I firmy s dlouhou tradicí produkce hi-fi a high-end zařízení poslední dobou jako kdyby (konečně?) zjišťovaly, že zájem o dobrý zvuk dalece přesahuje komunitu milovníků klasických přístrojů. Proto se také čím dál víc objevují a nejspíš i objevovat budou řešení na hraně lifestyle – jedním z aspirantů na průnik do světa „stylového dobrého audia“ je i japonský Marantz, který k tomu účelu stvořil řadu Horizon (sestávající z menšího modelu Horizon a většího Grand Horizon).

Horizon má poměrně výrazné a přitom elegantní designové pojetí, připomínající mnohem víc estetický objekt, než zvukové reprodukční zařízení. Na žulové kruhové podstavě stojí relativně masivní „kolo“, většinově potažené bezešvou látkou Radiance 360 (což Marantz nezapomíná náležitě zdůrazňovat, protože absence švů a s tím ruku v ruce jdoucí vizuální elegance prý je mimořádně výrobně náročná věc), vepředu je do plochy zasazený veliký kulatý prvek. V soustředném uspořádání tu najdete basový reproduktor za krycí čočkou, malý zvukovod a po okraji dotykový ukazatel / regulátor hlasitosti AuraControl, který se rozsvítí při přiblížení.

Na zadní straně je veškerá konektivita zakomponovaná pod kryt, byť ho v případě zájmu lze sejmout pro praktičtější přístup ke všem rozhraním. Ale „neviditelnost“ má své místo, neb Horizon nejen, že může být na zdi, na zmíněné kamenné podstavě, ale také na elegantní trojnožce volně v prostoru – pak lze kabely vést úchytkami na nožkách onoho stojanu.

Jakkoliv je Horizon samozřejmě primárně bezdrátovým řešením (ať už Wi-Fi nebo Bluetooth) s akcentem na ovládací ekosystém HEOS, nabízí docela širokou paletu fyzických spojení – jeden pár analogových cinchů třeba pro gramofon, ethernetové rozhraní, optiku, HDMI eARC nebo také USB-C pro datové paměti.

Marantz se chlubí tím, že pro řadu Horizon připravil všechny technologie přímo na míru – ať už jde o měniče, DSP, zesilovače, prostě všechno. Středo-výškám vévodí pětice měničů – dva míří vlevo, dva vpravo (vždy jedna kopulka 1“ výškáče a plochá 2“ membrána střeďáku) a jeden nahoru (to je opět plochý střeďák). Uprostřed je 6,5“ reproduktor basový s kónickým tvarem a masivním závěsem. Všechny staví na novém principu Gravity, což znamená zejména použití silných neodymových magnetů.

Sílu dodává modul zesilovače Rise – jde o řešení ve třídě D, zaměřené prý hlavně na rychlost a přesnost díky moderním GaN FET tranzistorům. Celkový součet trvalého výkonu je 310 Wattů, maximální špička je ale poctivých 1 160 Wattů.

Výrobce udává frekvenční rozsah 30 – 20 000 Hz (-3 dB), při poklesu -10 dB prý až 22 Hz. Streaming zahrnuje širokou paletu služeb, od lokálního přehrávání přes Spotify až po TIDAL. Přehrajete PCM (24 bit / 192 kHz) i DSD (až 5,6 MHz), stereo, ale i přepočítaný multikanál až po Dolby Atmos (ale ne DTS).

12,5 kg reproduktor výšku 36,4 cm, průměr samotné „koule“ je ale 21 cm.

Zajímavé jsou možnosti voleb DSP. Buď můžete všechno nechat na automatice, kdy se Horizon do jisté míry přizpůsobí přehrávanému obsahu a bude se ho snažit „udělat hezkým“, nebo zvolit režim Sound Master, tedy nastavení tak, jak si to představuje Marantz. Případně lze zapnout provozní režim MyMirage, který vám dává obrovskou volnost – upravovat tu lze frekvenční vyvážení, ale také charakter disperze, od přímého fokusu na posluchače po „zaplnění místnosti“ difúzní reprodukcí. Těžko se tak vlastně charakterizuje zvuk, protože podléhá obrovskému rozsahu laditelnosti ke vkusu posluchače. Proto jsme poslouchali celou dobu v režimu Sound Master, i když experimenty s jednotlivými vlivy korekcí byly zajímavé.

Poslech probíhal v showroomu dovozce, kde jsme se soustředili na „malý“ Horizon, jakkoliv jsme pro porovnání měli i ten velký. Ten ovšem má sloužit primárně pro ozvučení velikých ploch z velké vzdálenosti a jeho cílem je právě spíše onen difúzní „všudezvuk“ – právě třeba i ne úplně špatně dimenzovaná poslechová místnost mu byla zjevně malá.

Francouzi jsou známi svou vášní pro mohutné basy, právě takové má i master krásného Bachova „Koncertu č. 5 v f moll, BWV 1056“ v podání koncertního křídla Simone Dinnerstein a doprovodného kontrabasu („Cabasse La Collection“ | 2011 | SONY | 88691918262). A (relativně) malý Horizon se jich rozhodně nebojí, jde poctivě hluboko a nejnižší oktávy umí masivně, měkce zapulsovat – jsou to tóny vedené samozřejmě pod pevným vedením DSP, ale nepůsobí přesto uměle a mají v sobě ten hezký, sladký, bohatě barevný charakter Marantz. Díky své síle se Horizon rozhodně neztrácí ani v relativně velké místnosti. Zvuk tu má trochu sametovou klouzavost, ale je velice příjemný, houpavý a tvoří solidní fundament proplouvající muzice.

Líbezné popěvování Julie London v „People who are born in May“ („Diamond Voices of the Fifties“ | 2015 | nahráno 1950 | Columbia | STS-6111140) znělo s překvapivě jistou srozumitelností i čistotou – nicméně na tomto příkladu se výborně dá demonstrovat absolutní tvárnost Horizon. Volby různých režimů totiž umí posouvat zvuk od vlastně až civilního, jen s lehkým přídechem Marantz (tj. režim Sound Master, který jsme používali) až po bohatý, měkký, vláčný a tučný. Můžete si hrát dle libosti. Nicméně to nejneutrálnější, co Horizon dodává, to má energii a drajv, je to zvuk vlastně rychlý a navíc ne nějak uměle laděný do příjemna. Má svůj lehoučký Marantz dotek, ale jinak je prostě konkrétní a otevřený.

Výšky v „Like Minds“ ze stejnojmenné hudebně i zvukově brilantní nahrávky (2003 | nahráno 1998 | Concord | SACD-1029-6) jazzové superskupiny Gary Burton (vibrafon), Chick Corea (klavír), Pat Metheny (kytara), Roy Haynes (bicí) a Dave Holland (kontrabas) jsou zaznamenané velice živě, libozvučně a zněle. Marantz Horizon jim dává takový decentnější prostor, nikam je netlačí (pokud ho k tomu vysloveně nepřimějete), zato nabízí opět až neočekávanou úroveň prokreslení a informativnosti. Tohle není úplně běžný bezdrátový reproduktor, ale slušné malé hi-fi. Opět jsme měli pocit, že v „puristickém“ režimu zůstává skutečně hlavně civilní a respektuje podstatu a kvalitu nahrávky (tj. horší je horší, lepší zase opravdu lepší).

Líbilo se nám – opět v kontextu nastavení Sound Master – jak v klidu umí středně velký kotouč Horizon prezentovat dynamiku skladeb. Bachova „Tokáta a fuga v d moll, BWV 565“ na sampleru „Stereo Test Record“ (2014 | abc records | 9787884817979) začíná mocnými údery zvonu, na něž navážou skoro stejně plnokrevné varhanní tóny v nezaměnitelné struktuře. Horizon jim rozhodně dává citelnou energii, dokonce takovou, že umí zadrnčet podlahou až k vám, ale přitom se jaksi nesnaží přebujele rozpřáhnout a vytlačit zběsilé maximum. Naopak, decentní kontrola ve stylu Marantz plus celkově neefektní, byť zjevně přes DSP řízený styl, to je kultivovaná dynamičnost bez přehánění. Ale opět – chcete-li diskotéku, stačí posunout pár šoupátek v aplikaci a je to. Víc než masivnost prostě Horizon preferuje eleganci a uvolněný nadhled.

Nicméně skvěle se na Horizon poslouchají písničky jako je „Dust in the Wind“ od Kansas („Feel the Difference: Blu-spec CD“ | 2009 | SONY | SICP 20048-9). Tento mix je zrovna velmi prezentní, jasný a místy až trochu tvrdý, Marantz mu dodal jistou dávku jemnosti, ale pořád dokázal udržet dobrou čitelnost – svou úrovní prokreslení to připomíná kompaktní sestavičku z firemních komponentů střední třídy s maličko víc basujícími regálovkami a to vůbec není špatné. Je to příjemné, přitom ne tlumené, má to kýžený japonský dotek decentnosti, ale přesto zůstávají jednotlivé linky zřejmým způsobem rozdělené, nástroje civilně barevné a máte pocit solidnosti.

U prostoru je to samozřejmě u kompaktních zařízení těžké. Vždy tvoří bodový zdroj zvuk. U Horizon to bylo s Farnsworthovou „Down by the Riverside“ („Accuphase Special Sound Selection 6“ | 2021 | nahráno 2019 | Accuphase | SCD-6) trochu lepší: každý kanál přeci jen vychází ze své vlastní strany a je to trošičku znát, takže jakási úzká stereofonie tu opravdu funguje. Bavíme se ale o tom režimu „bez digitálních triků“, který je asi v tomto ohledu ideální, vytvoříte-li stereo pár Horizon. Jenže stačí sáhnout po profilu MyMirage a začarovat s posuvníkem prostorovosti a et voilà – hudba se spolu s posouvajícím se prstem rozlévá jak do stran, tak dopředu a dozadu a i když se přitom stává lehce difúzní, může to být dobré řešení. Z druhého úhlu pohledu, i v nastavení Sound Master nemusíte nijak moc řešit, odkud přesně Horizon poslouchat – jakmile zůstáváte „víceméně před ním“, zvuk zůstává do velké míry podobný, což je s ohledem na koncept důležité, protože tohle není zařízení, před které si nejspíš trpělivě sednete k soustředěnému poslouchání.

Ani v orchestrální „An American in Paris“ George Gershwina (Utrechtsch Studenten Concert | „Dynamic Experience Classics“ | 2014 | STS | STS-6111139) neztrácel Horizon onu svou civilnost, šmrncnutou lehkým dotekem elegance. Dokonce i poměrně dost potichu zůstával zvuk čitelný – další z výhod systému řízené dobrým DSP. Můžete tak nechat hudbu bublat ve víceméně věrohodné podobě podle svých potřeb, prostě jako u dobrého malého hi-fi.

Marantz Horizon je jistě odvážný produkt – zejména v našich zeměpisných šířkách totiž díky své ceně stojí i nad lifestyle řešeními od Bang & Olufsen a dalších tradičních prémiových značek. Nutno ale říct, že odhlédneme-li od tohoto parametru, je Horizon kompetentní malý audio systém, který dává mnoho možností provozu, kdy si jej přizpůsobíte svému vkusu. Navíc umí hrát „opravdu Marantz“, nastavíte-li puristický Sound Master režim. Celkově se v daném segmentu pak poslouchá opravdu dobře, je spořádaný a připomíná svým výkonem malou hi-fi sestavu na bázi Marantz. Není to řešení pro každého, ale jako velmi stylová (a velmi prémiová) alternativa k lepšímu zvuku je určitě zajímavý.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Jak vidno, malý Horizon zvládá hrát nějakých 40 Hz a zejména mimo přímou osu má „do příjemna“ laděný, mírně spadající charakter. Nicméně není dělaný na poslech z 1 metru, proto ta jistá nesourodost výsledku. Jde stejně spíše o zajímavost, cílem systému jako je Horizon totiž určitě není dosažení dokonale rovné křivky, ale pokrytí co nejširšího prostoru.

Frekvenční odezva – automatický režim (červená) a Sound Master režim (zelená)

Frekvenční odezva – extrémy všech nastavení v režimu MyMirage

Impulsní odezva @ 1 m ve střední ose

Step response @ 1 m ve střední ose

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 95 990,- - Horizon

Kč 149 990,- - Grand Horizon

Kč 18 990,- - Horizon Tripod

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ designově atraktivní all-in-one systém

+ snadný přístup ke streamování všeho druhu, ale i možnost zapojit pohodlně TV

+ nepříliš směrové vyzařování, které se dobře poslouchá odkudkoliv v místnosti

+ možnost vytvořit stereofonní pár

+ široké možnosti nastavení včetně kreativního MyMirage

ZÁPORY

- cena je poněkud šťavnatá

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet