
Plzeňskou značku RIHA už na našich stránkách potkáváme pěknou řádku let a jakkoliv se za tu dobu její nabídka rozrostla do úctyhodné šíře, základní přístup Filipa Říhy zůstává dobře rozpoznatelný. Od elektroniky přes kabeláž až po reprosoustavy jde o technicky pojaté, poctivě a racionálně stavěné komponenty, u nichž má navíc budoucí majitel poměrně dost prostoru pro vlastní přání. Platí to i pro Kilo Plus (2026), sloupky z prostřední firemní série, s jejichž starší podobou jsme se setkali už v roce 2017. Nyní před námi stojí jejich nové provedení, pořád ještě rozumně skladné, s plnohodnotným třípásmovým osazením.
Že jde o RIHA, poznáte vlastně okamžitě. Jednoduchá, vysoká a úzká ozvučnice si vystačí s pravoúhlou geometrií, jen hrany jsou decentně zaoblené. Žádné výrazné tvarování, žádné ozdobné lišty, vše podstatné obstarává trojice černých reproduktorů v horní části čela. Jejich příruby jsou zapuštěné do přední stěny, upevňovací šrouby zůstávají přiznané a spodní část panelu je úplně čistá. Celkově je to ona známá, lehce industriální účelnost, kterou ovšem u tohoto páru příjemně odlehčuje zlatavě žlutý povrch s jemným saténovým odleskem.
Právě povrchové provedení je přitom jednou z výhod zakázkové produkce. U RIHA se nemusíte omezovat na několik předem vybraných dekorů – k dispozici jsou polyuretanové laky podle vzorníku RAL, metalické úpravy i přírodní dýhy. Záleží tedy do značné míry na tom, co chcete doma mít, respektive kolik jste ochotni za vlastní představu připlatit. Stejná základní konstrukce tak může být nenápadná i poměrně výrazná, což ostatně fotografovaný pár dokládá docela dobře.

Základem firemních ozvučnic jsou MDF desky, zevnitř zpevněné zafrézovanými a vlepenými výztuhami. U Kilo Plus (2026) mají stěny tloušťku 28 mm, tedy na podobně štíhlý sloupek rozhodně poctivou porci materiálu. Konkrétní vnitřní uspořádání komor a příček nové verze však dostupné podklady nerozkreslují. Zvenčí každopádně zůstávají bočnice i horní plocha čisté a přehlednost konstrukce nenarušuje ani zadní stěna – její funkční prvky jsou soustředěny až dole.
Neméně charakteristické je usazení skříní. Vpředu a vzadu pod nimi probíhají černé příčníky, které do stran přesahují půdorys ozvučnice. Na jejich koncích jsou pak rozměrné kruhové silentbloky, zvolené podle nesené hmotnosti. Ty zajišťují pružné oddělení reprosoustav od podlahy, zatímco širší rozkročení podpěr přispívá ke stabilitě úzkých kabinetů. Je to robustní, na pohled až trochu průmyslové řešení, které k celkovému pojetí značky jednoduše patří.

Na zadní stěně najdete kulatý výdech bassreflexu, zasazený do černé příruby se čtyřmi šrouby. Pod ním je menší kruhová destička se speakON konektorem, takže ani tady není nic navíc. Fotografovaný pár oproti sériovému provedení ještě nemá nalepený typový štítek. RIHA standardně používá čtyřpólové konektory Neutrik, dovolující bi-wiring či bi-amping v jediném konektorovém tělese. Pokud už ovšem máte oblíbenou kabeláž zakončenou banánky nebo vidličkami, není nutné ji měnit – za příplatek lze objednat klasické terminály WBT.
Kilo Plus (2026) jsou koncipované jako třípásmové, s jedním reproduktorem pro každou část frekvenčního rozsahu. Nejvýše sedí výškáč, bezprostředně pod ním menší středotónový kónus a dále větší basový měnič. Každý má svůj úkol, což konstruktérovi dává prostor přizpůsobit jednotlivé měniče jejich pracovnímu pásmu.

Série Plus používá reproduktory norských SEAS a podle informací k tomuto páru se jednotlivé kusy navíc ručně vybírají na základě měření. I to je součást malosériového přístupu, v němž se neřeší jen katalogový typ, ale také konkrétní osazované exempláře. U obou kónických měničů je dobře vidět černý lesklý povrch membrány, vystouplá středová prachovka a poddajný obvodový závěs. Basák má oproti střeďáku nejen větší průměr, ale také nápadně širší vlnku závěsu. Středotónová jednotka má vnější průměr 14,6 cm, basová pak 17,6 cm – jde tedy o rozměry celých reproduktorů, nikoliv samotných membrán.
Nejnápadnější změnu proti původním Kilo Plus představuje vysokotónový reproduktor. Dřívější kovovou kopulku za ochrannou mřížkou vystřídala odkrytá černá kalota z materiálu Sonotex, podle konstruktéra s průměrem membrány 27 mm. Je usazena v mělkém prohloubení velké kruhové planžety, přichycené čtyřmi šrouby; další čtveřice drobných šroubků obklopuje samotný vyzařovací systém. Změnu tak poznáte na první pohled, byť to nejpodstatnější se tentokrát odehrálo uvnitř.

Filip Říha totiž za hlavní rozdíl proti starším Kilo Plus označuje nové ladění bassreflexu a především přepracované frekvenční výhybky. Vyladění nové generace výhybek prý věnoval nadstandardní množství času. Nejde tedy jen o výměnu výškového měniče, ale o nové sladění celé konstrukce, zahrnující jak práci basové části, tak rozdělení signálu mezi jednotlivá pásma.
Výhybka je rozdělena na tři samostatné desky plošných spojů, jednu pro každé pásmo. To ostatně podle konstruktéra není zvláštností tohoto modelu, ale standardním řešením všech reprosoustav RIHA. Součástková skladba zahrnuje výhradně vzduchové tlumivky, svitkové polypropylenové kondenzátory a keramické drátové odpory, vše podle výrobce v prémiovém provedení. Konkrétní značky součástek ani dělicí frekvence firma v dodaných podkladech nerozvádí.

Výrobce udává charakteristickou citlivost 86 dB / 2,83 V / m, jmenovitou impedanci 8 ohm a frekvenční rozsah 39 – 20 000 Hz v toleranci +/- 3 dB. Trvalý příkon činí 80 W, maximální pak 250 W.
Kilo Plus mají skříně vysoké 100 cm, široké 21 cm a hluboké 30 cm, hmotnost činí 29 kg na kus. Jde o rozměry samotného kabinetu; podpěrné příčníky se silentbloky celkový prostorový nárok dále zvětšují.

Poslech probíhal v plzeňském showroomu Audio-Visual Technology, a to primárně na transportu Eversolo T10, předzesilovači RIHA LINE-4-DAC Plus a koncovém stupni RIHA B200 – oboje posledně jmenované v nejaktuálnějších vývojových specifikacích. Kabely samozřejmě též firemní. Ačkoliv většina poslechu byla „napřímo“, chvíli jsme zkoušeli i vliv procesoru Trinnov Nova, který „vygumoval“ mírné negativní vlivy prostoru.
Hluboké nosné elektronické tóny v „Giorgio by Moroder“ (Daft Punk | „Random Access Memories“ | 2013 | Daft Life | 88883716862) byly příjemně šťavnaté. Bohatost však neznamená pocitový převis, jen poctivý objem, který o sobě snadno, lehce a samozřejmě dává vědět. Ani špetka dunění, basy vlastně působí, jako by hrály s velkou rezervou. Z toho pak plyne nejen dynamika, ale také kontrola a všeobecná decentnost, subjektivní absence nějaké komprese nebo tlaku. Takhle vypadá poslechově velmi komfortní, a přitom technicky plně fungující disciplína. Každý nízkooktávový puls zazněl s fyzickou důrazností, přitom ale poddajný, pružný a celkově bohatý. Na barvy, separaci i schopnost nenucené artikulace. Výtečný bas v maličko, ale právě tak akorát větším objemu.

Křehká a intimní „A Case of You“ (Joni Mitchell | „Blue“ | 1988 | nahráno 1971 | Reprise | 20P2-21119) zase ukázala, že svou sdílnost a přehlednost neztrácí Kilo Plus (2026) ani potichu. Vlastně v takové situaci působí živěji a citlivěji, než jak napovídají technické parametry. I na „hluboce popůlnoční“ hlasitosti totiž zůstává v reprodukci struktura a členitost. Ale jistěže při alespoň střední úrovni se vše náležitě rozsvítí – zvuk středů bychom definovali jako průzračný, nicméně zcela netechnický. Jestli vývoj něco přinesl, je to právě absolutní klid a vlastně až jemnost, s níž všechno zní. Přesto vnímáte jednoznačně i limity staré nahrávky, zpěvaččinu blízkost k mikrofonu, kterou provází nectnosti s tím spojené. Kilo Plus (2026) dokážou ukázat i tyhle nuance a činí tak zcela v klidu a neagresivně. Kytara pak má tvrdé, jasné, konkrétní struny, aniž by i to překročilo jakoukoliv nemístnou hranu. Je to jednoduše autentické, ač s poklidem.
Nejvyšší polohy klavíru, na nějž hraje Keith Jarrett v „Part II c“ ze svého veledíla „The Köln Concert“ (2005 | nahráno 1975 | ECM | 810 067-2), navazují bezešvě na elegantní nadhled pásem nižších. Výšky nejsou nijak prominentní, přesto mají správnou čistotu, konkrétnost i svižnou separaci, umožňující naprosto bezproblémovou čitelnost. Nejlepší je však ta nebývalá lehkost, s níž všechno proudí. Nejen v rámci dané ceny jde o až neočekávanou dospělost a kultivovanost. Kilo Plus (2026) také nevnáší do reprodukce žádnou významnou a rozpoznatelnou vlastní stopu, prostě jen hrají a propouštějí signál se skvělou volností.

Vlastní je jim pak i rozhodně nadstandardní dynamická rezerva. Právě to poslední slovo je ostatně páteří, na níž pevně sedí všechny kvality poslechového zážitku. Zimmerova hutná kompozice „Mountains“ („Interstellar“ | 2020 | nahráno 2014 | Warner | 19439796472) pozvolna graduje a ve špičkách jasně prozrazuje kinofilmový účel svými mimořádně mohutnými dynamickými vlnami. A Kilo Plus (2026) to zvládají tak nějak s přehledem, prostě jednoduše, bez pocitu blížícího se limitu – snad je tu jen limit zatížitelnosti, který brání dosažení stadionového akustického tlaku, jinak ale všechny zvraty a důraz působí výtečně. Pro běžně velké prostory je to navíc naprosto dostačující. Stále je tu pečlivý řád, pevná struktura a potěší, jak hluboko a s jakou nonšalantností se umí sloupky projevit. Přitom nejde o žádné hučení na efekt, ale kontrolovanou reprodukci. Dynamika jednoduše nepřehání, ale ani neomezuje pocit síly a důrazu velkolepé muziky.
Elektronická „Take Me Into Your Skin“ (Trentemøller | „The Last Resort“ | 2006 | Poker Flat | PFRCD18) ukazuje, kolik nápadů lze čistě smíchat v jediné skladbě, která nevyžaduje akustické nástroje. A jak čistě pak mohou díky dnešním technologickým prostředkům znít. Ani v nejkomplexnějších chvilkách za polovinou skladby neztrácí Kilo Plus (2026) přehled a svobodnost. Linky se nepřekrývají, zůstávají jasně čitelnou součástí jinak organicky celistvé prezentace a ač jsou k velmi drobným detailům a dozvukům, působí pořád neokatě. Je to zálibný zvuk, klidný, přesto živý, bohatý a vlastně nutno říci, že nesmírně muzikální. Skvěle se tu snoubí precizní formální zřetelnost s hladkou libozvučností.

Zvukařsky efektní prostor ve Watersově „Three Wishes“ („Amused to Death“ | 1992 | Columbia | CK 47127) vynikl bez potíží – ozvučnice v reprodukci hrají čistě vizuální roli, hudba se zhmotňuje poctivě ve vzduchu mezi nimi, za nimi i kolem nich, tak jak si to nahrávka žádá. Měřítko není obří, ale ani nijak malé, zato soudržnost a přehlednost jsou skvělé. Ani stopa po nějaké saturaci či nejistotě v lokalizaci, nic se nepomíchá, ba naopak je to stereofonie příkladná, stabilní a velice volná, plná vzduchu a místa pro jednotlivé tóny.
Hlavní změnou po letitém vývoji je ale u Kilo Plus (2026) melodická muzikálnost. Můžete poslouchat prakticky cokoliv, vlastně jakkoliv. Jen tak. Nebo soustředěně. Sloupky nekladou posluchači žádné překážky, a tak i popová „Feel Good Inc.“ (Gorillaz | „Demon Days“ | 2005 | Parlophone | 07243 474407 0 0) hraje s chutí, bohatá, ochotně proměnlivá a energická. Reprosoustavy snadno ukážou trochu přebujelý mastering basů i poněkud břitké výšky, ani to však není únavné. Dozvíte se tak na jednu stranu poctivě co a jak, na druhou si kvůli tomu nebudete muset vybírat jen pár nejlepších nahrávek na trhu.

Sloupky RIHA Kilo Plus (2026) jsou luxusně zábavným špičkovým hi-fi. Nebo možná už spíš high-endem, abychom zvolili správný terminus technicus. Nakolik zvnějšku vypadají vlastně konzervativně, možná až nenápadně, natolik jsou uvnitř zjevně technicky propracované a dotažené. Hlavní ovšem je, jak to hraje. A to znamená skvěle. Transparentně, přesto ne stroze. Dynamicky, ale ne přehnaně. Informativně, ač ne suše. Kilo Plus (2026) jsou naladěné na naprosto nenucenou muzikálnost v neméně naprosto dospělé kvalitativní úrovni a za dané peníze představují zejména ve spojení s firemní elektronikou opravdové hi-fi s mimořádně atraktivní hodnotou.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních, dobrým zatlumením, různými panely na míru a mimo jiné i akustickým stropem.
Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.
Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)
Naměřená křivka samozřejmě nese stopy po vlivu akustiky výrazně zatlumeného menšího prostoru – to jsou ty prudší propady, zejména ten viditelný těsně před metou 200 Hz. Obecný trend však říká, že reprodukce začíná těsně za 30 Hz, je tu lehké zdůraznění následující oblasti až do zhruba 2 kHz, odkud následuje o kousek klidnější projev vysokotónového měniče. Tedy nejspíš, protože konkrétní přechodové frekvence lze jen odhadnout. Každopádně ladění dle křivky předpovídá plný zvuk s opravdu poctivým frekvenčním rozsahem. A také nijak výraznou směrovost, která by měl usnadnit soužití v reálném prostoru.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)
Celá impedance je posazená poměrně vysoko, s minimem těsně pod 6 ohmy. Průběh křivky pak nevykazuje zjevné rezonance s maličkou výjimkou záchvěvu u cca 230 Hz, který ovšem nemá žádné negativní konotace. Obecně nebude problém Kilo Plus (2026) řídit zesilovačem z adekvátní třídy – tím víc, pokud zvolíte firemní elektroniku.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice
Kč 92 990,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-podlahove/7558-riha-kilo-plus-2026#sigProIdef80c302a3
--- --- --- --- ---
POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/85413754-3259-447d-aac4-7fd688810e40
--- --- --- --- ---
KLADY
+ možnost pořízení zakázkových verzí povrchového provedení
+ muzikální nenucenost
+ dynamická rezerva
+ sladěný, harmonický, poklidně plynoucí celek
+ možnost volby bassreflexu vzadu / vpředu v případě potřeby
+ přes všechnu respektu hodnou informativnost reprodukce zůstává zvuk velmi tolerantní
+ férová cena
ZÁPORY
- vlastně nic, maximálně vizuální styl bez ozdůbek, pokud někdo preferuje spíše výrazné umělecké kreace
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Audio-Visual Technology | www.audio-visual.cz




















































