Série Dolce Musica je v katalogu hostivického výrobce reprosoustav XAVIAN déle než 15 let. Součástí byl také sloupek Delizia (či chcete-li „lahůdka“), později Deliziosa (neboli „lahodná“). Právě tohle jméno se v tomto roce spolu s celou řadou do nabídky vrátilo, zachován zůstal původní základní koncept, ale jinak se změnilo úplně všechno. Snad jen cena je obdobná – započteme-li do původních cca 24 000 Kč (za příplatkovou dýhovanou verzi) inflaci od roku 2017 dodnes, dostaneme necelých 37 tisíc.

Deliziosa (2026) jsou sloupky tradiční pravoúhlé podoby, nesoucí všechny zásadní rysy značky XAVIAN. Od pravých dýh, pokrývajících kabinety z MDF profilů, přes ustavení na stabilizační základně s vyrovnávacími prvky až po ruční výrobu v Hostivici nebo použití vlastních měničů AudioBarletta.

Když jsme řekli, že koncept zůstal zachován, znamená to jeden výškový a dva středobasové měniče na přední straně, pod nimiž se otevírá hrdlo bassreflexového nátrubku. Na zádech je pak instalován jeden pár zlacených terminálů a generické označení nalepovacími cedulkami či jinou formou štítků nahrazují pěkné detaily ve formě vypálených nápisů.

Přestože kvalita zpracování je jedním ze známých a nosných rysů značky, stojí za to ještě jednou explicitně připomenout, že za své peníze dostanete pocit hodnoty, který se u běžné produkce této cenové hladiny zkrátka nenachází. Ruční dotek je prostě znát.

Ač tomu jednoduché a čisté tvary úplně nenapovídají, technická stránka věci vychází z větších Grande Unica. Ty jsou citelně dražší hlavně proto, že hrají v ozvučnicích z masivního dubu a jejich oblé tvary jsou výrazně náročnější na zpracování, drtivou většinu vnitřních komponentů však s Deliziosa (2026) sdílí.

Použitý vysokotónový reproduktor používá k vyzařování měkkou kalotu s impregnací, jejíž průměr činí 2,6 cm. Membrána má kolem sebe velmi mělký zvukovod a středně velkou planžetu s firemním logem.

Dvoupásmovou koncepci doplňují dva identické středobasy. Mají průměr 15 cm a polypropylenovou membránu se zakázkovým materiálovým složením. Na pólovém nástavci se pak nachází zkratovací měděný prstenec.

Jinak jsou to však vesměs konzervativní měniče, to znamená feritové magnety, hliníkové koše a vůbec solidní, avšak nijak exotická řešení. Důležité je, že parametry reproduktorů jsou díky zakázkové výrobě přizpůsobeny vnitřnímu pracovnímu prostoru.

Frekvenční výhybka je tedy stejně jako u Grande Unica dvoupásmová, ovšem lehce upravená. Má dělicí filtry na frekvenci 2 900 Hz a namísto běžného katalogu Jantzen jsou tu zakázkové součástky s logem XAVIAN.

Celý systém nabízí frekvenční rozsah 50 – 20 000 Hz (-3 dB), jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost 93 dB / 2,83 V / m. Právě tou se výrazně liší od svých starších jmenovkyň a Deliziosa (2026) by tím pádem měly být přátelštější a méně náročné pro zesilovače.

Poslech se odehrával ve dvou sestavách. Pro reprosoustavy adekvátnější byla ta s Eversolo DMP-A6 Gen 2 a Cambridge CXA81, kde se běžně používají XAVIAN Unica. Referenční poslech však probíhal ve společnosti Métronome DSC, Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR. O kabelech, filtrech, podložkách a vůbec kompletním složení sestav se dozvíte v pravém sloupci -->.

