Audiofilovo absolutní štěstí je, když objednávka vytoužené nahrávky ve vysněné verzi dorazí – taková je rubrika AUDIFILSKÁ ALBA: Dnes o tom, že nesmrtelný Michael se vrátil mezi nás (a Vangelise a Amy vzal s sebou, jak se dočtete níže, dnes to bude o 3 albech na 8 vinylech). Nejprv se i těm co to nezažili připomenul filmem...
Snímek o Jacksonovi je nejúspěšnějším životopisným filmem všech dob
....a to je very good čas, vyslat do světa vyslat v ultimativně super znějící verzi jedno z jeho 2 nejlepších alb (jako 2LP á 180g). No nejen jeho:
1. Michael Jackson – Thriller (1982; 110 milionů, vždy jde o odhadovaná, byť přibližně správná čísla)
2. AC/DC – Back in Black (1980; 50,000.000 kusů)
3. Pink Floyd – The Dark Side of the Moon (1973; 46 milionů)
4. Whitney Houston / různí – The Bodyguard (Soundtrack, 1992; 45 milionů)
5. Eagles – Their Greatest Hits (1971–1975)1976; 44 milionů)
6. Meat Loaf – Bat Out of Hell (1977; 43 milionů)
7. Eagles – Hotel California (1976; 42 milionů)
8. - 10. Shania Twain – Come On Over (1997; 40 milionů)
8- - 10. Fleetwood Mac – Rumours (1977; 40 milionů)
8- - 10. Bee Gees / různí – Saturday Night Fever (Soundtrack, 1977; 40 milionů)
11. Led Zeppelin – IV (1971; 37 milionů)
12. Michael Jackson – Bad (1987; 35,000.000 kusů + 6.000 nová limitovaná edice 2LP á 180g od MFSL)
LOS ANGELES, KALIFORNIE – (září 2026) – Mobile Fidelity Sound Lab (MoFi), lídr v oblasti reedic hi-fi audia, vydává definitivní audiofilskou verzi alba Michael Jackson – BAD z roku 1987. Toto album, které zahajuje 4. kapitolu v pokračujícím úsilí MoFi o zvukovou dokonalost napříč legendárním katalogem Krále popu. Album je k dispozici jako UltraDisc One-Step 180g 45RPM 2LP (Box Set) v striktně limitované edicu 6 000 číslovaných kopií. A číslovaná edice hybridního SACD s rozkládacím obalem ve stylu mini LP, v počtu "do vyprodání zásob".
Už původní vydání (americké LP, které prorazilo do českých luhů a hájů, na nelegální burze pořízené, dělalo z dnešního pohledu s velmi skromným HiFi systémkem neskutečné věci t,o co z něj přenoska Shure V15 Type IV dokázala dostat tehdy hlava nebrala) dnes vycházejícího Box set MoFi UltraDisc One-Step – pochází z původních masterů (digitální master Mitsubishi X-80 16-bit/48kHz, převedený na analogovou konzoli a soustruh), uloženo v luxusním slipcase a vylisovanýn na speciálním vinylu MoFi ve Fidelity Record Pressing, přináší tento 11násobný platinový hit poprvé v audiofilské kvalitě. Sada obsahuje zejména bonusovou skladbu „Leave Me Alone“, která byla vynechána z původních vinylových edic. BAD, reedice, je reprodukována s vylepšenou vyvážeností, přítomností, fyzičností, obrazem a hmotností a představuje Jacksonovy charakteristické vokály s realistickými detaily a rozměry. Tato sběratelská sada hraje s úrovní energie, svěžesti a plynulosti, která zdůrazňuje inovativní technologie a instrumentaci, jež pomáhají položit základ Jacksonových brilantních skladeb.
Památeční balení sady BAD odpovídá prvotřídnímu postavení alba. Je uloženo v otevřeném pouzdře, vyznačuje se speciálními fóliovými obálkami a věrnou grafikou. Vizuálně tato reedice umožňuje posluchačům plně se ponořit do desky – včetně ikonického obalu alba.
Seznam skladeb 2LP, aneb na co se těšit, co má váš HiFi systém zbořit:
Side One:
Bad
The Way You Make Me Feel
Side Two:
Speed Demon
Liberian Girl
Just Good Friends
Side Three:
Another Part of Me
Man in the Mirror
I Just Can’t Stop Loving You
Side Four:
Dirty Diana
Smooth Criminal
Leave Me Alone
Byť nejsme 100% fanoušky hudby M.J., lze toto popsat jediný slovem - super / super - jsme velkými fanoušky filmu i této Vangelisovy hudby ↓
Jsou hříchy které nelze odpustit. Když nějaký audofil / meloman nezná tuhle hudbu, navíc pokud je trochu cinefil a nezná ten film - tak to je hřích (a nebojte se, těch "7 hlavních hříchů“ (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost...
...ve velmi povedené podobě lze téma prostudovat ve filmu viz odkazy výše) se v této podobě v Bibli přímo nenachází. Ten seznam sestavil až pozdější "mocný úředník", oficiálně církevní tradice (prakticky papež Řehoř I. Veliký v 6. století n.l.). Ale bacha – bezzudnost "byla je a bude" naprosto ofiko hřích. Snad ale není hřích tvrdit, že čtenář, typ music geek - by album výše i toto níže znáti měl a snad i je vlastnit chtíti toužit směl. V nejextrémnější audiofilské verzi vychází hudba řeckého génia hudby Vangelise (narozen jako Ευάγγελος Οδυσσέας Παπαθανασίου, pro nás srozumitelněji Evangelos Odysseas Papathanassiou, narozen 1943 v pobřežním městečku Agria v regionu Thesálie – odešel v květnu 2022 přes Paříž).
Stručně a jasně Vangelis – byl z nejvýznamnějších průkopníků elektronické hudby a filmových soundtracků. Jeho tvorba se pohybovala na pomezí mnoha žánrů, takže opravdu crossover, new age, ambient a progresivní rock... ale škatulka není důležitá, prostě zdařilá zajímavá hudba. Zde malinko odbočíme a jeho trochu odbočku zmíníme, zkuste jeho spojení s Jonem britského zpěvákem, Jona Andersona, frontmanem slavné art-rockové kapely Yes, Jonem Andersonem. 4 studiová alba vzniklá v průběhu 11 let pod všeříkajícím názvem Jon & Vangelis.
Žánrově šlo o unikátní spojení elektronického ambientu, new age a melodického art- / synth-popu. Vangelis samozřejmě skládal veškerou monumentální instrumentální hudbu a Jon Anderson dodal svůj charakteristický, andělsky čistý vysoký hlas a spirituální texty. Nešlo o náhodu, i když vlatně ano - to bylo jak Yes nahonem sháněli klávesáka. Celé to vlastně začalo velkou krizí v kapele Yes, ze které tehdy odešel jejich geniální, ale excentrický klávesista Rick Wakeman a kapela zoufale hledala náhradu, která by dokázala uhrát jejich složité art-rockové kompozice. Frontman a zpěvák kapely Jon Anderson byl v té době zrovna uchvácen Vangelisovou hudbou k francouzskému přírodovědnému dokumentu L'Apocalypse des animaux (1973), takžře se rozhodl řeckého multiinstrumentalistu pro Yes ulovit.
To ale netušil, že i Vangelis je solidní solitér a originál, dle neověřitelných historek mu Jon Anderson rovnou zavolal a když se do telefonu představil, Vangelis prý vůbec netušil, o koho jde, a nesnášejíc vyrušování od tvorby řekl: „Kdo? Jon Anderson? Neznám!“ a šmidlec fidlec zavěsil. Anderson se ale nenechal odradit, zavolal znovu a nakonec se domluvili, že ho Jon navštíví v jeho pařížském bytě. Vangelis pak skutečně odcestoval do Londýna, kde s kapelou Yes několik týdnů zkoušel. Hudebně to sice fungovalo skvěle, ale spojenectví na úrovni celé kapely ztroskotalo na jeho částečném strachu z létání a velkém odporu k velkým turné. Vangelis chtěl žít ve svém světě objevování nové hudby a odmítal obří, vyčerpávající světová turné, která ale byla pro Yes v té době hlavním zdrojem příjmů. Jak to u géniů bývá, i Vangelis byl sakra svůj, slušnějši "na tuhle práci příliš silná osobnost". Byl zvyklý fungovat jako absolutní vládce nad svou hudbou a v kolektivu kapely by se těžko podřizoval. Místo klávesisty u Yes nakonec získal Patrick Moraz, ale mezi Jonem a Vangelisem zůstalo osobní přátelství, které nakonec znamenalo v průběhu 80. let 4. společná alba. Předtím ještě Jon roce 1975 Jon nazpíval atmosferickou bladu „So Long Ago, So Clear“ závěrečnou skladbu první strany přelomového Vangelisova alba Heaven and Hell (v tradičním uspořádání - hudbu složil a hrál / test napsal a zpíval). souhlasíme s citací z AllMusic: „Temné, dunivé album, které „shromáždilo gotické sbory a hudební zobrazení veškerého mučení zatracených s působivým množstvím smyčcového křiku”.
Jejich společná albová diskografie tehdy jistě, snad i dnes stojí za hřích a poslech asi doporučujeme začít 2. nahrávkou (případně sáhnout rovnou po výběru Best of Jon&Vangelis z roku 1984):
1. Short Stories (1980)
Jejich první společný debut vznikal velmi spontánně formou čisté studiové improvizace. Album mělo snad až nečekaný úspěch a přineslo velký hit „I Hear You Now“. Hudba kombinuje snové syntezátorové plochy s poetickým zpěvem.
2. The Friends of Mr Cairo (1981)
Kommerčně nejúspěšnější a pro mnohé nejlepší album 4-dílného projektu. Titulní skladba je poctou klasickým hollywoodským filmům a gangsterkám ze 30. a 40. let (obsahuje i zvukové efekty střelby či aut). Obsahuje celosvětový megahit „I'll Find My Way Home“ a skladbu „State of Independence“, kterou později velmi úspěně převzala a předělala zpěvačka Donna Summer.
3. Private Collection (1983)
Méně popu a více umělecky orientované album. Obsahuje nádherné balady jako „Deborah“ nebo rytmickou „He Is Sailing“. Druhou stranu původního vinylu tvořila jediná, přes 20 minut dlouhá monumentální skladba „Horizon“, která je brána za absolutní vrchol jejich ambientní tvorby.
4. Page of Life (1991)
Poslední album, aneb Jon to po..al. Vznikalo s delším časovým odstupem a má slyšitelně modernější, o něco tradičnější popový zvuk, ale kvůli neshodám ohledně finálního mixu a vydání v USA (Jon Anderson bez Vangelisova vědomí změnil seznam skladeb) tato deska jejich úspěšnou spolupráci definitivně uzavřela.
Ale dnes je to o novém, naprosto ultimativním vydání Vangelisova soudracku k hodně mimořádnému filmu, tak tohle jsou 3 Vangelisovy naprosto nejpovedenější hudby k filmům:
- ¤ Ohnivé vozy (Chariots of Fire, 1981): Jeho nejslavnější dílo, za které získal Oscara. Hlavní syntezátorové téma z tohoto historického sportovního dramatu se stalo ikonickým (pod taktovkou titulem Sir oceněného, skvělého mj. hostujícího šéfdirigenta České filharmonie a špičkového sólisty na syntetyzátor viz video níže, včetně stěžejních ukázek z filmu)
¤ Blade Runner (1982): Temný, atmosférický, kyberpunkový soundtrack pro legendární sci-fi film Ridleyho Scotta. Vangelis geniálně využil legendární analogový syntezátor Yamaha CS-80 k vytvoření futuristického a melancholického zvuku, kdo ho v 80. letech slyšel a pak už léta ne, při čtení se mu jistě i tak vybaví.
• 1492: Dobytí ráje (Conquest of Paradise, 1992): Monumentální kompozice s mohutným sborovým zpěvem, která u nás i ve světě dodnes patří k nejhranějším melodiím filmové historie. -
- Jak skladatel par excellence začínal náhodou víte, skladbu z jeho (kapely) ranného obdodí zrovna v oficiálních testovacích Playlistech používáme. Na přelomu 60. a 70. let Vangelis nepůsobil jako sólový umělec, ale založil v Paříži rockovou kapelu Aphrodite's Child (spolu s dalším slavným Řekem, později velmi úspěšným sólovým zpěvákem Demisem Roussosem). Jejich 2album 666 z roku 1972 je dodnes považováno za jedno z klíčových děl světového progresivního rocku.
Aphrodite's Child – 666 (The Apocalypse Of John 13/18)
Hudba umí překonat dekády, u téhle za to mohli tihle – zleva: bubeník Loukas Sideras, klávesista, multiinstrumentalista a skladatel Vangelis a baskytarista a zpěvák Demis Roussos ↓
Ambient, New Age a konceptuální alba potvrzující šíři jeho záběru jen stručně
Ve své sólové kariéře Vangelis tvořil rozsáhlé zvukové plochy plné fantazie. Jeho hudba je často spjata s vesmírem, vědou a objevováním. Ve svých nejaktivnějších letech složil hudbu k legendárnímu vědeckému dokumentárnímu seriálu Cosmos Carla Sagana (1980). Dlouhodobě spolupracoval s vesmírnými agenturami NASA a ESA a jeho album Mythodea (2001) bylo oficiální hudbou pro misi na Mars (2001 Mars Odyssey). Vždy byl mistrem v hudebním minimalismu a vyjádření přírody – složil i oceňovanou hudbu k japonskému filmu Antarctica (1983) nebo k přírodovědným dokumentům Frédérica Rossifa.
Příběh hudby za níž se snad vyplatí tu šílenou sumu dát
Příběh vzniku hudby k filmu Blade Runner (1982) režiséra Ridleyho Scotta je ukázkou absolutní umělecké svobody a technologického vizionářství. Vangelis tehdy nevytvořil pouhý doprovod nadčasovému filmu, ale svou hudbou "jen pro film" zformoval samotnou identitu kyberpunku a neo-noiru. Zde je příběh o tom, jak tento přelomový soundtrack vznikal, a o revolučních nástrojích, které ho definovaly...
Improvizace před plátnem
Když Ridley Scott oslovil Vangelise, film byl v podstatě hotov, ale přes vizuální dokonalost a brilantnost předlohy Philipa K. Dicka mu nějak chyběla duše. Vangelis se zavřel do svého londýnského studia Nemo Studios, které bylo tehdy přeplněné nejmodernějšími syntezátory té doby a jeho metoda práce byla naprosto unikátní:
¤ žádné noty – Vangelis totiž neuměl noty číst ani psát, hudbu skládal prostě podle sluchu a citu (a je to z ní slyšet a proto se tak líbí, nebo alespoň zaujme)
¤ skládal v reálném čase – ve studiu měl nainstalované obří projekční plátno, na kterém mu běžely hrubé sestřihy filmu; sledoval jednotlivé scény a přímo při jejich sledování improvizoval na syntezátory a většina z toho, co ve filmu slyšíme (včetně ikonických úvodních ploch), jsou první nebo 2. verze nahrané na magnetofonový pás
¤ hledání melancholie – namísto toho, aby vytvořil klasickou, tehdy moderní akční hudbu pro sci-fi, se zaměřil na vnitřní prázdnotu a melancholii replikantů (a detektiva Deckarda v podání Harrisona Forda - asi si nenechte ujít po dlouhých letech natočené volné pokračování...
...vůbec není špatné, jak to u pokračovacích věcí je skoro signifikantně zákonité + povedla se i hudba Hanse Zimmera a Brita Benjamina Wallfische). Roztáhl napětí do obřích zvukových ploch, které se valily jako městská mlha. Vangelisův zvuk v Blade Runnerovi je naprosto organický, hluboký a lidský, přestože byl vytvořen elektronicky. Krom svého mimořádného talentu k tomu tehdejší špičkovou techniku, kdy srdcem celého soudracku je Yamaha CS-80 – gigantický, zhruba stokilový japonský analogový syntezátor z roku 1977 je dnes považován za svatý grál elektronické hudby. Vangelis ho naprosto zbožňoval a vlastnil hned několik kusů. Nástroj má tzv. polyfonní pooblastní tlak – to znamenalo, že když Vangelis stiskl klávesu a následně na ni přitlačil, zvuk se začal modulovat, měnit barvu nebo vibrovat – přesně tak, jak to dělají živí hráči na smyčcové či dechové nástroje. Nejvíc to je vnímat v úvodní scéně, kde Vangelis vytvořil ikonický brass patch („mosazný / dechový“ zvuk provázející diváka nad futuristickým Los Angeles a pak celým filmem.
Další nástroj Roland VP-330 umožňoval Vangelisovi vytvářet éterické lidské sbory – bez přítomnosti skutečných zpěváků. Pomocí vokodéru mohl modulovat svůj vlastní hlas nebo vytvářet syntetické smyčcové orchestry, které dodaly filmu onu ikonickou, až náboženskou atmosféru osamění.
Pro husí kůži vyvolávající hluboké basové linky a jemné perkusní zvuky Vangelis využil syntezátory jako Prophet-10 a Roland Jupiter-4. Aby zvuk nebyl příliš chladný, doplnil ho o reálné zvuky akustických nástrojů – například tradiční asijský gamelan (kovové perkuse), klasický klavír (v nádherné jazzové skladbě Love Theme) a saxofonové sólo Dicka Morrisseyho.
Neméně důležitý byl tehdy revoluční digitální reverb (procesor pro ozvěnu a prostorový efekt). Vangelis díky němu dokázal poslat suché zvuky syntezátorů do obrovského, zdánlivě nekonečného prostoru (finta fň pomocí digitálního dozvuku - made in Lexicon 224). Bez tohoto efektu by Blade Runner neměl svou tajemnou hloubku a prostor.
Ačkoliv byla hudba (příběhu o Rachel ↑) okamžitě po premiéře v roce 1982 oslavována jako mistrovské dílo, oficiální soundtrack na CD a vinylu vyšel až o nepochopitelných 12 let později. Vangelis se totiž nepohodl s filmovým studiem a vydavateli ohledně práv a podoby alba. Fanoušci tak museli dlouhé roky poslouchat pouze neoficiální bootlegy nebo orchestrální předělávky, než získali přístup k originálním Vangelisovým páskám. No a jejich vážně nadoraz ultimativní zpracování, se k nám teď blíží...
Tentokrát je to tedy i v rámci nabídky ERC (The Electric Recording Co.) total mimořádná záležitost, takže se to maličko propsalo do ceny - každý 1 kousek z ultralimitované 2LP série vyjde na 2.950 GBP
Čím je toto vydání výjimečné?
Londýnské vydavatelství ERC se specializuje na ty nejluxusnější reedice na světě. Většinou vydávají vzácná klasická nebo jazzová alba (v průběhu času jsme jich v rubrice už dost doporučovali). Zařazení kultovního elektronického ambientního díla, jakým je Vangelisův Blade Runner, pod katalogové číslo ERC137 je pro sběratele naprostou senzací, byť pro kreditku docela ranou.
Ultrapuritánský analogový proces (kdysi jsme ho tu podrobně popsali), kdy ERC nepoužívá žádné digitální technologie, je samozřejmostí i zde. Zvuk je přepsán přímo z původních Vangelisových studiových magnetofonových pásů pomocí kompletně zrestaurovaných historických lampových řezacích strojů z 50. a 60. let. Cílem je dosáhnout naprosto autentického, teplého a prostorového zvuku.
Každé z audiofilských limitovaných alb má extrémní sběratelskou hodnotu, ale desky od ERC vycházejí v přísně omezených nákladech (obvykle pouhých 300 až 450 kusů pro celý svět, v tomto případě 99 kusů) a nikdy nedělají dolisy. Na vydání ERC137 vydavatelství spolupracovalo s designérem Neilem Bowenem a britskou uměleckou dílnou Zone Creations, aby vytvořili unikátní artefakt, který celkově dojmově, vizuálně i materiálově odpovídá dystopickému světu Blade Runner.
Cenovka je kvůli ruční řemeslné výrobě obalů (knihtisk, historické postupy) a exkluzivitě opravdu maličko šílená, ale to je pořizovací cena přímo od vydavatele, přičemž na sekundárním trhu jejich hodnota okamžitě stoupá i na násobky.
Shrnuto (proč být trochu šílencem – a vlastnit)
Audiofilské vydání Blade Runner od The Electric Recording Co. (katalogové číslo ERC137), vydané v závěru října 2026, je pojato jako luxusní sběratelský artefakt přímo z dystopického světa filmu. Vydavatelství na něm spolupracovalo s designérem Neilem Bowenem a britskou uměleckou dílnou Zone Creations. Vzhledem k extrémně limitované edici pouhých 99 kusů pro celý svět a ceně 2 950 liber (cca 90 000 Kč) odpovídá zpracování nejvyšší možné míře luxusu a originality:
¤ vnější box s neonovým efektem – Celé balení vnitřku boxu je záměrně temné, aby dávalo vyniknout zářícím neonovým hranám, což přímo odkazuje na vizuální estetiku nočního, neony nasvíceného Los Angeles z filmu. Na vnějším boxu jsou také vyvedeny červené znaky kandži (viz úvodní foto)
¤ dlaždice z Jesmonitu a mosazný střed – Jakmile z boxu vyjmete desky, na samotném dně se objeví masivní dlaždice z černého mramorovaného materiálu Jesmonite; vzor čerpá inspiraci z interiéru Deckardova bytu (který byl ve filmu inspirován slavným domem Ennis House od architekta Franka Lloyda Wrighta) a uprostřed této těžké dlaždice je upevněn pevný mosazný středový trn
¤ metalická brožura sešitá červenou nití – součástí balení je 12" booklet vytištěný na prémiovém papíře Peregrina Majestic smetalickým odleskem, který dodává filmovým záběrům neobvyklou hloubku; filmové políčka jsou prezentována s bílými okraji, což je přímý odkaz na Deckardovu sbírku fotografií, které ve filmu replikanti používají jako umělé vzpomínky; brožura je ručně sešitá výraznou červenou nití
¤ vnitřní obaly – každý ze 2 vinylů je uložen ve speciálně navrženém vnitřním obalu, ten je z obou stran opatřen čirou reflexní fólií s grafikou, která přesně replikuje navigační obrazovky z létajících policejních (aut) Spinnerů¤ pěnové fixační disky – amotné desky nejsou v boxu volně, ale drží je na místě speciálně tvarované ochranné pěnové disky, které zabraňují jakémukoli pohybu nebo poškození při manipulaci
Po zvukové stránce je tato nahrávka vytvořena přímo z původního pásu Master Tape 1630 z roku 1994 přes historický elektronkový Lyrec / Ortofon z roku 1965, a to bez jakýchkoliv úprav, komprese nebo ekvalizace. Pro audiofily, cinefily a fanoušky sci-fi a Vangelise jde o absolutně totální vrchol fyzických hudebních médií.
Volba zda tento měsíc zaplatit nájem / hypotéku, či si udělat opravdovou audiofilsky cinefilskou radost - je rozhodnuta, bohužel to štěstsí bude mít jen 99 vyvolených, album vychází v následujících dnes... Very big radost už je hrozně blízko! Obří happy moment už je za rohem!
Kdo nedopatřením nečetl, neviděl, nezná – pozor následující text vyzrazuje rozuzlení příběhu! Kdo by nechtěl holku, co nikdy nezestárne...
Zajímavé ženy zajímají znalé muže, a taková byla filmová Rachel ↑ ztělesnění melancholie a tragické křehkosti – a byť se to možná nezdá, taková byla svých krátkých 27 let co tu byla a zajímavou hudbu nám dala i Amy Winehouse ↓
Je to právě 20 let, co vydala své 2. a bohužel poslední album, ale stálo to za to. Z 35 minut hudby Amy Winehouse – Back to Black postupně vyšlo 5 singlů, do konce roku z toho byla platinová deska a pro rok 2007 nejprodávanější album na planetě s prodejem přes 5,5 milionu šťastných majitelů (dodnes cca 18 milionů, celkově má Amy aktuálně na kontě něco přes 42,000.000 kusů prodaných nahrávek).
Tak právě tuto nahrávku, která začala svět dobývat 4. 10. 2006 si lze aktuálně v moc fajn formě připomenout. 23. října lze v audiofilské verzi vyrazit "Zpátky do černé", právě příští pátek vyjde něco, co by hudebního fanouška audiofila zajímati mělo. Jde o rozšířenou 3LP verzi alba Back to Black 20th Anniversary Edition na krásném průhledném vinylu (za $64,95). První z 3 průhledných LP obsahuje remasterovanou známou základní desku:
Side A:
1. Rehab
2. You Know I’m No Good
3. Me & Mr Jones
4. Just Friends
5. Back To Black
6. Love Is A Losing Game
Side B:
1. Tears Dry On Their Own
2. Wake Up Alone
3. Some Unholy War
4. He Can Only Hold Her
5. Addicted
Druhé LP nabízí 12 B-stran a dema (4 z dem jsou dosud nevydaná) a třetí LP přináší 11 živých skladeb nahraných na koncertu v rámci Back to Black Tour v Paradiso Amsterdam 8. února 2007. Jde o živé skladby, které nikdy předtím nebyly vydány v plném znění na vinylu ani streamovány.
Side C:
1. Valerie (Live At BBC Radio 1 Live Lounge)
2. Monkey Man
3. Hey Little Rich Girl
4. You’re Wondering Now
5. Do Me Good
6. Close To The Front
Side D:
1. I’m No Good (You Know I’m No Good – Original Demo)
2. F--kery (Me & Mr Jones – Original Demo)
3. I’ve Been Drinkin’ (Just Friends – Alternative Version)
4. Back To Black (Original Demo)
5. Love Is A Losing Game (Original Demo)
6. Tears Dry (Alternative Demo)
Side E:
1. Addicted
2. Just Friends
3. Tears Dry On Their Own
4. He Can Only Hold Her / Doo Wop (That Thing)
5. Wake Up Alone
6. Back To Black
Side F:
1. You Know I’m No Good
2. Me & Mr Jones
3. Rehab
4. Love Is A Losing Game
5. Valerie
Amy Winehouse, členka vybraného uskupení talentovaných vyvolených Club 27, byla zpěvačka jaké se objeví 1 za generaci. Její debutové album Frank (2x obr. níže) z října 2003 oficiálně vyšlo na zásadním americkém trhu až po světvém úspěchu alba Back to Black, které si za pár dní můžete pořídit v docela dost zajímavé variantě. Máte-li zájem i o její debut, asi sáhněte po "original" evropské verzi, drobné změny na americké jsme tehdy nepochopili, a čas to nezlepšil.
- V původním britském vydání je pětiminutová Help Yourself oficiální předposledná skladbou alba – pro americké vydání byla zcela vypuštěna (protože využívá sampl z nahrávky „You Won't Be Satisfied (Until You Break My Heart)“ z roku 1945, kterou proslavila americká zpěvačka Doris Day). "Blbě" jsou i původní britské kryté bonusy na konci alba, kde vše končí dlouhou stopou, kde se po závěrečné Amy Amy Amy a Outru spustily skryté skladby Brother a Mr Magic (Through the Smoke). V americké verzi byly tyto skladby "nudně" odděleny a zařazeny jako oficiální samostatné tracky. "Divný" scénář USA tehdy trochu překvapivě přijala i "britská" Austrálie. Naopak trochu "EUropská...
Vzniká EUKan. Evropa a Kanada rozjíždějí unikátní projekt
...Kanada" a většina evropských zemí vydala debutové Amyino Frank standardně, jako první zpěvaččino album již v průběhu roku 2004. Komu stačí 1 LP a rád "barvičky" pro toho současně vychází verze Back to Black 20 - ZOETROPE (myšleno "kolo života", jinak - historické optické zařízení, které vytváří iluzi pohybu pomocí sekvence statických obrázků). Jak to funguje zjitíte, když si LP na obr. níže za 35,98$ pořídíte a na svém analogovém přehrávači pustíte.
Trochu divná, asi i malinko švihlá, na poslouchání skvělá britská rythm´n´bluesová, soulová, jazzová zpěvačka a maličko skladatelka židovského původu Amy Jade Winehouse na tenhle svět přišla 14. září 1983 přes severolondýnskou čtvrť Southgate. Byla odejita v 27 letech skrze 4,16 promile (416 mg na decilitr) v krvi, což vedlo k útlumu centrální nervové soustavy a následné zastavení dechu. Stalo se 23. července 2011 v londýnské čtvrti alternativní kultury Camden. Tohle níže je "její nový" klip k 20. výročí a vydání 2 alb a 4LP dohromady, z nichž pokud nemáte dodnes žádnou variantu – asi jednu určitě zvažte.
Kdybych zítra zemřela, tak fajn, řekla v roce 2007 Amy Winehouse
Pokud omylem neznáte nezvažujte - neváhejte a hned nadčasové mistrovské dílo, které geniálně propojilo retro soul s moderním popem a syrovou osobní bolestí, album oceněné 4 cenami Grammy, které díky produkci Marka Ronsona redefinovalo moderní pop a propojilo ho s klasickým Motown zvukem (Přesněji s Amy milovaným retro doo-wop zvukem – což byl/je hudební styl, který vznikl ve 40. / 50. letech 20. století v komunitách afroamerické mládeže v amerických velkoměstech (hlavně v New Yorku, Baltimoru a Chicagu). Jeho základem je vokální harmonie a zpěv s minimálním doprovodem nástrojů s typickými prvky zpívaných slabik místo nástrojů, kdy křoví (zpěváci v pozadí) napodobují zvuk nástrojů rytmickým opakováním nesmyslných slabik – odtud pochází onen název „doo-wop“ (dále např. „shoo-bee-doo“, „dum-dum-dum“ nebo „bop-bop“). Píseň obvykle vede výrazný sólový zpěvák, kterého takto doplňuje dokonale sladěný 3 - 4členný sbor. Klíčovým prvkem je zpěvák s extrémně hlubokým (nebo výrazným - viz soulový styl Amy) hlasem, který svým zpěvem nahrazuje basovou kytaru a drží rytmus celé písně. Skladby mají chytlavou, romantickou a snadno zapamatovatelnou melodii, s texty se nejčastěji točily kolem teenage lásky a vztahů. Nejlepší ukázkou tohoto zvuku posmrtná píseň Between the Cheats, připravená pro 3. album. Ale jasné prvky doo-wopu slyšíte i v jejích největších hitech z dnes doporučovaného "průhledného" 3LP, jako Rehab nebo Back to Black). Tak šup jděte a hned si ho poslechněte...
