Britský KEF má za sebou 60 let existence a Raymond Cook by jistě byl nadšený, kdyby viděl, kam až to jeho kdysi malá firmička dotáhla. K oslavám svého hezkého výročí si (tak trochu) společnost nadělila novou technologii MAT, která optimalizuje chod výškového měniče v jejich typickém koaxiálním řešení Uni-Q. Tato inovace nyní prosákla i do pater nejvyšších, k trochu excentrickým modelům Blade.

Blade One Meta je vyšší (ve všech významech toho slova) z obou dostupných modelů této řady. Má nezaměnitelnou podobu, skutečně připomínající čepel – ale trochu třeba i plachtu. Z oválné základny vyrůstá organicky tvarovaná ozvučnice bez jediné ostré hrany, úzká, pronikavá a vizuálně dominantní.

Při pohledu zepředu vidíte pouze čočku s vsazeným koncentrickým reproduktorem Uni-Q z nejnovější 12. generace, kde – jak už bylo řečeno v perexu – pod výškovou kopulkou leží labyrint z metamateriálu velmi účinně pohlcujícího vysokofrekvenční rezonance a tím dodávající reprodukci výrazně na klidu. Na širokých plecích ozvučnic jsou zapuštěny čtyři basové měniče signifikantních průměrů, aniž by si to přitom vyžádalo nějaké obří pracovní objemy. Důvod takovéto koncepce je nasnadě – vytváří totiž zdánlivý jednobodový zdroj zvuku.

Na zadní oblinu se vtěsnaly dokonce dva bassreflexové výdechy – jeden ve výšce reproduktorů a druhý u paty ozvučnice. Jejich vnitřní cesty jsou zakroucené, aby bylo možné dosáhnout požadované délky, potažmo ladění. Vnitřní i vnější konec mají krásné zaoblení, minimalizující turbulence.

Kousek nad integrovanou vodováhou v podstavci jsou vzadu dva páry velkých reproduktorových terminálů, jejich spojení je řešeno pomocí otočných knoflíků, které uvnitř skříně pohybují vodivými tyčkami. Je to mechanismus známý z reprosoustav KEF už po mnoho let, i když stále ještě není snadno vidět, zda jsou terminály spojené či rozpojené, což trochu znesnadňuje případné experimenty.

Vrátíme-li se k technice – nejvyšší frekvence zpracovává hliníkový vrchlík s průměrem 2,5 cm, jehož vyzařovací charakteristiky optimalizují kovové plátky (kvůli nepřehlédnutelné podobě výrobcem zvané „mandarinková rozptylka“), kolem se rozprostírá kónus taktéž hliníkový a zpevněný několika radiálními žebry. Jeho průměr je 12,5 cm. Pro aktuální generaci byl výrazně zmenšen pavouk (má šířku jen 0,69 cm), aniž by to prý způsobilo problémy při pohybu reproduktoru – výsledkem je absence rezonance na středních kmitočtech a tím čistší reprodukce.

Ty nejhlubší tóny mají na starosti černé membrány s neviditelnými závěsy. Opět jsou hliníkové, mají průměr 22,5 cm a jejich cívky jsou spojené vždy v protilehlém páru. Tento systém je známý z nejnovějších subwooferů KEF a jednak šetří místo, jednak zvyšuje účinnost a dílem funguje tak, že nežádoucí pohybová energie se vzájemně vyruší a ozvučnice se tak i přes svůj odvážný koncept nekymácí a netřesou. Všechny měniče jsou navíc od ozvučnice oddělené pružnými materiály a tím méně energie do stěn přenáší.

V tolerančním pásmu +/- 3 dB mají třípásmové Blade One Meta frekvenční rozsah 35 – 35 000 Hz s tím, že v běžné místnosti mají mít schopnost zahrát díky blízkosti zdí až ke 20 Hz. Jejich citlivost je udávána s relativně průměrnou hodnotou 88 dB / 2,83 V / m, přičemž jmenovitá impedance 4 ohmy přiznává propad na velmi nízkých 2,8 ohm.

Přestože oblé a štíhlé tvary Blade One Meta skrývají jejich skutečné proporce velmi dobře, jde už o poměrně velké reprosoustavy. Mají výšku 159 cm, šířku 36,3 cm (ovšem tady větší polovinu definuje podstavec) a hloubku 54 cm (i tam podstava něco přidá). Váha je pak citelných 57,2 kg.

Blade One Meta jsme poslouchali primárně v menším showroomu dovoze na sestavě s Accuphase E-5000 a zdrojovým děleným systémem Musical Fidelity M6scd / M6x DAC, kompletně propojeno bylo kabeláží Nordost Valhalla 2 a napájelo se přes IsoTek V5 Titan. Druhý poslech se uskutečnil v pražském showroomu Voix a to na sestavě Burmester 088 / 089 / 911 MK3, opět na kabelech Valhalla 2.

Basová složka v „Remember Hymn“ (John Abercrombie & Robert Balzar Trio | 2008 | Robert Balzar | 9802115026 2) byla velmi rychlá, velmi pevná a skvěle zaříznutá. Je to bas v zásadě nenápadnějšího typu, protože má netypicky nízké zkreslení a vysokou rychlost, takže ohraničení jednotlivých tónů je tak přirozené a tak samozřejmé, že zprvu působí až nečekaně obyčejně – čím déle se ale na tyto tón soustředíte, tím víc si všímáte toho nesmírně snadného odlišení jednotlivých barevných odstínů, vnímáte průběh každého tónu úplně snadno a tam, kde má zaznít fyzicky citelné brnknutí, tam jej také ucítíte, aniž by se ale efektně otřásala střecha při každém jednom tónu. Blade One Meta umí diferencovat s krásnou suverenitou a nabízí pocit velmi přítomného nástroje. Třeba rozdíl mezi stejnou frekvencí, zahranou měkkým brouknutím basy a tuhým kopákem je velmi realistický.

Středo-výškový systém Uni-Q vždy velmi dobře zvládal odprezentovat vokální pásmo, zpěv Barryho Gibba ve „While I Play“ („Life in a Tin Can“ | 1973 | Polydor | 833 788-2) je ovšem přímo fascinující. A to zejména znovu onou nenucenou přirozeností bez efektů. Je to plastický, nesmírně konkrétní, přitom ale úplně uvolněný hlas, vznášející se v mimořádně vzdušném a otevřeném prostoru. Ten pocit celkové přirozenosti je prostě excelentní. Jako kdyby zpěvák stál bez příkras před vámi, Blade One Meta vytěží z výtečné nahrávky okouzlujícně autentické výsledky.

Na výškách přináší parádní výsledky nová technologie tlumení metamateriály a kdekoliv jsme se s novým výškáčem KEF potkali, tam jsme byli spokojeni. Také tady se ukázal na výbornou – vroucí kotel činelů a kovových perkusí v „Meeting of the Spirits“ od Mahavishnu Orchestra („The Inner Mounting Flame“ | 1998 | Columbia | CK 65523), celá ta změť rychlých a různorodých zvuků byla suverénně, ale přitom nijak tvrdě nebo technicky rozvrstvená a rozpletená. Každý zaznívající zvuk má svůj prostor, tvar, délku a strukturu, nepřekrývají se, výškáč prostě stíhá a obtížná nahrávka je skvěle interpretována.

Houpavou skladbu „American in Paris“ George Gershwina („Rhapsody in Blue“ | 1987 | Decca | 466 424-2) v interpretaci Cleveland Orchestra pod taktovkou Riccarda Chaillyho a klavírů sester Labéqueových zvládly Blade One Meta s nadhledem. Na dynamice všech nahrávek je nejvíc cítit celkový klid, ta klidná nenucenost, kdy charakter poslechu mnohem více definuje elektronika a samotná nahrávka. Reprosoustavy se poddajně přizpůsobují, jsou velmi rychlé, velmi samozřejmé. Dospělost byla nejlépe znát na momentech, kdy se hudba hravě zhoupne a celé těleso zapojí do hry svou plnou energii a nikde není ani stopy po napětí – pořád cítíte velikou rezervu a sebejistotu, ovšem ne takovou tu maskulinně dominující, ale až zenovou.

Sebesložitější záznamy rozkryjí a rozvrství Blade One Meta tak, jak jim to dovolí systém – třeba „velká“ sestava s Burmesterem nabídla zřetelně více detailů než Accuphase, ale v obou případech bylo cítit, že Szymanowského moderní „O przychodze sam, jako kazales, Królu“ v podání Birminghamského orchestru pod taktovkou Sira Simona Rattla (2008 | EMI Classic | 50999 5 14576 2 4) je pod kontrolou, že s mimořádně netechnickým a vzdušným stylem, s elasticitou a přirozenou čistotou slyšíte bez problémů jednotlivé nástrojové sekce, ale také hlas, který zpívá hned na začátku v souznění s orchestrem (a s tím také většinou splývá).

Přestože víme, že Uni-Q exceluje v podání stereofonní plasticity, snad i díky dospělejším výškám je poslední generace ještě citelně lepší – Mozartova „Violin Concerto No. 2 in D major, K211 – Allegro Moderato“ v podání Anne-Sophie Mutter (1998 | EMI | 5 65539 2 7) byla prostě excelentně široká i hluboká, bezmála holografická. Ozvučnice KEF zůstávají v prostoru jen jako vizuální objekt, jejich zvuk vychází odevšad a je to krásně spojitý, velký a vzdušný prostor. Je to velmi přesvědčivý výkon, kdy vás zvuk snadno obejme a vstřebá do sebe, jste doslova ponořeni v nahrávce.

Blade One Meta nejsou žádné expresivní reproduktory, které by na vás všechno natlačily a snažily se vás ohromit – jsou vlastně téměř dokonalým opakem takových, aniž by ale obětovaly schopnost dodat energii. Když začnou dupat rytmické spodní tóny v „Running Up That Hill“ od Kate Bush („Hounds of Love“ | 1997 | EMI | 7243 5 25239 2 4), cítíte sílu velkého bubnu, jeho razanci i jeho váhu, je to přesné, je to dostatečně hutné (i když zvuk je samozřejmě hlavně „atletický“ a přesný, nepřidává na rozdíl od mnoha jiných takový ten pocit hutnosti) a kontrola je prostě výtečná. Dá se říct, že Blade One Meta jsou takové, jakými je učiní pouštěná hudba a připojená elektronika, jejich zvuk můžete do jisté míry tvarovat, ony nabízí hlavně transparentní nadhled, zároveň ale ani u zvukově průměrného obsahu nevnímáte nějakou otravnost, je to jako uhlazený a dobře nazvučený koncert.

Modely Blade byly vždycky na poli reprosoustav jedněmi ze samorostů s originálním designem, který ovšem staví nikoliv na prvoplánové snaze oslnit a být originální, ale na logických technických základech – Blade One Meta mají nejnovější generaci technologií a materiálů KEF a oproti generacím minulým posouvají zvuk ještě dál. Dokonce tak daleko, že vlastně už svého vlastního zvuku mají jen pomálu a že mnohem, mnohem více slyšíte co posloucháte, než přes co to posloucháte (mění se charakter, ale ne kvalita). Není to přitom polarizující „v dobrém i zlém“, reprosoustavy vám nevmetou nepříjemným způsobem limity, byť vám je samozřejmě ukážou. Blade One Meta nejsou láska na první poslech – musíte už mít něco naposloucháno a ideální i vyladěný řetězec k poslechu svému, abyste docenili to, jak v nejlepším slova smyslu nijaký je charakter těchto reprosoustav a jak snadno dokážou nabídnout autenticitu v dospělém, zábavném balení.

PS: Pro zajímavost si dovolujeme vložit video, které vzniklo jednoho večera na akci v showroomu VOIX při srovnávání Blade One Meta a Reference 1 Meta:

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi Uni-Q měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, vysoký strop se zavěšenými pohltivými panely,…) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Blade One Meta vynikají v zásadě čistou a vyrovnanou odezvou ve vyšší polovině frekvenčního spektra, mírný pokles kolem 3 kHz je způsoben spíše blízkostí měření, než samotnou charakteristikou reprosoustav. V úrovni pod 500 Hz je vidět přidaná energie, kterou ale opět znatelným dílem akcentuje trochu menší než optimální místnost. První energii je vidět již kolem 25 Hz, naplno reprosoustavy zahrají již o pár Hz výše, což je v zásadě štíhlou konstrukci znamená velmi dobrý výsledek.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Je vidět, že aplikovaná teorie téměř bodového zdroje zvuku přináší své výsledky a je trochu jedno, v jaké vertikální i horizontální pozici budete poslouchat.

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Na tomto grafu je dobře vidět, že ladící frekvence celého systému leží kolem 25 Hz a jednotlivá pásma pracují velmi čistě, pokles energie tweeteru je pak dobře kompenzován při běžné poslechové vzdálenosti pomocí zvukovodu.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ladící frekvenci kolem 25 Hz potvrzuje první sedlo na křivce, lokalizované právě někde mezi 25 a 30 Hz. Impedanční minimum nicméně leží velmi nízko, kolem 500 Hz až pod hranicí 3 ohm. Nejsou tu nicméně žádné známky výrazných rezonancí, které by následně mohly promlouvat do tvaru frekvenční odezvy. Impedance je celkově relativně klidná, zato elektrická fáze má celkem citelný rozptyl. Výrobci v těchto třídách nicméně již spoléhají na to, že připojená elektronika s takovým chováním nebude mít žádný problém.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 889 800,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ originální koncept

+ famózní prostorovost

+ naprostá přirozenost a lehkost středů

+ velmi rychlý a pevný bas

+ transparentnost a bezprostřední reakce na změny v řetězci

+ rozlišení

ZÁPORY

- pro někoho mohou být svým pojetím poněkud extravagantní

- kvůli transparentnosti a elektrickým nárokům si řeknou o špičkový systém

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

PRODÁVÁ: Voix | www.voix.cz 

fSdílet

Tweet