“ funguje dobře.

Starší verze měla v basovém spektru přeci jen svůj charakteristický přístup, lehounce tělnatější, zato ale velmi bohatý a působivě uvolněný. Byla to laskavost sama, vřelá, krásná a sladká. To Nyquist ONE se drží mnohem víc při zemi, srovnaný, civilní, prostý zdůrazňování. O to lepší je však definice, naprosto samozřejmá a skvěle čitelná, od ohraničení a separace jednotlivých nízkých not v „Miles and Miles of Texas“ (Asleep at the Wheel | „20 Greatest Hits“ | 2003 | Capitol | 00724354179150) až po jejich nonšalantně podanou energičnost. Nyquist ONE se zdá živější, zřetelnější a inklinující citelně méně k vlastní charakteristice. Spíše se blíží modernímu vycizelovanému stylu. Přesto tu zůstává klidnější a urovnaný pocit, žádná tvrdost nebo dramatická dravost.

Střední rozsah, podobně jako u sluchátek, působí samozřejmě dominantně, v takovém tom přirozeném slova smyslu, nikoliv zdůrazněním ve frekvenční doméně. Je mimořádně transparentní, jasný a nenuceně poskládaný, takže zpěv Sinikky Langeland v „Row My Ocean“ („Wind and Sun“ | 2023 | ECM | 00602455943217) je tu báječnou ukázkou moderního rozlišení – ať už nahrávky nebo samotného zdroje signálu. Cítíte zaostřenou pevnost a vynikající jistotu, přitom jestli zůstal zachován nějaký charakteristický rys Brinkmann, pak je to hladká a přesto famózně plastická reprodukce, bezmála hmatatelná.

Že má Nyquist ONE oproti svým předchůdcům opravdu purističtěji pojatou tonalitu, to ukázaly i živé výšky v „Szabodelico“ (Causa Sui | „Szabodelico“ | 2020 | El Paraiso | EPR 063CD). Ne že by starší generace adekvátně své pozici měla potíže s čitelností, ale i tak je tenhle kousek pocitově jasnější, naprosto nezastřený, plný snadno čitelných nuancí. Výsledkem je zvuk nádherně „normální“, přitom decentní – v tom smyslu, že všechno působí přirozeně, nenaleštěně, takže můžete strávit poslechem spoustu hodin. A během nich vás ani všechna ta živost, znělost a prokreslenost neunaví, což napovídá, že má Nyquist ONE prachmálo zkreslení a prakticky žádnou vlastní přidanou barevnost.

Je fakt, že předchozí verze působila bujařeji, nejspíš díky buclatěšímu spodku. Ale i tak zní energická a napjatá „Headshots“ od Suzanne Vega („Nine Objects of Desire“ | 1996 | A&M | 00731454058322) zdravě dynamicky. Rozhodně štíhlejší než dřív, ale o to soustředěnější, svižněji a naprosto krotce. Krotká tím způsobem, že všechny energické výboje, brnknutí basy a další robustní zvuky zadrnčí s jistotou a odhodláním, průbojně, ale ne těžce. Dalo by se to přirovnat ke „kalibrovanému“ zvuku, nejde tedy o živelné exploze energie, ale o autentické, nekomprimované pulzování síly v tom správném formátu. Právě jistota a „správnost“ jsou největší devizou Nyquist ONE.

Oratorium pro sólisty, sbory a orchestr „In Terra Pax“ Švýcara Franka Martina (Alain Altinoglu / Münchner Philharmoniker | 2025 | Warner | 731788141974) je dílem na pomezí „klasicky klasické“ a moderní orchestrální hudby, ovlivněné náladou roku 1944, kdy bylo zkomponováno. Prolíná se tu spousta linek smíšených sborů, rozličné nástroje velkého tělesa a několik sólistů, přesto Nyquist ONE nikdy neztrácí jistotu. Takovou tu naprosto poklidnou jistotu bez cinkání, bez expresivních gest, bez dramat nebo dravosti. Prostě se to děje, a jak moc dobře, to si uvědomíte, až když se budete opravdu chtít soustředit, protože jinak jen posloucháte. Ale když se rozhodnete zhodnotit rozlišení, cítíte, že i velké sbory sestávají z bezpočtu individualit, skutečných hlasů, všechno je kontrolovaně rozvrstvené a nezabarvené. Jde o velice puristické, skvěle čisté a skvěle otevřené pojetí, o opravdu výjimečně dospělý styl, díky němuž i cenovka působí smysluplně a adekvátně.

