Že Quad patří mezi nejtradičnější výrobce hi-fi, to je prostě fakt. Že na svých britských kořenech stále ještě staví, to je také fakt - v portfoliu najdete následníky elektrostatických reprosoustav a elektronkových zesilovačů z poloviny 20. století a Quad s jejich moderními verzemi stále slaví solidní úspěchy. Pro mladší věkem (či duchem) ale v portfoliu také něco je - moderní řada Artera.

K předzesilovači a digitálním zdroji Play patří robustní kostka Stereo, která, jak už název naznačuje, je čistým přísunem dvoukanálové síly. Na půdorysu téměř dokonalého čtverce 32 x 33,8 cm (š x h) s výškou 15,8 cm stojí výkonový analogový zesilovač s váhou 15 kg, jejíž ne nepodstatná porce jistě padne na tlusté stěny, mohutné chladiče a dobrou čtvrtinu vnitřku zabírající toroidní transformátor.

Čelní stěně vládne vertikální ukazatel provozního stavu (který tak trochu okoukali v Luxmanu), doplněný jen spínacím tlačítkem. Zesilovač stojí na čtyřech robustních nožkách a horní stěna je "propadlá" pod úroveň bočnic - vzniklou mezeru můžete zaplnit skleněnou podložkou na dalších nožkách, na kterou se pak pohodlně posadí předzesilovač.

Na bocích jsou pak hlavně žebra chladičů, mnoho prvků není ani na zadní straně (ostatně proč také). Konektory jsou téměř v jedné linii a symetricky rozložené - u krajů se nachází trochu obyčejně působící reproterminály, pod levým párem svorek je napájecí zásuvka s kolébkovým spínačem a hned vedle 3,5 mm jack 12V spouště. V prostředním bloku najdete signálové vstupy - jak symetrické XLR, tak nesymetrické RCA, aktivní dvojici volíte tlačítkem mezi nimi.

Koncový stupeň ze svých tranzistorů dostane výkon 140 Wattů do 8 Ohm ve třídě A/B, respektive 250 Wattů do 4 Ohm. Při výkonu 100 Wattů na 1 kHz nabízí zesilovač zkreslení menší než 0,003% a v poklesu -3 dB pracuje v rozsahu od 20 do 70 000 Hz. Při plném výkonu pak odstup signálu a šumu dosahuje hodnoty 115 dB.

Zesilovací obvody používají technologii Current Dumping, kterou Quad uvedl už u modelu 405 z roku 1973. Šlo o jeden z prvních nápadů, jak de facto propojit dva zesilovače v jednom šasi. Jeden má nízký výkon, ale zato pracuje v čisté třídě A, druhý sice ve třídě A/B, ale zato umí dodat mnohem větší množství proudu pro udržení kontroly nad měniči.

Quad Artera Stereo jsme poslouchali zejména s Artera Play, který se prostě hodí naprosto nejlépe, hledejte si co jiného chcete. Jako alternativu jsme měli OPPO BDP-105D, případně Naim Nait XS + Naim FlatCap XS a ASUS Xonar Essence One MUSES MKII. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla či Piega Classic C40.2 nebo Tannoy Mercury 7.2. Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black sérií, případně kabely z Lifetime série od KrautWire.

Malý koncový stupeň má pěkně nabušený zvuk a umí za to vzít pěkně od podlahy - kontrabas v Hadenově "Spiritual" ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) dokázal Artera Stereo doslova vytlačit i tam, kde jsme ho snad předtím nikdy neslyšeli. I malé Perly tak měly najednou objem a důraz, z větších reprosoustav ale Artera Stereo umí nabídnout prostě a jednoduše plný objem, je tam celý nástroj, mohutný, robustní, pevný a bohatý, dávající najevo svou váhu a rozměry s každým jedním tónem. Zesilovač také drží celkem dospělou kontrolu nad konturami a basová linka je tak houpavá, rytmická a má citelný impuls, ráznost a spoustu energie. Rozdíly mezi jednotlivými polohami kontrabasu jsou spíše naznačené, ne úplně samozřejmé, Artera Stereo hraje trochu na efekt, ale ten funguje - důraz, autorita, razance a objem jsou skutečně působivé.

Pevností a autoritou zesilovač nešetří ani ve středním pásmu, byť tu hraje klidněji, než u basového základu. Vokál Vince Jonese v "This is the woman" ("Moving through taboos" | 2003 | Universal | VJ 356N) byl pevný, utažený, energický a sytý. Také byl nehybně usazený pěkně uprostřed hudební scény, efektně znělý, s váhou a rozmáchlou, živou šťavnatostí. Quad ho dokázal rozsvítit a vysunout kupředu, zní s uvolněným nadhledem a zřetelným pocitem, že zásobárny energie jsou ještě hodně velké. Detailů má Artera Stereo také dost, nicméně není to množství tak výjimečné, aby vytvořilo z vokálu hologram.

