Značka EgglestonWorks sídlí v Memphisu, městě v Tennessee, které je považováno za významné hudební centrum, v němž vznikly rock’n’roll a blues. Doma tu byli Elvis, Johnny Cash, Jerry Lee Lewis a bezpočet dalších. V katalogu mají už několik desítek let i sloupový model Andra, přičemž majitelem původní verze byla i masteringová ikona Bob Ludwig. Nejedno legendární album tak ladil právě i na nich. Dnes je k dispozici pátá generace a firma zůstává na světové poměry maličká – jen deset lidí.

Už na první pohled nese všechny klasické rysy EgglestonWorks: úzkou horní část připomínající čímsi obelisk, plynule navazující na o něco robustnější spodní basovou ozvučnici. Spousta lomených hran, kovové profily pod měniči, kolem nich i po stranách. Místy též prosvítají desky se vzorem uhlíkového vlákna (takže z něj možná i skutečně jsou), ta největší nese čtveřici reproterminálů; vzadu pak vidíte i štěrbinový bassreflex nebo dvě obdélníkové plochy s látkovými kryty, umístěné přímo za středo-výškovou sekcí.

Vzhled je bezesporu trochu technicistní, zpracování však víc než dobré. Lakování kupříkladu probíhá na přání klienta víceméně jakýmkoliv odstínem automobilového laku. Proti minulým generacím zůstal ale fakticky zachován jen základní duch vzhledu a konceptu, nové jsou zakázkové měniče, konstrukce kabinetu a třeba i tvar bassreflexu.

Nosné prvky i vnitřní příčky ozvučnice jsou z tlustých MDF profilů. Vývojáři jsou v množství sdělovaných informací věru minimalističtí. Každopádně se dozvíte, že tenkostěnná vysokotónová kopulka je z uhlíkových vláken, stejně jako misky dvou středotónových měničů jen o kousek níž. Výškáč má tradiční průměr zhruba 2,5 cm, střeďáky zase 16,5 cm.

To všechno podporuje dole usazený basový kónus s membránou z papíru a průměrem cca 30,5 cm. Přehlédnout u něj nelze ani velkou vlnku závěsu či výraznou středovou krytku, naznačující významný průměr kmitací cívky.

Oficiální materiály nepopisují funkci oněch obdélníků vzadu nahoře, nestanovují počet pásem ani typ výhybky, prostě skoro nic. Deklarovaný pracovní frekvenční rozsah činí 20 – 24 000 Hz (+/- 3 dB), charakteristická citlivost má dosahovat 88 dB / 2,83 V / m a jmenovitá impedance 8 ohmů přiznává propad k minimu na úrovni 5,7 ohmu.

Nakonec oficiální data nabízejí už jen „půdorys“, tedy maximální výšku a hloubku a šířku u podlahy – 114,3 cm x 50,8 cm x 30,7 cm. Hmotnost dosahuje poctivých 72,1 kg na kus.

Spolehneme-li se pak na další „víceméně oficiální“ zdroje, zjistíme, že by mělo jít o třípásmový systém s dělicími frekvencemi 350 a 2 300 Hz. Podle dostupných obrázků lze také dovodit způsob, jakým je konstruován vnitřní prostor ozvučnice. Začíná to basovou sekcí, největší z komor. Ta nemá žádné paralelní povrchy a vede z ní dlouhý, tenký průduch ke spodnímu reflexu. Oba středotónové měniče nakonec sedí v oddělených komorách, které se směrem dozadu rychle zužují a energie je přes tlumící materiál vyváděna do oněch obdélníků. A úplně nahoře sedí uzavřená komora věnovaná tweeteru. Vlastní uzavřený prostor má i frekvenční výhybka hned za terminály. Dopídit se lze i toho, že výškáč a basák jsou zakázkovou variantou od Scan-Speak, zatímco středy taktéž zakázkové, ale od SB Acoustics.

Poslech Andra 5 probíhal v showroomu AudioEgo, kde jsme měli připojený zejména Ayre EX-8 2.0 na kabeláži Ansuz. Reprosoustavy ještě „plavaly“ díky podložkám Townshend Audio Seismic Isolation Bars. Pro srovnání byly k dispozici mimo jiné i Viginti a různorodá elektronika Linn.

Pokud vás na zvuku Andra 5 něco překvapí, bude to – můžeme-li si tipnout – podoba basů. Hromová energie ve „when the party’s over“ (Billie Eilish | „When We All Fall Asleep, Where Do We Go?“ | 2019 | Darkroom | 00602577427640) působí decentněji než obvykle. Hluboké tóny tam jsou, uvolněně bublající, a to včetně pocitu nízkooktávové „temnoty“, jen v menším měřítku, než jak je prezentuje většina dnešních reprosoustav. Neroztřásají podlahu, nepronikají vámi jako energická infrasauna. Prostě tam jsou, ovládnuté, kulaté a uvolněně dýchající. Jejich separace a struktura odpovídají high-endovým nárokům, důstojnost zase umožňuje velmi dlouhý poslech. Žádné ozdůbky nebo tlak, stejně tak ani pocit, že něco dole chybí. Ale je fakt, že na tu vlastně formálně správnou a nezdůrazněnou prezentaci je třeba chvilku přivyknout. Pak ovšem Andra 5 ukazují charakter nahrávky a systému s pozoruhodně příjemnou dospělostí.

Křehký hlas Anjy Øyen Vister z kapely Flunk v jejich asi nejznámější „Blue Monday“ (2014 | Beatservice Records | 7035538882326) byl hezký. Působil jako organická součást reprodukce, nevytažený, stejně jako nezasunutý nikam do pozadí. V charakteru dominantně pracuje vřelý a bytelně bohatý styl Ayre, případně civilní a „rovný“ Linn, samotné Andra 5 zvládají udržet velmi čistý, byť možná maličko hladší a tím zcela netechnický zvuk. Reprodukce středů je tak snadno čitelná, úhledná, prostá čehokoliv, co by vás vyvádělo z poslechového klidu. Pojetí je harmonické a barevné, ačkoliv v tom jistě svou notnou roli hraje už zmíněné Ayre. Ale EgglestonWorks to zobrazují snadno, volně a otevřeně. Všechno je krásně srozumitelné a plné.

Výšky, zejména tedy činely ve „Fool’s Game“ (Bonnie Raitt | „Silver Lining“ | 2002 | Capitol Records | 00724353181659) hrály velmi lehce a živě, soustředěně, vlastně až vybroušeně. Jejich intenzita není malá, nicméně nekřičí, jsou jen zřetelné a jasné. Díky tomu a celkovému pocitu pečlivé artikulace je detail skvělý. Také máte pocit časové přesnosti, všechno je rychlé a kontrolované, pásma spojitá. Výsledkem je komplexní a dospělý přednes s velkým nadhledem, který se ale nikam netlačí.

Díky zarovnanému basu bez zdůrazněného „bříška“ dynamické špičky skvěle nahrané „Muy Tranquilo“ od slovinského elektronika s pseudonymem Gramatik („Street Bangerz, Vol. 3“ | 2010 | Cold Busted) působí decentně. Přesto mají sílu, disciplínu a uvolněně pružnou podobu. Reprosoustavy reagují rychle, nemají problém ani s nejhlubšími místy, všechno zaznívá s rezervou a hlubokým nádechem, aniž byste roztřásaly skleničky v poličkách. Hudba je tím pádem živá, ale netechnická, důrazná měkce kultivovaným způsobem. I to je charakter, díky němuž vás poslech nikdy neunaví. Nejde o efektní žoviálnost, ale pravověrnou hi-fi formu.

Se stejně uvolněnou a pohodovou atmosférou vám Andra 5 naservírují i smyčcový kvartet Shigeru Kishidy „Moonlight Love, Day of Love“ („Works Vol. 1, Live in Kyoto“ | 2025 | Universal | 00602488069540). Pod tím lehce jemnějším hávem je totiž až překvapivě kompetentní rozlišení, zvuk klidný, samozřejmý a skvěle vystihující jak nádech toho kterého komponentu, tak ale i podstatu houslí, smyčců a strun. V žádné pasáži se reprosoustavy nezamotají, a přestože působí až „analogově“ (ve smyslu přívlastku často používaného pro příjemnou a přirozenou reprodukci), tak jsou bohaté na informace. Přehledný zvuk je zformovaný se svižnou bezprostředností, aniž by zde byl tlak na technickou dokonalost. Ta přichází „sama od sebe“, bez monitorové analytičnosti.

Opus „St. Carolyn by the Sea“ Bryce Dessnera (2014 | Deutsche Grammophon | 00028947924579) fungoval z pohledu vnímání zvukové scény dobře vlastně z jakékoliv pozice. Z dvou metrů i ze čtyř, vsedě i prakticky vestoje. Andra 5 jsou jen málo směrové, respektive zachovávají propojenost a čitelnost celého spektra velmi důstojně. Lehký a vzdušný prostor má svou hloubku, díky sladění pásem i přirozeně působící fokus a samotné reprosoustavy z místnosti z pohledu zvuku reálně mizí. Hudba vystupuje z reprosoustav dokonce i vpravo a vlevo od ozvučnic. Proporce nejsou nijak obrovské, znovu se vrací do hry slovo decentní. Všechno jak má být v duchu „opravdového hi-fi“.

Z „I Walk A Little Faster“ (Beverly Kenney | „Born To Be Blue“ | nahráno 1959 | UMG | 00602577072147) jsme si zase odnesli krásnou atmosféru. Je podpořená charakterem Ayre, ale Andra 5 propouštějí zcela volně tu celkovou laskavost, něžnou, zato maximálně fluidní muzikálnost. Stejně lehce vnímáte artefakty stáří, které neodstraní sebelepší remaster, přesto nijak nevadí. Vokál je v mixu dominantní, tedy je takový i při poslechu, bas 50. let zase decentní přesně v duchu toho, jak se tehdy nahrávalo. Žádná urputnost, žádné efekty, EgglestonWorks hrají celkově decentně tučněji, ale jinak svobodně předávají to, co dostávají. A výsledek je velmi poslouchatelný.

Sloupové reprosoustavy Andra 5 amerických EgglestonWorks nejsou žádný levný špás, pojaté jsou klasicky a trochu účelně, přesto vlastně fungují. Nejsou příliš obrovské, ale umí reálně hrát v téměř celém slyšitelném rozsahu krom pár nejnižších hertzů. Nejsou to sošné designové objekty, nicméně spolu s tím, že si je můžete nechat nabarvit dle libosti vytváření pěkně zpracovaný a adekvátně hodnotně působící objekt. Také nemají projev vyladěný na oslnění během prvních dvou skladeb, nýbrž na každodenní soužití v horizontu let, kdy jejich pečlivá vyrovnanost, výtečná transparentnost s lehoučkým dotekem příjemnosti zajistí, že každý poslech bude příjemným zážitkem. A tak, ačkoliv je celkové pojetí téměř puristicky audiofilské z pohledu technických a měřitelných vlastností, poslechový výsledek je překvapivě příjemný, kultivovaný a zábavně uvolněný.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, bez cíleného zatlumení nebo rozsáhlých stavebních akustických úprav. Přesto s členitou strukturou a množstvím nábytku. Prostor obecně připomíná běžný obývací pokoj.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Projev Andra 5 je výtečně vyrovnaný. Jen u vyšších frekvencí nad 5 kHz zjevně záleží na tom, jak si je natočíte a můžete tím regulovat objem výšek a tedy i „lehkost“ projevu, stejně jako subjektivní důraz na detail. Přirozenější jsou tehdy, nemíří-li přímo na uši posluchače. Každopádně vám v plné síle nabídnou 30 Hz, a to je skvělé, i když to, že basy nemají obvyklé „bříško“, bude znamenat i poslechovou nenápadnost. Ale tohle je opravdové věrné hi-fi.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ačkoliv průběh impedance není úplně rovný, je v základu posazený dost vysoko, s minimem někde u 7 ohmů. Tím pádem nebudou Andra 5 nijak zásadně náročné, i když připočteme výrazný vrchol mezi 1 a 2 kHz. Ten totiž není nijak „prudký“. Spolu s celkem čistým průběhem elektrické fáze jde o korektní a v rámci dané cenové relace až snadno řiditelné reprosoustavy. Ladicí kmitočet se odečítá nesnadno, řešení bassreflexu nemá typickou dvojici vrcholů. I tak ale zřejmě leží někde kolem 30 Hz, což jen podtrhuje shora uvedená měření.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 1 000 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/2e9b2e59-2878-40b1-8355-660582365d88

--- --- --- --- ---

KLADY

+ robustní stavba a dobré materiály (byť to není efektní luxus a ani designovka absolutně pro každého)

+ sytý a energický zvuk napříč celým pásmem, aniž by jakkoliv přeháněl

+ rozlišení a kontrola „drží“ i při nízké hlasitosti

+ možnost volby reálně jakékoliv barvy

+ zvukově skutečně „realistické hi-fi“ bez příkras a ozdůbek

ZÁPORY

- bas je spíše relativně decentní než výrazný

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AudioEgo | www.audioego.com 

fSdílet

Tweet