Zemnící jednotky, to je kategorie hi-fi, která nezpochybnitelně nabývá na významu a na trhu najdete kousky za minimálně vyšší tisíce, spíše však za desítky, nezřídka však i za stovky tisíc. Virtuální či chcete-li paralelní zemnící body jsou tu od toho, aby do citlivých signálových obvodů vaší aparatury neprosakovalo primárně vysokofrekvenční rušení – jinými slovy, zapojíte si takovou krabičku do nějakého z volných vstupů / výstupů a (podle výrobců) si užíváte čistší zvuk.

Možná si říkáte, že vzhledem k cenám musí být principem takových jednotek přítomnost zlaté cihly, omotané luxusním drátem z bezkyslíkaté mědi, tavené v pecích Mordoru, kdy pak celé skládání provádí sbor andělů na nedělním melouchu potom, co všechny ovečky zaženou do kostelů.

Rozhodli jsme se tajemnému světu zemnících bodů přijít na kloub tím nejjednodušším možným způsobem – zcela bez výzkumů, vývojů a dalších zdržujících postupů si prostě jeden takový postavit a otestovat. Ba co víc, stanovit si limit pěti tisíc korun s pevným odhodláním ho překročit, jak je to už u takových projektů nevyhnutelné, lhostejno zda stavíte vyvýšený záhon, vyměňujete světlo nebo chcete jen tak trochu oživit interiér a vezmete partnerku / partnera jen se tak podívat do obchodu. Vždycky se to všechno podle základních zákonů vesmíru vymkne z kloubů a propadnete králičí norou hlouběji, než si kdy Lewis Caroll dokázal představit.

Abychom tak překryli trauma z nečekaných složitostí, spousty práce, bezpočtu hodin shánění a zvažování co a jak, rozhodli jsme se projektu říkat „Happy Little Grounding Box“. Protože není ani malý, natož veselý a zdali něco zemní je otázkou.

Protože se všude v regálech hi-fi obchodů (těch reálných i těch virtuálních) povalují bezpočty kompaktních a účinných řešení, chtěli jsme otestovat, co udělá pořádný zemnící bod. Měděná folie? Kdeže… Drobný ingot? Vůbec… Ezoterické kamení a prach? Ani náhodou… Volba tedy padla na 10 kg měděného hromosvodu v podobě krásně krouceného, lesklého drátu, který ovšem neprošel bez naklonění ani dveřmi, natož aby se dal rozumně složit do nějakého boxu.

První dny tedy večerní zábava spočívala v ohýbání přes koleno, dokud kruh zvící hula hop obruče přeci jen nezískal sice lehce nepravidelné, zato výrazně kompaktnější tvary. A koleno otok třetího stupně s náběhem na dočasnou invaliditu.

Dalším krokem byla nutnost vybrat box. Vzhledem k rozpočtovému provizoriu jsme nakonec skončili u krabice z neošetřeného borovicového dřeva, jejímž jediným limitem je nosnost dna zhruba 10 kg. Nicméně slovy Charlese Bukowského – svět patří těm, co se neposerou.

V dalším pořadí byla volba vnitřního stínění, protože jinak vysoce účinná měděná anténa jaksi nebude asi úplně dělat očekávané, jak říká oblíbený selský rozum (pamatujte, že k žádnému vývoji ani výzkumu nedošlo, není čas ztrácet čas). Protože nám přišlo žinantní ukrást olověné desky z místní radiologie, kam jsme zavítali s poškozeným kolenem, zvolili jsme nakonec ekonomičtější a pracovně praktičtější variantu – vystlání třemi vrstvami hliníkové folie z kuchyňských zásob.

Protože je taktéž známo, že drát se nesmí dotýkat žádných povrchů, protože tak hraje bez diskuse hůř, zkusili jsme vymyslet antigravitační úchyt. Poté, co se to nepovedlo, podložili jsme instalovaný hromosvod elegantními dřevěnými špalíčky, které zbyly ze vzorků pro výběr dekoru nové kuchyně. Celému řešení to dává přírodní a nesmírně ekologický rozměr, stejně jako lesk luxusu.

Nezbytným konstrukčním krokem je potlačení mikrofonie, mikrovibrací a mikrovlivů. K tomu bezpečně posloužil balík sena pro králíky, měkkého, poddajného a zaručeně nevodivého materiálu. Koneckonců, co zvolit na podestlání lepšího, než podestýlku.

Abychom zajistili dostatečně kvalitní cestu pro ty mikroskopické proudy, s nimiž jsme se rozhodli efektivně vypořádat, nechali jsme si od Františka Krauta darovat (protože dar je nákladově nejefektivnější řešení, že?) pár luxusních terminálů WBT z nejvyšších pater katalogu tohoto německého výrobce. Uložili jsme je na dodaných antivibračních podložkách do děr vyvrtaných skrze papundeklovou stěnu boxu přesně tak, jak dovolil zkrut kabelu.

Náročnější se ukázalo napojení hromosvodu o průřezu skoro 80 mm2 na audiofilský konektor se zhruba pětinovým otvorem. Použití autogenu nepřicházelo po shlédnutí pojistky na požár v úvahu, následovala tedy koupě dobře dimenzované spojky z puristické mědi, s čtveřicí luxusních fixačních šroubů, které dozajista nezpůsobí vznik bludných proudů. Tímto sofistikovaným řešením tedy byla celá signálová cesta uzavřena k všeobecné spokojenosti.

Jelikož však vzduch uvnitř krabice mohl dozajista působit příliš prázdně a mohli bychom být obviněni z nedbalosti, rozhodli jsme se každý volný kousek vyplnit. Co lepšího pro takový účel, než extrémně jemný uhlíkový prach, který sice pořídíte za pár korun za kilo, ale má průraznost třpytek z vánočních ozdob a jeho mazlavost budete vnímat po celém bytě ještě několik týdnů po přesypání. Černé je úplně všechno, úplně všude. Zhruba touto dobou váha Happy Little Grounding Box překročila 20 kg, ale protože nosnost dna byla v parametrech zjevně jen zbaběle poddimenzovaná, pokračovali jsme dál.

Protože po uzavření horního víka se stále ven dral ten filuta jemný prášek, rozhodli jsme se přidat pečeť – nakonec i proto, aby nikdo nemohl vidět sofistikovaná vnitřní řešení a okopírovat je. Volba padla na gumovou těsnící pásku, tři omotání stačí a krabici již nikdy nikdo neotevře – jakákoliv manipulace s přilepeným víkem totiž znamená efektní explozi super jemného, zato hořlavého prášku.

Po kompletaci projektu přišla ta nejlepší fáze. Testování poslechem… Ke srovnání jsme měli Nordost QKore 3, stejně jako Synergistic Research Grounding Block. Poslech probíhal nejprve na Eversolo DMP-A6 Gen 2, Cambridge CXA81 a XAVIAN Unica. Hlavně proto, že jsme nechtěli riskovat život dražšího vybavení; koneckonců připojení necertifikovaných řešení je holý nerozum.

Každopádně jsme očekávali všechno, co dobrý zemnící bod musí umět – perfektní odvod nežádoucího signálu včetně blesků z blízkého okolí, otevření prostorové scény v míře, v níž se moře rozestupuje před prorokem vyšší výkonnostní kategorie a tak podobně.

A co se stalo? Inu… Prakticky nic. Rozhodně nic, co by nešlo připsat na vrub psychoakustiky a bujných očekávání. A asi tak 1% toho, co udělá jakákoliv výše zmíněná jednotka.

Pokud jste tedy dočetli až sem, v první řadě doporučujeme ověřit datum publikace a udělat si nezbytné závěry. Jsme-li v tomto srovnání v harmonii všehomíra, pojďme do toho vložit seriózní závěrečnou větu – jakkoliv zemnící bloky takové či makové v obecné rovině „něco dělají“, tu více, tam méně, tak tenhle, postavený na základě čisté imaginace, „selského rozumu“ a několika legračních youtube videí s nadšenými prezentacemi DIY řešení, tenhle tedy nic neudělal. Ale zábava na dlouhé zimní večery to zase byla, ne že ne…

cca Kč 5 až 10 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ skvěle poslouží jako odkládací stolek

+ zabaví vás na dlouhé zimní večery

+ je to originál, o kterém můžete mluvit s kamarády

+ neplatíte ani korunu buržoazně rozežranému distribučnímu systému

+ můžete se stát expertem na ezoterické kamení, vliv zemin i vhodné postavení planet pro konstrukční práce

ZÁPORY

- nefunguje

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: Hi-Fi Voice | www.hifi-voice.com 

fSdílet

Tweet