
Miroslav Roth patří k těm tuzemským prodejcům hi-fi, kteří vedle nabídky zavedených značek už dlouhá léta rozvíjejí také vlastní kabelovou produkci. Pod jménem Roth Audio vznikají v malých počtech signálové, reproduktorové i napájecí modely, přičemž společným jmenovatelem je ruční práce a možnost přizpůsobit délku konkrétní sestavě. Po několika setkáních s rodinou Silver Gate se na našich stránkách tentokrát dostalo na napájení – konkrétně na Ariya Light, odlehčenou alternativu k rozměrnější a dražší verzi Ariya HC.
Přívlastek Light tu má poměrně praktický význam. Výrobce chtěl zachovat základní konstrukční koncept vyššího modelu, ovšem v podobě, která se snáze vejde za elektroniku a s níž bude méně práce při zapojování. Zatímco HC míří především k výkonným zesilovačům nebo na pozici hlavního přívodu k napájecí filtraci, menší provedení se doporučuje také (vlastně primárně) ke zdrojovým komponentům, D/A převodníkům či předzesilovačům. Ani integrované zesilovače menšího výkonu nicméně z jeho zamýšleného působiště nevylučuje.
Na pohled jde o kabel spíše nenápadný, alespoň pokud zůstaneme u samotného těla. To pokrývá hustě tkaná černá punčoška s jemným leskem, pod níž se místy rýsuje lehce zvlněný obrys vnitřní konstrukce. Žádné přídavné krabičky ani rozměrné ozdobné prvky po délce nenajdete. Vizuálně dominantní jsou tak obě koncovky, jejichž stříbřitá válcová pouzdra mají po obvodu výrazné kapkovité a kruhové prohlubně. Černý pásek s bílým označením Roth Audio pak celé provedení doplňuje spíše účelně než okázale.

Konektory dodává Viborg, s nímž jsme se ostatně setkali i u dalších kabelů značky. Na síťové straně je evropská vidlice s dvojicí kulatých kolíků, bočními zemnicími kontakty a také otvorem pro zemnicí kolík tuzemských zásuvek. Přístrojový konec tvoří IEC C15, rozpoznatelný podle výřezu v obrysu čela. Obě koncovky kombinují rozměrné vnější pouzdro s černou izolační částí, u vstupu kabelu je oplet zakončen černým návlekem. Konkrétní modelové označení ani druh povrchové úpravy kontaktů ovšem výrobce v dodaných podkladech neupřesňuje.
Uvnitř Ariya Light se podle jeho informací potkávají stříbro a vysoce čistá měď. Roth tuto kombinaci označuje jako hybridní, přesný poměr obou kovů ani jejich uspořádání však nerozvádí. Není tedy řečeno, zda jde o samostatné stříbrné a měděné vodiče, případně nakolik se uplatňuje postříbření. Deklarovaný efektivní průřez činí přibližně 5 mm², tedy zhruba polovinu průřezu u Ariya HC. Soudě podle popisu tohoto modelu se údaj vztahuje na každou žílu zvlášť.

Důležitým prvkem konstrukce je použití vzduchu jako dielektrika, což je ostatně téma známé i z dalších Rothových kabelů. Podrobnosti mechanického uložení vodičů, jejich vzájemných rozestupů nebo materiálu pevných izolačních a podpůrných částí ovšem u Ariya Light zveřejněny nejsou. Stejně tak se výrobce zmiňuje o stínění a geometrii zaměřené na omezení rušení, neuvádí však materiál stínicí vrstvy, její provedení ani způsob zapojení. Z vnějšího opletu tyto vlastnosti pochopitelně vyčíst nelze.
Ariya Light se vyrábí a kompletuje ručně v České republice, délku lze přizpůsobit na objednávku. Z fyzických a elektrických parametrů tak reálně zbývá již zmíněný deklarovaný průřez přibližně 5 mm²; podle výrobce je kabel tenčí a poddajnější než Ariya HC, konkrétní hodnoty ale neuvádí.

Kabel jsme zkoušeli s řádkou redakčních komponentů. Ze zdrojů to bylo Eversolo DMP-A6 Gen 2 (proti Dynamique Audio Horizon 2) nebo Métronome DSC (namísto Nordost Valhalla 2), zkoušeli jsme ho ale i se zesilovači Cambridge CXA81 (opět Horizon 2) a Accuphase E-700 (kde nahradil ZenSati Authentica). O dalších součástech té které sestavy se dozvíte vše v pravém sloupci -->.
Přestože výrobce doporučuje kabel ke zdrojovým komponentům, nám se jeho vliv možná i víc líbil na zesilovačích. Právě na nich jako by přednes získal víc síly, tučnosti a tělesného důrazu. Na zdrojích jako kdyby se zase otevřely středy. V obou případech jde o jakýsi „průměr“ dojmů z dvojice testovaných přístrojů daného typu, tedy něco všem situacím shodného. Nicméně tak jako vždy – kabel je nutno zapojit a vyzkoušet právě a jen u svého vlastního zařízení.

Každopádně se nám zdálo, že v „Royals“ od Lorde („Pure Heroine“ | 2013 | Universal | 602537519002) tučný basový základ získal nikoliv na objemu, kterým by vychýlil frekvenční vyvážení dané sestavy, ale na vnitřní hustotě. Působil těžší, fyzičtější, zhluboka dýchající. Jako by do systému (a tedy následně i z něj) proudilo víc energie. Nezmění se vlastně styl sestavy, její kontrola, jen se spodek víc vyplní a nízké oktávy se zdají „basovější“, důslednější a důraznější ve své přítomnosti.
Zejména v zapojení do zdrojových komponentů se nám líbilo, že Ariya Light dodal tlesknutí v „Birds“ (Dominique Fils-Aimé | „Nameless“ | 2018 | Ensoul Records | 623339210928) pocit plochy dlaní. Platí to hlavně pro dostupnější sestavu, kterou doslova „probudil“. Ale ani při srovnání na Métronome DSC nedošlo k významné změně směrem „dolů“ – ono realistické tlesknutí tam zůstalo. Na levnějších komponentech se přitom místo plochého klapnutí skutečně ozval úder dlaní. Pokud došlo ve středech k nějaké alteraci charakteru, bylo to směrem k sametově tekuté uhlazenosti, kabel jako kdyby vnesl do zvuku porci elegance.

Výšky v „Anthem“ (Ralph Towner | „Anthem“ | 2001 | ECM | ECM 1743) získaly na základních komponentech překvapivé množství detailů a vytříbenosti – kupodivu zejména když byl kabel připojený k zesilovači. Je to takové malé probuzení – víc energie, víc detailů, větší konkrétnost, přitom to má v sobě cosi láskyplného, tu příjemnou již zmíněnou eleganci. Není to o větší pronikavosti, ale větším nadhledu. Když byl kabel v DSC, tak se slušně držel i ve srovnání s Valhalla 2. Zvuk nebyl tak zaostřený a detailní, kontroly a jistoty ale zůstalo dost na to, aby Ariya Light i u takového přístroje působil jako důstojný nepoddimenzovaný partner. To je za danou cenu rozhodně dobré.
Co Ariya Light rozhodně umí, to je podpora dynamiky. Finále ze Stravinského „Ptáka ohniváka (verze 1919)“ (Eiji Oue / Minnesota Orchestra | 2012 | Reference Recordings | RR-70CD) bylo u dostupnějších komponentů (ale i u Accuphase) sebevědomější. Zvuk se dokázal hlouběji nadechnout, víc zatlačit, „maso na kostech“ bylo snáz uchopitelné a hudba tak vyplnila prostor energičtěji a hutněji. Také to byl víc „plovoucí“ zvuk, tekutější. U napájení těchto komponentů šlo doslova o skok o úroveň výš. U Métronome pak přišla spíše změna k „plavnějšímu“ podání, dynamika je čímsi až noblesní – a ve srovnání s výrazně dražším kabelem od Nordostu se Ariya Light opět jeví jako velmi výhodná varianta, i když ten dražší nepřekonává.

Proti všem námi používaným kabelům a ve všech situacích vnesl Ariya Light do „Everything In Its Right Place“ (Radiohead | „Kid A“ | 2000 | XL Recording | 7243 5 29590 2 0) víc odvahy, hlavně ale jakousi srdečnost a chuť. Víc šťávy, bohatší styl, u dostupnějších komponentů přitom i lepší čitelnost a u Métronome v tomhle ohledu skoro totéž co s Valhallou. Ale ten robustní, bohatý, barevný zvuk působí velmi zajímavě všude.
U Accuphase, Eversolo i Cambridge došlo také k expanzi zvukové scény v „Magnetic Lies“ (Malia / Boris Blank | „Convergence“ | 2014 | Universal | 0602537418626). Dalo by se říct, že scéna též získala na fyzičnosti ve smyslu zpřítomnění a „zhmotnění“ na pravolevé i předozadní ose, jako by mezery mezi jednotlivými zvuky cosi vyplnilo. Velikánská scéna v podání Métronome byla sice s Ariya Light o něco menší, leč nezdálo se, že by utrpěla pocitová přehlednost. A onen zajímavý efekt spojený s hutnějším „vyplněním“ reprodukce se objevil i tady. Pokaždé se tedy přednes citelně posunul od éteričnosti směrem k fyzičnosti.

Protože Ariya Light jdou basy skutečně velmi slušně, „Superstition“ Stevieho Wondera („Talking Book“ | 1972 | Motown Records | ZD72011) měla moc fajn rytmiku a podmanivou schopnost rozkývat vám hlavu. Kabel zkrátka podtrhl zábavnost celé skladby. Méně techniky, více muziky, dalo by se říct. Kabel prostě vnáší do reprodukce něco hladkého, plynulého a velmi záživného, pěkně od srdce.
Napájecí kabel (ale vlastně i jakýkoliv jiný) je věc, kterou si musíte vyzkoušet. Některé komponenty jsou na něj výrazně citlivé, jiné podstatně méně. Roth Audio Ariya Light není za pětadvacet tisíc úplně levný, na druhou stranu působí v mnohém srovnatelně s významně dražšími kousky. Což dává smysl, když si uvědomíme, jak funguje cenotvorba v systému globální distribuce. Každopádně je Ariya Light něco, co absolutně stojí za to při volbě prémiových napájecích kabelů zařadit do tipů k vyzkoušení, protože vnáší do sestav živost, bohatost, vnitřní plnost a celkové flow, které podtrhuje chuť poslouchat muziku.
Kč 24 990,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/kabely-napajeci/7556-roth-audio-ariya-light#sigProId50cb2cc526
--- --- --- --- ---
POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/eea86a83-15d4-48dd-9bdc-44885899fb3f
--- --- --- --- ---
KLADY
+ dobře zpracovaný kabel, přitom dostatečně komfortně ohebný
+ dané komponenty „rozdýchal“ – více hutnosti, těla i fyzičnosti ve zvuku
+ zdá se, že podpoří celkovou dynamiku a údernost
+ celkově vždy působil poslech zábavně až muzikálně
ZÁPORY
- za danou cenu nemnoho ke kritice, pokud vám nevadí ordinérní vzhled
--- --- --- --- ---
VÝROBCE: Roth Audio | www.rothaudio.eu




















































