Obec Nørager v severní části Dánska není nijak velká, údaje mluví o nějakých dvanácti stovkách obyvatel. Právě tady ale sídlí poměrně rozlehlá centrála výrobce reprosoustav Dali (ač mimo to mají kanceláře i v Německu, Holandsku, Spojeném království, Číně nebo Malajsii). Firma dnes vyrábí modely rozčleněné zhruba do 10 sérií, od ultra drahého a ambiciózního high-endu až po velice dostupné kousky. K těm druhým patří i řada Sonik, jíž vládne sloupek Sonik 9.

Přestože Dali samozřejmě během let aktualizují svůj vizuální styl, aby konvenoval s momentálními trendy, stále díky různým detailům snadno ten který model přiřadíte právě do jejich portfolia. Sonik 9 se znovu tváří velmi aktuálně, jejich ozvučnice jsou pravoúhlé, měniče drží v přisazené čelní desce, která je na rozdíl od zbytku skříně lakovaná. Osazení je typické a kombinuje hybridní systém výškového měniče a tři načervenalé klasické dynamické měniče. Dole se nachází ještě nezbytné logo výrobce v podobě zapuštěného čtverečku.

Pokud byste přeci jen nechtěli koukat na početné stádečko reproduktorů, můžete nasadit magnetickou mřížku s charakteristicky severskou hrubou tkaninou.

Boky potažené vkusným laminátem jsou čisté, nenápadné, jen vespod tu ční šikmé opěrné nožičky. Lehce zapuštěná zadní deska je běžným řešením z pohledu praktičnosti výroby, Dali do ní zasadili rovnou tři bassreflexové výdechy a dolů vaničku s jedním párem hezkých terminálů.

Vnitřní prostor je rozčleněný několika malými zpevňujícími příčkami a jednou šikmou, oddělující prostor dvou spodních basáků od toho horního.

Signatura Dali je nejpatrnější z dvojitého tweeteru. Oba reproduktory pracující v součinnosti jsou zasazeny do hliníkové planžety, tvořící mělký zvukovod. Nahoře pracuje planární magnetostatický kousek s lehoučkou membránou o rozměru 1,7 x 4,5 cm. Doplňuje ho měkká kopulka s průměrem 2,9 cm, která vznikla přímo pro řadu Sonik. Dali říkají, že si dali záležet hlavně na pojetí tkaného materiálu, konkrétně na lehkosti. Ta dosahuje pouhých 0,06 mg na mm2, tedy jako celek váží prý zhruba polovinu toho, co obdobná řešení.

Zbytek pásma vyzařují tři identické sedmipalcové membrány s konickým tvarem, postavené na technologii Clarity Cone. Ta označuje ony výrazné prolisy, optimalizující chování (zejména, ale nejen) poblíž rezonančního kmitočtu. Základem jest kombinace dřevitých vláken v kombinaci s papírem.

Zároveň měniče používají pohonný systém SMC z „měkké magnetické slitiny“, respektive běžný ferritový kruh a nástavec uprostřed kmitací cívky z kombinace železa a právě SMC. Tohle řešení bylo zvoleno pro svou schopnost potlačovat bludné proudy a vliv hystereze, což pochopitelně usnadňuje pohyb cívky a tím přesnost reprodukce. Podle tvrzení Dali zařazení SMC snižuje zkreslení třetí harmonickou zhruba na polovinu v porovnání s čistým železem. U Sonik 9 na rozdíl od nižších sourozenců je magnetický systém ještě ke všemu zdvojený.

Sonik 9 deklarují frekvenční odezvu v rozsahu 34 – 30 000 Hz (+/- 3 dB), citlivost 90 dB / 1 m / 2,83 V a jmenovitou impedanci 4 ohmy. Dělící frekvence 2,5 + 0,5 pásmového systému jsou nastavené na 400, 2 100 a 14 000 Hz, ladící kmitočet bassreflexů najdete u 35 Hz.

Zbývá dodat výšku 112,6 cm, šířku 21,4 cm a hloubku 37,6 cm při váze 24,6 kg na kus.

Sloupky Sonik 9 jsme měli možnost poslouchat v pražském studiu Avitsmart, kde jim společnost dělal hlavně Moon 371 na filtru IsoTek V5 Aquarius a kabeláž značky Chord Cable Co. Pro porovnání jsme měli mimo jiné firemní model Kupid, ale nepřímo i Avantgarde Acoustic Colibri, MoFi SourcePoint V10 Master Edition, Dynaudio Confidence 20A a spousty, spousty dalších…

Výrazný bas je jednou ze signatur značky, ani Sonik 9 se hlubokých frekvencí rozhodně nebojí. Píseň „Hold My Breath“ (Post Malone | „Austin“ | 2023 | Mercury | 00602455789518) se do nízkých oktáv spouští jen tu a tam, ale zase v hezkém objemu – Dali následují signál ochotně, ukazují bas bohatý v objemu, volně dýchající a víc než sytě naplňující prostor. Je uvolněný, houpavý, možná maličko měkčí v definici, přesto na danou třídu solidně čitelný – hlavním dojmem je však plnokrevná základna, která dodává zvuku velikost, mohutnost a pocit obklopující síly s velkou příjemností.

Jadrná interpretace „I Can’t Stand The Rain“ (Woong San | „I’m Alright“ | 2018 | JPCompany | 00028948173815), kterou sice v 70. letech poprvé nahrála Ann Peebles, ale pořádně jí proslavila až Tina Turner a v audiofilském světě Sara K., hrála s typicky sladšími středními frekvencemi – příjemná, ale nikoliv vysloveně zabarvená, komfortní, přesto s dobrou srozumitelností. Pořád ze zvuku slyšíte rukopis Dali, netlačící, neanalytickou formu, zato s pěkným tělem a pocitem bohaté atmosféry. Detailů je bezproblémové množství, důležitá je však jejich kultivovaná nekonfliktnost, která vás nenutí vybírat si nahrávky.

Výšky jsou pak docela závislé na tom, jak moc nebo málo Sonik 9 natočíte. Zjevně jsou navržené tak, aby stály v rovině se zadní zdí, tam jsou nejvyšší frekvence v „Tea for Two“ (Thelonious Monk | „Criss-Cross“ | 2003 | nahráno 1963 | Columbia | 513356 2) jemné, lehké, charakterem hlavně lehké a celkem civilní, jako kdyby je super výškový planární měnič „narovnával“ a čistil. Jakmile ale natočíte ozvučnice směrem přímo na sebe, může jich být přeci jen až moc, reprodukce se překlopí k docela jasnému a znělému stylu, který zato nabízí velmi zřetelné, až trochu vytažené detaily činelů. Každopádně je fajn, že si pouhou změnou úhlu můžete přizpůsobit projev od velmi živého po v zásadě vyrovnaný.

Velký frekvenční rozsah s nebojácným basovým pásmem dodává pocit tučné dynamiky. Rocková „Algiers“ (The Afghan Whigs | „Do To The Beast“ | 2014 | Warner | 0199350865374) stála na líbezně plynoucím rytmu, bubny tu mají velké tělo a poctivý úder s citelnou váhou. Stejně tak je to vlastně velký, zaplňující, tučný zvuk s ochotnou razancí. Hřmící spodní linka basy a bicích je mocná, energická, vlastně až strhující, přitom pořád ne bezhlavě dominantní. Některých modelů od Dali umí být „celkem dost“ a je potřeba jim vybrat vhodně velký prostor i dobrou akustiku – Sonik 9 zaplní prostor, vytvoří hustou a šťavnatou atmosféru, ale nepřetékají z něj ven. Navíc působí, že se rozezpívávají docela snadno.

„Anti-Freeze“ ze studiové seance Scandinavian Art Ensemble a polského trumpetisty Tomasze Stańka („The Copenhagen Session Vol. 2“ | 2025 | April Publishing | 075992725767) je plná hudebních nápadů, expresivních i intimních momentů – jde o živý a proměnlivý aktuální jazz. Sonik 9 udržují celkově přehledné dění, smísené s trochou svého výrazu, tj. hladkostí a mírným akcentem na oba extrémy audio pásma. Přestože žestě jsou trochu na hraně, lze s tím pracovat podle výše naznačeného systému vhodného natočení ozvučnic, basu je hodně, ač ne příliš a středy jsou vesměs klidné. Výsledek je poslechově příjemný, informativní v rámci své třídy naprosto důstojně a bezproblémově, byť zůstává hlavně poddajný a uvolněný.

Skladba „Ja, mir hast du Arbeit gemacht, JLB5“ Johanna Ludwiga Bacha v podání Capella Solertia a Johanny Soller („The Leipzig Cantatas“ | 2026 | Ricercar | RIC482) vznikala skutečně přirozeně, zpěváci i orchestr hrají v kostele, poblíž varhan a s mikrofony rozloženými poměrně vysoko, aby vynikla i ambientní vzdušnost. A na dobrých systémech je to množství vzduchu a dlouhé, volné dozvuky znát. Sonik 9 se nezahlcují, dávají vám pocit ukotvení scény ve středu mezi sebou a proporce vůbec nejsou malé. Jistě, měkčí podání není úplně holografické, jakkoliv už Dali patří do kategorie, kde je dobrá struktura, plně odpovídající hi-fi nárokům. Zejména pocit, že jak instrumenty, tak zpěváci nejsou jen načrtnuté obrysy, ale hmotná těla, je fajn.

Tak jak je to pro Dali však tradiční, nejlépe fungují jako celek se svým charakterem – „What’s This About (La La La La)“ (Kate Bollinger | „Songs From a Thousand Frames of Mind“ | 2024 | Ghostly | 0804297843421) není žádná audiofilská perlička, přesto díky znělým výškám a rytmickému, plnokrevnému basu byla zajímavá. Hladká, sytá, dobře čitelná, ale hlavně prostě působivá – ne stoprocentně věrná, ale podaná zábavně. Je tu dost energie, pocit bohatosti a šťavnatosti, všeho je hodně, ale ne příliš.

Sloupky Dali Sonik 9 jsou dobrým hi-fi střední třídy, které staví na pohodovosti s dotekem živé energie. Nekladou si za cíl nabídnout naprosto nestranné, dokonale analytické podání, ale zábavnou, ba muzikální formou zprostředkovávají vlastně jakoukoliv hudbu. I když jsou velké, možná vás až překvapí jak hluboko se umí pustit, přitom to není žádné bezhlavé bublání, ale měkce vyzářená energie se slušnou kontrolou a krásně plynulým tempem, díky němuž prokloužete skladbu za skladbou, album za albem. Nejde tedy o puristické hi-fi, nýbrž o reprosoustavy, s kterými je velký, bohatý a hezký vlastně každý film a každá muzika, na které zrovna máte chuť.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, dobrým zatlumením pomocí stavební akustiky a absorpčních i difúzních panelů.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Ačkoliv v přímém směru je vidět notný nárůst vysokotónové energie, pod mírným úhlem (tedy zhruba jako kdyby byly Sonik 9 postavené souběžně se zadní zdí, jak je to v běžném obýváku obvyklé) naopak dochází k pozvolnému úbytku od hranice zhruba 10 kHz. Vzhledem k velkému rozdílu energie bude vhodné Sonik 9 pečlivě natáčet s ohledem na preference a akustiku. Oblast mezi 1 a 2 kHz je trochu tlumená, basů je pak dost, ale ne příliš. Působivá je přítomnost plné energie i na hranici 30 Hz, ačkoliv reprosoustavy nestály úplně u zdi.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Dali mluví o tom, že Sonik 9 mají „optimalizaci pro zesilovač“, na tomto grafu je vidět, co to prakticky znamená. Je tu klasický bassreflexový pár peaků, prozrazující ladící frekvenci na slibovaných 35 Hz a dále kultivované vyrovnaná křivka bez náznaků rezonancí, bez prudkých změn a obecně prostá artefaktů, které by mohly znamenat zátěž pro zesilovač. Křivka se jen letmo dotkne 4 ohm, navíc v oblasti nejvyšších frekvencí, kde to nepředstavuje problém. Čistě z tohoto pohledu se nemusíte o výběr zesilovače příliš starat.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 59 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/96d9e662-9f84-438b-af53-2f473e8ccd08

--- --- --- --- ---

KLADY

+ objemný a bohatý zvukový projev

+ snadno se rozehrávají

+ příjemný, až muzikální zvukový projev se sladkým dotekem

+ rytmicky přitažlivé díky hlubokým basům

ZÁPORY

- výšky mohou být při přímém nasměrování poněkud znělejší

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: Avitsmart | www.avitsmart.cz 

fSdílet

Tweet