I když se to nemusí na první dobrou zdát, patří němečtí T+A mezi velké výrobce – nejen co do počtu prodaných kusů jejich high-endových kreací, ale i z pohledu šíře nabídky. Šest řad elektroniky, dvě úrovně sluchátek a plných pět řad reprosoustav, to je portfolio, s nímž by vystačilo možná i několik „běžných“ firem. Na vrcholu stojí komponenty řady HV, na druhém pólu pak reprosoustavy Solitaire S, disponující „poněkud jinou“ konstrukcí. Tedy s výjimkou nejmenších Solitaire S 430, které se snaží vměstnat maximum firemního know-how do konzervativní podoby.

Nejenže jsou Solitaire S 430 nejmenší ze své řady, mají také citelně konvenčnější řešení. Zůstávají vysoké hroty držící nad zemí kovovou základnu, z níž vyrůstá zaoblený a mírně zakloněný kabinet. Všechny měniče jsou však tentokrát seskládány do čelní hliníkové desky, tj. najdete tu i woofery, nejen středo-výškovou část.

Konkrétně to znamená, že v horní polovičce pracují v D’Appolito uspořádání (výrobce tomu říká Symmetrical Directivity a omezuje tím zároveň odrazy od podlahy a stropu) dva středové měniče kolem páskového tweeteru. Spodní kus osadil výrobce dvěma basovými reproduktory. Skrze spodní hliníkovou základnu je vyvedený výrazný výdech bassreflexu a vzadu najdete jen kovový obdélník, kterým procházejí dva páry křídlových matic pro upevnění reprokabelů. Nad nimi najdete zajímavou a praktickou věc, obdobně jako na vyšších kouscích Solitaire S: tři kolébkové přepínače pro třístupňovou regulaci úrovně výšek, středů i basů, vždy v rozsahu +/- 1,5 dB.

Jedním z pojítek s vyššími modely je použití magnetostatického vysokotónového reproduktoru – tenhle má název Mag50, jednoduše proto, že jeho výška činí 5 cm. Nejenže byl v Herfordu vyvinut, on se tu i fyzicky vyrábí, protože vychází technologicky z měničů ve firemních sluchátkách. Zasazen je do tvarovaného „oka“, i za reproduktorem jsou aplikována řešení, minimalizující turbulence a tím změny energie, a tedy vibrace v oblasti magnetických obvodů. Ty sestávají z dvou řad a tvoří je celkem deset silných magnetů.

Středy vyzařují dva kónusy o průměru 15 cm, jejichž membrány z hliníku jsou dále zpevněny prolisy ve tvaru hvězdy. To pomáhá bojovat s nežádoucími rezonancemi a snižuje zkreslení. Celý systém doplňují dva 22 cm měniče – materiál, tvar i zpevnění jsou identické jako u středotónových verzí.

Všechno spojuje výhybka s firemní topologií FSR (Fast Signal Response) – tři pásma, oboustranné osazení kvůli co nejkratším signálovým cestám a s oddělenou zemnící vrstvou. Výrobce říká, že víc, než cokoliv jiného je u Solitaire S 430 důležité dosažení ideální fázové koherence a optimálního skupinového zpoždění. Basy a středo-výšky mají úplně oddělené moduly a filtry nastavené na 200 a 2 200 Hz. K měničům pak vede firemní koaxiální kabel.

T+A uvádějí frekvenční rozsah 29 – 45 000 Hz, impedanci 4 ohmy a citlivost 86 dB / W / m, ovšem vše bez nějakých dalších nuancí či tolerančních pásem.

Ačkoliv jsou to nejmenší kousky z řady, mají stále výšku 118 cm, šířku 26 cm a hloubku 44 cm (ač zejména tu šířku zkresluje i započítání základny). Váží solidních 55 kg.

Poslech probíhal v showroomu dovozce a hrálo se přes analogový i digitální řetězec. Starší doménu zastupoval buď gramofon Reed Muse 3C s ramenem 5T-BP a přenoskou SF stejného výrobce, přičemž se hrálo skrze Reed EQ / Reed PS. Druhou analogovou alternativou se stal Revox B77 MK III. Digitální svět otevíral T+A MP 3100 HV, ve všech případech zesiloval PA 3100 HV. Jako alternativu jsme měli například KEF Reference 1 Meta.

Nutno říci, že už od prvních not „Tystrup Sø“ (Søren Bebe Trio | „Gratitude“ | 2025 | From Out Here Music | FOHMLP007) vnímáte utaženost, konkrétnost a hlavně nadhled, s nímž Solitaire S 430 artikulují jednotlivá klidná brnknutí kontrabasu Kaspera Tagela. Je jedno, jestli zvolíte největší objem, základní střed nebo zmenšenou energii, upraví se jen akustický tlak, ale kvalita zůstává – naprosto čistá, nedunící, kontrolovaná a strukturovaná. Zvuk se jeví velmi pečlivým dojmem, informativní, tuhý a nezabarvený. Obrysy not jsou excelentně zřetelné, zároveň i dobře vyplněné zdravým, realisticky hutným tělem velkého nástroje. A všechno se to děje s citelnou rezervou, dospěle, dokonce i při nízké poslechové úrovni.

Zdvojená středová sekce se chová bezmála jako kompaktní regálovky – ve smyslu takové té soustředěnosti a snadného prokreslení. Sopranistka Grace Davidson zní v Purcellově písni z roku 1692 „If music be the food of love“ („A Thousand Charms“ | 2026 | Signum | SIGCD960) „snadno“. Hlas je srozumitelný, pevně zakotvený, fyzický, a hlavně prostý nějaké vlastní charakteristiky, tedy velice čistý, nikoliv však klinický. Výsledek je až překvapivě libozvučný a harmonický, aniž by opouštěl neutrální styl. Takhle nějak má vypadat přirozená a čistá reprodukce s vysokou mírou spořádanosti. Také cembalo pod rukama Juliana Perkinse je znělé, pevné a jasné, ale bez jakýchkoliv kudrlinek, přirozeně civilní.

Jakkoliv je výškový pásek mnohonásobně menší než u výše postavených sourozenců z řady Solitaire S, drží bez problémů tempo a tlak dynamických měničů. Cinkot činelů v jazzové klasice Cole Portera „Ev’ry Time We Say Goodbye“ (Jeff Goldblum & The Mildred Snitzer Orchestra | „Still Blooming“ | 2025 | Universal | 00602475720584) dělá to, co má. Tělo a fyzično působí jako z velké kaloty, zařezávající hrany i kontrast profitují z bezprostřednosti magnetostatu. Čistota je skvělá, zároveň ani břitčí tón nemá tendence být nepříjemně ostrý, přesnost je jednoduše výtečná.

Nejen díky své sebekontrole, ale i kvůli do jisté míry pocitově tučnějšímu vyvážení hrála „Teardrop“ od Massive Attack v semiakustické coververzi Newtona Faulknera („Hand Built by Robots“ | 2016 | SONY | 888880347091) se stoickou jistotou. Nasaďte hlasitost, kterou chcete, Solitaire S 430 neuhnou ze své nenucené disciplíny a nadhledu. Působivá je i údernost reprosoustav, bubínky mají rychlý švih, gradující rytmus pumpuje energii, ne však bezhlavě, nýbrž s precizně dávkovaným balancem výbušnosti a utaženosti. Dynamická rezerva je patrná, ani při vysoké hlasitosti necítíte žádné třepení nebo snaživost, prostě se to jen děje.

Ačkoliv je „Stimela“ Hugh Masekely („Hope“ | 2009 | nahráno 1994 | SONY | 888880001566) živým záznamem, nabízí spoustu detailů. A také tu bylo cítit, že minimálně v dané místnosti mají při středovém nastavení Solitaire S 430 přeci jen silnější basovou složku a je znát, že by jim víc podlahové plochy na práci nevadilo. Slyšíte krásně dostupné textury, jednotlivé nástroje jsou skvěle oddělené, všechno je přirozeně zřetelné a přesvědčivé. Konkrétnost působí skvěle, přesto nijak uměle či snaživě. Prokreslení je adekvátně skvělé a rovněž kultivované.

V souladu s filozofií konstrukce byla „A Clare Benediction“ (Graham Ross / Dmitri Ensemble / Choir of Clare College Cambridge | „A Clare College Celebration“ | 2025 | Harmonia Mundi | HMM902764) ohraničená vertikálními limity vyzařování. V praxi to znamená, že musíte pro soustředěný a soudržný poslech skutečně sedět. Na druhou stranu je prostor v pravolevé ose naopak koherentní ve velmi širokém sweet spotu (ačkoliv to tím pádem de facto není sweet spot). Velikostně Solitaire S 430 nehrají na žádné efekty, přehlednost je však jednoznačně skvělá, konkrétní a iluze trojrozměrnosti výtečná.

I vlastně „normální“ skladby jako „I Still Hear Lorelai“ (Jesse Sykes & The Sweet Hereafter | „Forever, I’ve Been Being Born“ | 2025 | Spooky American | 0647581409015) se pak poslouchají skvěle. Skrze Solitaire S 430 zní otevřeně, naprosto přehledně, jednoduše nic není špatně. Nejde o okamžitou smyslnou svádivost, nýbrž dospělý a stabilní projev, který vás provede hodinami poslechu a donutí vás přitom nasadit trvalý spokojený úsměv. Reprosoustavy nepoutají pozornost na sebe, ale právě jen na přehrávanou hudbu. Je to opravdu dospělý zvuk.

Sloupky Solitaire S 430 od T+A jsou větší, ale stále přijatelné i pro běžné místnosti (jakkoliv se zdá, že víc prostoru jim rozhodně neškodí), mají pak praktickou koncepci vhodnou právě do obýváků – jednak jde o citelně omezené vertikální odrazy, abyste nemuseli zdaleka tolik řešit akustiku, jednak mají možnost každému pásmu ubrat či přidat energii a vyladit si tím projev v rámci osobních preferencí a konkrétní situace. Jsou čistě a kvalitně zpracované a vůbec je z nich cítit to příslovečné německé inženýrství na úrovni. Jedná se o designově i zvukově vlastně nenápadné, civilní reprosoustavy, přesto však velmi vysokých kvalit, reálně plného rozsahu a velmi dospělého, kultivovaného charakteru. Drahé, ale opravdu vynikající.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních a běžným „zabydlením“, bez akustických prvků.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

V daném prostoru měly Solitaire S 430 i navzdory svým relativně běžným rozměrům rozhodně dostatek basové energie, která navíc sahá reálně až těsně nad 20 Hz a lze je tak prohlásit za prakticky plnorozsahové. Páskový měnič totiž zároveň pokrývá energií i oblast do zhruba 25 kHz, než jeho odezva začne klesat. Jistě, je znát, že si Solitaire S 430 zaslouží dost prostoru, aby basu nebylo až příliš. Na druhou stranu je působivé, že se nemusíte bát ani varhanních skladeb.

Frekvenční odezva – vliv pásmových korekcí

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance je v zásadě docela krotká, prostá prudkých změn, byť zejména v basech leží nízko – na úrovni 4 ohmů i kousek pod touto metou. Na druhou stranu, očekává se, že budete mít v této kategorii k dispozici adekvátní zesilovač, který si s takovou (dnes nijak výjimečnou) úrovní poradí. Celkově tedy v rámci své třídy nejsou Solitaire S 430 žádný extrém.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 731 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/bc966711-62d5-4914-8d7a-bfbfd3cc5a36

--- --- --- --- ---

KLADY

+ (relativně) kompaktní stavba a plnorozsahový zvuk

+ čistá forma

+ vertikálně optimální osa poslechu minimalizuje vliv místnosti

+ možnost regulace všech tří pásem

+ vlastně zvuk velkých T+A reprosoustav v malém a konvenčnějším pojetí

+ čistota a nadhled

ZÁPORY

- vyžadují přeci jen víc místa a nejspíš i lepší řetězec, než na co na první pohled vypadají

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet