Francouzský Triangle má kořeny v době, kdy se hi-fi ještě docela přirozeně rodilo v garážích. Renaud de Vergnettes původně pracoval v oboru interiérového designu, nakonec ale dal přednost vlastní představě o reprodukci hudby. V listopadu 1980 představil model 1180, jehož basová skříň byla oddělena od horního modulu s pyramidovým tvarem pro středy a výšky. Už tehdy sázel na papírové membrány Audax a hledal přirozený, rychlý zvuk. Později se zázemím značky stalo Soissons severovýchodně od Paříže a katalog pokrývá dostupné domácí hi-fi i poměrně ambiciózní high-end.

Technické zázemí zahrnuje systém Klippel, měřicí techniku MLSSA a CLIO, počítačové modelování i 3D tisk prototypů, vývoj tedy staví na velmi solidních technických základech. Chování ozvučnic firma zkoumá pomocí laserového snímání vibrací, aby mohla výztuhy umístit tam, kde skutečně pomohou. V Soissons má také vlastní bezodrazovou komoru. Triangle svůj zvukový cíl charakterizuje dynamikou, přesností a živostí; měření tedy doplňuje konkrétní představa o tom, jak má hudba působit.

Řada Solstice navazuje na dlouhou tradici série Esprit. Tvoří ji třípásmové sloupky Solstice 8, dvoupásmové regálovky Solstice 3 a centr Solstice C3, takže dovoluje sestavit stereo i domácí kino. Společným prvkem je nový vysokotónový měnič ve zvukovodu a snaha propojit energii s vyrovnanějším, kultivovaným přednesem.

Vzhled zůstává střídmý, s oblými hranami a výběrem čtyř povrchových provedení: teak, bříza, bílá a černý jasan. Dřevěné dekory mají svisle orientovanou kresbu. Pod povrchem jsou panely z hustých MDF profilů, zaoblení hran má vedle estetického účinku omezovat difrakce. Mechanické zpevnění označuje Triangle jako DVAS, tedy Driver Vibration Absorption System. Měniče jsou zde zapojeny do nosné struktury kabinetu, což má zlepšit jeho tuhost a kontrolu přenosu mechanické energie.

Solstice 3 výrobce staví do role nástupce modelu Comète. Zajímavost jejich konstrukce se skrývá dole: základna kombinuje voštinovou strukturu z litiny se silnou silikonovou vrstvou a současně ukrývá štěrbinový bassreflex. Materiály mají tlumit vibrace a omezovat jejich přenos do podložky, tvar výdechu zase snižovat hluk proudícího vzduchu, zejména u vyšších akustických tlaků. Základna vytváří lehký dvoustupňový náklon, který Triangle spojuje s úpravou směrového vyzařování.

Reproduktorové terminály trojúhelníkového tvaru dostaly povrch v odstínu champagne a silikonové orámování, jehož vzor navazuje na okolí měničů. Zvládnou banánky i odizolované vodiče.

Nejvyšší frekvence obstarává TZ2540MG s kalotou o průměru 25 mm ze slitiny hliníku a hořčíku. Materiálově navazuje na Esprit 40th a Magellan 40th. Pohon využívá neodymový prstenec s otevřeným středem, za nímž najdete absorpční komoru pro potlačení zpětných odrazů. Podstatnou novinkou je geometrie zvukovodu podle principu OS-SEW, rozepsaného jako Oblate Spheroid Super Elliptical Waveguide. U jeho vstupu je soudkovitě tvarované zúžení, které má upravit akustickou kompresi v okolí závěsu, vyrovnat odezvu a usnadnit navázání na nižší pásmo.

Přepracovaný je také fázový nástavec před kalotou, nyní vyráběný jako jediný díl technikou vstřikování. Společně se zvukovodem má zajistit rovnoměrnější vyzařování výšek i mimo hlavní poslechovou osu.

Středy a bas spojuje jeden šestnácticentimetrový reproduktor s membránou z přírodní celulózové buničiny. Nový koš je odlitý z hliníku a má obloukovitě řešená ramena; výrobce tím sleduje optimalizaci tuhosti i volnější proudění vzduchu za membránou.

Dvoupásmové zapojení má přechodovou frekvenci 2 800 Hz. Konkrétní schéma výhybky, strmosti filtrů ani seznam jejích součástek zveřejněné podklady neuvádějí. Doporučený výkon zesilovače činí 25–130 W na kanál do 8 ohmů.

Výrobce deklaruje frekvenční rozsah 48–22 000 Hz v toleranci +/- 3 dB a citlivost 90 dB / W / m. Jmenovitá impedance je 8 ohmů, minimální 5,3 ohmu.

Solstice 3 měří včetně základny 41,8 cm na výšku, 22,1 cm na šířku a 37 cm do hloubky. Hmotnost jedné reprosoustavy včetně základny činí 12,9 kg.

Ač svůj čas Solstice 3 strávily také ve společnosti Eversolo DMP-A6 Gen 2 a Cambridge CXA81, kde se potkaly s XAVIAN Unica, hlavní i závěrečné dojmy jsme čerpali ze sestavy s Métronome DSC, Norma SC-2 LN a Norma PA 160 MR, kde běžně hrají KEF Blade One Meta. Podrobný rozpis kabelů, filtrů, podložek a dalších doplňků objevíte v pravém sloupci -->.

Svou basovou sílu čerpají Solstice 3 nikoliv z pocitového tlaku, ale trochu starosvětsky použitím spíše většího pracovního objemu. Proto i bas v „Power“ Marcuse Millera („M2“ | 2001 | Telarc | CD-83534) není natlakovaný, nýbrž spíše vyvážený a klidnějšího ražení. Triangle spodní oktávy efektně nezdůrazňují, naopak zachovávají až překvapivě vyrovnaný průběh. Nejdou na druhou stranu do velkých hloubek, které by větší kabinet mohl slibovat. Co však umí, to jsou docela svižné reakce, slapy tak vyznívají v dané ceně konkrétně, se slušným napětím a bez pocitu „třepení“. Jde o docela spořádanou reprodukci bez převisu nízkooktávové energie, což je sice chvályhodně high fidelity přístup, na stranu druhou vyžaduje pečlivější volbu systému.

Ani ve středním rozsahu „Ordinary Joe“ (Terry Callier | „Occasional Rain“ | 2007 | nahráno 1972 | Geffen | UICY-6930) nepůsobily Solstice 3 jakkoliv pompézně, což je po minulých zkušenostech se značkou Triangle a vlastně i obecně s francouzskou zvukovou školou až trochu překvapující. Podání je spíše civilní, soustředěnost pak vlastně opravdu dobrá. Na svou třídu jsou tak reprosoustavy svižné, fajnově srozumitelné a hrající s lehkostí. Detaily zní s dobrým ohraničením. V základu Solstice 3 nabízí spíše tenčí zvuk, ač právě proto možná působí celkem konkrétně. A možná také počítají s připojením obvykle efektněji hrající dostupné elektroniky.

Výškáč s hornovým zvukovodem je pak ještě agilnější než středobas, vysoké polohy v „Tamacun“ (Rodrigo y Gabriela | 2006 | Rubyworks | RXWCD37) tak mají živost a intenzitu, ačkoliv i tak jsou v zásadě civilní. Rozhodně klidnější, potažmo kultivovanější než u starších generací obdobného firemního řešení. Drnkání tenkých kytarových strun zní jasně a energicky, bez příchuti agresivity nebo zkreslení, které by je protlačovalo vpřed. Co do energie navazuje výškáč na práci středobasu bezešvě, nesnaží se být ani klidnější, ani výraznější.

Samy o sobě nemají Solstice 3 úplně moc „masa na kostech“, nejde o typicky francouzsky vášnivý a plnokrevný zvuk. Na druhou stranu, Triangle docela přijímají podstatu a charakter připojené elektroniky, takže je vlastně můžete tímto směrem relativně snadno posunout. Ale dynamika v „Lingus“ (Snarky Puppy | „We Like It Here“ | 2014 | Groundup | RAD-262) je dobrá. Respektive dynamika ve smyslu okamžitosti reakcí na proměnlivost signálu, nikoliv síly, kterou roztřesete podlahu pod sedačkou. Jinými slovy, Solstice 3 dobře umí zprostředkovat švih a pocit jiskrnosti spíše než váhu. Líbilo se nám, že se hudbě dokážou snadno poddat, nehroutí se pod zatížením a hlasitostí a zůstávají stejně disciplinované a snadno rozehratelné v tišších i komplexnějších pasážích.

Rozlišení Frahmovy „Says“ („Spaces“ | 2013 | Erased Tapes | ERATP055CD) působilo dobře. Solstice 3 patří k dobrému standardu třídy, informace však vyniknou hlavně díky nerozbujelosti přednesu a zjevně vyváženému přenášenému spektru. Nepřidávají basy ani výšky, netlačí na pilu, prostě hrají úhledně a se střídmou nechaotičností. Bujně bublající syntezátorové plochy jsou čitelné a pocit čistoty nesklouzává k suchopárné analytičnosti. Ale rozhodně Triangle sluší kooperace s bujnějšími systémy, pak solidní prokreslení získá i solidní tělo.

V pořádku je i podání prostoru, jakkoliv Solstice 3 reagují celkem citlivě na natočení. Čím víc míří na vás, tím vzdušnější a jasnější se prostor zdá, takže stojí za to lovit ten správný úhel právě pro vaše poslechové podmínky. „Diamonds And Pearls“ (Marcin Wasilewski Trio | „January“ | 2008 | ECM | ECM 2019) má slušnou strukturu i lokalizaci nástrojů, mezi ozvučnicemi dobře drží svou šířku a nabízí i lehký náčrt na předozadní ose.

Pokud čekáte od Solstice 3 automaticky vášnivou reprodukci plnou francouzsky šarmantních barev a tučnou podstatu, tak to Triangle samy od sebe nenabízí. Na druhou stranu, jsou v „September“ (Earth, Wind & Fire | „The Best of, Vol. 1“ | 1988 | nahráno 1978 | Columbia | CDCBS 83284) čisté, srovnané a civilní. Tím fakticky i tvárné, byť zachovávají svůj klid. Ale hudba je čitelná, v rámci třídy přehledná a Solstice 3 odvádí svou práci s jistotou.

Větší regálovky Triangle Solstice 3 patří do dostupné cenové kategorie, nabízí podobu pěknou na pohled a všestrannou rozumnost. Dají se díky spodní izolační platformě snadno umístit na běžný nábytek, pokud zrovna nechcete mít v interiéru stojany, nejsou náročné na rozehrání a ctí rozhodně víc než dřív civilní vyrovnanost. Možná tak stojí za to hledat k nim hlavně šťavnatěji hrající partnerskou elektroniku, nicméně je nutno ve stejné větě vyzdvihnout jejich přičinlivou snahu o neutralitu a zvukovou korektnost v duchu high fidelity. Solstice 3 jsou férová volba, která vám ukáže, co právě hraje.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem, a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, dobrým zatlumením (absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics Visilio, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony,…), byť bez rozsáhlých stavebních akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Pomineme-li zjevné vlivy akustiky prostoru, dá se celkem s jistotou říci, že frekvenční vyvážení Solstice 3 je rovné, možná s lehounkým akcentem basu mezi 50 a 100 Hz. Tweeter je poměrně směrový, ač taková charakteristika umožňuje jemnou práci s natočením a energií výšek. Solstice 3 nabízí využitelný rozsah od nějakých 45 Hz.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Většina impedančního průběhu se pohybuje v oblasti nad 6 ohmů, byť pokles lehce pod 5 ohmů je vidět na úrovni cca 180 Hz. Jsou tu drobné záchvěvy nějakých rezonancí na 500 a cca 850 Hz. Další záchvěv rezonance na cca 25 000 Hz asi není potřeba brát v potaz, ani ty dva zmíněné ale nemají potenciál do něčeho zasahovat. Stran impedance a elektrické fáze jsou Solstice 3 průměrnou zátěží.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 24 190,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/248d80db-f322-4db3-8096-d2a811a7177d

--- --- --- --- ---

KLADY

+ snadno umístitelné i na skříňku nebo jiné místo mimo stojany

+ spořádaný a vyrovnaný zvukový projev

+ za své peníze dostanete „kus bedny“

+ poměrně disciplinovaný charakter

ZÁPORY

- schází jim trochu bujné francouzské vášně

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AV Integra | www.avintegra.cz 

fSdílet

Tweet