Pařížská značka Triangle začala v 80. letech jako projekt jednoho muže včetně všech nezbytných „skoro klišé“ – počátky v garáži, snaha o nalezení „lepšího zvuku“ z důvodu absence „toho pravého“ na tehdejším trhu a tak vůbec. V dnešní době patří Triangle Electroacoustique mezi firmy docela velké a pokrývající široké spektrum od dostupných až po high-endově orientované reprosoustavy. A také třeba aktivní systémy na pomezí hi-fi a lifestyle, jako je kupříkladu Capella.

Vizuálně se jedná o poměrně výrazný bonbónek – ozvučnice jsou hezky zpracované, mají zakulacené hrany a potažené jsou výraznou očkovanou dýhou, která může být barvená a vždy je pod umně provedeným lakem. I když můžete mít i decentní bílé. Každopádně i díky kovovým podstavcům, zvedajícím tělo Capella nad podložku (protože dospod ústí bassreflex) působí jako estetický kus nábytku.

Vpředu najdete vyjma loga ještě do výrazného zvukovodu zapuštěný výškáč a středobas se svítivou bílou membránou, celé to vytváří nebojácně okatý, přesto pohledný celek.

To vzadu se toho zase moc na odiv nedává. Velkou část plochy tvoří panel, sloužící zjevně k účelům chlazení (aniž by však byl zbytečně technický), konektory jsou decentně vsazené pod horní okraj zde přítomné niky. Navíc jsou Capella rozdělené na pravý a levý reproduktor (snadno jim role přehodíte v aplikaci, je-li třeba) – reálně tu máte jen cinch pro fyzické propojení, napájecí zásuvku a párovací tlačítko, jemně zde ještě prosvěcuje stavová dioda.

Veškerá konektivita je instalovaná v půlkilovém centru Stereo Hub. Malé černé krabičce, kterou je nejlépe zasunout někam mimo zorné pole. Není ošklivá, ale vedle designově orientovaného provedení samotných reprosoustav působí obyčejně.

Vpředu má jen diodu, vzadu spoustu vstupů. Analogové linkové RCA, tři optiky, HDMI ARC, koax, ale i USB pro spojení s počítačem. Plus 3,5 mm analogový jack. Servisní USB port asi nikdy potřebovat nebudete, zato párovací tlačítko, Wi-Fi / Bluetooth anténu a vstup pro externí spínaný zdroj ano. A hodí se i kontrolní dioda, potvrzující funkčnost bezdrátového přenosu WISA standardu, kterým centrum komunikuje s oběma kanály – a funguje to stabilně, rychle a bezúdržbově, jakmile to jednou nastavíte (což s ohledem na použitou platformu Google Home není vždy a všude tak v pohodě).

Doprovodná aplikace je celkem jednoduchá, každodenní ovládání má na starosti mnohem víc dálkový ovladač. Nebo přímo to, z čeho hudbu přehráváte – v aplikaci si ale můžete pohrát s automatickým kalibrováním akustiky prostoru (proč ne, nemá špatné výsledky, i když nezasahuje nijak tvrdě), případně s ruční ekvalizací.

Capella zvládají hrát samozřejmě ze všech vstupů na výše zmíněném Stereo Hubu, umí Roon, AirPlay, Chromecast nebo UPnP a DLNA.

Oba měniče se rozehrávají pomocí dedikovaného modulu, sdružujícího veškerou elektroniku včetně DSP (což funguje jako výhybka a pro aplikaci korekcí) a modulu zesilovače třídy D. Respektive modulů – každý reproduktor má svůj, dodávající 50 Wattů do výšek a 50 Wattů do středo-basového rozsahu.

Když jsme u měničů, ty staví na základech řady Esprit. Nahoře pracuje hořčíková kopulka standardního průměru 2,5 cm, před ní je usměrňovací trn a opravdu hluboký zvukovod. Nižší frekvence pak obstarává klasická firemní membrána bílé barvy z papírové drti – tady má průměr 16 cm.

Výrobce uvádí pracovní frekvenční rozsah 42 – 22 000 Hz (+/- 3 dB) a podporu rozlišení až 24 bit / 192 kHz (u digitálních zdrojů – ty analogové jsou převedeny na 24 / 96).

Capella nejsou zase tak malinké – na výšku ční do 38 cm, na hloubku zaberou 31,5 cm a na šířku rovných 20 cm. Váží přitom 8,5 kg.

Triangle jsme poslouchali v rámci hlavní sestavy, kde fungovaly jako samostatný systém, i když jsme zkusili i připojení Métronome DSC přes analogový výstup. Je to samozřejmě o něco lepší, nicméně Capella lze v klidu provozovat tak jak jsou míněny – tedy bez jakýchkoliv dalších přídavků.

Broukání basových not ve „Follow Me“ (Pat Metheny Group | „Imaginary Day“ | 1997 | Warner Bros. | 9362-46791-2) má rozhodně náznak francouzské bohatosti a tučnosti, ale aktivní koncept drží solidní tuhost, přiměřený, „nepřetékající“ objem a vlastně mají vrnící nízké oktávy i slyšitelnou strukturu, byť servírovanou pohodovějším způsobem. Jde o výsledek vlastně hodný střední cenové třídy, s dobrou energií i ve větším prostoru a je-li zkrocen aplikovanou kalibrací, zní fajn – basů je rozhodně dost, ale ne za cenu liknavé kontroly nebo nečitelnosti. Capella kreslí spodky uvolněnou rukou, příjemně, leč kultivovaně.

Krásný lyrický soprán Renée Fleming z árie „Měsíčku na nebi hlubokém“ z Dvořákovy „Rusalky“ (Sir Georg Solti / LSO | „Great Opera Scenes“ | 1997 | Decca | 455 760-2) měl také solidní pevnost – i tady je cítit, že aktivní koncept s podporou DSP nabízí fajnovou kontrolu při zachování libozvučného, plnějšího charakteru značky (nebo chcete-li též klasické francouzské školy zvuku). Vnímáte i drobnější nuance, jako je echo nahrávacího prostoru. Samotné řečové pásmo pak není nijak vytaženo kupředu, ale ačkoliv netvoří takovou tu přirozenou dominantu reprodukce, je čitelné a jen lehounce vřelejší, s dotekem sametu tam, kde u analytičtějších systémů slyšíte ostřejší a jadrnější sykavky, kupříkladu – ty vás s Capella neodtrhnou od soustředěné příjemnosti poslechu.

Kovové nástroje s vysoko položenými tóny v „Two Bass Hit“ (Sonny Clark Trio | „Sonny Clark Trio“ | 2002 | nahráno 1958 | Blue Note | 7243 5 33774 2 7) měl opravdu dobré množství energie, zdravý říz, dalo by se říct – hořčíkový vrchlík je i díky zvukovodu velmi svižný, ale zároveň ne agresivní, má dobré zaostření, i když spíš než analytické nuance chce nabídnout právě hlavně pocit rychlosti a drajv. Zdá se, že tahle část pásma funguje zejména jako oživení a protiváha tučnějších středobasů, přičemž rozlišení je každopádně férové. Není to však takový ten vycizelovaný, super transparentní a jasný zvuk.

Na svou velikost a proporce pak – opět patrně zejména díky aktivnímu pojetí, mají Capella pěknou dávku energie, dokáží vytvořit jak objem, tak tlak. Jazzová „Boston“ čtveřice Viklický, Frissell, Driscoll a Johnson („Okno a dveře“ | 2012 | Supraphon | SU 6064-2) byla průbojná, síla a disciplína fungují, přesto je to více o šťavnatosti a bohatosti, než mohutné průbojnosti a explozivnosti. Nicméně reprosoustavy umí naplnit prostor, to zase ne že ne, stejně tak dají nástrojům dobrou váhu a na kompaktní řešení předvádí slušnou dynamiku, která by u „pasivně“ postaveného systému v obdobné relaci nebyla úplně samozřejmě dosažitelná.

Houslové umění Yuvala Yarona ve Vivaldiho „Sonátě pro housle a klavír, op. 13“ v Respighiho aranži („Devil’s Thrill“ | 1996 | naim | naimcd018) bylo fajnově čitelné, celkově přehledné, i když ne neutrálně transparentní. Capella maličko akcentují vřelost houslí a lehce naopak zakulacují jejich vysoké pronikavé trylkování – podle všeho proto, aby zajistily neúnavnost poslechu a ono to opravdu nevadí. Nemá jít koneckonců o analytický studiový nástroj nebo puristické hi-fi, ale o systém, s nímž si v dobré kvalitě užijete cokoliv, což se vlastně daří. Pod oním dotykem vlastního laděného charakteru přesto panuje adekvátní kontrola a slušná zřetelnost.

„Theme in Search of a Movie“ Eddie Harrise („The Best of“ | 1989 | nahráno 1968 | Atlantic | 7567-81370-2) měla slušně načrtnutou stereobázi, která se po provedení kalibrace ještě o něco „vycentrovala“ a zpřesnila, i když také lehounce zmenšila (ale to je efekt, který takové procesy běžně dělají). Reprosoustavy se nezdají být nějak náročné na své umístění nebo vzdálenost, naopak je ideální postavit je prostě na skříňku a ani je vlastně nijak nenatáčet. Scéna „drží pohromadě“, není obrovská, nicméně s adekvátní čitelností. Spíše organičtější, nežli analytická, dalo by se říct.

Part valčíku z „Maškarády“ Arama Chačaturjana (Alfred Newman / Hollywood Bowl Orchestra | „Ballets and Concertos“ | 2010 | EMI | 50999 6 27890 2 8) zněl s trochou přidaného francouzského šarmu – tedy tučnější vespod, jaksi barevnější a pružnější, taktéž s živějšími výškami, ač nepřesahujícími zdravou energii, žádná ukřičenost nebo tak. Hudba byla posazená za reprosoustavy, s až jistou elegancí se přelévá a je příjemná.

Triangle Capella jsou řešením na pomezí hi-fi a „zvuku pro každého“, mají opravdu pěkně fyzické provedení a řešení, které se dá svého druhu nenápadně integrovat skoro kamkoliv – i přes výraznou kresbu povrchové úpravy totiž nikde nemusíte mít zesilovač, zdroj signálu, prostě nic, stačí kamsi do pozadí schovat maličkou krabičku s konektory a pak vše ovládat buď přes telefon / tablet nebo dálkovým ovládáním. Systém Capella pak hraje příjemně, vyvažuje kulatou a plnotučně libozvučnou charakteristiku středobasu živějšími výškami a činí tak s všeobecným šarmem s nádechem francouzské zvukové školy – a aktivní koncepce spolu s kalibrací akustiky pomáhají udržet nad tím vším solidní kontrolu. Jako alternativa k běžnému hi-fi Capella mohou být bezproblémovou variantou k libovolnému hi-fi podobné cenové hladiny, jen s mnohem snazším provozem a mnohem menšími nároky na prostor.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět, že Capella nabízí první energii už někde od cca 40 Hz, mají lehounce plnější bas a výraznější útlum v oblasti 3-4 kHz, běžný tam, kde chce výrobce předejít případnému pocitu ostrosti. Výšky jsou pak trošku energičtější, ačkoliv stačí reprosoustavy nemít natočené přímo na uši a „zarovnají se“. Ačkoliv pak nejde o referenční studiovou linearitu, na systém na pomezí lifestyle zůstávají Triangle víceméně vyrovnané.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (černá) a bez mřížky (červená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 62 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - APLIKACE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ stylový design a provedení

+ kalibrace místnosti pro (základní) korekci

+ aplikace není perfektní, ale přijde vhod pro široké možnosti

+ příjemný, až líbivý zvuk

ZÁPORY

- řešení s externí streamovací krabičkou má své limity pohodlí (zejména první nastavení není úplně ideální)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AV Integra | www.avintegra.cz 

fSdílet

Tweet