Napájení je ve světě audia taková trochu králičí nora. Na jedné straně elektřina jednoduše je nebo není, na straně druhé stačí připojit osciloskop, analyzátor nebo podobně zvídavé zařízení a ukáže se, že těch ideálních 230 V / 50 Hz, jaké najdete v učebnicích, se skutečnost dotýká jen v lepších chvílích. Průmyslové provozy, výtahy, fotovoltaické střídače, spínané zdroje v domácnostech a nakonec i samotné audio komponenty přidávají do společného rozvodu vlastní porci rušení, deformací a rychlých proudových změn.

Proto existují filtry, oddělovací transformátory, stabilizátory, regenerátory nebo aktivní kompenzátory, přičemž každý z těchto principů se snaží problém řešit trochu jinak a samozřejmě každý tvrdí, že právě jeho způsob je ten nejlepší. Ukrajinský Volter do tohoto světa vstupuje ještě z jiného směru – přístrojem označeným jako pasivní korektor odporu napájecího vedení, přesněji řečeno korektor jeho impedance.

Volter přitom není typicky audiofilská značka, která by začínala u kabelů a postupně se propracovala k napájecímu příslušenství. Firma, známá také pod původním jménem Elektromir, vznikla roku 2001 a její hlavní specializací jsou stabilizátory napětí, záložní zdroje, akumulátory a další technika, která má udržet elektrickou síť v optimálním stavu. ICA 10 je tedy spíše aplikací zkušeností z energetiky v podmínkách audio / video systému než klasickou „lepší zásuvkovou lištou“.

Právě zařazení produktu je nicméně trochu ošemetné. ICA 10 není stabilizátor, protože nesrovnává napětí na zvolenou hodnotu. Není regenerátor, protože nevytváří novou sinusovku, a není ani oddělovací transformátor – mezi vstupem a výstupem podle výrobce zůstává přímá průchozí sběrnice bez galvanického oddělení. Stejně tak se nejedná o filtr v běžném smyslu, tedy s výraznými sériovými tlumivkami a kondenzátory sestavenými do dolní propusti.

Základem myšlenky je impedance napájecího rozvodu. Ideální zdroj napětí má nulový vnitřní odpor, skutečná síť má ale transformátor, dlouhé kabely, jističe, zásuvky, spoje a kontakty, přičemž každý takový článek přidává malý díl odporu a indukčnosti. Výsledkem je celková impedance Z a úbytek napětí lze v nejjednodušším přiblížení popsat známým vztahem ΔU = I × Z. Při ustáleném odběru nemusí být rozdíl dramatický, výkonové zesilovače a běžné usměrňovací zdroje ovšem neodebírají proud rovnoměrně – větší množství energie chtějí v relativně krátkých okamžicích kolem vrcholu sinusovky.

Stačí si představit okamžitý odběr 20 A a impedanci rozvodu 0,1 ohmu. Přestože obě čísla samostatně nevypadají nijak hrozivě, výsledkem je krátkodobý úbytek 2 V. K tomu se přidává indukční složka vedení, deformace proudových špiček, rušení vznikající při nabíjení kondenzátorů napájecího zdroje a další věci, které ideální zásuvka zkrátka nezná.

Volter pochopitelně nemůže změnit průřez kabelu ve zdi nebo odstranit přechodový odpor v jističích. Snaží se nicméně snížit dynamickou impedanci, kterou připojená elektronika „vidí“, pomocí paralelně pracujícího energetického zásobníku a korekční větve. Ta má být schopná reagovat na krátké proudové změny rychleji než vzdálená distribuční síť a současně pohlcovat část vysokofrekvenčního rušení, které vytváří samotné připojené komponenty.

Důležitá je právě paralelní povaha celého řešení. Klasický filtr vkládá do cesty mezi zásuvku a spotřebič další součástky, což může být problematické u výkonových zesilovačů, protože každá tlumivka, kontakt nebo ochranný člen přidává nějaký sériový odpor. ICA 10 sází na průchozí rozvod a korekční část připojenou vedle něj. Teoreticky tedy nemá omezovat okamžitý odběr, ale právě naopak pomáhat v okamžiku, kdy se jeho velikost prudce mění.

Na pohled je ICA 10 vlastně celkem monumentální zásuvková lišta. Tělo o délce 52 cm, šířce 16 cm a výšce lehce přes 12 cm má zaoblené boky, stříbřitě šedý povrch a šestici zásuvek Schuko rozmístěných v jedné řadě na horním panelu. Nejsou rozdělené do digitální, analogové a výkonové sekce, protože všechny využívají jeden společný korekční systém a podle manuálu mají totožné vlastnosti.

Na kratším čele najdete pouze stavovou diodu a kovové tlačítko. Ovládání je tím víceméně vyřešené – při spouštění kontrolka pomalu bliká, po připojení výstupů svítí trvale a rychlé blikání signalizuje překročení povoleného vstupního napětí. Na opačné straně je přívodní konektor a přístup k tavné pojistce.

Vnější plášť je hliníkový, uvnitř se nicméně nachází rozměrná ocelová kostra, která drží zásuvky, plošné spoje, chladiče i kondenzátorovou baterii. Celek stojí na čtyřech velkých pružných patkách a konkrétní testovaný kus má na výrobním štítku uvedenou hmotnost 10 kg. To je podstatně více než maximálních 5,2 kg v dodaném anglickém manuálu a patrně jde o rozdíl mezi výrobními revizemi nebo verzemi pro jednotlivé trhy. Vnitřní provedení nicméně dává vyššímu číslu docela snadno uvěřit.

Po sejmutí krytu se ukazuje, že ICA 10 není jen šestice zásuvek s jedním kondenzátorem někde poblíž vstupu. Přes prakticky celou délku skříně vede robustní průchozí rozvod, k němuž je připojena společná korekční větev. Nenajdete tu velký oddělovací transformátor ani sadu mohutných sériových tlumivek, což ostatně odpovídá tomu, že Volter není regenerátor a podle manuálu neposkytuje ani galvanické oddělení.

Skoro polovinu vnitřního prostoru si pro sebe zabírá pětice velkých šroubových elektrolytických kondenzátorů Kendeil K05. Každý má hodnotu 820 µF při pracovním napětí 400 V a teplotní specifikaci 105 °C, dohromady tedy přesně výrobcem deklarovaných 4 100 µF. Tady není potřeba nic moc domýšlet – právě toto je energetický rezervoár celého korektoru. Při napětí odpovídajícím vrcholu evropské sítě může teoreticky uchovávat něco přes 200 joulů, tedy už nikoliv zanedbatelné množství energie pro vykrývání velmi krátkých odběrových špiček.

Protože vysokonapěťové elektrolyty samozřejmě nelze jednoduše pověsit mezi fázi a nulový vodič střídavé sítě, doplňuje je usměrňovací a výkonová část. Na fotografiích jsou vidět polovodiče připevněné k rozměrným chladičům, samostatná řídicí elektronika, ochranné varistory a dvojice fóliových kondenzátorů WEIDY třídy X2 s neobvykle vysokou kapacitou 10 µF. Bez schématu nebo pohledu na spoje plošných desek nelze korektně tvrdit, kdy a jakým způsobem se hlavní baterie k rozvodu připojuje. Je ale zřejmé, že pracuje na vnitřní usměrněné větvi a že zařízení kombinuje energetický zásobník s ochranou a potlačením rychlého rušení.

Označení „pasivní“ tak není úplně popisem celé krabice. Pasivní je vlastní princip korekce, tedy bez stabilizace nebo nové syntézy síťové sinusovky, přístroj ovšem obsahuje aktivní dohled nad provozním stavem a výkonové spínací prvky. Potvrzuje to ostatně tlačítko s kontrolkou na čele i ochranné odpojení při překročení 260 V, po němž se ICA 10 podle návodu samo znovu nezapne.

Mechanické provedení má trochu průmyslový a v detailech skoro až manufakturní charakter, zároveň však působí poctivě. Vnější hliníkový plášť obepíná rozměrnou ocelovou kostru, jednotlivé části jsou důkladně přišroubované a proudové cesty používají silné vodiče s lisovanými oky. Šestice zásuvek typu Schuko je propojena společným robustním rozvodem a na rozdíl od mnoha podobně rozměrných přístrojů tu není pocit, že by většinu vnitřního prostoru tvořil vzduch.

Základní elektrické parametry odpovídají praktickému provozu jedné větší audio sestavy. Manuál udává pracovní rozsah 110 až 260 V RMS při frekvenci 50 nebo 60 Hz, štítek konkrétního kusu je o něco konzervativnější a uvádí 110 až 250 V. Jmenovitý proud činí 10 A, krátkodobý špičkový odběr může dosáhnout 55 A a ochranu proti zkratu zajišťuje 16A tavná pojistka.

Deset ampér při 220 V matematicky odpovídá výkonu 2,2 kW, což je také hodnota uvedená na produktové stránce. Manuál nicméně doporučuje nepřekročit celkových 2 000 W a právě tohoto opatrnějšího limitu bychom se při reálném používání drželi. Pro běžný systém se zdrojem signálu, předzesilovačem a jedním výkonovým nebo integrovaným zesilovačem je to stále víc než dost, u extrémních sestav s monobloky už bude nutné alespoň přibližně spočítat jejich skutečný odběr.

Volter dále uvádí účinnost 0,98 a vlastní spotřebu bez připojené zátěže nejvýše 1,5 W. Protože nejde o převodník nebo stabilizátor v klasickém smyslu, je nízká vlastní spotřeba logická. ICA 10 má zůstat zapojený trvale a pracovat bez potřeby průběžné obsluhy.

Vedle korekce zastává přístroj také poměrně zásadní ochrannou funkci. Dostane-li se vstupní napětí nad 260 ± 5 V, elektronika odpojí všechny výstupní zásuvky a rychlým blikáním stavové diody upozorní na problém. Po návratu sítě do normálu se výstup automaticky neobnoví. Výrobce doporučuje vyčkat zhruba 20 až 30 sekund a poté přístroj ručně znovu spustit, což brání opakovanému zapínání systému při nestabilním napětí.

Instalace je jinak velmi přímočará. ICA 10 vyžaduje třívodičové připojení s funkčním ochranným vodičem a jednotlivé audio / video komponenty se mají zapojovat přímo do jeho zásuvek. Výrobce výslovně nedoporučuje následné prodlužovací kabely nebo další rozbočovací lišty, protože přidávají přesně tu impedanci a přechodové odpory, které se korektor snaží z pohledu spotřebičů omezovat.

Podobně se ICA 10 nemá připojovat za stabilizátor s reléovým přepínáním ani za line-interactive UPS. Jejich skokové přepínání a způsob vytváření nebo upravování výstupního napětí se mohou s korekční větví vzájemně ovlivňovat. Jestliže je v systému stabilizátor nebo záložní zdroj nutný, bude bezpečnější konzultovat konkrétní kombinaci s dodavatelem a nedělat z napájecí sestavy několik na sebe náhodně navěšených ochranných principů.

Volter ICA 10 je tak ve výsledku docela neobvyklé zařízení. Neslibuje vytvoření laboratorně čisté sinusovky ani úplné odříznutí domácí sestavy od okolního světa, snaží se ale zlepšit podmínky v místě, kde je audio technika k síti skutečně připojena. Robustní průchozí rozvod má zabránit omezení proudových špiček, kondenzátorová baterie přidává lokální energetickou rezervu a paralelní korekční větev se stará o rychlé změny a část rušení, které sestava nejen přijímá, ale také sama vytváří.

Je to pojetí technicky jiné než u většiny napájecích filtrů a současně docela logické právě pro výkonové zesilovače, jejichž zdroje potřebují odebírat hodně proudu v krátkých intervalech. ICA 10 by jim nemělo stát v cestě, ale naopak pomoci, aby cesta k potřebné energii působila kratší a méně komplikovaná.

Poslech probíhal v pražském studiu AV Center spíše jako zajímavost. Přesto jsme se nakonec ustálili na sestavě s McIntosh DS200, McIntosh MC611 a PMC twenty5.24i. Propojeno bylo kabeláží AudioQuest, mixem různých úrovní, ale vesměs dostupnějších. Krom úplně obyčejné „bílé rozbočky“ jsme zkoušeli srovnání i s Wireworld Matrix 2.

Navzdory cenové atraktivitě, která je v kontextu běžných rozvodných (tím spíše filtračních) lišt ze světa audia až neuvěřitelná, jsme přeci jen chtěli zkusit trošku objektivního přístupu, a tak jsme si s personálem studia uspořádali slepý test. Tedy poslouchali jsme, zatímco sestava vždy byla připojena buď do Volter nebo do oné obyčejné vícenásobné zásuvky. Poslouchala se oblíbená a známá „Train Song“ (Holly Cole | „Temptation“ | 1995 | Blue Note | 00724383165353), stále a stále dokola první minuta. A při každém kolečku ze dvou desítek opakování byla sestava vypnuta, kabely vytaženy – a náhodně podle chuti „přepojovače“ pak zapojeny buď do rozbočky nebo do Volter. Protože oboje leželo za rackem nacpaným komponenty, nebylo na výsledek vidět. A úspěšnost? 14x určeno správně (i když párkrát ne s úplnou jistotou), 6x špatně. Statisticky dokonale průkazné? Ne. Napovídající? Ano. Každopádně subjektivní míra změny není nijak velká, je to jen lehký pocit, že „něco je jinak“. Pak jsme se pustili do klasického „neslepého“ porovnání.

Hluboké basy v „Kiss In Blue“ (Yello | „by Yello“ | 2010 | Polydor | 00602527585840) se zdály o něco uvolněnější – ne důraznější nebo mohutnější, spíše lépe plynoucí a o cosi měkčí. Pořád je tu cítit nezměněný nosný charakter sestavy, ale nepůsobí tak intenzivně. Výměnou za to dostáváte trochu příjemnější pocit; jakoby snad větší nadhled, možná rezervu. Popis dojmu není zrovna jednoduchý, protože jde spíše o nuance a drobnosti než o možnost ukázat na konkrétní změněnou veličinu.

Nejvíc jsme v dané konkrétní sestavě však vnímali rozdíl ve středním pásmu. Na éterickém hlasu Jonny Jinton v „The Wolf Song“ („Songs & Callings“ | 2024 | Bandcamp) došlo k uvolnění sykavek, což vedlo k celkově hladšímu až elegantnějšímu projevu. Tak jako u basů působí vše jako když se celá reprodukce uvolní. Nedochází k pocitu menší ani větší detailnosti, stejně tak ani tady nemáte vjem dramatické proměny či pročištění. Jen jistého decentního dosednutí a zpříjemnění.

Došlo-li u nějakého segmentu frekvenčního pásma k subjektivně čistšímu projevu, pak to bylo ve výškách. Vibrafon Milta Jacksona v „Bags‘ Groove“ (Miles Davis | „Bags‘ Groove – Rudy van Gelder Remaster“ | nahráno 1957 | Prestige | 00888072204904) má tendenci znít docela prominentně, cosi v jeho zvuku na mnoha sestavách snadno zatahá za ucho, nepříjemně rezonuje a vůbec se zdá být křiklavější, než by být musel. Po zapojení komponentů do Volter ICA 10 došlo na jedné straně ke zkonkrétnění, na straně druhé ale i bez ztráty prokreslení k jemnějšímu vyznění. Ten dotek nepříjemné disharmonie z větší části vymizel. Těžko říct, čím zrovna tohle může být (protože nejde o filtr, který by cokoliv odstraňoval), ale je to tak.

Ač jisté uvolnění bylo patrné též v energické „Diablo Rojo“ (Rodrigo y Gabriela | 2006 | Bandcamp), objektivní dynamické schopnosti sestavy zůstaly nedotčené. Volter ICA 10 tak skutečně nestojí v cestě ani silným zesilovačům, neblokuje jim přívod energie a nechává je znít volně. Ačkoliv tedy hudba působí trošičku jemněji, živost je stále tatáž, stejně jako výbušnost a autorita.

Už jsme řekli, že přes veškeré soustředění zůstává pocit prokreslení vlastně stejný. Protože nešlo o rychlé A/B přepínání, nedovolili bychom si říct, že „A Horse with No Name“ (America | „America“ | 2009 | nahráno 1972 | Warner | 075992725767) byla s připojenou rozvodnicí a bez ní nějak jiná. Čitelnost, známé zvuky – všechno se zdá být na stejné úrovni. Je-li tam něco jinak, jde o úplné nuance. Přesto skladba jako celek působí „snáz“, čímsi víc v pohodě.

Protože muzika plyne tak nějak samozřejměji, zdá se i hudební scéna v „You’ve Got a Friend“ (James Taylor / Carole King | „Live at the Troubadour“ | 2010 | nahráno 2007 | Syzygy | 00888072321984) tak nějak sebejistější. Respektive možná by se hodilo slovo „harmoničtější“. Není širší ani hlubší, nenaroste v proporcích. A přesto tento těžko definovatelný pocit zaklapnutí tak nějak usnadňuje poslech.

Též ve Stingově „Shadows in the rain“ („The Dream Of The Blue Turtles“ | 2025 | nahráno 1985 | A&M | 00602478261657) panoval onen všeobjímající pocit, že máte jaksi víc prostoru, času a chuti se do hudby ponořit. Volter ICA 10 nemění styl systému, nevyzdvihuje nijak jednu část jeho charakteristik nebo něco podobného. Prostě jen posloucháte to samé, jen příjemněji. Nejedná se o posun v kvalitě, ale ve vnitřní harmoničnosti a plynulosti.

Napájecí rozvodnice s funkcí korekce impedance Volter ICA 10 je zajímavá záležitost. Jednak nestojí úplně moc, jednak je množstvím součástek a celkovou kvalitou provedení v dané ceně až šokující. Každopádně je to také záležitost, která není žádnou nutností, protože slouží k velmi specifickému účelu. Finální vliv bychom připodobnili k výsledku pečlivého ověření, kde má ten který váš komponent (a ta která zásuvka) fázi, a k následnému sjednocení orientace napájecích kabelů. Tj. není to něco, co by automaticky garantovalo posun v kvalitě zvuku, spíše řešení, které usnadní odstranění i těch nejposlednějších drobných vlivů (ač z pohledu toku energie systémem jsou to vlivy první), které by mohly vaši sestavu „brzdit“. A tak jako u všech napájecích prostředků – nutno vyzkoušet na vlastní kůži, na vlastní uši, a hlavně ve vlastním prostředí. Když nic, je to minimálně perfektní rozvodná lišta, jejíž obdoby (navíc bez korekčního řešení) někteří výrobci prodávají mnohokrát dráž.

cca Kč 10 500,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/bbab336a-eefb-4464-b12f-c14e84fc267b

--- --- --- --- ---

KLADY

+ fér cena

+ mechanická stabilita

+ poctivá rozvodnice

+ pocitově „cosi dosedne“

ZÁPORY

- vliv tu je, ale nejde o citelnou revoluci, spíše jemné usazení podobné třeba správnému zorganizování / zapojení napájecích kabelů dle fáze

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet