Americký AudioQuest patří mezi největší a dost možná i nejpopulárnější výrobce audio / video kabeláže na světě – jen málokterá jiná firma také pokrývá tak nesmírně široký rozsah kabelů od těch úplně nejdostupnějších až po opravdu vysoký high-end. Řada kabelů „Rivers & Elements“ (ví bůh, proč zvolili takovou zvláštní kombinaci, která by se hodila i na venkovskou britskou hospodu) už patří spíše do vyšší ligy, kraluje jí kabel jménem Fire.

Jde o signálové kabely, dostupné v XLR i RCA provedení – jsou poměrně tuhé a tlusté, rozhodně jsou ale pěkně zpracované. Jak si jméno žádá, Fire má akcenty vyvedené v červené. Třeba skrze černý oplet jsou protkané sytě červené žilky, velké části koncovek jsou také červené, zbytek stříbrný. Na jednom konci se nachází nezaměnitelná „krabička“ systému DBS, který pracuje v tomto případě 72 V napětím.

AudioQuest toho o technologiích moc neříká. Vodič sám je stříbrný a vyrobený technologií PSS; jde o vodič s pevným jádrem a dokonalou hladkostí, což má prý minimalizovat zkreslení, které do přenosu vnáší přechody mezi materiály (respektive dominantním materiálem vodiče a nečistotami v něm a na jeho povrchu). Vodiče jsou uspořádány v „trojitě symetrické geometrii“ s odděleným zemnícím kanálem. To znamená, že stínění není zároveň propojeno jako zem.

Když jsme u stínění, to je stoprocentní a využívá také osmivrstvý systém NDS pro zamezení průniku radiofrekvenčního rušení k vodičům.

Proč je kabel tuhý, to pochopíte ve chvíli, kdy se dočtete o „zavěšení“ kladných vodičů ve vzduchu, kdy kontakt s teflonovým dielektrikem zůstává jen na minimu konstrukčně přijatelných míst, takže samotný kov vodiče je většinou plochy v ideálním vzduchovém dielektriku. Negativní větev je naopak téměř „nahá“, prý to pomáhá „její odlišné funkci“, jak říká AudioQuest.

Dielektrikum pak pomáhá ovlivňovat i již zmíněný systém DBS – ten za pomoci konstantního napětí má za úkol udržet konstantní vlastnosti dielektrika a zároveň omezit (opět dle AudioQuest) vznik nežádoucích fázových posuvů signálu. Protože Fire je prémiový model, osazený modul DBS má i „radiofrekvenční past“, technologii odvozenou od řešení ve filtrech Niagara.

AudioQuest Fire RCA jsme zkoušeli proti Heimdall 2 a to zejména pro propojení Métronome DSC1 do Norma Revo SC-2 LN, případně pro propojení Norma Revo SC-2 LN do Norma PA 160 MR. Rozdíly jsme poslouchali na systému propojeném Heimdall 2 přes Xavian Quarta Evoluzione, komponenty se napájely přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a hrálo se z Roon.

Dukeova „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) měla oproti Nordostu citelně hutnější bas, basa zní sytěji a energičtěji, také hluboké tóny najednou fyzicky cítíte, pumpují a mručí. Fire lehce zdůrazňuje hlubokotónový rozsah, ale zároveň podtrhuje jeho vřelost a vláčnost.

Nutno říci, že zvuk Fire není těžký, spíše hodně plný a sytý. Zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) zněl citelně otevřeněji a transparentněji než s Heimdall 2, ovšem zároveň byl také podstatně plnější a zakulacenější, cítíte větší váhu a větší přítomnost těla zpěvačky. Je to zvuk plnokrevný a šťavnatý, spíše než zdůrazňující jistou vzdušnou éteričnost nahrávky.

Také činel se po přepnutí na Fire „rozkošatěl“; zvuk je sytější, plnější, také pocitově trochu méně průrazný, ale nutno ocenit, že ani přes vší plnost Fire nepotlačuje rozlišení – naopak, informací je zřetelně víc, než s Heimdall 2 a zvuk je díky tomu komplexnější a přirozenější, víc „kovovější“.

Bicí souprava Billa Bruforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) byla dynamicky šťavnatá, velký zvuk oceníte tím, jak snadno ducá – oproti Nordostu je údernost paličky jakoby říznější a blána bubnu víc napjatá, drnčivější. Není to zvuk těžký, ale rozhodně umí zdůraznit fyzický rozměr.

Nutno říci, že v „Bensusan“ Michaela Hedgese („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) jiskřivé tvrdé detaily velmi intenzivně nahraných strun přes kabely Nordost zněly soustředěněji a expresivněji, přesto Fire ukázal za nahrávky víc, i když uvolněněji. Zvuk je hladší, měkčí, ale tón se nese déle a snáz vnímáte droboučké dozvuky nebo zvuk těla kytary, navíc je to celé propojené v organičtěji působícím celku.

Scéna v „Messy Bessie“ od Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 094 3 92777 2 8) neprošla co do šířky a hloubky nějakou oslňující transformací, nicméně v čem proměna nastala, to byla soustředěnost reprodukce a tím i pocit pečlivé lokalizace nástrojů v opravdu pěkné nahrávce.

Dravá „I Just Want You“ Ozzy Osbourna („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24 / 96) byla v podání AudioQuest Fire méně agresivní, ale zato sytější, pocitově energeticky plnější a měla podstatně větší (a kvalitativně lepší) zastoupení spodních frekvencí, takže lépe vynikal rytmus a důraz rockové skladby.

Vrchol nabídky signálových kabelů amerických AudioQuest – model Fire – vlastně v kontextu celosvětově dostupné nabídky podobných řešení nepůsobí zase tak drahým dojmem (i když cena je velmi šťavnatá a to zejména u příplatků za každý další malý kousek). Pokud chcete ve svém systému zdůraznit hlavně košatost basové složky a pohodové „flow“ hudby, Fire rozhodně dokázal právě tyto atributy předat opravdu krásně, celkově ale oceníte i laskavou samozřejmost, s kterou se můžete zanořit i do jemňoučkých nuancí, které ovšem zaznívají s klidem a nenuceností. Je fakt, že AudioQuest Fire je drahý kabel, ale už má i „drahý zvuk“…

Kč 71 490,- / 2x 0,5 m

Kč 84 990,- / 2x 0,75 m

Kč 97 490,- / 2x 1 m

Kč 123 490,- / 2x 1,5 m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ prvoligové zpracování

+ pěkný, příjemný zvuk s hutným basem

+ otevřenost a transparentnost

ZÁPORY

- jistá tuhost zrovna neulehčuje manipulaci

- příplatky za délku jsou poměrově docela výrazné

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet