Gilbert Briggs se narodil těsně před koncem roku 1890 a značku Wharfedale zakládal ve svých 42 letech, kdy on zajišťoval vývoj a návrh, jeho žena Doris zase ruční skládání měničů a reprosoustav. Jak za těch 93 let společnost vyrostla, to asi není třeba připomínat – těžko pohled jiného výrobce na světě, který by nabízel tolik řad a modelů. Navíc většinově citlivých k domácím rozpočtům. Z této kolonky se víceméně nevymykají ani Super Linton z řady Heritage, logicky cílící na milovníky klasického vzhledu.

Základní rukopis designérů je shodný s ostatními sourozency z řady jako jsou Dovedale, Denon 80, Denton 85, Super Denton nebo Linton. Super Linton jsou nicméně z větších, jakkoliv stále jde o typickou „retro Anglii“.

Čelní deska je zapuštěna kousek dovnitř, černá a texturovaná, přes ni je možno na čepy nasadit hrubě tkanou krycí mřížku, podtrhující starosvětský dojem. Nad sebou jsou vpředu vyskládány tři měniče, vysokotónový lehce mimo osu a na každém kanálu směrem na jinou stranu, takže si je můžete s ohledem na osobní preference a chování domácí akustiky nastavit „dovnitř“ či „ven“.

Kabinety z MDF profilů, potažených hezkou dýhou jsou čistě „krabicovité“, fajnově zpracované a opět se dere na jazyk pojmenování „typicky anglické“. Na zádech se mezi ve středu nalepenou cedulku s hrdou vlajkou Velké Británie a nezbytnými informacemi a jeden pár dole umístěných reproterminálů, procházejících přímo skříní, nachází dva od sebe odsazené kulaté bassreflexové nátrubky.

Za celkovou koncepcí a technickým řešením stojí ostřílený veterán oboru Peter Comeau a vlastně zejména po technické stránce „vyčistil“ starší model Linton. Ten je mimochodem prý nejprodávanějším v historii firmy. Přídomek Super nakonec měly i původní reprosoustavy Linton, kterým v roce 1967 přibyla takto vylepšená verze.

Znamená to například mírně větší ozvučnice či sendvičovou konstrukci skříně z dvou různě hustých MDF vrstev, spojených tlumícím lepidlem. Ale také třeba zcela nový basový reproduktor, doplňující osvědčený tweeter (byť s novým zvukovodem a magnety) a střeďák (ten dostal zase novou pracovní komoru válcovitého tvaru – má 6,6 litru, zbytek dalších 33,4 litru).

Vnitřní konstrukce kabinetů je zpevněná jednou příčkou a je v ní dost prostoru, aby frekvenční výhybka byla rozdělená na dva bloky, rozmístěné na zadní a spodní desku. Výhybka s filtry na 550 a 2 500 Hz je osazená zakázkovými součástkami – to je další výhoda obří velikosti výrobce, může si nechávat snadno dělat komponenty na míru.

To nakonec platí i pro použité měniče. Je jedno, zda jde o měkkou látkovou kopulku s průměrem 2,5 na výškách, 13,5 cm kónus pro středy či 20 cm basák stejného stylu – oba mají membrány zhotovené z kevlarového vlákna.

Výrobce udává frekvenční rozsah 39 – 20 000 Hz (+/- 3 dB), s poklesem -6 dB sáhnou na 32 Hz. Nominální impedance 6 ohm přiznává propad na 3,9 ohm, citlivost dosahuje 90 dB / 2,83 V / m.

Samotné kabinety jsou široké 30 cm, vysoké 60,5 cm a hluboké 35 cm (včetně 2 cm terminálů). Váží 19,8 kg.

Super Linton se poslouchaly v rámci hlavní redakční sestavy s Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR a to proti KEF Blade One Meta. Jako kabeláž posloužil tradiční mix Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2, KrautWire Super Symetric Gold a VYDA Laboratories ORION. O podrobnostech se můžete dočíst v pravém sloupci -->.

Měli jsme ale také možnost vyzkoušet Super Linton s Quad 33 / Quad 303 a jako kombinace to rozhodně nebylo špatné. Dokonce bychom řekli, že je to systém, který je k sobě souzený, protože neutrální Super Linton a naopak Quad s jistým vlastním výrazem se prostě dobře doplňují.

Snivá „The Nightingale“ Angela Badalamentiho s krásným zpěvem Julee Cruise („Twin Peaks“ | 1990 | Warner Bros. | 7599-26316-2) se nese na robustních basových základech, rezonujících bohatou kovovostí a napětím. Wharfedale – ostatně přesně v duchu svých konstrukcí posledních let – dávají basům dost prostoru, ale v realisticky nepřehnané, mravné, klidné formě. Není to bas obrovský, nicméně správný – v dané ceně pečlivě propracovaný, jednoduše čitelný, prostě v pohodě. Je to taková trochu starosvětská přirozenost, žádné efekty, žádné zdůraznění, precizní zapuštění „na rovinu“. Možná právě proto Super Linton sluší spojení s Quad…

Glazunovův balet „Roční období“ (Edo de Waart / Minnesota Orchestra | „The Seasons“ | 1993 | Telarc | CD-80347) přednesly Super Linton v příkladně civilním tónu. Žádné exhibice, žádná nucenost, jen sladěný, solidně otevřený i přehledný zvuk, který funguje jako zprostředkovatel klidu a neutrálního prostředí pro nahrávku samotnou. Kdyby měla mít kultivovaná vyváženost nějakou tvář v zaplatitelném segmentu, budou to právě Super Linton – nehrají ani opatrně, ani expresivně, netlačí na detaily a přesto jsou čitelné. Prostě spořádanost a korektnost s víceméně neovlivňující tonalitou. A dokonce ani orchestrální komplexnost je nerozhodí – neslouží jako mikroskop, ale mají solidní řád.

Všelijaký cinkot v „Poledne půlnoc“ od Jablkoň („Cestující v noci“ | 2003 | Indies | MAM 203-2) má též pečlivě načrtnutou strukturu a hranice, výšky nejsou nijak prominentní, oproti běžným zvyklostem jsou vlastně až krotké. Ale rychlost a barva tónů opět působí věrně, mnohem víc výstup ovlivňuje předřazená elektronika a samozřejmě samé pojetí nahrávky – Super Linton fungují jako nestranný interpretátor s dotekem decentnosti. Jednoduše žádné prvoplánově lákavé cinkání a zvonění.

K dynamice „Double Concerto“ Al Di Meoly („The Grande Passion“ | 2000 | Telarc | CD-83481) se Super Linton postavily s nad očekávání samozřejmou jistotou, schopné udržet pevnou formu a zprostředkovat nástupy energie v adekvátní rychlosti a konkrétnosti. Opět cítíte, že to není vyumělkovaná výbušnost a zběsilost, ale elegantní, klidný a „rovnoměrný“ zvuk, vyrovnaný po všech stránkách. Rychlost je solidní, ale nedávaná na odiv, všechno funguje tak, aby Wharfedale samotné byly co nejméně v centru pozornosti.

Živá „Better Than“ The John Butler Trio („Grand National“ | 2007 | Jarrah | JBT011) měla dobré probarvení, přehlednost, pocit usazenosti a zejména díky jasně a zřetelně hrajícímu střednímu pásmu potěšující konkrétnost. Opět to není vůbec o tom, že by Super Linton upozorňovaly na jednotlivosti, ale plní skutečně podstatu high fidelity – věrně, nezašmodrchaně a s dobrou definicí předávají hudbu k posluchači. Nezabarvenou, zřetelnou. Nejsou určitě hračkou pro hnidopichy, měřící délky dozvuků a vyžadující zvonivou znělost, na to jsou moc klidné, ale jen málo modifikují to, co dostávají a to se počítá.

Prostor ve Straussově „Tanci sedmi závojů“ ze „Salomé“ („Stokowski Conducts Richard Strauss“ | 1994 | Everest | EVC 9004) měl opět to, co je podstatou Super Linton: nenápadnou, přesto kultivovanou celistvost. Posazený byl poněkud výš, spíše až k tweeterům, s rozměry nepřehanými, ale zato přehlednými. Dokonce i hloubku vnímáte a to je výborné. Všeho je prostě „tak akorát“, Wharfedale se nezahlcují, zvládají ukazovat přehledně, ač vlastně nenápadně.

A jemná „All Souls Night“ kanadské specialistky na keltskou hudbu Loreeny McKennitt („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426)? Ta hrála s dotekem potřebné éteričnosti, v úplně nekonfliktním balení a realisticky posazeným zvukem, kterému dominoval vysloveně pěkný hlas. Disciplína je cítit i tady, ale ne vynucená – prostě způsobená tím, že v Super Linton není nic špatného, jsou otevřené a „propustné“, hrají neúnavně, stále dál a stále příjemně.

Wharfedale Super Linton mají sice zvnějšku jasný retro styl, jejich technické výkony jsou však skrznaskrz moderní a aktuální. Neutrální tonalita, celková decentnost, schopnost „ustát“ vlastně jakoukoliv hudbu s dostatečným rozsahem, dynamikou i čitelností. Tím vším vytváří prostředí, skrze nějž může muzika bez problémů a bez ovlivnění protékat a kde výsledný charakter určuje elektronika a nahrávka. Navíc jsou za rozumnou cenu (tím víc vzhledem ke kvalitám), což je v dnešní době osvěžující třešnička na dortu. Hledáte-li tak věrné zprostředkovatele poslechových zážitků, Super Linton byste si měli poslechnout.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Pomineme-li vlivy místnosti v oblasti pod 200 Hz, jsou Super Linton krásně spořádané. Zejména pásmo 200 – 8 000 Hz je ukázkové. Wharfedale mají maličko výraznější výšky, stejně jako droboučké zdůraznění v basech, ale není to nic velikého. Plnou energii dostanete od nějakých 40 Hz, byť první záchvěv, který by mohlo třeba zdůraznit přiblížení k zadní zdi, leží ještě o plných 10 Hz níže. Celkově jsou Super Linton víc než dobré co do kultivovanosti frekvenčního výstupu.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Jakkoliv mezi 100 a 200 Hz klesá křivka impedance přeci jen do oblasti kolem 3 ohm, neprojevuje celkově žádné významnější nároky, kvůli kterým by bylo nutno lovit nějaký specifický zesilovač. Ladící kmitočet leží na nějakých 38 Hz, Super Linton netrpí nějakými rezonancemi nebo problematickým chováním.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 49 980,-

Kč 10 290,- - stojany

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pohledný retro model a styl

+ spořádaná a vyrovnaná reprodukce

+ férová cenovka za daný výkon

+ britsky kultivované po všech stránkách

+ výtečné střední pásmo

ZÁPORY

- možná by někdy mohly více „popustit uzdu energii“

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet