Šedesát let je v lidském životě věk, kdy už člověk zpravidla dobře ví, co chce, a leckdy také nemá potřebu svoje zvyky zásadně měnit. Angličtí Bowers & Wilkins oslavují stejné jubileum a jejich nová generace vrcholné osmistovkové řady vlastně působí podobně – charakteristické tvary zůstaly, stejně jako důvěra ve vlastní materiály a technická řešení. Pod označením D5 se nicméně skrývá další kolo práce na detailech, které mají reprosoustavám ubrat něco z jejich vlastního projevu a nechat o to víc vyniknout nahrávku. Právě to je ostatně dlouhodobým cílem firemní filozofie True Sound, navazující na myšlenky zakladatele Johna Bowerse.

Písmeno D už tradičně odkazuje k diamantové vysokotónové membráně, číslice pak k páté generaci osmistovek, která ji používá. Rodina zůstává přehledná: jedny regálovky, čtvery sloupky a dva centry pro domácí kino. Na vrcholu stojí 801 D5, nejmohutnější provedení se samostatnou středotónovou hlavicí a dvojicí velkých basových reproduktorů. Je to pokračování známého příběhu reprosoustav, které mají vedle domácích poslechových místností své místo také v nahrávacích studiích.

Kdo už někdy viděl některé z novějších velkých osmistovek, ten nebude mít s identifikací 801 D5 sebemenší problém. Na rozložité základně stojí zakulacená basová skříň, jejíž čelo obsazují dva výrazné reproduktory. Nad ní přisedá samostatná „hlava“ středotónové sekce a úplně nahoře spočívá protáhlý tubus výškáče. Jednotlivá pásma tak mají i na pohled jasně oddělené pracovní prostory. Je to osobitá kombinace mohutnosti a oblých, téměř aerodynamických tvarů, charakteristická to signatura vlajkového modelu firmy.

Na výběr jsou čtyři povrchy, pojmenované Stealth Black, Warm White, Light Walnut a Dark Walnut, tedy černá, tepleji laděná bílá a dvě podoby ořechu. K nim náleží barevně sladěné kovové části a kůže Connolly v horní části kabinetu kolem Turbine Head. Vizuálně jsou změny proti D4 spíše jemné – přepracované obruby měničů, čistší přechody jednotlivých ploch nebo lépe skryté upevňovací prvky.

Začněme techniku odshora. Vlastní vysokotónová membrána má průměr 2,5 cm a je ze syntetického diamantu, úplně stejného jako v minulosti. Důvodem použití takového materiálu je především jeho mimořádná tuhost: výrobce uvádí nástup rozpadu pístového pohybu kopulky až kolem 70 kHz, tedy daleko za slyšitelným pásmem. To samozřejmě neznamená, že by reprosoustava měla do této frekvence deklarovaný pracovní rozsah. Je to rezerva materiálu, která pomáhá udržet chování membrány pod kontrolou tam, kde ji skutečně posloucháme.

Výškáč pracuje v samostatném hliníkovém těle Solid Body Tweeter-on-Top, obráběném z jediného kusu materiálu a pružně odděleném od navazujících prvků. Dozadu se zužující vnitřní prostor s tlumením navazuje na princip známý z Nautilu – má postupně pohltit energii zadní strany membrány, aby se k ní nevracela. Nová ochranná mřížka vychází z 801 D4 Signature a podle výrobce má při zachování ochrany křehkého diamantu méně ovlivňovat vyzařování, včetně směrového chování mimo hlavní osu.

Střední pásmo patří patnácticentimetrovému kónusu Continuum. Jde o firemní tkaný kompozit, u něhož se kombinuje nízká hmotnost, potřebná tuhost a účinné tlumení. Smyslem není pouze zabránit jakémukoliv ohýbání, ale zejména zvládnout způsob, jakým se membrána při práci deformuje, aby nevznikaly výrazné rezonance a zabarvení. Obvodové uchycení FST, neboli Fixed Suspension Transducer, nahrazuje obvyklou širokou pružnou vlnku pěnovým prstencem. Samostatný střeďák totiž nepotřebuje velký zdvih basového měniče a jeho okraj lze optimalizovat právě pro práci ve středním pásmu. Je to už tradiční přístup Bowers & Wilkins.

Jinou součástí zavěšení je Biomimetic Suspension, tedy už z generace D4 známá náhrada běžného látkového pavouku. Za membránou je otevřená konstrukce s minimem plochy, která sama rozhýbává podstatně méně vzduchu. Má tak omezovat nežádoucí akustický příspěvek závěsu, ač sám o sobě není nijak dramatický. Ale tady už se jde i po nejmenších nuancích. Ve středu kónusu zůstává antirezonanční zátka. Celý reproduktor sídlí v samostatné tlumené hliníkové komoře Turbine Head, jejíž výrazné vnitřní žebrování zvyšuje tuhost; oddělení od basové skříně skrze antirezonanční prvky zase omezuje přenos jejích vibrací do citlivého středního pásma.

Hluboké tóny mají na starosti dva pětadvaceticentimetrové měniče Aerofoil. Jejich membrány využívají sendvičovou stavbu s lehkým pěnovým jádrem a tuhými vnějšími vrstvami z uhlíkového vlákna. Tloušťka není v celém průřezu stejná, materiál se soustřeďuje tam, kde je pro pevnost nejpotřebnější. Název tak odkazuje na profil připomínající křídlo letadla. Basovou sekci doplňuje dolů orientovaný bassreflex Flowport, vyzařující do mezery nad základnou; charakteristické důlky v jeho povrchu mají omezovat turbulence proudícího vzduchu.

U samotných membrán se tedy nekoná materiálová revoluce. Měniče pro střední a hluboké frekvence nicméně dostaly upravené pohonné systémy, navazující na provedení Signature, s cílem snížit zkreslení. Stejně důležitou částí vývoje se staly jejich pracovní podmínky – tedy mechanika celé reprosoustavy.

Základem hlavní ozvučnice je oblouk Reverse Wrap, vznikající lisováním vrstev březového dřeva s lepidlem za vysoké teploty a tlaku. Klenuté čelo plynule přechází v boky, otevřenou zadní část uzavírá kovová páteř. Uvnitř zůstává mřížka vzájemně provázaných příček Matrix. Nové hliníkové výztuhy kolem otvorů reproduktorů zpevňují místa, do nichž se přenášejí síly z měničů, zatímco zadní část nově podpírá Space Frame Bracing – soustava podélných a příčných hliníkových prvků pevně spojených s Matrixem za pomoci lepidel i šroubů.

Přepracovaná horní hliníková deska využívá mohutnější žebra, více upevňovacích bodů i upravené pružné uložení hlavice. Také límec potažený kůží je účinnější v usměrňování rezonancí. Nová základna kombinuje tlumení sevřenou vrstvou s laděnými hmotnostními absorbéry, přizpůsobenými konkrétnímu modelu. Přidané hmoty tedy nejsou pouhou zátěží, ale součástí řešení potlačujícího nežádoucí kmitání. Podstavec současně ukrývá stabilizační opěry a lépe cloní transportní kolečka i hroty.

Frekvenční výhybka dostala součástky odvozené od řady Signature, změnila se vnitřní kabeláž i propojky reproterminálů. Její hliníková nosná deska je šrouby M8 a M4 pevně spojena se skříní a zadním Space Framem, takže se rovněž podílí na celkové tuhosti. Z prezentace při návštěvě výrobce vyplynulo, že řada nadále sází na relativně jednoduché filtry, převážně prvního a maximálně druhého řádu v nižších pásmech, s komponenty Mundorf i vlastními zakázkovými součástkami.

Třípásmové bassreflexové 801 D5 mají udávaný frekvenční rozsah 15 – 28 000 Hz v toleranci +/- 3 dB, při poklesu o 6 dB pak 13 – 35 000 Hz. Charakteristická citlivost činí 90 dB / 2,83 V / m, jmenovitá impedance 8 ohm, byť s přiznaným minimem rovných 3 ohmů. Přechodové frekvence v aktuálním přehledu firma neuveřejňuje.

Na výšku včetně tweeteru a základny mají 801 D5 celkem 122,1 cm, celková šířka je 44,7 cm a hloubka 59,7 cm. Hmotnost jedné reprosoustavy dosahuje 106,4 kg – tedy hodnoty, u níž transportní kolečka přestávají být jen příjemným detailem.

Poslech 801 D5 probíhal v showroomu dovozce na systému čítajícím elektroniku McIntosh: streamující DAC DS200, předzesilovač C55 a monobloky MC1.25KW, občas i SACD přehrávač MCD600. Pro srovnání jsme měli po ruce 801 D4 Signature. A kabely? Osvědčené vysoké modely InAkustik.

Vlastně stejné – byť časově o dost kratší – porovnání jsme absolvovali i ve vývojovém středisku Bowers & Wilkins v Southwater. Zdrojem tam byl CD transport Denon DP-S1, převodníkem MSB Diamond a zesilovala kombinace předzesilovače Gryphon Commander s monobloky Gryphon Apex.

Výrazná basová linka v Brombergově „The Saga of Harrison Crabfeathers“ („Wood“ | 2006 | nahráno 2001 | Artistry | ART 7009) působila v podání 801 D5 citelně agilnějším, volnějším a lépe vyváženým způsobem. Spodních oktáv je objemově o něco méně, leč hrají nejen svižněji, ale také významně konkrétněji. Jde víc o propracovanost a artikulaci než sílu (v porovnání s D4 Signature). Jakkoliv je předchozí iterace skvělá, 801 D5 povyšují kvalitu a zřetelnost fundamentu o nezanedbatelný krok kupředu směrem k sebevědomí a samozřejmosti. Struktura je vskutku luxusní, lepší je ale i napětí strun, množství odstínů, jimiž rezonuje dřevěný korpus nástroje v záznamu, prostě všechno. Navíc ten švih a okamžité reakce měničů, to je něco.

Jenže ještě výrazně víc povyrostlo subjektivně vnímané rozlišení ve středech. „Going Home“ (Sophie Zelmani | „Going Home“ | 2014 | Oh Dear | ODRCD01) zněla s fenomenální přítomností. Pocit ze středního rozsahu je o tolik komplexnější a živější, že jsme si museli několikrát zopakovat zážitek s 801 D4 Signature, abychom se v tom utvrdili. Jako kdyby byla současná verze o několik decibelů citlivější a adekvátně tomu reagovala na signál okamžitěji. Otevřenost, čistota a střelhbité zaostření jemných nuancí jsou ne o krůček, nýbrž o krok dál. Hlas zní lehounce a živě, velice plasticky, navíc skálopevně definovaný přímo doprostřed scény. Je to jednoznačně dospělejší a až sluchátkově soustředěná reprodukce, byť ve velkém formátu. Měli jsme pocit, že rychlost reakcí membrány je tu klíč – těžko věřit, že „jen“ silnější magnety a pevnější korpus dokážou způsobit takovou změnu, ale asi to tak je.

Také nejvyšší frekvence zaznívají opravdu o dost svobodněji. Tato část pásma v „Limehouse Blues“ (Arne Domnérus | „Jazz at the Pawnshop“ | 2000 | nahráno 1977 | Prophone | FIM SACD M 034) měla famózně svěží a bezprostřední podobu, jako kdyby celé 801 D5 fungovaly bleskurychle a tím konkrétněji a zaostřeněji než 801 D4 Signature. Objemu vlastně není víc, ačkoliv díky větší razanci a energii jsou nejvyšší frekvence jasnější a výraznější. Zároveň však tato brilance nevede k žádné ostrosti nebo pocitu přebytku. 801 D5 jsou každopádně parádně čisté a úctyhodně informativní.

Dynamiku velkého tělesa Boston Symphony Orchestra, řízeného Charlesem Munchem v Saint-Saënsově „Symfonii č. 3 v c moll, op. 78“ („Symphony No. 3“ | 1993 | nahráno 1959 | BMG | 09026-61500-2), opět nejde popsat jinak než jako svobodnější. Zvětšilo se měřítko, zvuk se nadechl a reprodukce je pod zřetelně větší a samozřejmější kontrolou. Jak to tak bývá, ubude spolu s tím trošku pocitu masitosti, ovšem dynamické kontrasty jsou mnohem, ale mnohem snáze zprostředkované. Skutečně jde o impozantně živý a rychlý zvuk, bezmála monitorového charakteru. Skok v sebejistotě je ještě výraznější než mezi původní D4 a D4 Signature verzí.

Nejvíc, respektive nejsnáze se všechny změny propisují do množství informací, které slyšíte. V „Emerald Rush“ Johna Hopkinse („Singularity“ | 2018 | Domino | WIGLP352X) doslova vyskočily nové zvuky, doposud zahloubené kdesi do pozadí. Ať už šlo o hudební nápady nebo třeba o dost delší dozvuky či přehlednější rozvrstvení. 801 D5 jsou nesmírně konkrétní, precizně čisté a máte pocit, že se hluboko do pozadí posunula jakási vrstva krycího šumu, kterou jste ale ani vědomě nevnímali. Soustředěností a spojitostí, stejně jako střelhbitostí reakcí připomínají 801 D5 spíš to, co doposud bylo vyhrazeno malým 805, byť v podstatně větším měřítku a nelimitovaném frekvenčním rozsahu. Zřetelnost je špičková, stejně tak pocit volnosti, s níž k vám informace i energie hudby proudí. A také transparentnost – jednoznačně dominantním zdrojem charakteru je tu elektronika, nikoliv reprosoustavy.

„Mining for Gold“ od Cowboy Junkies („The Trinity Sessions“ | 1988 | SONY) stojí pouze na vokálu Margo Timmins a přítomném šumu, s nímž se však do popředí dere i vzduch a přesvědčivý vjem echa nahrávacího prostoru. Velice nás zaujalo, o kolik se změnilo měřítko reprodukce. Celá stereofonní scéna nakynula o dobrých 20 %, nejspíš i víc, je to nesporně roztaženější obraz – a to v pravolevém i předozadním směru. Jenže navíc se zlepšil také vjem spojitosti. Všechny ty jemné ruchy v pozadí způsobují, že máte pocit, jako byste byli v jiné místnosti. Je to skutečně syrově, bezprostředně přítomné a konkrétní. Plasticita je věru pozoruhodná, a i v tomto směru 801 D5 nemálo překonávají 801 D4 Signature.

Nejvíc nás ale bavilo 801 D5 prostě jen poslouchat. Princova „Kiss“ („Parade“ | 2007 | nahráno 1986 | Warner | WPCR-13537) skvěle šlapala, intenzivnější a živější než skrze 801 D4 Signature, které jsou samy o sobě zážitkové. Tady ale cítíte perfektní timing, všechno je na svém místě a rychlost je v nové generaci obdivuhodně posunutá dopředu. Zvuk je precizní, čisťoučký a parádně detailní, podmanivě energický, a přitom v něm vnímáte výrazně zvětšenou rezervu. Výsledkem je mohutná porce zábavy, k tomu ještě významně méně přítomná signatura samotných reprosoustav.

Sloupky Bowers & Wilkins 801 D5 se proti předchozí verzi změnily vlastně jen v relativních drobnostech. Trochu lepší magnety, trochu víc péče o pevnost kabinetu a tak dále. To, co by člověk považoval za nosné prvky kvality, jako jsou membrány, filtry výhybky a podobně, to zůstalo víceméně stejné, poladěné jen trošku. A přesto je výsledek opravdu o dost lepší: transparentnější, informativnější, živější a rychlejší. Větší scéna, intenzivnější dynamika, působivá artikulace, a hlavně subjektivně dotaženější celistvost. 801 D5 jsou sice drahé, ale hrají jako skutečný referenční monitor. I když už 801 D4 Signature jsou pozoruhodně dobré, tak 801 D5 udělaly další krok a jsou vysloveně mimořádně skvělé.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, se zakázkovou akustikou a panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Ve svém základu se co do tvaru frekvenční odpovědi 801 D5 docela podobají 801 D4 Signature, rozdíly v grafech jsou spíš výsledkem jiného ustavení v místnosti, než že by sama charakteristika byla diametrálně jiná. Bas sahá až k 30 Hz ve volném prostoru, při běžné domácí pozici daleko blíž u zdi se velmi pravděpodobně ještě prohloubí. Vezmeme-li v potaz hodnoty naměřené v blízkém poli, lze většinu zdvihů i propadů přisoudit vlivu prostoru. Právě zblízka je dobře vidět, že rozsah reflexu je k dispozici až někde u 15 Hz, stejně jako že tweeter zasahuje až za 25 kHz.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Také porovnání impedančního průběhu s verzí D4 Signature ukazuje fakticky stejné křivky. Ladicí kmitočet na cca 23 Hz, nejnižší body mezi úrovněmi 3 a 4 ohmů, vesměs bezproblémové přechody a celkově nic, co by mělo představovat jakoukoliv zátěž pro zesilovače adekvátní takto koncipovanému top modelu.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Právě tady je vidět, že slibované kroky ke zpevnění ozvučnic a omezení vibrací skutečně fungují. I oproti minimu rezonancí u 801 D4 Signature se všechno zklidnilo a téměř není co měřit. Kabinety jsou jednoduše klidné, přesně jak o tom výrobce mluví.

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 1 199 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/b32e5755-32c2-4147-9bff-460af3b03552

--- --- --- --- ---

KLADY

+ jsou levnější a lepší než 801 D4 Signature

+ čistší a modernější design při zachování vizuální identity

+ velmi čistá a otevřená podstata

+ skok mezi D4 Signature a D5 je stejný (ne-li větší) než mezi D4 a Signature provedením

+ prakticky kompletní pokrytí audiopásma

+ výrobce otevřeně mluví o provedených technických úpravách a jejich dopadech, které odpovídají jak poslechovým, tak měřicím závěrům

ZÁPORY

- cena za všechny ty roky docela vystoupala

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet