Memphis v americkém Tennessee má v hudební historii místo dostatečně výrazné, aby tamní výrobce reprosoustav nemusel pro svůj příběh chodit daleko. EgglestonWorks navíc k hudbě přišli přes řemeslo – kořeny firmy sahají k zakázkové výrobě umělecky pojatého nábytku. Zásadním okamžikem bylo uvedení modelu Andra v roce 1997. Ten zaujal nejen domácí posluchače, ale také masteringového inženýra Boba Ludwiga, jehož požadavky následně přispěly ke vzniku rozměrnějších Ivy pro hlavní studio Gateway Mastering. Ruční výroba v Memphisu a propojení domácího poslechu s profesionálním prostředím zůstávají součástí identity značky dodnes.

Důležitou osobností firmy je Jim Thompson. Do EgglestonWorks nastoupil v roce 1996, původně však jeho úloha souvisela s ekonomickou stránkou podnikání. Když společnost o tři roky později zkrachovala, rozhodl se ji koupit a pokračovat. Jak sám vysvětloval, nešlo tedy ani tak o založení vlastní high-endové značky jako o záchranu té existující. V jeho pozdějším pohledu na vývoj přitom dostala přednost snaha vytěžit z každého modelu maximum v dané ceně před úzkostlivým hlídáním odstupů mezi jednotlivými příčkami katalogu.

Viginti znamená latinsky dvacet a model vznikl jako připomínka dvaceti let původních Andra. Je tedy samostatnou oslavou jejich odkazu, byť na originální model navazují spíše dnešní Andra 5. Ty ostatně používají jeden přibližně třiceticentimetrový papírový basový reproduktor a dvojici 16,5cm karbonových středů, zatímco Viginti mají dva 25,4cm karbonové basáky a dva menší, zhruba 15,2cm středotónové měniče.

Příbuznost s Andra 5 je zjevná i ve vzhledu: členitá, směrem vzhůru subtilnější silueta, množství zkosených ploch a kombinace laku s technicky působícími materiály. Viginti využívají hliník i uhlíkový kompozit, lakování lze přizpůsobit přání zákazníka. Základem je mohutně vyztužená dřevěná ozvučnice, doplněná hliníkovými deskami. Na karbonovém panelu vzadu jsou dva páry rhodiovaných reproterminálů pro bi-wiring.

Aktuálně používaný vysokotónový měnič má kopulku o průměru přibližně 2,5 cm a membránu typu TPCD. Za touto zkratkou se však skrývá více než obecné použití uhlíkových vláken. Technologie pracuje s velmi tenkými vrstvami vláken spojenými pryskyřicí, přičemž jejich počet a orientaci lze přizpůsobovat v různých místech membrány. Vývojář tak může cíleně rozdělit tuhost a hmotnost po její ploše a ovlivnit, kde a jak se projeví vlastní rezonance. Cílem je co nejširší pásmo pístového pohybu, při němž se celá membrána pohybuje souhlasně s kmitací cívkou, a kontrolované chování tam, kde už se začne ohýbat.

Podrobnější vhled do akustické konstrukce poskytuje původní návrh, jehož vysvětlení od firemního týmu přinesla média v různých rozhovorech. Dva střeďáky v něm obklopují tweeter v uspořádání MTM. Za každým ze středotónových reproduktorů je samostatný zužující se, silně tlumený kanál, otevřený dozadu. Energie ze zadní strany membrány se při průchodu postupně pohlcuje; smyslem je omezit její návrat a následné zabarvení reprodukce. Výrobce toto řešení popisuje jako obdobu přenosové zpožďovací linky. Středy jsou současně akusticky oddělené od basové sekce, aniž by bylo nutné vyhradit celé horní části kabinetu samostatný objem.

Také basová část byla podle Jima Thompsona pojata trochu jinak než obvykle. Velké membrány s dlouhým zdvihem měly pracovat především jako subwoofery a ponechat nižší středy menším měničům. Původní návrh proto používal dolní propust na 120 Hz a horní na 110 Hz, s mírným překryvem. Štěrbinový bassreflex byl naladěn přibližně na 30 Hz. U výhybky byly uvedeny kondenzátory Mundorf se stříbrem a zlatem a částečně vlastní vinutí cívek. Mluvíme-li o „původním návrhu“, je to proto, že kvůli nedostatku beryllia došlo k výměně vysokotónového měniče, ale pravděpodobně spolu s tím nedošlo k žádným dalším změnám a zmíněná fakta tak zůstávají v platnosti.

Oficiální návod doporučuje zesilovač alespoň s 80 watty na kanál a klade důraz na jeho proudové schopnosti. Pro první ustavení navrhuje přibližně 61 cm od zadní stěny, rozestup kolem 244 cm mezi středy reprosoustav a poslech z vrcholu rovnostranného trojúhelníku. Výchozí natočení se pohybuje mezi 15 a 30 stupni. Jde samozřejmě o začátek hledání vhodné pozice v konkrétní místnosti jako vždy.

