Unikátní… Taktéž jedinečný, exkluzivní nebo vzácný. S takovým pojmenováním se v audio technice nesetkáváme úplně zřídka, i když většinou jde spíš o odraz slovníku marketingového oddělení, jen v mnohem menším počtu případů o skutečné zrcadlení hodnoty daného výrobku. Nicméně nové kompaktní reprosoustavy od XAVIAN, kteří se pomalu blíží svému třicátému výročí, takové ambice mají. Ve velmi dostupné cenové hladině totiž Unica nabízí úplně jiný přístup, než jaký najdete u notoricky známých velkých výrobců.

Ti v hladině kolem 25 000,- významně častěji akcentují velké série z automatizovaných továren, jednoduchá (byť třeba hezká) provedení a – což není nijak pejorativní – obyčejné materiály. To Unica zůstává věrná principům řady Natura: použití ozvučnice z masivního dubu, organickým tvarům, jež nelze dost dobře zpracovat strojově, ale jen rukama šikovných truhlářů nebo třeba osazení měniči AudioBarletta, které jsou navržené na míru a vyráběné na zakázku v Itálii. „Katalogové“ součástky jsou jen ve výhybce, ale v duchu inspirace nejvyšší řadou XN jich je pouze 5, tedy se jedná o nejmenší možnou (avšak podle slavného hesla nikoliv jednodušší) skladbu.

Vizuálně drží Unica „rodinnou“ DNA série Natura, připomínající svými proporcemi slavné modely Perla či Perla Esclusiva; jen jsou o něco robustnější, byť o skoro polovinu levnější. Všechny hrany 2,3 cm tlustých ozvučnic jsou pečlivě zaoblené, na povrchu je použit jen decentní matný lak, zdůrazňující dřevěnou kresbu.

Přední strana zaujme také náležitou truhlářskou péčí, definovanou oblým, „vpíjejícím“ se bassreflexem, který dodává celku zajímavý akcent. Reflex se vešel do horní poloviny ke straně, což umožnilo lehce netypické, ale technicky smysluplné usazení tweeteru poblíž boční stěny, jelikož výrazně zlepšuje jeho chování z pohledu odrazů a podobně. Unica jsou navrženy jako zrcadlově symetrické, podle domácí akustiky můžete experimentovat s polohou výškových měničů „venku“ nebo „uvnitř“, oboje má svoje pro a proti.

Protože v rámci vstřícnosti a nenáročnosti domácích instalací (Unica mají fungovat stejně dobře na stojanu, tak jako v policích, na skříňkách a podobně) jsou reprosoustavy koncipovány v duchu „vše vpředu“, pohledem dozadu odhalíte jen jeden pár charakteristických firemních reproterminálů a k tomu jednoduchou cedulku s nezbytnými označeními a popisky.

Na nejvyšších frekvencích pracuje obvyklá impregnovaná kopulka s průměrem 2,6 cm, zlehka zapuštěná do centra docela velké planžety. Zbytek frekvencí byl svěřen polypropylenové membráně o průměru 15 cm – tento měnič má docela výrazný gumový závěs i bytelný kruhový koš. Větší přesnost chodu zajišťují měděné zkratovací kroužky na pólovém nástavci.

To všechno spojují do dvou pásem součástky Jantzen – už jsme řekli, že koncept je inspirovaný minimalistickými řešeními série XN, tady je pro dosažení optimální odezvy použito 5 součástek. Dělící frekvence leží na úrovni 2 490 Hz.

Unica disponující pracovním frekvenčním rozsahem 52 – 20 000 Hz (-3 dB), jmenovitou impedancí 8 ohm a charakteristickou citlivostí 87 dB / 2,83 V / m.

O bytelnosti zpracování hovoří dobře hmotnost 7 kg při šířce 20 cm, výšce 32,7 cm a hloubce 28 cm.

XAVIAN Unica jsme poslouchali na dvou místech – buď v hlavní sestavě s Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR a mixem kabeláže Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2, KrautWire Super Symetric Gold a Vooodoo Labs Dark Matter, případně v o dost případnějším systému s EverSolo DMP-A6 Gen 2 a Cambridge CXA81. Tam se nám zesilovač a zdroj alternoval s Leema Neutron / Graviton / Electron, komplet na kabeláži Dynamique Audio Horizon 2 a Neo 2. Měli jsme tu možnost porovnávat s Fischer & Fischer SN-70, v hlavním systému to byly tradičně KEF Blade One Meta.

Výrobce u Unica udává začátek reprodukce u 52 Hz, nicméně podle kontrabasu v jemné jazzové „September in Montreal“ (Anne Bisson | „Blue Mind“ | 2009 | Fidelio | 0771028241699) to je hodnota konzervativní. Zejména v malém prostoru se totiž reprosoustavy pouštěly do měkkých tónů velkého nástroje velmi ochotně, objemem se ale neztratily ani ve větší místnosti – navíc si bez ohledu na použitou elektroniku zachovávají takový krásný, až zpěvný a broukavý bas. Energie i objemu je na regálovou reprosoustavu dost, přitom nedochází k pocitu wow efektu neboli zdůrazňování. Naopak, je to skutečně velmi přirozené, přesně v duchu, který naznačuje jméno řady Natura. Nota za notou dýchají s kulatou poddajností, bez tvrdosti, přesto dobře čitelné – za 25 tisíc dokonce brilantně zřetelné. Chcete srovnání s Perla / Perla Esclusiva, které se nabízí a které stály na konci svého života o nějakých 20 tisíc víc? Unica jsou uvolněnější a samozřejmější, aniž by tím trpěla jistota vykreslení. Wow… Nejnovější model XAVIAN zvládá dodat pocit pěkné plnosti, aniž by sklouzával k dominanci, je to hebký, laskavý a poslechově prostě krásný bas, kterého je tak organicky akorát.

Ve středním rozsahu si Unica zachovávají zvukomalebnost, na níž stojí řada Natura už dlouhá léta. Zpěv Anny Calvi v „Hunter“ („Hunter“ | 2018 | Domino Records) měl naprosto uhlazený, poklidný charakter, ale nikoliv ve smyslu utlumování jeho energie. Je to prostě jen elegantní, čistý a šarmantně plný střed, má podstatu, hezkou čitelnost a charakter, který díky barvám a dobrému vyvážení posloucháte s radostí. Kouzlem muzikálnosti opět překonává Perla Esclusiva, všechno totiž vyznívá ještě hladčeji a snáze – ne, nejsou to ultra analytické detaily, přesto se měniče dostávají dostatečně pod povrch, aby to bylo krásné hi-fi, vůbec nevnímáte techniku, zato prožíváte díky celkové organické sytosti moc příjemné emoce.

„Soul Sauce“ amerického vibrafonisty s občasnými „úlety“ k jiným perkusním nástrojům Cala Tajdera („Soul Sauce“ | 1995 | nahráno 1965 | Verve | 00731452166821) se nese zejména právě na zvuku jeho instrumentu – ten v podání Unica působí kulaťoučkým, hladkým (až hladivým), neútočným způsobem i v prominentnějších momentech, navíc bez ztráty pocitu zřetelnosti a „kovovosti“, tedy korektního témbru, byť kdybychom museli, řekli bychom, že je tu lehoučký dotek vřelosti (snad díky celkové plnosti). Nicméně energie je dobrá, jasná a živá, rozlišení je opět za 25 tisíc fanfárové. Výškáč by se nemusel stydět za instalaci ani v padesátitisícových reprosoustavách.

„The Astounding Eyes of Rita“, titulní skladba alba Anouara Brahema a taková decentní exhibice zvuku tuniského oudu (2009 | ECM | 00602517986282), měla v podání Unica důstojné množství energie – ta plyne hlavně z plnokrevného, šťavnatého stylu, jsou to měkké polibky, pružné a organické, přesto dobře kontrolované. Unica si hrají s lehkostí, nenuceností a je jim vlastně jedno, jestli na „malém“ nebo „velkém“ hi-fi, neztrácí svůj výraz a kouzlo tam ani tam. Celková bohatost a nenásilně plynoucí dynamika připomínají Perla Esclusiva, leč chce se říct, že jsou uvolněnější a samozřejmější, což za nás představuje rozhodně mimořádný úspěch z tak dostupných reprosoustav. Zejména do menších prostorů jde o až překvapivě plnotučný projev.

Do „Tell Me Who You Are Today“ z pera zpěvačky a textařky Portishead Beth Gibbons („Lives Outgrown“ | 2024 | Domino | 0887828028726) nás Unica zavedly kouzelným způsobem. Na jednu stranu oceníte frekvenční vyváženost a čistou reprodukci, jen letmo okořeněnou vřelejším dotekem, takže vnímáte dobře rozřazené instrumentální linky i centrální, pevně sedící a přirozeně dominantní vokál, na straně druhé se vše ale děje v homogenním, měkce poddajném a uvolněně plynoucím formátu. Za 25 tisíc jde o fantasticky fungující řešení – máte pocit srozumitelnosti a čitelnosti, přitom zároveň krásné hebkosti a jemné elegance, naprosto žádná techničnost, strohost nebo únava, jen libozvučná plnost.

Podání prostoru se nám za všech okolností líbilo více v konfiguraci s výškáči na vnějších hranách. V poloze „uvnitř“ je to možná o něco zaostřenější, ale také menší – nicméně vždy to záleží na konkrétních akustických podmínkách, takže to prosím neberte jako dogma. Každopádně Bachovo oratorium „Janovy pašije“ v podání Johna Eliota Gardinera, řídícího Monteverdi Choir a English Baroque Soloists („St. John Passion, BWV 245“ | 2022 | Deutsche Grammophon | 00028948618248), zněla dobře načrtnutá. V malém prostoru díky blízkosti ozvučnic relativně kompaktní, ve velkém se otevřela, aniž by ztratila pravolevou spojitost. Dokonce je tu i náznak hloubky toho velikánského kruhového prostoru, v němž se nahrávalo. Ne dokonalá plasticita, ale pěkné stereo, jak se na fajnové hi-fi sluší a patří, stejně jako organičnost a barevnost, které zase přináleží ke značce XAVIAN. Unica zvládají také rozklíčovat informace o tom, že tu stojí povícero individuálních vokalistů, ne jeden „multihlas“. Obraz je pak hlavně nenáročně přehledný.

Člověk by řekl, že s tak pohodovým laděním by mohla Ozzyho krapet zběsilá „Crazy Train“ („Blizzard of Ozz“ | 2020 | nahráno 1980 | SONY | 886448748045) být trochu pomalá a moc měkká – jenže i v kombinaci s Cambridge CXA81 dokážou Unica svou plnost a bohatost prodat tak, že působí dostatečně rychle. Bas je dobře zastoupený a pružný, kytary mají říz, ale ne jedovatost, hlas je čitelný. Ono to prostě funguje – jistě, není to drajv metalového koncertu, ale pokud chcete tu a tam zpestřit své zážitky tvrdšími žánry, Unica nejsou proti a i s takovými skladbami je pořád radost je poslouchat. Umí být dostatečně důrazné a je-li třeba, tak i hlasité. Navíc díky pružnému basu fajnově funguje rytmika.

Je vlastně až fascinující, že v ČR lze z jakostních značkových až zakázkových (tedy rozhodně ne nějakých čínských no-name) součástek a skutečně manufakturně vyrobit něco takového. XAVIAN Unica svým způsobem duchovně navazují na velmi populární Perla a Perla Esclusiva, mají však modernější podobu a hlavně – výrazně nižší cenu a přesto vyšší kvalitu. Zdá se, že Roberto Barletta si předsevzal, že – podobně jako u řady XN v její kvalitativní sféře – je třeba nabídnout „více za méně“. Unica jsou krásně zpracované (u XAVIAN žádné překvapení), za 25 tisíc pak nabízí skutečně unikátní pocit hodnoty. Nejen materiálově a esteticky, především totiž zvukově. Fungují prakticky s čímkoliv, za všech okolností zůstávají příjemné, muzikální a barevné, naprosto nekonfliktní a intimně komunikativní. Nejsou dokonale analytické nebo intenzivně monitorové – ale to, jak snadno umí zprostředkovat opravdovou hudební podstatu, u níž můžete s úsměvem strávit pár hodin, to je za 25 tisícovek věru unikátní. Buďme pyšní, že něco takového vzniká právě v České republice! Alespoň my na to pyšní jsme a jeden pár je od teď pevnou součástí naší dostupné testovací sestavy.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Frekvenční odpověď se drží víceméně v rovině, reálnou energii nabírá už v oblasti kolem 40 Hz a naplno i ve velkém volném prostoru zvládají něco pod 50 Hz. V oblasti kolem 15 kHz je nicméně patrná špička, jakési „zaperlení“ – pocitově není nijak výrazně slyšet, na grafu působí výraznější, než v poslechu. Vyzařovací charakteristika zůstává velmi podobná i pod úhlem, dost možná tak bude nejvhodnější v běžném prostoru ozvučnice nenatáčet.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance je v zásadě úplně standardní, hlavní pak je, že se minimum nedostává pod 8 ohm, tj. Unica jsou zcela „bezpečné“ i pro elektronkové zesilovače. Ladící kmitočet bassreflexového systému je vidět na nějakých 52 Hz. V okolí 650 Hz je drobný zákmit rezonance, ovšem tak nepatrný, že promluvit do výsledného charakteru či kvality nemá šanci. Je také v souladu s hlavním rezonančním kmitočtem bočního panelu ozvučnice. Průběh impedanční křivky i elektrické fáze by neměl znamenat problém ani pro běžné dostupné zesilovače.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 24 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/0f587338-06ec-4ae7-ae91-0f998eb2a434

--- --- --- --- ---

KLADY

+ krásné zpracování a pocit v dané třídě prakticky bezkonkurenční hodnoty

+ velice příjemný, klidně harmonický zvukový styl

+ snadno se rozehrávají a hrají prakticky cokoliv s víceméně čímkoliv

+ nenáročnost na umístění, nemusíte je „audiofilsky“ ladit

+ dostatečný pocit basové hloubky

+ urovnaný a homogenní projev, od basů k výškám

+ pocit, že hudba „plyne“ v dané cenové úrovni naprosto neuvěřitelně snadno

ZÁPORY

- za 24 990,- vůbec nic (možná z praktického hlediska absence stojanů)

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: XAVIAN | www.xavian.cz 

fSdílet

Tweet