Sluchátková divize Bowers & Wilkins jede už docela dost let, za něž si získala nezanedbatelný podíl na trhu pro náročnější posluchače. Ať už je to dílem náhody, nebo aplikací poznatků téhož vývojového týmu, do nemalé míry kopíruje ta která generace sluchátek zvukové trendy, které můžeme vypozorovat také mezi reprosoustavami této značky. Platí to vlastně i pro nejnovější přírůstek – Px7 S3, střední model nabídky anglického výrobce.

Px7 S3 jsou sluchátka přes uši, jejich cílem je nabídnout kombinaci designové čistoty, potlačení hluku a prémiového komfortu nošení. Toho výrobce dosáhl v aktuální generaci zmenšením a tím též snížením hmotnosti. Samotné mušle jsou vlastně stejně velké, ale mělčí, posazené na tenčích nosnících a menším týlním mostu – to vše přidává ke komfortu a lehkosti, v zásadě je můžete mít na hlavě několik hodin, aniž byste nějak významně cítili jejich 300 gramů.

Oblouk týlního mostu kombinuje hezkou látku a tenké, leč překvapivě pružné a měkké koženkové polstrování, totéž by se vlastně dalo říci i o náušnících – přiléhají dobře, přitom netlačí. Ačkoliv nosné prvky, přidržující mušle na místě a umožňující nastavení pozice sluchátek vůči hlavě, nejsou kovové, mají dobré zpracování. A designově jde prostě o šik moderní výrobek, o tom žádná.

Na mušlích okrášlených látkou jsou rozmístěna nezbytná tlačítka pro kontrolu spojení, hlasitosti, skladeb… Jsou sice maličká, ale neměli jsme s tím problém. Kolem tlačítek je ještě prostor pro čtyři mikrofony na každém kanálu – používají se dohromady pro hovory s „čistícím“ algoritmem ADI Pure Voice a pro potlačení hluku.

Krom čistě bezdrátového provozu, regulovaného primárně přes aplikaci Music (pětipásmová ekvalizace nebo třeba volba úrovně ANC – to je mimochodem rozhodně lepší než dřív), kde můžete využít cokoliv až do aptX Lossless, lze používat také USB-C připojení, jakkoliv spíš jako doplňkový provozní režim „kdyby náhodou“. Stejně ale patrně podobná sluchátka nebudete mít potřebu v tomto režimu používat i díky životnosti baterie. Třeba i proto, že si můžete zapnout „puristický“ TrueSound režim bez jakýchkoliv příkras, na druhou stranu si výslednou křivku lze docela dobře přizpůsobit aktuální nahrávce či náladě.

U bezdrátových sluchátek je zásadní výdrž – tady dostanete 30 hodin přehrávání, čtvrthodinka nabíjení vám koupí dalších 7 hodin.

Pro reprodukci používají Px7 S3 4 cm širokopásmové měniče z biocelulózy. Pohání je zesilovač vlastní konstrukce B&W skrze firemní DSP s 24 bitovým zpracováním signálu.

Vlastně nás překvapilo, že „slim“ sluchátka tohoto typu dokážou jít do spodků v romantickém reggae „Lovers Rock“ (Sade | „Lovers Rock“ | 2000 | epic | 500766 2) s bodrostí a šťavnatostí – ale přesto zůstat kontrolované a konkrétní, podobně jako se chovají nové generace firemních reprosoustav. Px7 S3 nesází na drtivý tlak a prominenci basů, zachovávají krom struktury i jakousi decentní kulatost, takže hloubky pocitově působí prostě dobře a „komfortně“. Ani masivní podíl nízkých oktáv v této skladbě totiž nemaskuje vokální rozsah, reprodukce působí lehce a jasně, aniž by to znamenalo „DSP přídech“.

Intenzivní tříoktávový lyrický soprán Lary Fabian v „Je Suis Malade“ („Carpe Diem“ | 2009 | Universal | 5319313) má fajnově čistý formát, opět ne tlačený kupředu, ač o jeho svižnosti a energii vypovídají řízné a zdravě pronikavé sykavky. Jadrná energie a celkově na danou kategorii rozhodně víc než solidní bezprostřednost a transparentnost zase zajišťují dobou čitelnost. Hudba je přehledná, kontrolovaná, prostě dobré hi-fi – jen ve formátu na uši.

Křupavé, studeně kovové výšky zejména na začátku „First of May“, kterou od Bee Gees převzala Sarah Brightman („The Very Best of“ | 2001 | eastwest | 8573 88362-2), znějí vlastně civilně. Px7 S3 netlačí na pilu, stejně jako nezjemňují – jak už bylo řečeno, vlastně to kopíruje přístup, aplikovaný i u nejnovější generace reprosoustav B&W. Cinknutí je znělé a zřetelné, objemově dobře vyvážené, nepřikrášlované a přesto ne suché nebo sterilní, kvůli čemuž by vás mohlo přestat bavit poslouchat. Je to solidní hi-fi neutralita, dalo by se říct.

