Přestože značka Musical Fidelity dnes patří pod křídla rakouského koncernu kolem značky Pro-Ject, víceméně si zachovala i po této akvizici svou autentickou britskou tvář, kterou jí nastavil Anthony Michaelson už při založení v roce 1982. Jedním z poznávacích znamení zesilovačů této firmy je také to, že se nikterak neostýchají výkonu – dvojnásob to platí pro bestiálně obrovský integrovaný zesilovač M8xi.

Nazvat tento přístroj bestií není daleko od pravdy – nad běžnými integrovanými zesilovači (snad krom ultra prémiových high-endových výjimek typu Vitus Audio, Pilium nebo třeba nejvyšších modelů Audionet) totiž vyčnívá a to doslova, má totiž rozhodně nadstandardní šířku 48,5 cm, do hloubky jde poctivého půl metru a ještě centimetr navíc a ani hloubka 18,5 cm není nijak zanedbatelná. To není ani váha 46 kg, takže M8xi už atakuje svět „dvoumužných“ zesilovačů.

Od pohledu je nicméně M8xi snadno rozpoznatelnou součástí firemního portfolia, ten velký, jednoduchý čelní panel se zalomením horní části a jen absolutním minimem výrazových prvků si nejde splést. Strojovou účelnost podtrhuje prakticky absolutní symetrie – v centru dění je maličký displej, který působí na velké ploše až lehce ustrašeně, ale informativní je „tak akorát“, byť ani o kousek víc.

Dva mohutné kruhové ovladače slouží k výběru vstupu a regulaci hlasitosti, jsou pěkně vyrobené a jejich chod má rozumný odpor, aby byl přesný, ale ještě ne namáhavý. Pod displejem najdete ještě „očko“ přijímače příkazů dálkového ovládání (které mimochodem jako kdyby vypadlo svou plastikovou slupkou a designem z 80. let, jakkoliv to na komfort používání nemá větší vliv), pod každým ovládacím kolem je maličké tlačítko, kdy jedním zapínáte celé to monstrum (člověk by čekal něco efektnějšího), druhým pak ovládáte displej.

Příjemné je pokoukání na zadní stranu – jednak se díky opravdu štědře velkému prostoru konektory snadno vejdou a to včetně žádoucích rozestupů, jednak jsou logicky organizované. Že se M8xi neštítí výkonu, to naznačuje zásuvka typu C19 s notickou, že maximální odběr činí pěkných 2 000 Wattů. Zadní panel rámují na každé straně umístěné dvě sady reproduktorových terminálů velmi pěkné kvality, jakkoliv nemají rozdělení mezi A a B, ani je nelze připojovat jednotlivě, jde tedy čistě o službičku těm, kteří preferují bi-wiring.

Horní linie konektorů je zasvěcena industriálně vypadajícím symetrickým XLR (ostatně celý zesilovač je bez bázně a hany proveden nikoliv s ohledem na luxus, ale na účelnost a bytelnost), dva páry slouží jako vstupy, je tu ale i regulovaný výstup. Podobně je to i u nesymetrických cinchů „o patro níž“ – čtyři páry jsou klasické linkové vstupy, dva páry jsou výstupní. Jeden z nich má pak fixní linkovou úroveň a druhý je regulovaný pre-out. Zajímavostí je u vstupních konektorů ten označený AUX2, který lze pomocí nedalekého šoupátka přeměnit v přímý vstup do koncových stupňů a využít tak M8xi v systému domácího kina jako čistý výkonový zesilovač.

Od tradiční, až řekněme ortodoxní značky, jako je Musical Fidelity, by vše výše řečené mohlo být v kombinaci se štědrým dimenzováním dostačující pro kompletní produkt. Je tak rozhodně potěšující, že na zadním panelu krom všeho zmíněného najdete ještě konektivitu digitální a to ve více než dostatečné rozmanitosti. Jsou tu dva koaxiální a dva optické vstupy, je tu koaxiální a optický výstup pro maximální flexibilitu, milovníci vysokých rozlišení ocení USB vstup typu B pro přímé připojení k počítači.

V Musical Fidelity se pak chlubí hlavně tím, co je uvnitř. Obrovský vnitřní prostor hostí vlastně tři sekce – samostatný předzesilovač, samostatný koncový stupeň pro levý kanál a samostatný koncový stupeň pro pravý kanál, každý z nich má hlavně vlastní transformátor, i když z puristického hlediska by se dalo namítnout, že jednotlivá oddělení by si zasloužila stínění.

Už na oddělených deskách plošných spojů (a samozřejmě jednotlivých napájecích zdrojích) je vidět, že konstrukce je poctivě dual mono. Stejně tak na první pohled zaujme baterie plného tuctu bipolárních tranzistorů (šestero v můstkovém zapojení na každém kanálu), výrobce specifikuje schopnost dodat extrémních 200 ampérů (špička-špička), což jde ruku v ruce trvalým výkonem 550 Wattů na kanál do 8 ohm ve třídě A/B.

Ve specifikacích zesilovače se dozvíte, že obvodové řešení staví na prověřených firemních hodnotách, jako jsou nízkoimpedanční koncept nebo použití jen nízké zpětné vazby. Budící část pracuje v čisté třídě A.

Musical Fidelity říkají, že pro ně má ideální zesilovač být „rovným drátem se ziskem“, takže se prý snaží optimalizovat zesilovač pro maximální linearitu a schopnost udržet konstantní napětí napříč frekvenčním spektrem. Bohužel mnoho konkrétnějších technických informací se nedozvíte, ale jde o čip PCM5242, který umožňuje zpracovat signály s rozlišením 24 bit / 192 kHz (interně pracuje na rozlišení 32 bit / 384 kHz) a čistě jen PCM signál.

Přesto jsou však k dispozici důležité základní hodnoty. Krom zmíněného výkonu 550 Wattů / 8 ohm je to 870 Wattů do 4 ohm a krátkodobě 1 600 Wattů do 2 ohm. Připočtěte pak již zmíněných 200 A spolu s definovaným maximem 67 V RMS v pásmu 20 – 20 000 Hz (nebo chcete-li 190 V špička-špička) a máte skutečně monstrózně naddimenzovaný stroj. Přitom hodnota THD+N nestoupá přes 0,004% (20 – 20 000 Hz), odstup signálu a šumu vážený křivkou A je slušných 86 dB a frekvenční odezva jde od 10 do 100 000 Hz (0, -1 dB).

Zřetelně naddimenzovaný Musical Fidelity M8xi jsme poslouchali v rámci redakčních sestav, takže hrál s Xavian Quarta a Métronome DSC1, ale také přes USB z notebooku a to na kabeláži Nordost Heimdall 2 a filtru GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Porovnávalo se s Norma Revo IPA-140, ale i Kinki Studio EX-M1+ nebo Yamaha A-S3200. Zesilovač hrál také s Fischer&Fischer SN-70 a to s Cambridge CXC nebo Teac NT-503 a to místo Grandinote Shinai na kompletní kabeláži Nordost Red Dawn. Detaily o používaném příslušenství, filtrech a obecně sestavách najdete v pravém sloupci -->.

Pokud má až nadbytečně dimenzovaný výkon nějakou na první poslech zjevnou výhodu, je to nenucenost, s jakou protlačí celé frekvenční spektrum, ale zejména bas i těmi reprosoustavami, které by snad neměly být takových frekvencí ani schopny. Kontrabas v „Upojenie“ ze stejně pojmenované desky Pata Methenyho a Anny Marie Jopek (2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) byl fantasticky „vyživený“, byl pevný, napjatý a plný síly, s každým brnknutím se rozechvěla celá podlaha i sedačka a přitom zesilovač jel takříkajíc „na půl plynu“. Není to přitom bas nijak dramatický, efektní nebo tvrdý, naopak zůstává velmi příjemně poddajný a věrný spíše starším tradicím, než modernímu omračování a podbízení. Je to proporčně o něco víc než akorát, je nicméně velmi slušně konkrétní, jakkoliv nechává hluboké tóny spíše tak lehce plout (jakkoliv prostě dobře ohraničený a čitelný), než aby je krotil takovým tím puristicky audiofilským, perfektně definovaným způsobem.

Zpěv Caroly v její „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) se nesl v duchu otevřené, klidné prezentace, dávají nenásilně na obdiv tu obrovskou výkonovou rezervu, s níž zesilovač uřídí prakticky jakékoliv reprosoustavy. Ani starší nahrávka netrpí v podání M8xi kupodivu výrazností sykavek (protože sama skladba je trochu na hraně), jako kdyby v Musical Fidelity vyladili ideální mix jasné, zřetelné reprodukce a lehce „maskující“ příjemnosti. Možná to souvisí i s tím, že M8xi působí velmi otevřeně a jasně, přesto ale není v kontextu současné konkurence ultimativním analytickým řešením a pokud máte rádi ty nejjemnější nuance a droboučké informace jako na dlani, tak Musical Fidelity možná nebude úplně pro vás. Tady mnohem více platí holistický přístup, organický kompaktní a nenucený, nakopnutý kupředu pocitem obrovské zásoby energie v pozadí.

Cinkot nejvyšších frekvencí v „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) byl trochu uhlazený, ale rozlišení bylo rozhodně dobré, objem dostatečný a zřetelnost opět taková organická a nenásilná, bez potřeby tlačit se někam kupředu. Oceníte rozhodně to, jak M8xi nezasahuje do tonálního vyvážení, nepřibarvuje, ani „nevysušuje“ reprodukovaný zvuk a slyšíte tak z většiny nahrávku, respektive její zpracování vaším zdrojem signálu. M8xi přes svou už poměrně vysokou cenu nepatří do toho nejinformativnějšího high-endu, nicméně umí „nepřekážet“ a nevnucovat svůj charakter výslednému zvuku.

Velký výkon doceníte u dynamického a dobře nahraného materiálu, jako je „Glem ikkje“ od Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2), kde je už od nízkých hlasitostí patrný velký puls a důraz, který je v praxi limitovaný jen reprosoustavami a odolností vašeho sluchového aparátu, ani při vysoké hlasitosti zesilovač „nepovolil“ a to zdaleka nebyl nikdy blízko svého limitu. Hudba táhne od nejhlubšího basu, není to ale ani tady efektní, načančaný zvuk, spíše samozřejmý a plný zvuk s velikou rezervou a nenucenou kontrolou. Není to úplně rychlý a švihající zvuk, nicméně působí i v tomto ohledu velmi realisticky.

Už bylo řečeno, že M8xi není analytický komponent pro ty, kteří rádi dělají rozborku každé nahrávky a pokaždé objevují něco nového. Přesto byla „Sabbath“ Brada Mehldaua („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2) přehledná na vysoké úrovni, i když jde spíše o velký zvuk s rozsortovanými bloky a jistou celkovou učesaností. Je to ukázněná reprodukce, ale nesahá k těm úplně nejjemnějším dozvukům nebo nenabízí pocit, že by zašmodrchané nahrávce dala dokonalou disciplínu – nechává ji v podstatě „proplout“, takže jednotlivé nástroje vyplývají do popředí jaksi vlastní vahou. Tak trochu by to šlo nazvat nikoliv jako „audiofilský muscle car“, který preferuje intenzitu zážitku, sytost, bohatost a energii nad nuancemi a technicistním perfekcionismem.

Dual mono konstrukce pak velmi dobře napomáhá vjemu plastického prostoru v nahrávce „Summertime“ Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902). Pravolevý i předozadní prostor jsou organizované, nahrávka má rozhodně nestíněné, nadprůměrné proporce a celé dění je propojené pocitem vzduchu v okolí nástrojů. Musical Fidelity už dokáže nabídnout plnohodnotně plastický zážitek s třemi dimenzemi, kde hudba „visí“ mezi a za reprosoustavami a není stísněná.

Lehce pod dekou nahraná „The Blackest Lilly“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) dostala od M8xi pěkně šťavnatou podobu, převis basu v nahrávce je ještě umocněný tučnou a nevyčerpatelnou energií zesilovače právě tomto pásmu, zastřené středy jako kdyby ta síla probudila a trochu pročistila, byť stále cítíte spíše živelnost a energii, než audiofilsky delikátní „život“. Hudba ale rytmicky zábavně šlape, je bohatá a barevná, přitom se ale stále nijak nepodbízí, netlačí na pilu, je to taková důstojná zábavnost vyzrálého stylu.

Mohutný zesilovač M8xi s mohutným výkonem (za v kontextu dnešního high-endu vlastně ne zase tak mohutnou cenu) se britským Musical Fidelity povedl. Dokonce ve své starosvětsky působící konstrukci dokázal začlenit D/A převodník s velmi slušnou kvalitou (ale bohužel neschopností zpracovat moderní vysoká rozlišení a marginálně zastoupené, byť populární formáty typu MQA a DSD). Nejdůležitější je ovšem ten pocit, že si M8xi na nic nehraje, že nechává hudbu proplout a že až nadbytečné množství výkonu, který prostě nejde vyčerpat, muziku protlačí jakýmikoliv reprosoustavami, aniž by v jakkoliv komplexním momentu zesilovač ztratil kontrolu a organizaci. Musical Fidelity M8xi nabízí něco, co se dá nejlépe popsat jako „normální“ zvuk, který nikde nezadrhává, nemá faktické limity a do výsledné charakteristiky si toho moc nepřidává, snad jen špetku klidu a rozvahy, dalo by se říct nadhledu. Je to vlastně osvěžujícím způsobem „nemoderní“ cesta k zábavnému zvuku, prostá efektů a exhibic. Takhle má vypadat dobrý integrovaný zesilovač.

Kč 159 800,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výkon, který protlačí hudbu prostě kudykoliv

+ překvapivě dobrý zvuk D/A převodníku

+ v kontextu výkonu a výbavy vlastně vůbec ne špatná cena

+ bas prezentovaný s jistotou až do infrasonických frekvencí

+ tonální věrnost

ZÁPORY

- D/A převodník s limitovanou podporou formátů a rozlišení

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet