Jméno Dietera Burmestera je neoddělitelně spjato s luxusním high-endem, mnohdy ale (a to objektivním okem viděno neoprávněně) s jistou konotací, týkající se zejména kombinace vysokých cen a charakteristického lesklého designu, což jsou jaksi věci, k nimž je tak trochu třeba dospět. Na druhou stranu, těžko nepovažovat Burmestera za jednoho z talentovaných průkopníků – vždyť už v roce 1980 předvedl světu modulární předzesilovač (tak dobrý, že s drobnými změnami jej firma vyrábí dodnes), začátkem 90. let byl mezi prvními, kdo vsadili na řemínkový pohon v CD přehrávačích, jeho napájecí filtr z roku 1994 také nebyl v té době nic obvyklého. Navíc si firma i po jeho předčasném odchodu drží sympatickou filozofii, kdy nabízí skutečně kompletní řetězec, táhnoucí se od zásuvky po reprosoustavy, pokrývá digitální i analogový segment.

Nedílnou součástí nabídky – ač v našich končinách poněkud nedoceněnou a pohříchu málo známou – jsou reprosoustavy. Možná nemají tak výrazné místo na slunci zejména díky tomu, že na rozdíl od jasně rozpoznatelných komponentů jsou to konstrukce překvapivě vizuálně střídmé a porovnáte-li s obdobně drahými modely, tak ty konkurenční budou většinou o hodně „designovější“.

Na druhou stranu, na vrcholku nabídky už dlí modely, o nichž nemůžete říct, že by jim nebyla věnována notná vizuální péče, ačkoliv i tady zůstává pojetí velmi decentní a neokázalé. Působí tu však už sama velikost – druhý nejvyšší model katalogu BC150 je obří bedna, jakkoliv to její jednoduché tvary relativně účinně skrývají.

Zprvu vás určitě zaujme množství použitého hliníku, z něhož byste dost možná složili i skelet nějakého menšího auta. Celý překvapivě štíhlý, ovšem notně hluboký a vysoký skelet reprosoustav je kovový, perfektně opracovaný a dostupný v mnoha provedeních – standardně jde samozřejmě o stříbrné variace, případně kombinaci s dřevěnými panely, ale testovací pár byl vyvedený v mimořádně slušivé matné černé, kterou oživoval jen přítomný chromový panel, v němž jsou do čelní stěny zamontovány výškový a středotónový měnič. Mimochodem boční dekorativní elementy lze měnit a doplnit klidně i později po koupi, kdyby vás střídmá kovovost omrzela.

Na čistých bocích najdete z obou stran zajímavý vzor kovové mříže, kdy se na jedné stěně za ní ukrývá mocný basový reproduktor a na druhé výdech bassreflexu. Vizuálně jsou však oba skryté a prvky působí víc jako dekorace.

Skrze zadní hliníkový obdélník září do prostoru ambientní tweeter, dole se za hliníkovou krycí deskou ukrývají dva páry mohutných křídlových matic spolu s kolečkem, jímž v osmi stupních regulujete sílu vyzařování zadního reproduktoru, jehož úkolem je dodat „vzduch“. Možnost ukrýt celý tento element za magneticky přichycený kryt a vést kabely naprosto nenápadně třeba pod podlahou, kdy z nich vidíte jen pár centimetrů, jen dále podtrhuje fakt, že Burmester míří na prémiovou klientelu, u níž s tak trochu očekává vybrané interiérové pojetí.

Celá ozvučnice stojí ještě na robustní hliníkové základně, obdobné jako top model BC350 – tam je však možné reprosoustavy s její pomocí natáčet (základna stojí, skříň se otáčí), tady jde o integrální součást. Jsou v ní zasazené čtyři výškově stavitelné antivibrační nožky s chytrým systémem, kdy pomocí přiloženého klíče můžete ladit vodorovnou polohu, aniž byste museli bednu naklánět.

To se dost hodí – jeden kus totiž váží (jak jsme při pomáhání s vybalováním zjistili) monumentálních 180 kilogramů. Přitom ale BC150 nejsou nesmyslně veliké – mají výšku 143,3 cm, šířku 30,9 cm a hloubku 60,1 cm.

Technologicky vychází BC150 z již zmiňované majestátní vlajkové lodi BC350. Ačkoliv si zvenku ozvučnice zachovává relativní střídmost, uvnitř jsou už tak tlusté a pevné hliníkové stěny vyztužené dalšími aluminiovými prvky, zejména tyčemi podstatného průměru. Dokonce i každý ze tří osazených měničů je podobným systémem zapřen o protilehlou stěnu ozvučnice. Další zpevňující vrstvou jsou 4 mm tlusté ocelové pláty na všech vnitřních plochách, tedy jakási „kostra v kostře“, navíc je vše ještě zajištěno vrstvou plastické hmoty, která má absorbovat i malé zbývající vibrace. Každý element (měniče, výhybka, kabeláž…) je pak fyzicky oddělený od ostatních, tudíž ani vnitřní změny tlaku nevnáší ovlivnění.

Vysokým tónům se věnuje AMT reproduktor, používá klasickou kombinaci lehounké folie a silného magnetu. Burmester tradičně u svých produktů nezabíhá do technických hloubek, nedozvíte se tak, kdo měnič fyzicky vyrábí nebo třeba rozměry. Vidět je ale to, že přední i zadní staví na stejných materiálech a pojetí, přední je ale zhruba dvojnásobně větší.

Stejně tak toho úplně moc nezjistíte o středotónovém reproduktoru. Jen to, že má membránu o průměru 18 cm a k tomu oválný fázový nástavec, navazující na stejně oválnou kmitací cívku, což by mohlo spolu s tím, že membrána působí na pohled jako papírová, evokovat jistou spřízněnost se skvělými Scan-Speak Ellipticor v nějaké zákaznické modifikaci.

BC150 jsou třípásmové, používají tedy k dvěma zmíněným už jen jeden basový reproduktor. Jedná se o 32 cm membránu sendvičového typu, poháněnou dvojitým magnetem. Konkrétní složení nebo původ opět Burmester nezmiňuje. Celý systém doplňuje veliký výdech bassreflexu, jehož vedení je celé z uhlíkového vlákna.

Vnitřní kabeláž pochází přímo od Burmester, je použit jejich vlastní reprokabel, opět se však zmiňuje jen vágní „velký průřez“.

Co faktického se tedy o BC150 vlastně dozvíte? Krom vah a mír výše je to ještě celkový frekvenční rozsah 34 – 20 000 Hz (+/- 3 dB), přechodové frekvence třípásmového systému na 155 a 1 800 Hz plus jmenovité impedance 3 ohmy jde už jen o charakteristickou citlivost 88,5 dB / 2,83 V / m (čili chcete-li cca 84 dB / W / m), naznačující, že si BC150 přeci jen řeknou o poctivou a stabilní dodávku proudu ze zesilovačů.

Poslech probíhal u nejspíš jediného šťastného českého majitele těchto reprosoustav a to z důvodu jednak jejich obtížné dostupnosti a jednak mimořádně nejednoduché logistiky. Nakonec testovací pár (dorazil na zkoušku z Berlína přímo od Burmester, tudíž měl už pár stovek hodin za sebou) jsme vybalovali a umisťovali ve třech a jeden další pár rukou by neuškodil.

Ke srovnání jsme měli Estelon X Diamond Mk II, hrál ose na systému Burmester – 089, 077 a 911 MK3 v roli monobloků. Stabilní napájení zajišťoval GMG Power X-BLOCKER. Kabely jsou tu kombinací první a druhé řady Nordost ODIN, zemnění podporuje systém QKore. A akustika obří místnosti je dostatečně ošetřená různými panely, zejména od Sonitus Acoustics. Část komponentů stála na nožkách Sort Kones.

Reprosoustavy nakonec skončily v trošku jiném ustavení, než původní Estelon – 245 cm od sebe a 275 cm zůstalo mezi poslechovým místem a čelní stěnou.

Za zmínku tak stojí už citovaná možnost ladění energie zadního tweeteru. Většinou taková řešení vnímáte jako takový decentní „vzduch“ v nahrávce. Ale ne u BC150 – tam je opravdu diametrální poslechový rozdíl mezi pozicí „prakticky vypnuto“ a „otevřeno naplno“. Zatímco bez zadního výškáče je zvuk zaostřený přímo na vás jako laserový paprsek, s maximální energií proudící dozadu zmizí nejen ozvučnice, ale taky zadní stěna spolu s těmi bočními a prostor se roztáhne způsobem, jaký jsme u jiných obdobných řešení nikdy a nikde neslyšeli. Jestli jde o šťastnou kombinaci s konkrétní akustikou nebo principiální vlastnost BC150 říct neumíme, ale je to fascinující. Přesto se nám nejvíc líbil „zlatý střed“. Nadýchaný, ale pořád fantasticky soustředěný.

Mocný úvod nádherně namíchané a zvukařsky zrealizované Bachovy „Tokáty a fugy d moll, BWV 565“ („Made in Germany – Audiophile Test“ | abc records | HD-150) začíná hromovými údery kostelního zvonu, než se ke slovu dostanou varhany. Samotná váha a masivnost těla zvonu je impozantní. I když jsou BC150 veliké, ten způsob, jakým naplní obrovskou místnost, je neuvěřitelný. Jako kdybyste seděli na kostelní věži… A pak začnou foukat jednotlivé píšťaly a do prostoru se vevalí mohutný tlak, objem a bezmála realistický pocit gargantuovského nástroje. Ale to nejlepší není realistická velikost nebo energie, ale pocit dokonalé, prostě naprosto samozřejmé kontroly. Není to vulgární, není to snaživé, jednoduše se to děje, v naprosto disciplinované formě, s lehkostí a samozřejmostí, která ani v téhle ultra drahé kategorii není běžný standard. Tohle patřilo k tomu nejlepšímu, co jsme kdy slyšeli. Cítíte také nevyčerpatelnou rezervu, čisté fyzično a přítomnost. Reprosoustavy vybrousí každý tón s naprosto stoickým klidem, artikulace je výjimečně přirozená.

„Ain’t No Sunshine“ složil Bill Withers v roce 1971, maximální slávy se však dočkala v podání jiných – verze od Evy Cassidy („High-End Audiophile Test Demo IV“ | abc records | K2-123) je výjimečně intimní, citlivá a krásná. A cupuje na padrť mystifikaci, že německé hi-fi je ostré. Sestava Burmester v čele s BC150 hraje s nulovou agresí, přesto fenomenálně soustředěně. Okřídlená recenzentská fráze o hudebnících v místnosti tu nepůsobí přehnaně – správná velikost, správná energie, famózní transparentnost… Husí kůže a slzy silných emocí v očích, všechno tu je. Čitelnost je naprosto luxusní, ani špetka zastřenosti, zároveň ale ani žádná stopa po snaživé intenzitě. Jen a pouze lehkost, svěžest, fyzická přítomnost a dokonalé prokreslení.

Nejvyšší tóny v moc hezké „Morgan“ z živého koncertu Laca Decziho („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha) jsou zvonivé, jasné a krásně kovové, ukázka toho, jak lze zaznamenat koncert. BC150 je zvládají luxusně. Jiné slovo nejde použít – špičkové zaostření, perfektní rozlišení a naprosto přirozená rychlost vás nechají vychutnat si každou nuanci dopadu paliček a metliček. Je to parádně veliké, obklopené vzduchem a předlouho doznívající, díky tomu všemu je to skutečně „live“. Jak to v Burmester zařídili, že páskový tweeter dokáže hrát tak fantasticky konkrétně, tak přirozeně a přitom naprosto netechnicky, to je těžko říct. Ale uspěli – impozantní množství informací má až monitorový feeling, ale proporce, lehkost a pohoda naznačují absolutní vládu nad reprodukovaným signálem. Navíc to všechno funguje jako kompaktní celek, kde začíná a kde končí jednotlivá pásma jednoduše nepoznáte.