Skladba „Chameleon“ od dánského elektronického multiinstrumentalisty Trentemøllera („The Last Resort“ | 2006 | Poker Flat | PFRCD18) je plná efektních syntetických vrstev včetně hutného, tuhého basu. Deliziosa (2026) se spouští do hloubek ochotně, pocitově hluboko a s charakteristickou firemní plností. Zejména kopákový rytmus dopadá na hrudník s tučným tepem a energicky hudbu rozhýbává. Vlastně je to skutečně zvuk velmi blízký Grande Unica, možná o špetku méně hravý a bujný, přesto snadno rozpoznatelný. Díky tomu, že se reprosoustavy rozehrávají opravdu snadno, působí nízké oktávy zábavně a šťavnatě. Jistě, 20 Hz vám nenadělí, ale na svou velikost nabízí poctivý objem i váhu. Nízkofrekvenční energie se pak neztrácí ani ve větším prostoru, takže si XAVIAN zachovávají svou plnokrevnou podstatu.

Hezky živě čili „citlivě“ se Deliziosa (2026) chovají i ve středním pásmu. Hlas Gregoryho Portera v „No Love Dying“ („Liquid Spirit“ | 2013 | Universal | 0602537410538) byl zprostředkovaný opět s živou reaktivností vlastní citlivějším konstrukcím, ale zároveň měl solidní tělo a poměrně prezentní, přirozenou dominanci. XAVIAN tu nabízí dotek té správné muzikálnosti, ale zároveň zdravé rozlišení a snadnou čitelnost. Za vším stojí hlavně ochota se rozehrát, a to celkem bez ohledu na to, jaký systém používáte. Jsou tu i řízné, ale ne otravné sykavky a pocit čistoty, kdy všechno zní s dotekem opravdovosti a respektu k hudbě, a ne pouze zvuku.

Vysoké tóny v titulní skladbě alba „Tears of Joy“ (Antonio Forcione | 2005 | Naim Audio | NAIMCD087) opět čerpají z vysoké citlivosti a tím i živých reakcí tweeteru na signál. Ruku v ruce s tím jde detail a znělost, aniž by ale vysoké pásmo vybočilo z organičnosti celku. Možná nejsou Deliziosa (2026) v tomto pásmu tak barevné a hravé jako jejich „výchozí pravzor“ Grande Unica, působí však blízce. Dobré prokreslení i konkrétnost totiž slouží spíš jen jako základ pro celkový dojem zpěvné probarvenosti. Hlavně to všechno dobře funguje jako celek a v rámci dané třídy jde bezpochyby o nadstandard.

Deliziosa (2026) se každopádně nebojí ani vyšší hlasitosti a rockových materiálů typu „Pneuma“ (TOOL | „Fear Inoculum“ | 2019 | Tool Dissectional | 19075-95055-2). Energická skladba „drží“, je artikulovaná s lehkostí a rytmem. Samozřejmě, pořád tu máme kompaktní sloupek, který nemá vytvářet stadionovou zeď zvuku či natlakovat 50 m2, nicméně reaguje rychle, takže pocit intenzity je opravdu dobrý. Navíc to neznamená, že by šlo o strohou črtu obrysů, byť svižnou, ale XAVIAN mají i slušné tělo. Třeba i perkuse pak mají dobrý ráz a i bez basového převisu dokážou nabídnout žádoucí rockovou atmosféru.

Lehkostí projevu a rozlišením se Deliziosa (2026) reálně vyrovnají Grande Unica, což znamená nad očekávání dobrou čitelnost a čistotu v kategorii 36 tisíc. Reprodukce Gabrielovy „Mercy Street“ („So (Remastered)“ | 2012 | nahráno 1986 | Real World | PGCDRX5) má lehkost a zřetelnost, přesto netlačí na jednotlivé detaily, ale dává k dobru celistvý obraz. Děje se tak s dobrým klidem a bez akcentování nějaké části frekvenčního rozsahu. I v tomto ohledu tak Deliziosa (2026) hrají v duchu jasně organického ladění XAVIAN.

Scénu „Yulunga“ (Dead Can Dance | „Into the Labyrinth“ | 1994 | 4AD | CAD 3013 CD) posadí Deliziosa (2026) přímo před vás, takříkajíc „z očí do očí“. Ani nahoru, ani nějak dozadu, prostě mezi reprosoustavy a též kousek za jejich vnější okraje, což obvykle signalizuje systém pečlivě sladěný napříč pásmy. Na svou štíhlost umí vykouzlit mírně nadprůměrné proporce, ač se ani nerozmachují do obrovských scén. Působily na nás lehounce citlivě na správné umístění, v obou našich prostorách jim slušelo lehké vtočení, díky němuž se obraz definitivně propojil. Reprosoustavy naplňují místnost bez potíží, lokalizace je snadná. Ale o něco lépe fungují v běžně velkých prostorách spíše než v tanečních sálech.

Už roky a roky je pak hlavní síla výrobků XAVIAN (a v posledních letech, respektive u nejnovějších modelů obzvlášť) nenásilná, šťavnatá muzikálnost se svěží podstatou. Ani Deliziosa (2026) z toho neuhýbají, takže „Dreams“ od Fleetwood Mac („Rumours“ | 2001 | nahráno 1977 | Warner | 9362-48083-9) má šlapající, napjatý bas, živé hlasové pásmo, zdravou intenzitu a celkovou jiskru. Za 36 tisíc jsou prakticky k nerozlišení od Grande Unica, jen možná ne tak hravé čili možná o trošičku tenčí – jsou to ale jen nuance, neměnící podstatu. Ta je pořád muzikální a nekomplikovaně, přirozeně zábavná.

Štíhlé sloupky XAVIAN Deliziosa (2026) možná navazují na základní koncept a vzhledové charakteristiky svých jmenovkyň, zážitek z nich je ale úplně někde jinde. Je to zkušeně postavená a vyladěná reprosoustava, která i ve „smysluplné“ cenové třídě nabízí krom typicky krásného zpracování také stejně charakteristicky muzikální zvuk. Muzika má jiskru, aniž by za ní stála rozmáchlost basů či výšek, je to disciplinovaný a živý přednes, který navíc nepotřebuje kdovíjaké elektronické partnery, aby zafungoval. Deliziosa (2026) jsou skvělým řešením pro běžný poslech – mají všechno, co správné hi-fi má mít, mohou snadno stát v běžném obýváku, nebojí se tichého ani hlasitějšího poslechového zážitku a vůbec je všechno pod kontrolou. Na to, že jde o ruční výrobu v českých podmínkách a se zakázkovými italskými měniči, je až k nevíře, že vlastně tohle můžete dostat jen za 36 000 Kč.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem, a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, dobrým zatlumením (absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics Visilio, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony…), byť bez rozsáhlých stavebních akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá) – velký prostor

Ve velkém prostoru je sice vidět vliv odrazů na měřicím místě, ale také velice hezkou vyrovnanost od zhruba 200 Hz výše. A také velmi podobný projev při přímém namíření na posluchače i postavení paralelně se zadní zdí. Tím vám Deliziosa (2026) dávají svobodu v umístění. Dokážou v plné síle nabídnout 40 Hz, blízkost zadní zdi (jak je vidno v malé místnosti, kde u ní stály) na tom mnoho nemění. A lehký přídech basu zdůrazní plnost a hloubku projevu.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá) – malý prostor

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance je spořádaný, posazený nad deklarované 4 ohmy a v zásadě prostý bodů, o nichž by se řeklo, že budou pro elektroniku výraznější zátěží. Ladicí kmitočet je těsně nad 40 Hz. Všeobecně budou Deliziosa (2026) naprosto standardní a tím bezproblémovou zátěží pro váš zesilovač.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 36 000,- - Deliziosa (2026)

Kč 3 900,- - volitelné krycí mřížky

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/43d1c83e-f87f-4d5b-bef9-3ddc8b505d4d

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výrazně dospělejší než předchůdce téhož jména

+ velmi se zvukovou kvalitou i laděním blíží Grande Unica

+ pečlivé a na danou třídu prémiové zpracování

+ snadno se rozehrávají

+ atraktivní cena

+ celkově muzikální a barevně bohaté

ZÁPORY

- možná jsou při stejném osazení o kousek méně „hravé“ než Grande Unica (ale rozdílu v ceně to ani tak neodpovídá, Deliziosa (2026) jsou v poměru cena / výkon skvělé)

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: XAVIAN | www.xavian.cz 

fSdílet

Tweet