Cesta, která začala před mnoha lety značkami jako CustomWorks a SPaudio se před nějakými sedmi lety přelila do spolupráce Pavla Stranky a Jana Hubáčka pod vlajkou STRANKA. Vyvíjí a vyrábí D/A převodníky, dělené zesilovače, ale i reprosoustavy. Poslední dobou však napínají síly zejména na exkluzivní kabeláž, dostupnou pod jménem VERITAS.

Měli jsme k dispozici kompletní „klubko“, tedy signálové RCA, reproduktorové kabely (ty se dělají v běžné single wire i mohutné bi-wire verzi, což je de facto zdvojení počtu těchto „hadic“ a udržení v optimální geometrii za pomoci distančních hvězdic) a napájecí kabely. Ty jediné tedy nenesou přídomek VERITAS, ale Silver MAX.

STRANKA VERITAS RCA

Signálové kabely jsou už od pohledu trochu jiné, než je běžné. Za střední tloušťkou stojí hlavně příjemný látkový oplet (jde prý o hi-tech látku, která má potlačovat vliv okolního rušení), co je „jinak“ však objevíte až dotekem – jde jak o antirezonanční prvek s označením směrovosti, ale i pouzdra konektorů.

Výrobce totiž nepoužívá žádné běžné, ale vyrábí si je i s podílem 3D tisku ručně (říká jim STRANKA HE Silver – „HE“ jako High Efficiency). Důvodem je celková filozofie, respektující princip šíření signálu v polích – a podle značky právě standardní konektory narušují optimální přenos a řešením je princip „low mass“. Konektory mají stříbrné piny ze zakázkového stříbra 5N OCC, tedy ze stejného materiálu jako samotné vodiče a jsou napojeny technologií ZTC (Zero Transition Connection).

Jádrem všeho je ovšem vodič – značka STRANKA se chlubí pokročilým know-how ve zpracování kovů a výsledkem je čisté stříbro (5N), tažené technologií OCC, zajišťující minimum „mechanických nečistot“, když to zjednodušíme. Odlišností je ovšem hlavně mimořádně jemná krystalická struktura. Jako dielektrikum slouží teflon a vzduch.

Výrobce záměrně nemluví o technických parametrech a dalších detailech. Tak jako i někteří další prostě chtějí, abyste si to vyzkoušeli takříkajíc na vlastní ucho.

STRANKA VERITAS REPRO

Na stejnou filozofii navazují i reproduktorové kabely, ty jsou ovšem na rozdíl od těch elegantně ohebných signálových skutečně enormní. Ne že by byly přímo neohebné, leč rozhodně budete pro instalaci potřebovat spoustu místa a trpělivosti.

Hlavní část je opět na povrchu potažená tou stejnou pletenou stínící látkou, na konci jsou prvky z proprietárního polymeru, vznikajícího na 3D tiskárně. Odtud vede plochý „jazýček“, zakončený opět konektorem z vlastní produkce – jde o banánek se stříbrným trnem. Ten je díky čistotě materiálu přirozeně měkký. Systém napojení je opět ZTC.

Vnitřní vodič je ze stejného materiálu – zakázkového stříbra čistoty 5N, které vzniká technologií Ohno Continuous Cast (metoda pochází z 80. let z Japonska a cílem je dosažení čisté monokrystalické struktury). Používají se dva oddělené vodiče, mající třeba v bi-wire verzi ještě nestejné průřezy – konstrukce je podle vyjádření podřízena optimálnímu přenosu polí s minimem vzájemného ovlivňování a STRANKA se chlubí podle svých slov nejnižší možnou permitivitou, kterou lze za běžných domácích podmínek dosáhnout. To znamená stabilní a silné pole, jímž se přenáší signál.

A opět – nejsou tu záměrně hlubší technické detaily, filozofií značky je mnohem víc nabádání k osobnímu zážitku a zhodnocení právě tím, spíš než čtením přehledu parametrů.

STRANKA Silver MAX

V rámci sady se k nám dostaly také napájecí kabely, i když neoznačené jako VERITAS. Na fotkách je vidět tři různé podoby Silver MAX – přesto je to týž kabel. Vy si prostě můžete vybrat barvu a podobu vnější stínící látky, stejně jako podobu masivního hliníkového antirezonančního prvku, který používá technologii RBS. To podle toho, kde a jak chcete kabely vést.

Nicméně vždy dostanete koncovky značky Furutech s jejich NCF technologií. Ta pomocí nanočástic generuje záporné ionty pro potlačení statického náboje a zároveň tento materiál mikrorezonance účinně převádí do infračerveného tepelného spektra. Děje se tak díky kombinaci keramiky a práškového uhlíku s celkovým piezoelektrickým efektem.

A samozřejmě vnitřní vodiče jsou opět z vlastního stříbra čistoty 5N jako u obou dalších druhů kabelů výše.

Poslech VERITAS sady jsme pojali právě tak – tedy ne že bychom nezkoušeli vliv jednotlivých kousků, ale nejvíc slyšet to jednoduše bylo při napájení a propojení všech komponentů právě pomocí kabeláže STRANKA, která nahradila v hlavní sestavě s Métronome DSC a Norma SC-2 LN / PA 160 MR modely Nordost Heimdall 2, Nordost Valhalla 2 či Voodoo Labs Dark Matter. Poslouchalo se primárně na KEF Blade One Meta, ačkoliv během soužití jsme zkusili i několik dalších komponentů a reprosoustav.

Masivní bas v „Limit To Your Love“ (James Blake | 2011 | ATLAS | 00602527857671) může leckdy znít až nepříjemně, pulsuje a dokáže poctivě zatížit jakýkoliv systém. Tam, kde Nordost působí intenzivně a trochu jako sbíjecí kladivo, tam kompletní sada VERITAS dokázala nechat hloubky vydechnout, ztratil se ten pocit brutálního tlaku, který stojí za tou potenciální nelibostí. A spolu s tím, že najednou můžete poslouchat výrazně uvolněněji nepřicházíte o nic – naopak, pocit tučnosti a toho, kam až se bas spouští je větší, struktura a ohraničení zřetelnější. Jako kdyby sestava měla víc prostoru dostat se k podstatě nahrávky, přičemž dýchá s výtečnou kultivovaností a pohodou.

Stejným směrem „popostrčily“ kabely i Buckleyho verzi slavné „Hallelujah“ („Grace“ | 1994 | SONY | 886447700778) – základním rukopisem VERITAS jako kdyby bylo nabídnutí prostoru, zajištění lehkosti a vzdušnosti, díky nimž se víc projeví hudba, potažmo elektronika. Vlastně je ale těžké ukázat na nějakou vlastní charakteristiku kabelů – spíše než posun v tonalitě nebo nějakém technickém parametru totiž budí takový ten abstraktní dojem „správnosti“ tím, jak volně, křehce a intimně výsledek působí. Jako když se něco správně promaže, usadí a ztratí se mechanický chod, převládne přirozená plynulost a zcela se vytratí jakýkoliv náznak přítomnosti techniky. Díky tomu ve výsledku vnímáte, jak se vám zklidňuje tep i tlak, kterak snadno vplouváte do muziky a přímo fyziologicky to na vás působí jako relaxační prvek. A přitom pořád vnímáte nádherně otevřenou reprodukci včetně kouzelně samozřejmě podaných nuancí.

Perkusní práce Eda Thigpena v „You Look Good To Me“ (Oscar Peterson Trio | „We Get Requests“ | 2005 | nahráno 1964 | Verve | 00602498840429) je i přes stáří nahrávky krásně čitelná a na jeho činelech bylo také cítit vlastně ten stejný vliv, jaký jsme popisovali výše. Nezmění se známý pocit ze zvuku sestavy – ale je tu všeho jaksi víc a snáze. Artikulace křehkých kovových tónů je snazší, působí jasněji, aniž by to znamenalo zvýšení intenzity nebo ostrosti. Naopak, civilnost je hlavním nosným tématem, dozvuk se prodlouží, všechno se zdá krásně jemné, elegantní, zároveň však jasné a čisté. Kabely samy jsou přesto transparentní, slouží jako „mazadlo“, díky němuž prostě slyšíte víc a snáz, zřetelněji, ale ne ve smyslu většího tlaku, nýbrž větší svobody.

Ve své době mladá a nápaditá kapela Aphrodite’s Child a její „The Four Horsemen“ („666“ | nahráno 1971 | Universal | 00042283843028) pracuje se zvraty a budováním energie, zejména na rytmické lince, ale i nezaměnitelných syntezátorových efektech. Spolu s VERITAS se energie linula s velkou vnitřní grácií a poddajností, tady se nejvíc projevuje onen pocit svobody a lehkosti. Nemáte pocit, že by vás hudba najednou dramaticky zaplavila nebo působila jako Thorovo kladivo – naopak, jde o vyváženost, neefektnost a všeobecnou nenucenost, díky níž je zážitek úplně, ale úplně v klidu při libovolné zvolené hlasitosti. To gradování síly a vnitřního dramatu je tím pádem parádně chytlavé a i díky podtržené samozřejmosti a nenucenosti si to jen jednoduše užíváte.

Ačkoliv kabeláž Nordost je poměrně soustředěná a rozhodně s ní nebudete mít pocit nedostatku detailů či nějaké opatrnosti v prokreslení, sada kabelů VERITAS přesto nabídla v „Remember the Time“ (Michael Jackson | „Dangerous“ | 2009 | nahráno 1991 | SONY | 884977307832) nějakým způsobem víc, ač v citelně uvolněnější formě. Zdálo se, že rozprostření hudby jako takové je celkově jasnější, konkrétnější, ale bez ústupu k nějaké techničnosti. Té tu není pocitově ani kousek, naopak jde o vrcholné zvukové zhmotnění organičnosti – krásně čitelné, nikde nic netlačí, je to jako poprvé vklouznout z konfekce do dotaženého oblečení na míru. Je to prostě správně.

Pokud bychom měli nějak zprostředkovat vjem z podání prostoru, došlo v „Short Ride in a Fast Machine“, moderní klasice Johna Adamse (Michael Tilson Thomas / San Francisco Symphony Orchestra | „Harmonielehre“ | 2012 | SFS Media | SFS0053) ke změnám, které asi nejdou jednoduše vetknout do slov. Není to žádná jednotlivost typu širšího i hlubšího prostoru, působí mnohem komplexněji a tím i na první dobrou nenápadněji. Lokalizace jednotlivých zvuků je skutečně názorná, krásně zřetelná, vše zní způsobně a v celém dění se lze velice snadno pozorností pohybovat dle libosti. Lehkost a snadnost, to jsou prostě nejsnáze slovy definovatelné pocity z výsledku.

Možná by se také dalo použít slovo „koherence“ – protože právě tak zněla „Rosanna“ od Toto („Toto IV“ | nahráno 1982 | SONY | 074643772822). Všechny linky zní naprosto jasně, rytmus šlape, navíc v klidu a s jakousi hedvábností a parádní pohodou. Kabely VERITAS odstraňují jakýkoliv přídech nadbytečného dramatu a efektu, naopak zajišťují cosi, co by šlo popsat jako vyvážený projev typu „poslouchejte si co chcete“ a vždycky to bude zážitek. Takový, který přitahuje pozornost hudbou samou, ne není formou, respektive jednotlivými charakteristikami této formy.

Kabeláž, to je vždycky trochu kontroverzní téma – mnozí říkají, že stačí úplně obyčejná měď s nějakým průřezem a signál projde. Což je dozajista pravda… Do jisté míry je pak pravda, že spousta skvělých kabelů včetně STRANKA VERITAS stojí velmi, ale velmi výrazné peníze, jejichž investice dává smysl jen v kontextu sestav, atakujících celkovou hodnotou ceny nemovitostí. To samo celkem jednoduše znamená, že pro 99 ze 100 lidí skutečně není nijak potřeba se takovými věcmi zabývat – stejně jako není třeba se hádat o produktech Rolls Royce, Lürssen, Bombardier nebo Girard-Perregaux a bezpočtu dalších. Přesto to neznamená, že je tu něco špatně. Na kabelech VERITAS se nám líbilo odhodlání řešit z pohledu konstrukce všechny nuance – vlastní zakázkové vodiče, proprietární konektory nebo základní filozofii, která se snaží najít cestu zapadající do fyzikálních pravidel, o něž drtivá většina ostatních při návrhu ani nezavadí. Tedy že nejde zdaleka jen o změření toho, zda je signál přítomen na obou stranách kabelu… Každopádně za své nemalé peníze dostanete kabeláž, s níž alespoň podle našich zkušeností zmizí jakýkoliv náznak stresu, dění se propojí nenápadným způsobem, těžko podchytitelným slovy a přesto je to krok, jímž se reprodukce posune směrem k věrohodnosti. Je to také pocit naprosté neokázalosti, vnitřní graciéznosti a prostě toho, že hudba se dá poslouchat hodiny, hodiny a hodiny, kdy se téměř ztratí vnímání komponentů a reprosoustav a zůstává s vámi jen a pouze hudební zážitek. Takže ano, řešit kabely dozajista nemusíte, ale když už se k tomu odhodláte, STRANKA VERITAS jsou výrazně jiné a nabízí tak pohodově muzikální výsledek, jako máloco jiného – minimálně v naší sestavě…

Kč 98 600,- - RCA signálový 2x 1 m

Kč 246 460,- - reproduktorový 2x 2 m

Kč 484 650,- - reproduktorový 2x 2 m (bi-wiring)

Kč 102 300,- - napájecí SILVER MAX 1,5 m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/547729f6-a43e-4359-841d-c93fe612888e

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi zajímavá péče i o ty nejmenší konstrukční nuance

+ pocit, že se po jejich zapojení zvuk osvobodí, aniž by modifikoval charakter sestavy

+ podpoří to nenásilnou lehkost poslechu

+ celkově jako kdyby tu nebyl vlastní charakter, VERITAS fungují víc jako „umetení cestičky“

+ vnesou prostě do výsledku jakýsi těžko slovy definovatelný pocit správnosti a skutečnosti

ZÁPORY

- kabely potřebují pro manipulaci dost místa a ideálně i nějaké opory pro rozložení váhy (zejména ty napájecí)

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: STRANKA | www.spaudio.cz 

fSdílet

Tweet