Přestože se pravověrný audiofil dívá na produkty značky Bang & Olufsen lehce přivřenýma očima, nelze těmto Dánům odepřít fakt, že jsou úspěšnou značkou již od roku 1925 – tedy opravdu dlouho. Některé z jejich výrobků pak bez diskuse i pod rouškou primárně designových objektů nabídly originální na svou dobu pokrokovou vizi. Přestože dnes má B&O v portfoliu primárně stylové či spíš dokonce lifestyle zařízení, najdete tu i klasické hi-fi, byť s nezaměnitelným rukopisem. Asi jako sloupečky Beolab 18.

Že se Bang & Olufsen nesmazatelně zapsali do audio historie, to potvrzuje jednoduchá skutečnost – podívejte se na pilířovitý tvar Beolab 18 (inspirovaný dávným modelem Beolab 8000) a na dřevěnou krycí mřížku v podobě ikonických lamel a prostě víte, že jste právě tyhle tvary a detaily už viděli. Nemluvě o akustické čočce s vysokotónovým reproduktorem na samém vrcholu.

Někoho možná překvapí, že Beolab 18 mohou stejně snadno být zavěšeny na zeď a musíte si tedy připlatit k již tak nemalé ceně za vhodné řešení. Protože jde primárně o luxusní a stylový produkt, tak je možné vybírat ze široké škály provedení a nutno říct, že všechny varianty vypadají moc pěkně. B&O skutečně ví, jak udělat interiérovou ozdobu.

V základu jsou Beolab 18 klasickými aktivními reprosoustavami s třemi měniči a bassreflexovým výdechem, uvnitř tedy pracuje koncový zesilovač. Můžete přidat zařízení jménem Core, které z nich pak udělá bezdrátový systém.

Jakmile sundáte mřížku, vidíte spíše technicistní, velmi účelnou konstrukci, přední mřížka je tedy nutností. Krom navrchu umístěného tweeteru je jinak vše vpředu. A to včetně nepraktického tunýlku, kterým protahujete reproduktorové kabely i napájení a vedle kterého je vícepolohové šoupátko pro optimalizaci basové energie – jde o typicky pojmenované pozice v prostoru „volně stojící“, „u zdi“ a „v rohu“. Druhým šoupátkem zase volíte, zda se Beolab 18 chovají jako pravý kanál, levý kanál nebo jsou v plně bezdrátovém režimu, kde se o jejich roli stará zmíněný Core.

Fyzicky nabízí reprosoustavy připojení cinchem v analogové formě nebo optikou v digitální formě, krom napájecí zásuvky je tu ještě RJ45 konektor, kterým je můžete do jisté míry ovládat – ovšem smysl to má zejména v kombinaci s Core (protože toto jádro nabízí Bluetooth, Wi-Fi streaming, multiroom atd.).

Bang & Olufsen – v souladu s cílovou skupinou zákazníků – nijak nezabředávají do techniky. Je tu 1,9 cm měkký tweeter s rozptylkou (pro šíření zvuku až do 180 stupňů) a dvojice 10 cm středobasových kónusů. Výškáč má svůj 160 Wattový modul zesilovače třídy D, úplně stejný je pak vyhrazen pro oba středobasy – výkonu je tedy dost.

Součástí návrhu je také ne přímo DSP, ale jistý „hlídač“, který v okamžiku, kdy má hudební signál příliš silnou basovou energii, tak toto pásmo ztlumí, aby nedošlo k přetížení.

Výrobce udává frekvenční rozsah 39 – 23 500 Hz (ovšem bez tolerance), zajímavější je posoudit maximální akustický tlak – ten činí ve vzdálenosti 1 m 107 dB (celý pár), ovšem vágně je tu zmíněna poznámka, že u basu (bez bližší definice) je to 83 dB. Subwoofer tedy dost možná bude velmi vítaným doplňkem, což ostatně napovídají už samotné rozměry hliníkových tubusů ozvučnic.