Přestože jsou BC150 – na svou kategorii „jen“ – třípásmové, jejich velikost a fyzická pevnost (ale samozřejmě nejen ty) poskytují mimořádnou dynamiku. Perkusní exhibice „Jazz Variants“ od The O-Zone Percussion Group („Made in Germany – Audiophile Test“ | abc records | HD-150) se před námi rozprostřela jako malý privátní koncert, kde bubeník dostal chuť se ukázat. Nejen, že mají BC150 absolutní disciplínu, takže do té nejnižší slyšitelné hlasitosti až po koncertní tlak zůstávají stejně neochvějné, ale umí právě i potichu dýchat jako máloco dalšího. Důrazný úder na blánu bubnu je dokonalou ukázkou dynamické bezprostřednosti – asi jen skvělé elektrostaty budou rychlejší, tam však bude chybět tělo, které BC150 zvládají vyplnit úctyhodným způsobem. Rychlá bubenická práce tak působí skutečně živě, je to přehledné, naprosto bez efektu, zato dokonale intenzivní, prezentované bez zpoždění, skálopevné a bravurně ohraničené. Ta živost je skutečně dechberoucí.

„Jacob’s Dream“ od Alison Krauss („Made in Germany – Voice“ | abc records | HD-148) je zhudebněným skutečným příběhem ztracených chlapců z Pennsylvanie, kteří se ztratili v divočině roku 1856. Protože nekončí dobře, cítíte tu tísnivou atmosféru a to i navzdory vlastně jiskřivé kytaře a jasnému hlasu. BC150 jsou neskutečně atmosferické, intenzivní a dokážou vybudovat pocit hmatatelné opravdovosti. Není tu řetězec, není tu nahrávka, ale opravdová, bytostná hudba, živá bez dalších vymezení. Prostě je, tak zřetelná, tak detailní a tak soudržná, že se zcela ztrácí okolní svět. Působí to kompletně, jak kytara, tak zpěv, tak prostě všechno včetně spousty vzduchu. Není nic, co byste nezaslechli, všechno má bohorovný řád a reprosoustavy působí, že hrají zcela bez limitů – tohle je vrcholně přirozená reprodukce, patřící na piedestal možného.

Ani nejkomplikovanější momenty v úryvku z Bizetovy „Carmen“ („Supreme Stereo Sound No.2 – Maestoso Classic“ | abc records | HD-096) působily mimořádně „snadně“. BC150 se nezadýchávají, nekomprimují ani se nezahlcují, lhostejno jak komplexní hudební okamžik jimi zrovna protéká. Naopak, vždy zachovávají absolutní klid a dávají na odiv obrovskou rezervu. Proporce scény, nástrojů a hlasů jsou realistické, nepřehání, nechtějí být stadionově olbřímí, ale věrohodné – a to se daří. Navíc právě tady můžete zvuk BC150 tvarovat v neuvěřitelně široké škále. Nastavení zadního přepínače na 0 posílá všechno přímo na vás, máte téměř sluchátkový pocit, standardní úroveň 4 nabízí úžasnou plasticitu, stabilní a přesto stále mimořádně konkrétní scénu, zatímco maximální poloha 7 protáhne 3D hologram hluboko, předaleko za bedny a vytvoří až uměle působící pódium. Právě tady už soustředění lehounce povolí, ačkoliv je stále špičkově konkrétní. Ale budete-li poslouchat něco bez akustických nástrojů, můžete si dopřát tuhle rozpínavou působivost. Skvělé je, že stačí otočit dvě kolečka a BC150 se obrovsky promění, ač stále hrají skvostně.

Veleznámá „In My Secret Life“ Leonarda Cohena („Absolutely Bass Voice“ | abc records | HD-177) doslova tekla. Zároveň ale BC150 poukážou se stále stejnou, neměnnou snadností na limity daného mixu, není dokonalý – přesto jde o krásný poslech. Vlastně totiž s Burmester vůbec nic neřešíte, je to tak bohatý, tak perfektní a tak příjemný a přitom realistický zvuk, že nic víc není potřeba.

Třípásmové reprosoustavy Burmester BC150 jsou vlastně tak konzervativní, až jsou neobvyklé. Vizuální podoba blízká hliníkovému ingotu na sebe navzdory všemu nepoutá (zejména ve zkoušené černé) pozornost, důležité je ovšem hlavně to, že přesně takhle se chovají i po stránce zvukové. Prostě nejsou, jako kdyby jen dávaly prostor muzice k vyniknutí v plné velikosti, energii a kráse. Je tu všechno, pokud neposloucháte výhradně testovací 20 Hz signál, nenarazíte na limit. A co víc, všechno je podané s takovou rezervou, že BC150 fungují víc jako vstupenka na živý zážitek, než jako reprodukční prvek. Ano, jsou extrémně drahé, nicméně za cenu malé nemovitosti dostanete 180 kg materiálu a zvuk, který se dokonalosti blíží víc, než byste byli asi ochotni odhadnout. Jsou (minimálně v ekosystému elektroniky stejné značky) tak dobré, že taková ta chlapecká touha vlastnit ještě větší a ještě dražší tak nějak úplně mizí – protože není proč. Jistěže BC150 jsou jen pro vyvolené, ale my tenhle poslech máme mezi tím nejlepším, co jsme za posledních 20 let měli možnost zkusit. Víc k tomu netřeba říkat…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 80 metrů čtverečních, nevelkým, přesto dobře provedením zatlumením (absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, rozlehlé regály s CD a LP, mimořádně vysoké stropy,...), byť bez rozsáhlých stavebních akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Přes mírně zdůrazněné basové pásmo (které na druhou stranu neproporčně nepodpořila ani blízkost stěny jen na jedné straně sestavy) křivka nemá nějaké extrémní proměny a se započtením akustiky vychází jako laděná víceméně rovně. V plné síle dostanete energii už pod hranicí 30 Hz, páskový měnič vykazuje pozvolný útlum od hranice zhruba 15 kHz, což však pro podobný typ řešení není nic výjimečného a poslechově to reálně nezaznamenáte.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Za zmínku stojí velmi pevný tvar impulsu i step response, naznačující, že měniče pracují skutečně výtečně.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance naznačuje ladění bassreflexu na 30 Hz, impedance se skutečně také propadá na deklarované 3 ohmy a jakkoliv není úplně jednoduchá, nejsou v ní artefakty nějakých rezonancí či vysloveně divoké změny. Pořídíte-li zesilovač top kategorie, o který si takové reprosoustavy tak jako tak říkají, neměl by být sebemenší problém. Nicméně vzhledem k úrovni impedance bychom z rovnice vyřadili elektronková řešení či obecně nízkovýkonnou elektroniku.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Kabinet BC150 je věru pevný a pečlivě promyšlený, jsou vidět jen droboučké vlnky energie, navíc rychle odbourávané a prakticky vše viditelné je na úrovni šumového dna akcelerometru a to včetně oblasti pod 50 Hz, která je k rezonancím nejnáchylnější.

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 2 715 000,-

FOTOGALERIE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/bc966711-62d5-4914-8d7a-bfbfd3cc5a36

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výjimečně dobře hrající soustava, která zpochybňuje nutnost pořídit cokoliv dražšího

+ úhledná samozřejmost

+ plný frekvenční rozsah

+ nonšalantní a přitom realistická dynamika

+ navzdory své velikosti nejsou v interiéru nijak dominantní

+ perfektní zpracování

+ tekutý, dokonale organický přednes bez náznaku techniky

+ vliv zadního výškáče je překvapivě veliký

ZÁPORY

- pomineme-li cenu v řádu malé nemovitosti a nároky na elektroniku, tak vůbec nic

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz