Norský Hegel patří mezi značky, které si dlouhodobě vystačí s poměrně střídmým zevnějškem, zato uvnitř svých přístrojů hledají vlastní technické cesty. Kořeny firmy sahají do roku 1988, kdy se Bent Holter při studiích v Trondheimu zabýval možnostmi potlačení zkreslení v tranzistorových zesilovačích. Z této práce postupně vyrostla technologie SoundEngine, dodnes jeden ze základních kamenů firemní konstrukční filozofie. Mimochodem, jméno společnosti má bezprostřední vazbu na Holterovu tehdejší kapelu The Hegel Band, pro niž také stavěl zesilovače.

Pokud vám označení H200 připadá povědomé, paměť vás neklame. Hegel takto pojmenoval už jeden ze svých starších modelů, tehdy čistě analogový stroj s výkonem 2 × 200 wattů do 8 ohmů a hmotností nemalých 25 kg. Současný H200 (2026), jak jej pro přehlednost budeme označovat, je ovšem novou konstrukcí, která si z historie jen vypůjčila jméno. V aktuální nabídce navazuje na H190v a představuje podstatně jinak vybavený přístroj, kombinující analogové zesílení s D/A převodem, streamováním a gramofonovým předzesilovačem.

Spolu s ním se objevil také sourozenecký A200, který na stejné platformě nabízí čistě analogovou alternativu. Vynechává tedy D/A převodník i síťovou část, zato přidává druhý symetrický vstup XLR. Gramofonový předzesilovač pro MM přenosky, sluchátkový konektor i pevný a regulovaný linkový výstup zůstávají. Hegel tak nabízí dvě provedení podobného základu podle toho, zda chcete hudební zdroje soustředit do jediného přístroje, nebo už máte vlastní převodník, streamer a další komponenty vyřešené.

H200 (2026) se vzhledově drží firemní tradice, takže příslušnost ke značce poznáte prakticky okamžitě. Široké, nízké tělo má jednoduché linie, dvojici otočných ovladačů a nevelký displej mezi nimi. Levým ovladačem vybíráte vstup, pravým nastavujete hlasitost. Na výběr je černé nebo bílé provedení, k základnímu ovládání slouží přibalený dálkový ovladač RC11. Displej se soustředí na provozní informace, obaly alb ani názvy skladeb či rozhlasových stanic neukazuje. Pro ty je třeba sáhnout po aplikaci.

Zapínací tlačítko je poněkud nenápadně schované zespodu u přední hrany, tak jak velí tradice. Sluchátka se připojují do čelního 6,3mm jacku; zasunutí konektoru umlčí reprosoustavy i regulovaný linkový výstup a aktivuje řízení sluchátkové poslechové úrovně.

Vzadu najdete jeden symetrický vstup XLR a dva nesymetrické linkové RCA, vedle nich samostatné phono se zemnicí svorkou. Dvojice stereofonních výstupů RCA nabízí pevnou a proměnnou úroveň signálu, což je praktické při rozšiřování systému. Digitální zdroje mají k dispozici koaxiální vstup, dvě optiky a USB typu B pro počítač, zatímco USB typu A slouží datovým úložištím. Síť obstarává ethernetový port RJ45, další koaxiální konektor představuje digitální výstup. Nezbytností jsou reproterminály pro oba kanály a napájecí zásuvka s pojistkou.

Přes rozsáhlou streamovací výbavu zůstává H200 (2026) v některých ohledech poměrně konzervativní. Do sítě se připojuje jen kabelem, Wi-Fi ani Bluetooth nemá a televizor je třeba obsloužit některým z běžných zvukových vstupů, protože HDMI rovněž chybí.

Vlastní zesilování probíhá ve třídě A/B, přičemž důležitou roli má řešení SoundEngine2. Princip této firemní technologie spočívá v lokální korekci chyb. Hegel ji popisuje jako adaptivní dopřednou korekci, tedy feedforward: chybová složka se potlačuje v daném stupni, namísto spoléhání výhradně na návrat informace z výstupu celého zesilovače na jeho začátek. Jedním z cílů je omezení přechodového zkreslení, souvisejícího s předáváním signálu mezi větvemi koncového stupně při průchodu kolem nuly. Smyslem je přiblížit linearitu provozu třídě A při zachování praktičtější energetické bilance třídy A/B.