Podobné pocity vzbuzuje také podání prostoru v nahrávkách. „Depreston“ od Courtney Barnett („Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit“ | 2015 | Mum + Pop Music | 0858275022124) se rozevřela s naprostou snadností a doslova lahůdkovou plasticitou. Brinkmann jako když se soustředil nikoliv na maximální exhibici, ale na odstranění všeho, co by pocitově leželo mezi vámi a nahrávkou. Navíc je to „opravdu high-fidelity“, s respektem k záznamu jako takovému. Pocit je však jednoznačně mimořádně dospělý, všechno má své místo, svůj čas, funguje to jako bezchybně spojitý celek a hudba hladce proudí. Fakticky to při poslechu vůbec nevnímáte, ale nic se neslévá, nepřekrývá, je to skvěle poskládané a přehledné, skoro hmatatelné.

To, že Nyquist ONE nepoužívá to papírově nejlepší ze současné nabídky, by někoho mohlo odrazovat. Ale jak sami vývojáři říkají, jde víc o to „jak“ než jen o „co“. Brinkmann dokázal něco pozoruhodného – tenhle převodník totiž rozklíčuje do „použitelné“ podoby i frenetickou nahrávku „Shadows Breathe First“ francouzských black metalistů Blut aus Nord („Ethereal Horizons“ | 2025 | Debemur Morti | 0652733301970), prakticky kakofonní nářez, který na většině běžných sestav není moc poslouchatelný. Buď je to příliš ostré, nebo jednoduše nečitelné. Ale ne tak s Nyquist ONE – ten tomu dokáže dát řád, nadhled, a i když to pořád je kakofonická zvuková masáž s nulovou dynamickou proměnlivostí (prostě nářez), je to plynulé a bez pocitu, že se vašim uším děje nepřiměřené zvěrstvo.

D/A převodník se streamingem (a sluchátkovým výstupem, to pro úplnost) Brinkmann Nyquist ONE je excelentní výrobek. Jistě na to nevypadá, stále jde o mimořádně konzervativní produkt s estetikou neměnnou již po desítky let. Nic opulentního ani, upřímně řečeno, vysloveně luxusního. Ale je to „tank“ – z každého kousku cítíte, že výrobní kvalita je příslovečně německá a zařízení s vámi vydrží dlouhé roky. U Nyquist ONE o to déle, že kritická digitální část je snadno vyměnitelná a přijdou-li nové nároky, upgrade bude jednoduchý. Hlavní devizou nejnovější generace je však bezpochyby to, že streamující DAC se zbavil téměř úplně (byť záměrně ne zcela) typické firemní charakteristiky a otevírá tak svým zvukem mimořádně transparentní a vzorně prokreslené okno k nahrávkám. Jeho zvuk je úžasně nenápadný, ale tak čistý, tak jistý a tak přirozený, že fakticky z poslechového řetězce mizí. Jistě, půl milionu není žádná láce, ale Brinkmann Nyquist ONE je opravdu dospělý zdroj pro zralého posluchače, který se chce maximálně snadno vpít do svých oblíbených nahrávek.

Kč 499 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/e2065acb-08e2-4b74-9f37-19b8223a28af

--- --- --- --- ---

KLADY

+ zřetelně čistší a otevřenější charakter než dřív

+ možnost snadného budoucího upgradu

+ příjemně hrající sluchátkový výstup

+ cena se zvýšila jen smysluplně, což se v dnešní době cení

+ dobře propracovaný, přirozeně klidný a mravný charakter

ZÁPORY

- oproti mnohým moderním DAC / streamerům přeci jen menší výbava

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

fSdílet

Tweet