A znovu musíme říct, že podobně jako zejména Signature verze nejnovějších osmistovek, tak i Px7 S3 notně preferují agilitu nad masivností. Prokofjevova „Symfonie č. 1 v D dur, op. 25“ v podání Münchner Philharmoniker pod taktovkou Sergiu Celibidache („Symphonies 1 + 5“ | 2004 | EMI | 7243 5 57854 2 8) působila podaná velmi transparentně, tj. bez výraznějšího vlastního charakteru sluchátek samotných. Ta zajistila rychlost a neexhibiční civilnost, orchestr zněl organizovaně a byť měl rozhodně spíše švih než masitý důraz, Bowers & Wilkins udržují pocit dobré energičnosti a výbušnosti na potřebných místech. Je znát, že měniče umí rychle reagovat na změny v signálu a DSP spolu se zesilovačem je „podrží“ – na Bluetooth sluchátka odvádí poctivý výkon.

„Remember“ saxofonisty Hanka Mobleyho („Soul Station“ | 1999 | nahráno 1960 | Blue Note | 7243 4 95343 2 2) byla otevřená a jasná – lehounce analyticky pojatá, nicméně civilní a ne stroze technicistní nebo dokonce nějak protivná. Px7 S3 solidně otevírají náhled do podstaty nahrávky, potažmo jejího mixu, nejen do hudby jako takové. Jsou vyrovnaná a neutrální, tím tedy záleží právě na poslouchaném materiálu „co a jak“. Pokud už mají sluchátka nějaký vlastní charakter, spočívá v maličko hutnějších spodcích a svítivějších výškách, to je ale nejen typické pro podobný typ techniky, ale u v zásadě lifestyle sluchátek vlastně i žádoucí. Přesto je nutno říci, že působí citelně lehčí, agilnější, informativnější a spořádanější, než generace předchozí.

Samozřejmě, že uzavřená sluchátka, tím víc „vyvažovaná“ aktivním potlačením hluku, spíše jen naznačují prostorovou organizaci nahrávek (minimálně v porovnání s otevřenými řešeními). Přesto byla Zimmerova „God Particle“ („Angels & Demons“ | 2009 | Columbia | 88697520962) přehledně a čitelně zobrazená – sice posazená primárně mezi mušle, ale už s jistým přesahem „svobody“ mimo hlavu, což je zajímavé a napovídá to o dobře sladěném systému.

Sólová performance Heinze Holligera a jeho hoboje v transkripci Telemannovy „Fantasie pro flétnu v b moll, č. 3“ („The Artistry of Heinz Holliger“ | 1987 | Denon | DC-8006) je v zásadě velmi jednoduchá, přesto zahraná i nahraná poutavě, takže vás to baví. Px7 S3 dávají nástroj skutečně do centra pozornosti, slyšíte i jeho doznívání v nahrávacím prostoru, tóny jsou rychlé a energické, kontrolované a přitom nemá poslech přehnaně tvrdé parametry, kdy by vám hodně ukázal, ale zároveň kladl nároky na vaše soustředění a energii. S Px7 S3 můžete strávit dlouhý čas a civilním, nenačančaným způsobem „prostě hrají“.

Bezdrátová sluchátka v poslední dejme tomu dekádě udělala ne krok, ale obří skok v kvalitě dostupné reprodukce – dnes si za nějakých deset tisíc můžete koupit třeba zrovna Px7 S3, která vám nabídnout úroveň srovnatelnou s běžnou solidní hi-fi sestavou. Jde o sluchátka ne levná, leč stále dostupná, velmi pohodlná, ne okatě luxusní jako některá (tedy o dost dražší), ale pěkná a moderní. Co víc, hrají vyrovnaně, čistě, konkrétně a svižně, inspirovaná zjevně zvukovým charakterem aktuálních top modelů firmy a to není málo. Pokud hledáte společníky na cesty, kteří vás odříznou od okolního světa, ale výměnou vygenerují svět hudby úplně vlastní a krásně poslouchatelný, pak to klidně mohou být právě Bowers & Wilkins Px7 S3.

Kč 10 690,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ férová cenovka

+ lehoučké a na hlavě pocitově zanedbatelné

+ čistý, rovný, lehký a agilní „Hi-Fi zvuk“

+ rozhodně podstatně lepší čistota a artikulace než u Px7 S2 a Px7 S2e

+ vyrovnané a transparentní ladění, ne nepodobné 801 D4 Signature například

+ vypadají hezky

ZÁPORY

- rozsah nastavení je „tak tak“, máte-li větší hlavu

- někomu může scházet podpora LDAC či prostorového zvuku

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet