M101 (nebo chcete-li Messier 101 či také Větrník) je spirální galaxie v souhvězdí Velké medvědice, jejíž jméno použil fyzik s doktorátem z Freie Universität Bayern a University of Michigan Lubomír Dostál z Bostonu, když se rozhodl vyrábět napájecí kabely pro audio sestavy. Pro svůj vlajkový produkt pak zvolil jméno Supernova v souladu se svou náklonností k astrofyzice.

V povídání na svých webových stránkách pan Dostál říká, že ho z pozice fyzika-výzkumníka zaujal paradox toho, že vliv napájecích kabelů vlastně není pořádně v žádné seriózní literatuře vysvětlen a tak se rozhodl ho prozkoumat s tím, že nenašel korelaci mezi měřenými parametry vodičů a tím, jak nakonec ovlivní zvukovou charakteristiku sestavy.

Zajímavostí je také originální přístup k výrobě kabeláže – každý kus vyrábí Dostál přímo sám a to za pomoci kostry tištěné na 3D tiskárně. Výsledkem je u modelu Supernova poměrně neobvyklý vzhled, i když na obdobnou technologii a provedení jste mohli narazit třeba u top modelů značky InAkustik.

Základním konstrukčním prvkem je jakási „páteř“, sestavená z disků a propojovacích můstků, celkově ze 187 jednotlivých prvků pro dvoumetrový model. Přes fixační body v této konstrukci prochází vodiče z pocínované mědi, šestnáct drátků je krouceno tak, že se otočí každé čtyři palce. Díky této metodě jsou vodiče prakticky zavěšené ve vzduchu, respektive minimálně 90% jejich povrchu. Vzhledem k ruční výrobě musí jít o řádnou práci.

Vnější oplet kabelu je z materiálu Techflex Flexo a můžete si z poměrně široké nabídky provedení vybrat decentní i zářivá provedení.

Za zmínku stojí ještě forma, kterou se k vám kabely dostanou – jsou rovně natažené ve válci o délce zhruba dva a čtvrt metru, takže jejich vybalování je zábavně odlišné od čehokoliv jiného na trhu, i když o praktičnost tu určitě nejde.

Lubomír Dostál na svém webu nevypisuje žádné technické parametry ani konstrukční finesy kabelů, stejně jako neříká, jaké konkrétní typy koncovek volí apod.

Kabely M101 Supernova jsme zkoušeli (nejen, ale primárně) na hlavní redakční sestavě přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Sloužili proti Nordost Heimdall 2 na Norma Revo SC-2 LN a Métronome DSC1, případně na Norma PA 160 MR (k dispozici jsme měli dva, tak vždy na dvou komponentech). Zkoušeli jsme kabel také s GMG Power UNITque. Poslouchalo se samozřejmě přes Xavian Quarta Evoluzione.

Na hlubokých tónech v „Never Felt Less Like Dancing“ od Katie Melua („Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMCD0095) bylo po přepojení na kabely Supernova rázem cítit rozmanitější bas, zejména u DSC1 byl vliv velmi zřetelný. Třeba na spodních polohách zpěvaččina klavíru je slyšet delší doznívání a dění je košatější. Tóny jako by pak byly utvářeny volněji, hladčeji, ne s takovou (v přímém srovnání lehce technicistní) snahou o drama jako má Nordost, zejména pak s krásně sytým témbrem, charakter elektroniky i nahrávky více vynikne. Obyčejně poměrně dominantní basová složka se také jakoby uklidnila a více vpila do reprodukce, stala se její přirozenější součástí.

V Tallisově „Gloria“ („The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612) v podání Alistaira Dixona a Chaplle du Roi se oproti našim standardním Nordostům zvukové podání otevřelo a zvuk působil usazenější a přesto takový vzdušenější a otevřenější. Každý z vokalistů dostal o kousek více prostoru, přitom ale jako kdyby se jejich hlasů dotkla špetka sametu a laskavosti, zjemnili se a nepůsobily tak dopředně jako s Nordostem. Obecně ale bylo cítit delikátnější podání, s ještě výraznější schopností zorganizovat nahrávku včetně drobných nauncí.

Přestože i Nordost vládne velmi konkrétním podáním výšek, cinkot v „The Red One“ (Pat Metheny / John Scofield | „I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9) byl přes kabely Supernova přeci jen o dost zřetelněji „zaříznutý“. Činely působí jasnějším, konkrétnějším dojmem, mají „víc kovu“, chce se říct. Dopad paličky je zřetelnější, zvonivější, přitom ale nepřehlušuje zbytek nástrojů, není to o vytažení výšek v objemu, spíše v energii a přesnosti, která se přeměňuje v pocit korektnosti a neefektní samozřejmosti.

Nutno říci, že oproti Nordostu se Supernova v závěru „Ben’s Farm in Vermont“ (David Chesky | „The Ultimate Headphone Demonstration Disc“ | 2014 | Chesky Records | JD361) zdála být klidnější, jaksi méně naléhavá, ale zase je cítit, že po celou dobu skladba graduje tak nějak autentičtěji, tišší pasáže jsou tišší a přitom srozumitelnější, přibublávající energie kyne plynuleji a kontrolovaněji, než s Heimdall 2. Závěrečné vzedmutí orchestru pak působí značně sebevědoměji – je uvolněnější, tolik se neprotlačuje dopředu a přesto má větší pocit „záběru“.

Vůbec pocit uklidnění a menší dopřednosti provázal každý aspekt reprodukce, třeba detaily a nejjemnější nuance ve „Fuori il danaro!“ z Pucciniho „La Bohéma“ (Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2) působily méně naléhavě, zároveň ale bylo nezpochybnitelné, že je tu více informací, více dozvuků a že organizace reprodukce je o zřetelný krok lepší, protože ani v zahlcenějších momentech se nic neztrácí, naopak artikulace působí naprosto v klidu a v pohodě, dospělejší a důstojnější, jako kdyby kabely Supernova zesilovaly základní charakter toho kterého komponentu.

Prostor nahrávky Elgarova „Violin Concerto in B minor, op. 61“ v podání Sira Colina Davise a Hilary Hahn (2004 | Deutsche Grammophon | 028947487326) byl hluboký a rozlehlý, jak jen to Métronome umí sám o sobě, i tady ale proběhl pocit zdůraznění jeho charakteristik s kabely Supernova. Organizace prostoru působí snazší, stejně jako lokalizace jednotlivých instrumentů, je to zároveň organičtější a méně protlačované kupředu, zároveň ale také samozřejmější, takže nakonec máte pocit, že hudební dění je přirozeněji distribuované v pravolevé i předozadní ose.

Zdálo se, že z místy přeci jen trochu hruběji nahrané „Hymn“ od Ultravox („Dancing with the Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220) dostal systém pod napájením přes kabely Supernova ideální kombinaci – kabely jako kdyby hudbu trochu učesaly a uklidnily, zmírnily explicitnost právě u těch ostřejších míst, zároveň ale zvedly schopnost sestavy artikulovat drobné informace, takže hudba ve finále působila čistším, spořádanějším a muzikálnějším dojmem, jakoby méně vyniklo to problematické a naopak více ta zábavná část jako je rytmus nebo energie.

Kabely Supernova doktora Dostála jsou zajímavým počinem už proto, že staví na poměrně výrobně složité koncepci a zároveň ukazují, co všechno lze zvládnou stále ještě inovativní technologií 3D tisku, jakkoliv v luxusních třídách high-endu jako je tato by možná použitý materiál mohl vypadat přeci jen o něco lépe. Docela důležité je ale to, že přestože jde o kabely už řádně drahé, odpovídají svými možnostmi, zdá se, konkurenci „velkých značek“ z podobné cenové kategorie. Jejich základní charakteristikou je jakési uklidnění, zkultivování a zcivilizování zvuku sestavy, přednes se s nimi stává mnohem méně nápadným, i přesto ale bohatším na dynamické kontrasty nebo jemné odstíny. Jistá nenápadnost reprodukce pak ale vyžaduje trochu trpělivosti, není tu dramatický wow efekt, ale dospělá, nenucená samozřejmost, která tím pádem vyžaduje trochu času na „adjustaci“. Ale věřte, že to bude čas dobře investovaný…

cca Kč 230 000,- / 2 m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ inovativní použití 3D tisku

+ vnáší do sestavy uklidnění a velmi příjemný tón

+ navzdory masivnosti se s ním díky konstrukci dobře pracuje

+ možnost přizpůsobit si vzor / barvu opletu

+ bytelné koncovky

ZÁPORY

- části vyrobené 3D tiskem nepůsobí tak luxusně, jak by cena asi žádala

- cena sama je už poměrně dost vysoká

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: M101 | www.moneoone.com 

fSdílet

Tweet