Firma deklaruje frekvenční rozsah 28–24 000 Hz v toleranci +/- 3 dB, charakteristickou citlivost 89 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 6 ohmů s minimem 3,9 ohmu.

Celkové rozměry činí po přepočtu z palců přibližně 127 × 35,6 × 58,4 cm (výška × šířka × hloubka) a hmotnost dosahuje masivních 115,7 kg na kus.

Poslech probíhal ve studiu AudioEgo, kde jsme měli jako zdroj Linn DSM Selekt s dual mono moduly Organik a k tomu koncové stupně Ayre MX-R Twenty. A pro porovnání o stupeň nižší model Andra 5. Vše pak propojovaly kabely ChordMusic.

Už ze zkušeností s Andra 5 jsme byli připraveni, že firemní charakter EgglestonWorks rozhodně nestaví na basové opulentnosti. A je to skutečně tak. Ačkoliv v „Displacement and Erasure“ (Miguel Zenón | „Golden City“ | 2024 | Miel Music | 0195269311605) byl každý z nízkých tónů artikulovaný ve své úplnosti, nekomprimovaný a s hojností energie, respektive s respektem k tomu, co je v nahrávce, tak spodky působí velice urovnaně a klidně. Dokonce ještě „víc nezdůrazňují“, než jak to vnímáte u Andra 5. Pocit hloubky tak pramení z nezkreslenosti a nadhledu, nikoliv z tlaku nebo objemu. Nicméně je to vskutku poctivý základ – skvěle propracovaný, fyzicky důrazný, připomínající organický dech z hlubin. Jde o v současném high-endu neobvyklý, bezpochyby však skutečně věrný projev.

Na jednu stranu pak ve středech s houslemi Tima Faina v „Unraveling“ (2025 | nahráno 2018 | Delos | DE 3611) nemáte pocit, že by reprosoustavy šly na sílu až k nejkřehčím detailům, ony ale vlastně jen věrně zrcadlí charakteristiku zesilovačů Ayre. Protože informace tam jsou, jen podané krásně hladce, příjemně a celkově kultivovaným způsobem bez náznaku techničnosti. Centrální nástroj zní každopádně emotivně, plný energie, s parádní rychlostí, zároveň však i tělesnou podstatou. Reprosoustavy reagují nenuceně, samozřejmě a jsou velmi otevřené.

Stejně tak zcela prosté jakékoliv sebemenší vulgárnosti nebo tvrdosti jsou výšky – i když občas výškáče toho typu umí být hodně přímočaré, ve Viginti zněly nejvyšší frekvence v „Delphinium Blue“ (Cassandra Jenkins | „My Light, My Destroyer“ | 2024 | Dead Oceans | DOC 346CD) s velmi přirozenou, pouze elektronickým řetězcem „obarvenou“ jistotou. O tom, že Viginti mají skvělé rozlišení, promlouvá nejvíc to, že nuance jako velice decentní a často až neslyšitelná linka činelů hluboko v pozadí je tu slyšitelná. Přitom se EgglestonWorks nezdráhají zahrát ani naopak jasné a zdravě průbojné sykavky, prostě respektují signál tak, jak přichází a samy o sobě nijak netlačí.

Titulní skladba alba „She“ (Harry Connick Jr. | 1994 | SONY | 074646437629) je skvěle nahraná, zejména z pohledu údernosti nástrojů a jejich svižných dynamických proměn. A Viginti naprosto s přehledem „stíhají“. Nepůsobí nijak našlápnutě, dravě nebo snaživě. Hudba ale hraje s živostí a naprosto jednoduše, bez komprese a bez ohledu na to, kolik energie je třeba zrovna vyzářit. Rezerva zůstává, navíc jsou dynamické kontrasty patrné i potichu – konkrétně se objevují při akustickém tlaku kolem 40 až 45 dB na poslechovém místě, to je úroveň tlumeného rozhovoru. Už tam dokážou Viginti znít s napětím, pevností a nonšalantně tekoucí energií, šponovat pak lze hlasitost v podstatě bez omezení. Žádný strach, že byste je dotlačili na nějaký limit. A všechno je skvěle kontrolované a vyvážené.

Vlastně bychom řekli, že samotné Viginti hrají brilantně neutrálně, tedy tak, jak má opravdová nestrannost vypadat. Vyměňte něco v řetězci a změní se zvuk, reprosoustavy to jen předají dál v patřičné hlasitosti. Tím máte i „Kindertotenlieder“ v podání Julie Boulianne, Jean-Francois Rivesta a Ensemble Orford („Mahler: Lieder“ | 2011 | ATMA | 00722056644228) před sebou jako na dlani. Včetně trochu specifického pojetí mixu. Ač je celek vlastně jemný, hudba je krásně přehledná a mimořádně důstojná. Hlas je znělý, precizně ohraničený a snadno srozumitelný, nástroje strukturované. Všechno se odehrává s dospělou dávkou samozřejmosti a organické celistvosti, postavené na výtečném prokreslení a obrovské otevřenosti.

Prostor „Juditha Triumphans, RV 644“ Antonia Vivaldiho (Lotte Bovi & l’Ore Blu | „TRPTK nine-year anniversary sampler“ | 2023 | TRPTK) rozkvétal kolem nosného mezzosopránu. A to doslova rozkvétal – bez limitace roztečí ozvučnic a zdánlivě zcela nezávisle na nich. Tím se zdá, že fázová spojitost a celková vyváženost jsou skutečně excelentní. Jsou reprosoustavy „monitorovější“, tedy soustředěnější, jsou takové, které mají výrazně větší proporce (ač je z toho často trochu difúzní, byť všeobjímající vjem), ale jen nemnoho modelů na trhu umí podat hudbu tak „normálně“. Viginti vytvoří obraz bezmála hmatatelný a výtečně zobrazující i ambientní ruchy, což jen dále podporuje živost a věrohodnost.

Nicméně díky jejich klidné podstatě si na Viginti můžete úplně v pohodě pustit i hudbu, jako je klasická rocková „Wheel in the Sky“ (Journey | „Infinity“ | 2024 | nahráno 1978 | SONY | 828768589021). A hudba jednoduše proudí: správně plná, pečlivě kontrolovaná, zábavně rytmická. Nemáte pocit, že byste byli masírováni intenzivním tlakem, přesto je to emotivní, podmanivá a úplně pohodová zábava. Taková, která se díky všeobecné vyrovnanosti neomrzí, protože v ní není nic, co by jakkoliv překáželo či unavovalo.

Podlahové EgglestonWorks Viginti jsou skvělé. O moc víc by se asi ani nemuselo psát, protože to stačí – pod jejich lehce technickým a účelným povrchem dříme promyšlená technická koncepce. I bez exotických prvků a snahy o ultimativní vyřešení i těch nejmenších problémů elektroakustických konstrukcí se v Memphisu podařilo vyrobit reprosoustavy, které neomezují frekvenčně, dynamicky ani co do rozlišení. Věrně zobrazují nahrávku i to, jak si s ní poradí připojená elektronika, samy o sobě však prakticky nic nepřidávají. Rozehrávají se snadno, ochotně, a proto i hudba hraje s vyslovenou radostí. Jistě, Viginti patří mezi opravdu drahé kousky, nicméně dělají přesně to, co hi-fi dělat má. Předávají signál s vysokou věrností a na celkově high-endové úrovni. Tohle je skutečně poctivá a věrná reprodukce jak jen se patří.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, bez cíleného zatlumení nebo rozsáhlých stavebních akustických úprav. Přesto s členitou strukturou a množstvím nábytku. Prostor obecně připomíná běžný obývací pokoj.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Pomineme-li zjevné ovlivnění akustikou poslechového prostoru (všechny ty propady od cca 47 Hz až po 470 Hz, nejspíš ale i pokles na 3 000 Hz), do nějž byly reprosoustavy přeci jen trochu větší, cílí Viginti na vyrovnanou a neutrální reprodukci s jen lehoučkým poklesem těsně před koncem slyšitelného rozsahu. I tam lze ale pomocí natočení dosáhnout víceméně plné energie, navíc se většiny posluchačů tyhle frekvence stejně netýkají. Mnohem důležitější je začátek vyzařování kolem 25 Hz s tím, že 20 Hz je k dispozici se smysluplným poklesem – Viginti tedy lze v zásadě označit za plnorozsahové. O něco lépe na nás působí křivka, při níž reprosoustavy nemíří přímo na poslechové místo, ale jejich čelo je v zásadě rovnoběžné se zadní stěnou. Obecně jde však o velmi dobrý výsledek.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ačkoliv jsou nejnižší body impedanční křivky v úrovni zhruba 4 ohmů, nepůsobí průběh nijak zákeřně. V kombinaci s nijak komplikovaným průběhem elektrické fáze tak nejde o komplexní zátěž, která by vyžadovala pečlivou volbu zesilovače. Ladicí kmitočet leží na úrovni nějakých 28 Hz, jsou tu jen mikroskopické náznaky rezonancí, které však ani reálně nemá smysl zmiňovat.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

EUR 51 000,-

cca Kč 1 240 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/44e8044b-7f46-469b-a2f6-e16ba392cac8

--- --- --- --- ---

KLADY

+ mocný, a přitom vyrovnaný zvukový projev

+ šťavnatý bohatost a zátah od opravdových hloubek

+ velmi dobrá čitelnost

+ celková dospělá kultivovanost, která se do hudby samé moc nemíchá

ZÁPORY

- možná trochu technicistní designové pojetí, ale aspoň má svou osobitost

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AudioEgo | www.audioego.com 

fSdílet

Tweet