Svou novou kapitolu japonská značka Onkyo zkouší pojmout „stylověji“, než jak ji známe dřív. Je to znát na konzervativnějších modelech jako A-50, P-80 / M-80, hlavně pak ale u řady Muse, což jsou kompaktní streamující zesilovače s moderní výbavou a relativně výrazným stylem. O vyšším modelu Muse Y-50 jste si tu již mohli přečíst, nyní je na řadě Muse Y-40 – stojí skoro polovinu, a přesto se na první pohled skoro neliší.

Šasi samotné je opravdu stejné. Velikostí i pojetím. Centrální velký displej, do nějž částečně přesahují voliče hlasitosti a vstupů, vlevo spínací tlačítko a sluchátkový výstup, vpravo přepínač zobrazení a port pro USB paměti.

Stejný je i na první pohled viditelný zbytek, tedy horní panel, perforovaný dle japonské estetiky San Kuzushi.

Rozdíly jsou tedy patrné pouze vzadu. Ačkoliv základ zůstává zachován, celková výbava je střídmější a třeba reproterminály jsou citelně levnějšího charakteru.

Reálně tu proti Muse Y-50 scházejí možnost přepínat phono vstup mezi MM a MC, HDMI rozhraní a výstup pro subwoofer. Co zůstává, to je předzesilovač pro MM přenosky, tři linkové cinchové vstupy, stereofonní pre-out a z digitální části koax, optika, HDMI ARC a ethernetové rozhraní pro streaming, doplněné o anténku Bluetooth / Wi-Fi.

Také vnitřní koncepce je velice podobná, dominantním rozdílem je použití méně výkonných koncových zesilovačů. Ty pořád pocházejí od Axign, používají MOSFETy na výstupu a dodávají sílu ve třídě D, nicméně limitem je 150 wattů do 4 ohm při 1 kHz a THD 0,07 %, což je pořád víc než dost. U zátěže 8 ohm dostanete 75 W v celém audio pásmu s THD pod 0,08 %.

Streamovací platforma je identická, poskytuje základní funkce typu Google Cast a AirPlay, zvládá ale i TIDAL, Qobuz nebo Spotify, a to včetně propojení formou Connect přímo z té které aplikace. Muse Y-40 nabízí tónové korekce shodné s vyšším modelem (100 Hz a 10 kHz vždy o +/- 10 dB).

Velikostně jde o identické zařízení s šířkou 35 cm, hloubkou 33,7 cm a výškou 9,9 cm. Hmotnost dosahuje 4,4 kg, což je o půl kila méně, než má Muse Y-50.

Poslech probíhal hlavně s XAVIAN Unica a porovnáváno bylo se sestavou Eversolo DMP-A6 Gen 2 / Cambridge CXA81. Společnými prvky pak byla kabeláž Dynamique Audio Neo 2 / Horizon 2. Chvíli jsme Muse Y-40 měli možnost posoudit i s Fyne Audio F1-5 / Fyne Audio SuperTrax, kde zesilovač převzal roli Bluesound NODE (Gen 4) a Accuphase E-700. Podrobnosti obou sestav včetně filtrů, podložek a dalších detailů objevíte v seznamu z pravého sloupce -->.

Hned od začátku „After Midnight“ od Hanne Boel („Outtakes“ | 2013 | Warner | 5054196069124) bylo cítit, že Muse Y-40 proti svému výkonnějšímu souputníkovi hraje měkčeji, méně důrazně, respektive ne s takovou tvrdostí. Ale vlastně se zdálo, že je i díky tomu zvuk v basech příjemnější, jakkoliv ne tak suverénně definovaný. Přesto zůstává čitelný, dostatečně hutný a je tu zřetelná rezerva. Tím, že není tak výrazný, se noty poddávají rytmu o něco uvolněněji, přesto je orientace v nízkých oktávách – zejména vůči cenové relaci – jednoduše solidní.

To, že uvnitř přístroje tepe moderní technika, ať už v digitální části, nebo na místě koncových výkonových prvků, potvrzuje pocit kultivované čistoty v „Little Sadie“ od Crooked Still („Shaken by a Low Sound“ | 2006 | True North | TND 470). Onkyo nemá snahu nějak líbivě reprodukci přibarvovat, drží dobře formu nahrávky a je v ní pořádek skoro stejně tak dobrý jako u Muse Y-50. Ne tak autoritativní, klidnější, přesto bezproblémově zřetelný. Navíc v sobě má citelně méně techničnosti a jakési příjemné kouzlo, ačkoliv pro milovníky super zaostřených detailů Muse Y-40 také spíše není.

Výšky z „No One Noticed“ (The Marías | „Submarine“ | 2024 | Nice Life | 075678608186) působily celkem jasně a zřetelně, i když ani tady nepůsobí tohle Onkyo jako nástroj pro rozkrývání nejzazších jemnůstek. Hraje však kultivovaně a vcelku i živě, energie nechybí, stejně jako v dané cenové relaci velice dobrá artikulace. Zastoupení je pak též úplně akorát. Žádná agrese, žádné přehánění, jen ladění na fajnový dlouhý poslech.

Model Muse Y-50 má štědrou dynamiku a důraz, Muse Y-40 v „Poem of Chinese Drum“ (Yim Hok-man | „Master of Chinese Percussion“ | 2000 | Marco Polo | LIM K2HD 033) působí uvolněněji, ne tak prominentně, ale stále tam cítíte napětí blány velkého bubnu i sílu, kterou úder paličky vyvolá. Onkyo taktéž udržuje v kontextu své kategorie až překvapivě jistě působící strukturu doznívání a pocit vůbec ne špatné stability. Nedochází k dunění nebo dominanci velkých tónů, působí to jako úhledné a fajnové kompaktní hi-fi.

Ze všeho výše napsaného už jistě dostatečně vyplynulo, že Muse Y-40 je v porovnání s Muse Y-50 méně průbojný, působí celkově jemněji, ale ono je to vlastně skoro až ve prospěch poslechové pohody a záživnosti. Co se týká detailnosti, zdá se, že levnější provedení ve „Still Waters Run Deep“ (Carolin No | „Favorite Sin“ | 2013 | Fuego | 2425-2) inklinuje mnohem více k prezentaci muziky a ne zvuku, dává-li takový popis smysl. Centrální vokál je přesto dobře srozumitelný, ač dražší souputník asi o něco lépe zvládá transparentnost. Nicméně i když tu tedy nejde o dokonale „naleštěnou“ prezentaci s jiskřícími detaily, rozlišení je v pořádku, celek působí úhledným, hladkým, leč naprosto adekvátně a neefektně čistým dojmem.

Nástroj libanonského trumpetisty Ibrahima Maaloufa v „True Sorry“ („Illusions“ | 2013 | Mister Ibé | IBM7) byl jistě zakotvený, obklopený vzduchem a pocitem volného prostoru. Scéna je opět bezproblémově přehledná, byť proti Muse Y-50 se nezdá tak hluboká – i když to soudíme na základě nepřímého porovnání. Možná je to však tím, že Muse Y-50 nabízí tvrdší a konkrétnější kontury. Nicméně stereobáze má solidní šířku a jednoznačně fajnovou pravolevou organizaci, ač hloubka je tu jen lehce načrtnutá. Každopádně je to za dané peníze v pořádku.

Muse Y-40 je pak proti vyšší specifikaci rozhodně tolerantnější a poslechově příjemnější – tam, kde silnější a jadrnější Muse Y-50 nabízí spíš formální kvality, tam má Muse Y-40 vnitřní kouzlo, které se podobá „starému dobrému hi-fi“. Jinými slovy „Duende“ (Bozzio / Levin / Stevens | „Black Light Syndrome“ | 1997 | Magna Carta | MAXX-9019-2) nehraje na dokonalost, ale má šmrnc. Dobré a rytmické perkuse, znělá kytara, artikulovaná bas, všechno propojené a kultivované. Onkyo nechce mít ozdobný zvuk, který by působil vysloveně „na krásu“, ale všechno tak nějak plyne, energie dostatečně šlape a nikde nic nevadí. Je to charakter, s nímž se příjemně tráví i delší čas a dobře balancuje technickou stránku věci s nádechem muzikálnosti.

Kompaktní Onkyo Muse Y-50 zaujme svým výkonem, autoritou i živostí, jednodušší model Muse Y-40, který vám dovolí ušetřit skoro polovinu financí, ale nabízí atraktivnější poměr ceny a výkonu. Nejenže omezení výbavy není nijak velké, ale hlavně má v sobě přes do jisté míry měkčí, hladší a ne tak transparentní projev dotek atraktivity, který je radost poslouchat. Po Muse Y-50 sáhněte, chcete-li přesnost, po Muse Y-40 však ve chvíli, hledáte-li bezkonfliktní, příjemnou muzikálnost. Na to, že nejde o čínské řešení, tak se svým kouzlem kompaktnosti, všestrannosti a dobrého zvuku patří vlastně mezi stejně atraktivní nabídky.

Kč 21 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/dfb9c07e-0209-4ef7-bc42-d215ade45ed8

--- --- --- --- ---

KLADY

+ podstatně atraktivnější cena s relativně drobnými ústupky proti Muse Y-50

+ příjemný a lehce vřelý projev

+ fér kontrola v rámci dané třídy

+ rozumný mix výbavy a možností

+ čistota a jistota moderní třídy D, která ještě před pár lety nebyla v dané třídě možná

ZÁPORY

- doprovodná aplikace má před sebou určitě ještě nějaký vývoj

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: ASBIS | www.asbis.cz 

fSdílet

Tweet