Beolab 18 váží nějakých 9 kg při výšce 132,4 cm a šířce i hloubce 20 cm. Jde o rozměry včetně podstavce, samotné kabinety jsou tedy ještě užší.

Poslech Bang & Olufsen Beolab 18 probíhal v pražském studiu Voix, v jedné z dobře akusticky upravených menších místností, ale i ve velkém vstupním showroomu. Druhý zmíněný prostor sestavu doplňoval o subwoofer Beosound Edge, takže i tam působil zvuk adekvátně dimenzovaný. V malém prostoru jsme používali jako řídící prvek a zdroj signálu EverSolo DMP-A6 Master Edition a srovnávali se Sonus faber Duetto.

Kontrabas Thomase Morgana v „Beyond Darkness“ (Charles Lloyd / Brill Frisell | „Trios: Chapel“ | 2023 | Blue Note | 0602445266494) ukázal na samozřejmé limity, do reprosoustav se „nevešel“, byť zároveň bylo dobře cítit třeba přepínání mezi jednotlivými režimy. Patrně budete tak jako tak nechat chtít ten pro „volné pole“, kde je bas nejfyzičtější. A přesto – vzhledem k mimořádně štíhlým rozměrům a nevelkým plochám membrán je bas „regálovkový“, vlastně pak překvapivě jistý a dobře ohraničený, celkově příjemně elegantní, s jistým bublavým dotekem vřelosti v oblasti, kde pracuje bassreflex. Nejspodnější dostupné frekvence jsou na rozdíl od vyššího basu velmi měkké, což ale svým způsobem kompenzuje onen pocit basového limitu. Naladění není striktně věrné, přesto je nutno uznat, že na daný koncept je zajímavé. Tak či tak, reálná energie a kontrola odpovídají rozměrům, ne ovšem tak už úplně ceně.

Beolab 18 mají příjemné a čisté podání středního pásma, ať už šlo o zpěv Petry Haden nebo kytaru Billa Frisella v „I Don’t Want to Grow Up“ („Petra Haden & Bill Frisell“ | 2004 | Rykodis | HNCD1472). Právě tady se začíná dobře projevovat široká disperze výškáče, zpracovávajícího dané frekvence a přednes působí expanzivně, hodně prostorově a až trochu exponovaně. I tady je zvuk spíše trochu na jemnější straně, solidně srozumitelný a přehledný. Ovšem ne laděný pro milovníky detailů, ty úplně expresivní nejsou – rozlišení je nicméně odpovídající úrovni prémiového hi-fi.

Ostře nahrané výšky „Virginia Moon“ Norah Jones a Foo Fighters („…featuring Norah Jones“ | 2010 | Blue Note | 50999 9196002 3) jsou zahrané výrazně, tady měkkost a jemnost není, byť se nemusíte bát ani agresivity. Jsou však výrazné, zvonivé a energické. Mírný efekt subjektivně docela probouzí jinak elegantně jemný projev a ani říznější nahrávka neotravuje až příliš velkou intenzitou, je to zvuk, který jistě bude preferovat širší veřejnost jako „hezky živý“.

Přestože Beolab 18 nepojmou plný rozsah dynamiky mocných basových efektů v „Basic Instinct“ od The Acid („Liminal“ | 2014 | Mute | 0724596960820), kupodivu se pocitově „nerozsypou“ ani při vyšší hlasitosti – možná je to díky zmíněnému adaptivnímu limitéru spodních oktáv. Přestože nemají reprosoustavy úplně velký objem, rozhodně nabízí překvapující dávku intenzity a od jisté hlasitosti i pocit fyzičnosti. Se subwooferem ovšem mohou být neočekávaně kompetentní i právě z pohledu dynamiky – je to pocitově utažený zvuk s razancí nadstandardní vzhledem k proporcím.

Přehlednost excelentní nahrávky „Copernicus in Tartu“ Gabor Juhasz Trio („Planets“ | 2022 | My Reel Club) byla velice solidní, byť všechno je takové hlaďoučké a jemné, elegantně kultivované, aby ani nejhorší možný zvukový standard nahrávek nebyl nepříjemný. Konkrétně tady jsme pak měli pocit hezké čitelnosti, podpořené trochu výraznějším středním a výškovým pásmem, poslech byl příjemný, organický a neupozorňující na jednotlivosti, přesto solidní. Ne za dané peníze, ovšem jak již bylo řečeno, stále jsme v oblasti prémiového hi-fi.

Jak už bylo také řečeno, podání prostoru vůbec není špatné, patrně zejména zásluhou fungující disperze energie tweeteru. Orchestrální Dvořákova „Serenáda pro dechy a smyčce v d moll, op. 44“ (Academy of St. Martin in the Fields / Neville Marriner | „Serenades op. 22 & 44“ | 1983 | nahráno 1981 | Philips | 400 020-2) měla solidní stereofonní obraz, zejména pravolevá osa byla hezky čitelná a přehledná, byť hloubka spíše lehce naznačená. I tady jde primárně o organický celek.

Klidná, intimní „The Parting Glass“ v podání Vince Jonese („Moving Through Taboos“ | 2004 | Universal | 0602498245903) hrála nekonfliktně, příjemně, s čistým hlasem a vlastně poklidným zbytkem. Můžete poslouchat snadno, skrze Beolab 18 není nikde nic nepříjemného, je to „kultivátor nahrávek“ a má lehký, ale ne laciný efekt. Možná nejde vytáhnout nějakou jednotlivost, v níž reprosoustavy excelují, nicméně lze říct, že jako celek bezešvě a bezproblémově fungují.

Velmi stylový a krásný objekt, který příjemně hraje – to jsou Beolab 18 od Bang & Olufsen. Jejich výhodou je (pochopitelně krom vysoké okrasné hodnoty), že můžete díky aktivní koncepci skutečně stvořit kompaktní systém s nějakým maličkým streamerem, vybaveným regulací hlasitosti. Praktická je i možnost nastavení chování basu dle pozice a aktivní omezovač, zabraňující přetížení a tím i nepříjemnému rozbřednutí zvuku. Celkové ladění je velice příjemné, s maličkým efektem „do živosti“, ale to odpovídá jejich zaměření. Nicméně – je tu cena a ta je vskutku šťavnatá, podstatně šťavnatější, než třeba basové pásmo. Nicméně, Bang & Olufsen je luxusní značka a Beolab 18 jsou luxusní stylovkou, kde cena není primárním rozhodovacím faktorem. A viděno touto optikou jsou vlastně i zvukově solidní a zajímavé.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Přestože jsou Beolab 18 svým způsobem rozumně vyrovnané v pásmu od 100 Hz (kde je, pravda, trochu basového přídechu, aby působily plněji) až do 20 kHz, je tu patrná mírná špička ve výškách a také propad v oblasti 2 – 3 kHz, zajišťující obyčejně pocit nekonfliktnosti. Reálně ve volném prostoru nabízí reprosoustavy 100 Hz a výš, drobný záchvěv kolem 50 Hz je s energií o hodně níže a snad jde o bassreflex. Celkově tedy subwoofer mimo maličké místnosti potřeba bude.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – profily pro chování dle pozice v místnosti

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 166 990,-

Kč 9 990,- - 1 pár mřížek – základní provedení

Kč 39 990,- - 1 pár mřížek – oak / light oak / dark oak

Kč 49 990,- - 1 pár mřížek – smoked oak / walnut

Kč 7 490,- - 1 pár podlahových stojanů nebo nástěnných držáků

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ elegantní design

+ různorodé možnosti instalace a přizpůsobení zvukové charakteristiky

+ příjemný zvuk ve středním a nejvyšším pásmu

ZÁPORY

- cena

- od střední velikosti prostor nutnost subwooferu

- jistý limit maximální hlasitosti

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Voix | www.voix.cz 

fSdílet

Tweet