Další stavební kámen představuje DualAmp. Pod tímto označením se skrývá oddělení napěťového a proudového zesílení do samostatných stupňů. První zpracovává napěťovou úroveň hudebního signálu, druhý zajišťuje proud potřebný pro ovládání reprosoustav. Každá část tak může být navržena podle své konkrétní úlohy a citlivější napěťové obvody se drží stranou velkých proudů výstupní sekce. Hegel u tohoto principu výslovně uvádí, že z proudového stupně nevede zpětná vazba do napěťového.

Na stejné uvažování navazuje DualPower, tentokrát na straně napájení. Vstupní a napěťové stupně dostávají energii odděleně od proudové výstupní části. Firemní popis hovoří o samostatných vinutích transformátoru, vlastních usměrňovačích a filtračních kondenzátorech. Účelem je omezit přenos rušení a změn napájecích poměrů vyvolaných proudovými nároky reprosoustav do obvodů pracujících s citlivějším signálem.

Gramofonový předzesilovač je určen přenoskám s pohyblivým magnetem a vychází z MM části dedikovaného modelu V10. Kombinuje ručně párované tranzistory FET s vybranými operačními zesilovači. U digitální sekce výrobce zdůrazňuje vlastní návrh celku, vedení zemí a signálových cest i samostatné desky důležitých digitálních obvodů, jejichž účelem je omezit pronikání spínacího rušení do analogové části.

Konkrétní převodníkový čip Hegel u H200 (2026) neprozrazuje, jistou zajímavostí však může být pohled k dříve uvedenému a níže postavenému H150. Ten využívá AKM AK4493SEQ, doplněný firemním upsamplingem a filtrem s lineární fází. Nabízí se tedy úvaha, zda také zde nejde o variaci na podobné téma, byť bez potvrzení výrobce zůstává konstrukční příbuznost pouze možností.

O něco konkrétnější vodítko představuje technologie SynchroDAC, kterou výrobce uvádí mezi řešeními spojenými s H200 (2026). Její obecný princip stojí na synchronním převzorkování a důrazu na přesné časování D/A převodu, s cílem omezit vliv jitteru, tedy časových nepřesností, na výsledný analogový signál. Hegel ve svém popisu zmiňuje také symetrické zpracování signálu. Podrobnosti tohoto vysvětlení se však vztahují především k firemním CD přehrávačům, byť právě z konstrukčních zkušeností s nimi implementace v H200 (2026) vychází.

Síťové přehrávání zahrnuje Spotify Connect včetně bezztrátového přenosu, TIDAL Connect, Qobuz Connect, Apple AirPlay, Google Cast a Roon Ready. Lokální knihovny lze zpřístupnit přes UPnP/DLNA. Koaxiální vstup, USB pro počítač a síť zvládají rozlišení 24 bitů / 192 kHz, optické vstupy končí na 24 bitech / 96 kHz.

Aplikace Hegel Control obstarává výběr vstupu, hlasitost i přehrávání, přístup do lokálních úložišť přes UPnP a zpracování připojeného USB disku (s limitem 10 000 souborů), stejně jako internetová rádia a podcasty.

Pro běžné používání je praktická automatická detekce příchozího digitálního signálu, která může zesilovač probudit a přepnout na odpovídající vstup. Nastavit lze také maximální hlasitost a její horní hranici po zapnutí. Displej dovoluje regulaci jasu i zhasnutí, při změně nastavení se pak na chvíli rozsvítí. H200 (2026) navíc umí spolupracovat s podporovanými televizními ovladači, takže při vhodném nastavení lze hlasitost televizního zvuku řídit stejným ovladačem jako samotnou obrazovku. Pro začlenění do domácího kina lze vybranému vstupu přiřadit pevnou hlasitost a její řízení ponechat připojenému A/V procesoru či receiveru.

Zajímavou možností dalšího rozvoje sestavy je DAC Loop. Digitální signál se vyvede koaxiálním výstupem do externího D/A převodníku a jeho analogový výstup se připojí zpět do vstupu XLR. Hegel tak dál obstarává výběr digitálních zdrojů, streamování a zesilování, vlastní převod však může převzít samostatný komponent.

Výrobce udává výkon 2 × 150 wattů do 8 ohmů při 1 kHz a jednoprocentním THD, minimální zátěž činí 2 ohmy. Frekvenční rozsah je 5–100 000 Hz, bez uvedené toleranční meze. Odstup signálu a šumu překračuje 100 dB, přeslech zůstává pod −100 dB. Zkreslení dosahuje méně než 0,01 % při 50 wattech do 8 ohmů a frekvenci 1 kHz, stejnou hranici výrobce uvádí pro intermodulaci při kombinaci 19 a 20 kHz. Činitel tlumení přesahuje 4 000, s výslovným upřesněním, že jde o hlavní výkonový výstupní stupeň.

H200 (2026) má šířku 43 cm, hloubku 41 cm a výšku 12 cm, hmotnost činí 13,6 kg.

Zesilovač jsme poslouchali hlavně v sestavě s KEF Blade One Meta, a to zejména přes jeho streamovací část, ačkoliv se ke slovu dostal i Métronome DSC. Porovnávalo se s Norma Revo SC-2 LN / Norma PA 160 MR. O kabelech, filtrech a dalším vybavení se vše dozvíte v pravém sloupci -->.

Gradující energii a štědrý basový základ v „Giorgio by Moroder“ (Daft Punk | „Random Access Memories“ | 2013 | Daft Life | 88883716862) podává H200 (2026) s měkkým pulzem, přesto důrazem, který má blíž třeba k současné H600 než starším poklidně hrajícím modelům. Základ je kulatý, vytříbený a nenásilný, k Blade One Meta se moc hezky hodil a dokázal s nimi naplnit prostor velmi snadno. Výsledek působí dostatečně energicky, je docela bujný v objemu, aniž by zároveň přišel o typickou mírnost Hegel. Působí všeobecně kontrolovaně a nenuceně, včetně naprosto adekvátního vyjádření různorodosti basů.

H200 (2026) velmi dobře pracuje s čistotou – na jednu stranu je „A Case of You“ (Joni Mitchell | „Blue“ | 1988 | nahráno 1971 | Reprise | 20P2-2119) pečlivě transparentní, avšak zároveň ani trošku suchá. V klasickém duchu Hegel (ale čímsi konkrétnější, snad díky novému D/A modulu) zůstávají středy vyváženě civilní, tak akorát plné, snadno čitelné a detailní bez pocitu technické intenzity. Přesto kupříkladu kytarové struny hrají s pěkně autoritativním ohraničením, takovým tím skutečně kovovým zadrnčením. Jde o živější a energičtější vyjádření ducha Hegel, stojícího na úhledné jistotě. Často narazíte v moderní době na špičkové rozlišení s trochu neotesaným podáním či naopak velmi muzikální styl, byť „lehce po povrchu“. Hegel si bere zdravou dávku z obojího a vytváří nenásilný, kultivovaný, přesto autentický zvuk.

Jarrettův „The Köln Concert“ (2005 | nahráno 1975 | ECM | 810 067-2) patří k nejikoničtějším jazzovým nahrávkám, skladba „Part II c“ je náš osobní favorit, ač za poslech stojí rozhodně celý. Klavír – ač jen malý, náhradní, dodaný omylem namísto původně slíbeného velkého piana Bösendorfer (a jak skvěle to s ním vyšlo) – má ve svých nejvyšších rejstřících spíše přesnost než zvonivou jasnost, Hegel je tu decentní, hladký a zároveň fajnově znělý. Výsledek působí nenačančaně a civilně, pod kontrolou, ale bez zdůrazňování.

Oproti starším „menším“ firemním modelům má H200 (2026) živější, důraznější podstatu. Proto tak působí i Zimmerova „Mountains“ („Interstellar“ | 2020 | nahráno 2014 | Warner | 19439796472). Velká skladba se sytou energií a notným podílem nízkých frekvencí drží stabilně, zesilovač má drajv a disciplínu, snad i díky vysokému tlumicímu faktoru gradující síla nekolabuje. A ani není protlačovaná na efekt, byť bychom řekli, že co do váhy a dynamiky dává Hegel o trochu víc chuti právě v nižších oktávách. Pořád se každopádně drží základních firemních hodnot, tedy poklidnosti a civilizovanosti.

Ač tak činí vlastně nenápadně, umí H200 (2026) ukázat spoustu drobounkých efektů v Trentemøllerově vrstevnaté elektronice „Take Me Into Your Skin“ („The Last Resort“ | 2006 | Poker Flat | PFRCD18). Jednoduše tu jsou, neefektní, leč přehledné. Nemáte pocit nějakého intenzivního utažení či zaostření, celý průběh je kontrolovaný, prostý pozlátka, důrazný ve spodcích a hladký na výškách. I po vygradování ve druhé minutě zůstává temný fundament organicky plynulý. Nic nekřičí nebo neporušuje pocit dobrého balancu.

Rozhodně se nám líbilo vyjádření prostorovosti Watersovy „Three Wishes“ („Amused to Death“ | 1992 | Columbia | CK 47127), která si k tomu pomáhá známými umnými triky. Scéna je velmi široká, některé zvuky působí, že s vámi sedí na gauči, a celý obraz má vlastně až luxusní rozměry v pravolevé i předozadní ose. V žádném momentu se hudba „nezacuchá“, přehlednost je snadná a disciplinovaná. H200 (2026) nabízí jednoduše velmi hezké provedení, zároveň bez pocitu nějaké snaživé intenzity. Prostě se to děje a je to fajn.

Své decentní způsoby Hegel vetkl i do „Feel Good Inc.“ (Gorillaz | „Demon Days“ | 2005 | Parlophone | 07243 474407 0 0). H200 (2026) nabízí poctivou reflexi skladby bez větších efektů, možná trochu důraznější v basech, což ale zrovna v tomhle žánru není na škodu. Oproti našim starším zkušenostem s nižšími firemními modely jde o důslednější, živější a výbušnější projev, ač jeho páteří je stále decentní klid à la Hegel. Každopádně jde o zcela stresuprostý projev, který se dá poslouchat bez omezení.

Integrovaný zesilovač Hegel H200 (2026) je pěkně zpracovaný moderní „všeuměl“. Pod velmi jemným vnějším vzhledem se skrývá důstojně fungující elektronika: sebejistě hrající zesilovač s větší dávkou životní energie než dřív a k tomu digitální sekce splňující moderní očekávání. A ačkoliv nejde o zařízení za hubičku, stačí si vlastně vybrat nějaké adekvátní reprosoustavy a jen v klidu poslouchat. Nic neunavuje, obsažnost reprodukce je víc než dobrá, stejně jako kontrola. Přitom nic nekřičí, netlačí se vpřed nebo neuzurpuje pozornost, v tom zůstává Hegel Hegelem. Jde o velmi důstojně fungující, zábavnou vyšší třídu zesilovače a poměrně výrazný krok kupředu v téhle části firemní nabídky.

Kč 100 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/85413754-3259-447d-aac4-7fd688810e40

--- --- --- --- ---

KLADY

+ úhledné celistvé řešení

+ dobrá digitální část dle aktuálních nároků

+ uhlazená jistota a dobrá konkrétnost

+ sytá autoritativnost

+ praktický mix konektivity (byť někomu by teoreticky mohlo chybět třeba HDMI ARC)

ZÁPORY

- za sto tisíc reálně nic moc ke kritice, pokud se vám líbí lehce specifický firemní styl

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: HIFI4CE | www.hifi4ce.eu 

fSdílet

Tweet