Může číslo 218 znamenat srpen roku 2021? Ano, tedy pokud jste berlínským výrobcem high-endového audia jménem Burmester, jehož tradicí je namísto názvů používat číselná označení odkazující na rok a měsíc dokončení vývoje konkrétního přístroje. Stereofonní koncový stupeň číslo 218 je spolu s integrovaným 232 jedním z prvních modelů, kterými firma nastoupila novou cestu po předčasném odchodu Dietera Burmestera. Staví na prověřených principech, ale přeci jen modernizovaném designu exteriéru.

Vnější podoba 218 (podobně jako po všech stránkách „zmenšeného“ 216) nese klasické vzhledové prvky – tři ze čtyř stěn tvoří výrazná zalomená chladicí žebra, přední část okrašluje ještě zrcadlově vyleštěný panel se spínacím tlačítkem a velmi decentně zapuštěnou stavovou diodou. Spodní základnu (a vlastně i horní desku) tvoří mohutné hliníkové profily; reálně neviditelné spoje propůjčují celku až monolitický dojem s bezmála antickým podtextem. Neviděno zůstává číhající oko snímače signálu dálkového ovládání. Jako jeden z nemnoha koncáků tak může být 218 vypnut a zapnut i takto.

Zadní část je vyhrazena konektivitě, která je typická pro koncový stupeň – tedy střídmá. U krajů jsou XLR vstupy (v balení je přítomná redukce na RCA – a také překvapivě dobrý stíněný napájecí kabel), v centru napájecí zásuvka s „výkonovou“ formou C20 pro kabelové zástrčky C19 a malá spínací kolébka. Po obou stranách jsou pak masivní reproduktorové terminály s křídlovými maticemi, u nichž se zjevně počítá především s použitím vidliček.

A to je vlastně všechno, nepočítáme-li RS-232 pro řídicí systémy, případně vstup a výstup spínacího napětí.

Model 218 je v základu stereofonní, ale Burmester vám nabídne i provoz v můstkovém režimu za pomoci adaptéru.

Co se týká technologické základny přístroje, tak jako většina výrobců skutečného luxusu, ani Burmester se neohání bezbřehým výčtem parametrů a technologií. Tak nějak se totiž ví, že věci se tu dělají správně.

Dozvíte se nicméně, že topologie i celkové pojetí stavějí na nápadech z vrcholných monobloků 159. Vstupní obvody používají řešení X-Amp v čisté třídě A, v podstatě jde o diskrétní konstrukci operačních zesilovačů. Signálové obvody jsou od vstupu po výstup plně symetrické, spojené bez vazebních kondenzátorů. Součástí oněch obvodů ze 159 je i řešení relativní bolístky starších modelů, kterým velmi dlouho trvalo prohřátí do optimální teploty. Klidně i desítky minut až hodiny. 218 se ustálí na svém optimu během pár minut, což je uživatelsky velmi důležité.

Burmester si hodně zakládá na robustním napájecím zdroji a jakkoliv ho nepopisuje nijak dopodrobna, z fotek interiéru si uděláte jasnou představu. Dvojice velkých zapouzdřených toroidů, mezi nimi obrovské zásobní kondenzátory, všechno důsledně poskládané. I díky tomu firma prohlašuje, že 218 zůstává stabilní bez ohledu na provozní podmínky – zvládne celé audio pásmo při jakékoliv zátěži.

Do 8 ohmů vás 218 zásobí výkonem 165 W, do poloviční zátěže 275 W a při dvou ohmech výkon činí 400 wattů. V můstkovém režimu nabídne zesilovač až 785 W při 4 ohmech.

To je téměř vše. Výčet doplňují už jen vágně formulované údaje typu „vysoký tlumicí faktor v celém audio pásmu. Nicméně z tvrdých faktů zbývá šířka 49,6 cm, hloubka 47,9 cm a výška 21,6 cm. Hmotnost atakuje 42 kg.

Poslech probíhal v dobře známém a (nejen) akusticky vypiplaném prostoru dovozce. Před koncovým stupněm byly zařazeny komponenty Burmester 069 a 077, rozhýbával pak reprosoustavy B38 z téže stáje. Pro zajímavost jsme měli i WiiM Ultra v roli streameru, prohnaného digitálními vstupy CD přehrávače. Pro porovnání byl přímo kupříkladu Accuphase E-800S, ale bezpočet poslechových dojmů z téhož prostoru máme i s koncovým stupněm Burmester 039. Sestava byla tradičně pospojována kabely Nordost Valhalla 2 a podporovalo ji nepřeberné množství příslušenství Nordost i napájecích řešení Accuphase a Burmester.

Od Burmesteru tak nějak od začátku očekáváte preciznost a kontrolu, nový 218 je v tom však ještě citelně suverénnější než modely starší. Rytmický základ „Miles and Miles of Texas“ (Asleep at the Wheel | „20 Greatest Hits“ | 2003 | Capitol | 00724354179150) tepal s velikým nadhledem, perfektně definovaný, a přitom nijak dramatický nebo nutkavý. Prostě dokonale učesaný, přesný a rychlý bas z dospělé kategorie. Ne suchý, natož dunivý, naopak pečlivě vyvážený a kultivovaný. Od velmi tichých úrovní reálně kamkoliv výš vnímáte dospělou rezervu, neochvějnou stabilitu a skutečně dotažené rozkreslení nízkých oktáv – skvělé gradienty doznívání, okamžité zastavení krátkých tónů, samozřejmé ohraničení, což dohromady utváří luxusní čitelnost, kombinovanou se svižným drajvem a totálním vnitřním klidem.

Onen pocitově nevyčerpatelný nadhled v reálných poslechových situacích byl cítit i na komorní „Row My Ocean“ (Sinikka Langeland | „Wind and Sun“ | 2023 | ECM | 00602455943217). Celková úhlednost a volnost jsou mocným pilířem pro poslechovou pohodu, zároveň však na správných místech cítíte koncentrovanou a samozřejmou sílu. Nikoli explicitní, ale dostupnou v pozadí pro chvíle, kdy zadrnčí struna a je skálopevně konkrétní. Na výstupu také panuje organizovaná, přirozená neutralita bez zabarvení; Burmester však zároveň není striktně technicistním aparátem, žádná suchost. Pouze razance a konkrétnost tam, kde mají být, zároveň jemnost a hladkost ve vokálu. Prostě dospělý, přesvědčivě detailní zesilovač.

I výrazná výšková část spektra v „Szabodelico“ ze stejnojmenného alba Causa Sui (2020 | El Paraiso | EPR 063CD) zní precizně a jasně, přitom zcela bez přidaného načepýření. Kovové tóny se táhnou velice zřetelně, byť zcela civilní, soustředěně autentické. Burmester 218 zjevně patří do kategorie skutečně vyzrálého high-endu: parádně transparentního, super čistého a ukazujícího nahrávky jako na dlani. Jistě za ten celkový výsledek může i synergie firemních komponentů. Prakticky celý řetězec tak jako to kdysi definoval Dieter Burmester jednoduše dává smysl. Ale sám 218 je neochvějnou oporou se skutečně prvotřídní artikulací i nejkřehčích detailů. Je až s podivem, co všechno s ním vylézá z B38.

Ač 218 nesrší gargantuovskými výkony (byť nebýt měřítek třídy D, která za poslední roky standardy dostupné wattáže dosti dramaticky posunula, asi bychom čísla vnímali jinak – tím víc v kontextu skutečnosti, že doma hrajeme skoro všichni běžně na pár W), dynamiku nelze popsat jinými slovy než obdivnými přídomky typu „parádní“ nebo „suverénní“. Důrazné nízké tóny v „Headshots“ (Suzanne Vega | „Nine Objects of Desire“ | 1996 | A&M | 00731454058322) jsou moc hezky nahrané a umně masterované, Burmester tu dokazuje, že je vlastně takovou kompaktní elektrárnou, o kterou se reprosoustavy mohou opřít v jakékoliv situaci, aniž by se jejich měniče vymkly kontrole. Reprodukce je výtečně propracovaná, tuhá, zvuk robustní, ale přitom nijak vulgárně explozivní. Cítíte sálající, rychlou, koncentrovanou sílu, která krájí rytmus s obdivuhodnou disciplínou, což ale budí jen dojem masivní rezervy, nikoliv přibarvené dravosti nebo efektu. Můžete zvýšit hlasitost, kam jen si přejete (či kam to snesete), stabilita a důraz jen rostou bez náznaku jakéhokoliv roztřepení. Co je důležitější: hrát můžete už na prvních dvou či třech krocích regulace hlasitosti předzesilovače, a přesto se formuje prokreslené tělo i přesvědčivý pocit síly, byť zatím v tichounké podobě. To jen dále potvrzuje, že 218 má opravdovou autoritu a totální jistotu.

Zajímavé je i to, že Burmester 218 nemá takový ten přepečlivý analytický styl, oblíbený pro svou výraznost u leckterých audiofilů (zejména těch, co poslouchají víc nahrávku než hudbu) – přesto je rozlišení špičkové. Hlavně ale díky tomu, jak snadno je komplexnost libovolného záznamu podaná, jak hezky kontrastní to všechno je a jak snadno čitelná je muzika v jakékoliv situaci, potažmo při jakékoliv hlasitosti. „Oratorium pro sólisty, sbory a orchestr – In Terra Pax“ (Frank Martin | Alain Altinoglu / Münchner Philharmoniker | 2025 | Warner | 731788141974) z posledního roku 2. světové války volá v souladu se svým jménem po všeobecném míru. Hudebně jde o vrstevnatou kompozici se spoustou hlasů i nástrojů, v nichž 218 udržuje obrovskou jistotu a zřetelnost, naprosto snadnou, netechnickou, bravurně vyváženou. Těla, ohraničení, pedantické prokreslení, skvělá jasnost a přitom pocit, že to všechno utváří sjednocený a přirozeně organický obraz. Nečekejte delikátnost mířící za zdůrazněním jakékoliv části, tady panuje ukázněně vyrovnaný charakter bez přidaného zdůrazňování, příslovečná „opravdová neutralita“ bez studeného podtónu mechaničnosti.

Schopnost Burmester 218 držet skálopevnou a totálně samozřejmou formu reprodukce se promítá i do pocitu skutečně excelentně plastické stereofonie. Scéna „Depreston“ (Courtney Barnett | „Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit“ | 2015 | Mum + Pop Music | 0858275022124) byla doslova vygravírovaná do vzduchu mezi reprosoustavami, bez jediné sebemenší šmouhy rozmazání a pod pocitově úplnou kontrolou se vším všudy. Hlas je zakotvený přesně uprostřed, znělý a jasný jako z partesu. Oceňujeme ten pocit bezprostřednosti a konkrétnosti – ne že by takový Accuphase E-800S byl špatný, stejně tak předchozí Burmester 039, který ze sestavy známe, tohle je však jiná liga. Do hloubky, do šířky i z hlediska celkové plasticity definuje v tomhle systému scénu už jenom sama nahrávka – a i z ní dostává Burmester víc, než byste čekali.

Že se model 218 drží velmi střídmého, bezmála absentujícího vlastního zvukového otisku, to ukázal black metalový „náklep“ „Shadows Breathe First“ (Blut aus Nord | „Ethereal Horizons“ | 2025 | Debemur Morti | 0652733301970). Nahrávka je to poplatně žánru z pohledu dynamiky dosti neslavná a možná trochu neintuitivně nejlépe poslouchatelná na zařízeních ne tak přesných – tam totiž její neduhy snáze zaniknou. Ale Burmester 218? Ten hrál s masivním tlakem, zuřivou energií a perfektně formulovanou autenticitou. Cítíte tak precizní rány kopáku, řezavost kytar i celkový drajv, zároveň ale plně autenticky vnímáte slitost a jednotvárnost. I tady je skvělé, že tuhle opravdovost dokáže zesilovač udržet i při nižším akustickém tlaku, což svědčí o jeho schopnosti bleskurychle ovládat měniče. Nic však nevylepšuje ani nemaskuje; u dobrých nahrávek tak nechá naplno zazářit jejich jiskru, zatímco u takto (pod)průměrných stejně otevřeně ukáže agresivitu. Každopádně je to z pohledu zesilovače velmi korektní chování s mimořádnou kontrolou.

Koncový stupeň Burmester 218 je luxusní audio zařízení s výjimečně vysokou cenovkou, o tom žádná. Na druhou stranu je to poctivý evropský ruční výrobek, krásně zpracovaný a pojatý tak, že bychom neměli strach o jeho životnost v příštích dekádách. Tím hlavním je však úžasně vybalancovaný, konkrétní, vlastně skutečně živý zvukový obraz, který jeho použitím získáte. Stabilita, rychlost, zřetelnost, to všechno je úžasné, nabízející skutečně intenzivně zážitkový poslech s autentickou podobou. Pokud se někdy dopracujete do téhle úrovně, můžete to spokojeně prohlásit za svou konečnou stanici, a to i pokud máte mimořádně vytříbený vkus a absolutní měřítka. A pokud by vás stále pálila špetka audiophilia nervosa, stačí si „něco málo“ připlatit a použít 218 jako ultra výkonný monoblok. Každopádně tak či tak, tohle je zesilovač par excellence a kousek elektroniky sloužící jako parádně fungující vstupenka do světa velkolepě emotivních zážitků.

Kč 986 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/e2065acb-08e2-4b74-9f37-19b8223a28af

--- --- --- --- ---

KLADY

+ luxusní materiálové zpracování

+ klidná uvolněnost, naznačující obrovskou rezervu

+ výkon pro každou situaci – stabilita byla neochvějná napříč žánry i hlasitostmi

+ přednes bez efektů a zabarvení

+ pocit opravdu suverénní kontroly

+ možnost provozu v mono zapojení pro dosažení obřího výkonu

ZÁPORY

- jak to už u luxusních produktů z Evropy bývá, cena je masivní

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet