Jméno Michaela Børresena se v posledních letech objevuje napříč high-endovým světem s pozoruhodnou pravidelností. A vlastně není divu – tento dánský konstruktér má záběr od reprosoustav přes elektroniku až po kabeláž a všemožné příslušenství, přičemž zkušenosti sbíral také mimo audio, například v oblasti satelitní a námořní komunikace. V jeho profesním životopise najdete Raidho i Nordost, dnes své nápady rozvíjí pod střechou Audio Group Denmark. Spolu s dlouholetým souputníkem Larsem Kristensenem tu vybudovali svět vzájemně provázaných značek, kde se technické myšlenky poměrně volně přelévají mezi jednotlivými produktovými kategoriemi.

Své příjmení Børresen vyhradil reprosoustavám, jejichž nabídka se rozrostla do několika řad a mnoha cenových pater. Základní filozofie je ovšem snadno čitelná – stejné principy, jen s rostoucím rozpočtem stále důsledněji dotažené provedení. Lehké a tuhé membrány, pozornost věnovaná magnetickým systémům a jejich indukčnosti, planární výškáče a boj s mechanickými rezonancemi. Jednotlivé série tak můžete chápat jako různě nákladné odpovědi na identické základní otázky. Řada C čerpá z řešení dražších firemních konstrukcí a jejím nejmenším zástupcem je stojanový model C1.

Základem kabinetů je dřevěný kompozit s vnitřními výztuhami, k jehož vlastnostem se přidávají milimetr silné panely z uhlíkových vláken na bocích. Karbon tu tedy má i konstrukční úlohu – zvyšuje tuhost ozvučnice, zatímco dřevěný materiál přispívá vlastním mechanickým tlumením. Kombinaci doplňují lesklé černé nebo bílé plochy, takže přes technicistní charakter uhlíkové struktury celek zůstává poměrně elegantní. Podobně jako u dalších výrobků skupiny jde o propojení Børresenova technického uvažování s designérským přístupem Flemminga Erika Rasmussena.

Směrem dozadu se ozvučnice výrazně zužuje, takže zadní stěna má podobu úzkého, lehce zapuštěného pásu. V jeho horní části najdete trojici nad sebou uspořádaných kruhových průduchů s vystupujícími nátrubky a kovově lesklým zakončením. Trochu to připomíná výfuky nějakého sportovního stroje. Podle rozdílného chování při měření se zdá, že horní otvor odvětrává prostor za výškáčem, zatímco spodní dvojice slouží středobasovému měniči – jde nicméně o kvalifikovaný odhad, nikoliv výrobcem deklarované rozdělení. Níže je pak jediný pár reproduktorových terminálů, také seřazených svisle nad sebou.

Dedikované stojany jsou přímo součástí balení a s C1 tvoří konstrukčně provázaný celek. Ozvučnice na nich spočívá prostřednictvím trojice dodávaných antivibračních podložek Ansuz Darkz S2t, pro něž jsou ve spodní stěně připravena kruhová vybrání – dvě vpředu, jedno vzadu. Reprosoustava tak na stojanu vlastně „plave“, přičemž otvory vymezují polohu jednotlivých opěrných bodů. Mechanické rozhraní mezi oběma částmi je tedy od počátku vyřešeno v duchu firemního důrazu na kontrolu rezonancí.

Dvoupásmové osazení stojí na středobasovém reproduktoru DCC5 Neo s nominálním průměrem pět palců, tedy zhruba 12,7 cm. Jeho membrána je třívrstvý sendvič, v němž aramidové jádro s voštinovou strukturou svírají dvě uhlíkové slupky. Karbonová vlákna dodávají tuhost v různých směrech, lehká plástev mezi nimi vytváří potřebný odstup bez zásadního přírůstku hmotnosti. Smyslem takové konstrukce je, aby se membrána co nejdéle pohybovala jako jeden celek a co nejméně si k reprodukovanému signálu přidávala vlastní ohybové rezonance.

V dokumentaci se objevuje označení spread-tow carbon fiber, tedy uhlíková vlákna rozprostřená do plochých pásků. Zajímavý je však také pohon měniče. Ten používá neodymové magnety třídy N52 a dvojité měděné krytky pólových prstenců. Právě měď má pomoci omezit změny magnetického toku vyvolané proudem v kmitací cívce a snížit indukčnost systému. Børresen uvádí, že zvolené uspořádání přináší určitý úbytek magnetického toku, který kompenzuje silnými neodymy. Je to tedy hledání rovnováhy mezi účinností pohonu a jeho elektrickým chováním.

Na nejvyšších frekvencích pracuje RP94, firemní planární výškáč s pohyblivou hmotností pouhých 0,01 gramu. To je jedna setina gramu – údaj, který docela názorně vysvětluje Børresenovu posedlost minimalizací mechanické setrvačnosti. Samotný měnič má deklarovanou citlivost 94 dB a pracuje přibližně od 2,5 kHz výše. Výrobce u RP94 zdůrazňuje také schopnost zvládat krátkodobé dynamické špičky; magnetické pole při vývoji optimalizoval pomocí metody konečných prvků (pro niž se běžněji používá označení finite element analysis, FEA).

Oba reproduktory propojuje sériová frekvenční výhybka. Její podstatou je vzájemně provázané filtrování, při němž se proudy mimo příslušné pracovní pásmo odvádějí obtokovými větvemi. Børresen si toto konstrukčně náročnější řešení vybírá kvůli požadované návaznosti měničů v přechodové oblasti. Konkrétní strmosti filtrů ani podrobné schéma výrobce nezveřejňuje.

U kompletních C1 je udávána citlivost 87 dB při příkonu 1 W, impedance vyšší než 6 ohmů a frekvenční rozsah 45–50 000 Hz, ovšem bez uvedení tolerančního pásma. Doporučený výkon připojeného zesilovače začíná nad 50 watty.

Samotná reprosoustava podle aktuálních údajů výrobce měří 43,6 × 20,45 × 43,13 cm (v × š × h) a váží 18 kg. Se stojanem pak celek zabírá 114,1 × 29,73 × 48,12 cm a hmotnost stoupá na 24,5 kg na jeden kanál.

Poslech probíhal v pražském studiu AudioEgo, v jedné z větších místností a primárně na sestavě AGD. To znamená streamer Aavik SD-588, k němu integrovaný zesilovač I-588 a nakonec ještě přidaný koncový stupeň P-588. Kabeláž dodal Ansuz s modely řady C3, doplňky D3 a porovnávat jsme mohli s Børresen C3 nebo A1.

Jestli je něco charakteristickým rysem reprosoustav (nebo spíš celé audio sestavy) od AGD, je to svižnost. Tepající energie baskytary Marcuse Millera v „Power“ („M2“ | 2001 | Telarc | CD-83534) je přítomná v podstatě v celé hloubce, i v nadstandardně velkém prostoru cítíte nízké oktávy, nejen v obrysech. Bas je to však charakteristicky svižný, hodně napjatý a pečlivě definovaný, spíš než že by měl vnitřní tučnost a spoustu sálajících barev. Nejde o technicistní zvuk, nýbrž o opravdu dobrou přesnost. Používaná slapová technika hry tu vyniká tím líbivým perkusním důrazem, který reprosoustavy zvládnou realisticky zprostředkovat. Prim ale rozhodně hrají informace a jejich vitalita nežli objemy nebo efekty.

Ačkoliv je Terry Callier jazzovým kytaristou s přesahy k folku a soulu, jeho „Ordinary Joe“ („Occasional Rain“ | 2007 | nahráno 1972 | Geffen | UICY-6930) představuje spíš kultivovaný pop 70. let. C1 se ve středech chovají jako ne zase tak moc zmenšené C3, každopádně jako snadno rozpoznatelný produkt pana Børresena. Projev je tu ucelený, velmi snadno čitelný, přesto máte pocit hladkosti. Nic netlačí, nic nepřečnívá, nic nedominuje. Čím déle posloucháte, tím víc informací vnímáte, dokážete je snadno rozklíčovat, ale protože na sebe neupozorňují, chvíli trvá, než vám to dojde v plné šíři. C1 se nezdají hudbu nějak přibarvovat, hrají řádně a civilně též ukážou stáří záznamu s charakteristickým pojetím doby vzniku.

Nejvyšší polohy kytar dua Rodrigo y Gabriela v „Tamacun“ („Rodrigo y Gabriela“ | 2006 | Rubyworks | RWXCD37) mají jiskrnou, záměrně efektní podobu. Børresen C1 právě takovou nechávají volně procházet, zřetelně, bez zpomalení, prostě se vším, co si od charakteru planárního měniče slibujete. Zato bez agrese, i tady zůstávají C1 velmi hladké, přímo s ukázkovým klidem. Spousta informací i energie tak působí nenuceně, rozlišení přirozeně až nenápadně, a přesto tam je bohatství drobností.

S dynamikou pracují Børresen nikoliv snahou o rozhýbání masy, která by na vás padla jako pytel cementu, nýbrž poctivým vykreslením rozdílu mezi tichým a hlasitým okamžikem. Jde o rychlost, pevnost a tím vznikající důraz, nikoliv objem. Nástroje v jazzové „Lingus“ od Snarky Puppy („We Like It Here“ | 2014 | Groundup | RAD-262) mají svěží říz a švih, žestě jsou průbojné, bicí důrazné, všechno je nenuceně organizované a velmi pevné. I v tom jsou C1 klasickým produktem AGD, hladce a přitom korektně a věrohodně přenáší energie bez jakékoliv nadbytečné snaživosti nebo efektů, zároveň i bez pocitového tlumení.

S tím jde ruku v ruce také rozlišení, chcete-li přehlednost a čitelnost. Aniž by C1 zněly intenzivně, tak prokreslují Frahmovu „Says“ („Spaces“ | 2013 | Erased Tapes | ERATP055CD) s organizovaností, která je krom nejnižších oktáv reálně identická s C3 a třeba o 20 % lepší než u A1 – hlavně proto, že sám obraz je proporčně větší než u A1. C1 mají schopnost dát vám zvuk, v němž nemáte pocit, že by něco scházelo. Zaostření je civilní, přesto samozřejmé, nic se nezašmodrchá, všechno je také velmi dobře zřetelné, aniž by však docházelo k tlaku nebo zdůrazňování. Nejde tedy o klasicky analytickou záležitost, ač reprosoustavy zároveň vlastně nemají nějaký specifický charakter, který byste jim mohli přiřadit. Jen transparentně ukazují, co a jak.

Ač ozvučnice stály ve studiu dosti daleko od sebe, dost pravděpodobně dál, než budou stát v reálné instalaci, tak se neztratilo propojení hudební scény v „Diamond And Pearls“ (Marcin Wasilewsky Trio | „January“ | 2008 | EAC | ECM 2019). Ani posezení nějaké 4 metry od C1 nebyl problém – to je na regálovky víc než solidní výkon. Proti malým A1 se hodně objevil ten ambientní pocit nahrávacího prostoru, nástroje se zvětšily a působily plastičtěji, či chcete-li, tak výrazněji. Prostor je to každopádně disciplinovaný, zaostřený, ale přitom ne soustředěný na jednotlivosti, nýbrž na celistvou organičnost.

Klasická R&B nahrávka „September“ od Earth, Wind & Fire („The Best of, Vol. 1“ | 1988 | nahráno 1978 | Columbia | CDCBS 83284) byla hezky šťavnatá, hlavně však bylo cítit důraz na kontrolu, jistotu a všeobecnou přehlednost. Proti levnějším A1 působí reprodukce podstatně přítomněji. Ve všem je pořádek, klid a nekomplikovaná zřetelnost. Žádná invaze techniky, ale ani záměrně přibarvovaná muzikálnost. Jen férový obrázek nahrávky jako takové, prakticky bez vlastních stop a v rozhodně dobrém rozlišení.

Regálovky C1 značky Børresen jsou typicky střídmým, účelným a dobře fungujícím nástrojem na reprodukci hudby. Vykazují ideální synergii s elektronikou Aavik od téhož týmu, neztratí se ani ve větším prostoru a fakticky jsou to sloupky C3 bez nejnižších kmitočtů. To je jen potvrzení firemní ideologie „stále totéž, jen čím dál víc“. Na kompaktním půdorysu tu dostanete spoustu konstrukčních nápadů, které pak dobře slouží k férově transparentní a zřetelné reprodukci bez přidané líbivosti. Fakticky by se asi dalo říct, že Børresen C1 se snaží skutečně poctivě naplnit obsah slov „high fidelity“.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem, a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, bez cíleného zatlumení nebo rozsáhlých stavebních akustických úprav. Přesto s členitou strukturou a množstvím nábytku. Prostor obecně připomíná běžný obývací pokoj.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na naměřené odezvě je pochopitelně vidět vliv místnosti (v podobě ostrých propadů), celkově je nicméně zároveň znát, že středobasový měnič má trochu více energie než planární výškáč. Ten pak pracuje živěji, když míří na vás a vyrovnaněji, když jsou ozvučnice „zarovnané“ se zadní stěnou. Rozsah až ke zhruba 40 Hz není na tak malé reprosoustavy v tak velkém prostoru vůbec špatný. Celkový trend (krom rozdílů úrovní obou měničů) je vyrovnaný.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Křivka impedance je posazená vysoko, minimem je zhruba 6 ohm, zato nejvyšší špičky se nachází ve vyšších desítkách ohmů. Ladicí kmitočet najdeme u 50 Hz. Jsou tu patrné jisté rezonance, přesto – zdá se – neovlivňují výslednou frekvenční charakteristiku. S ohledem na prudší přechody a vysoké špičky bude vhodné volit zesilovač adekvátně spíše cenové relaci než dojmu, že jde „jen o malé regálovky“.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 390 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/248d80db-f322-4db3-8096-d2a811a7177d

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi svižný a přehledný zvuk

+ s ohledem na rozměry i citelný bas

+ soudržný, uhlazený projev

+ citelný sladění s charakterem firemní elektroniky

+ nenápadné, leč detailní

ZÁPORY

- cena za regálový systém je poměrně prémiová

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Aletheia Acoustic | www.aletheia-acoustics.cz 

PRODÁVÁ: AudioEgo | www.audioego.com 

PRODÁVÁ: Diok Audio | www.diokaudio.cz 

fSdílet

Tweet