Dech a onen neutuchající, bohatý entuziasmus neztrácí Artera Stereo ani v nejvyšších pásmech, kde zesilovač dokázal vystihnout kovovou jiskru činelů a vibrafonu s na danou kategorii výjimečnou znělostí, extrovertní výrazností a energií, přitom ale dokázal udržet ostrost tónů pod kontrolou , tóny zůstaly hladké a neútočné. Rozlišení dostačuje k poskytnutí komplexního vhledu do průběhu tónu a k pocitu, že snadno vnímáte texturu nástrojů, ačkoliv nemáte pocit, že se můžete rýpat v posledních milisekundách dozvuku a v tom, zda dohrají úplně přesně tak, jako ve skutečnosti. Činel by také snad mohl být o maličko plnější, respektive větší.

Kostka Artera Stereo v sobě ukrývá nemalý energetický potenciál, takže dynamiku umí prodat věru působivě a to nejen v kontextu své velikosti - oproti libovolným konkurentům v podobné kategorii se rozhodně nemá za co stydět. Ve smyčcích ve Vivaldiho "La Stravaganza Concerto op. 4 no. 3" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) zažehl zesilovač pekelnou jiskru, reprodukce pulsovala nezdolným tempem a nemnoho zesilovačů hraje s takovou, až trochu nadsazenou, vervou a drajvem jako tenhle Quad. Sil má každopádně dost a dynamika je tak za šest desítek tisíc rozhodně potěchou uchu. Je fakt, že ideálu dosahuje spíše při středních úrovních a nahlas než úplně potichu, ale to nevadí, ani tam rozhodně zvuk není dutý.

Co se týká rozlišení, patří Quad Artera Stereo do již solidní úrovně, byť neprezentuje jednotlivosti tak výrazně jako komplexní celek. Ve "What a wonderful world" Katie Melua a Evy Cassidy ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) bylo jasně cítit pevnou ruku a schopnost zesilovače velice dobře rozvrstvit nahrávku a učinit jí přehlednou, byť také jasně cítíte, že tak jak jsou hlasy a nástroje dobré, tak tu trošičku chybí ten vzduch v pozadí či sem tam nějaké ty nejjemnější detaily, které jsou přeci jen musíte trošičku hledat. Díky celkové energičnosti, čistotě a organizovanosti přehendu to ale dost možná ani nepostřehnete.

Výtečná je pak lokalizace (ostatně související s onou již zmiňovanou celkovou přehledností), v Mahlerově "6. symfonii" v podání České filharmonie a Václava Neumanna (2006 | Octavia Records | OVCL-00259) , bylo pravolevé rozložení velice autoritativní a také lokalizace jednotlivých nástrojových sekcí byla naprosto v pohodě. Zvuk byl pevný, byť hloubka byla spíše naznačená, než nějak výrazněji působivá.

Výsledkem ladění Artera Stereo je ale spíše příklon k hutnější, pevné, autoritativní a rytmické muzikálnosti - jinými slovy zesilovač prostě hudbu nakopne tak, že nemáte tendence ji nějak víc zkoumat a prostě si jí jen užíváte. "Africa" od Toto ("Blu-spec CD - Feel the difference" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) měla jednoduše drajv a "koule", stejně jako velice solidní rytmus a pumpovala tak skrze reprosoustavy do prostoru doslova přívaly energie. A když hudba šlape, dobře se také poslouchá.

Quad Artera Stereo je sice optimální partner hlavně pro firemní Artera Play, ale osvědčí se všude, kde je potřeba pevný, hutný a sytý basový základ a celkově energická, rytmická a napružená, šlapající reprodukce. Zvuk má sílu, má objem a má šťávu, takže pokud je tohle váš šálek zvukové kávy, pokud nevyžadujete úplnou "rovnost", ale dáte spíše na příjemný charakter, nepodceňte při výběru ani tuhle kompaktní kostku. Z malého prostoru zejména v kombinaci s Artera Play předvádí velké výkony...

Kč 59 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní stavba

+ energie a důraz

+ dynamika

+ síla a schopnost rozehrát cokoliv

ZÁPORY

- maličko hutnější vyvážení

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Horn | www.horn.eu 

fSdílet

Tweet