Jméno Onix je maličko ožehavé – původně v 80. letech tuhle značku v jihoanglickém Brightonu založili tři kamarádi, dnes už ale vedle sebe paralelně běží dvě variace na tohle jméno. Jedna se stále věnuje původnímu poslání okolo zesilovačů (tu vede Adam Worsfold), druhá (zdá se, že úspěšnější a notně moderněji smýšlející) se vyvinula kolem dvou zbylých zakladatelů, Tony Bradyho a Craiga Hilla. Odtud dále je trošku komplikovaný příběh, tak ho můžeme rovnou přeskočit.

Před skoro 30 lety totiž značku koupil Pu Hsao Hsiung z Taiwanu, aby nakonec od roku 2023 spojil síly s vývojovým střediskem Shanling v oblasti kolem Hong Kongu, Kuang-tung a Macaa, což nasměrovalo firmu na dnešní koleje.

V nabídce najdete různorodá zařízení, primárně pro sluchátkový poslech a věnující se digitální doméně. Nicméně po řadě přenosných kousků se Onix rozhodl proniknout i do světa čistě domácího s „dvacítkovou“ řadou jménem Zenith, čítající SACD transport, streamovací transport a D/A převodník, abyste si mohli vyrobit estetickou „věžičku“.

Onix XST20

Jak se na Čínu, respektive její reprezentaci v oblasti moderních audio komponentů, sluší a patří, materiálově je SACD transport (ale v souladu s ním i ostatní komponenty série Zenith) luxusní záležitostí, jaké bohužel v Evropě a obecně na Západě asi nelze za takové peníze díky místním nákladům dosáhnout.

Transport je krásným, prakticky bezešvým obrobkem, nízkým, hutným, pocitově masivním. Jako kdyby všechno bylo z jediného kusu a součástky se uvnitř prostě nějak ocitly. Vepředu je nevelký dotykový displej, přes nějž nejen řešíte ovládání, ale také volíte výstupy, podsvícení ovládacího kolečka, jas obrazovky, případně i to, jakou formu MQA si na výstupu přejete a tak dále.

Vpravo do ostrého výřezu zapuštěné zlatavé kolečko slouží pro zapnutí, spuštění reprodukce i přeskakování skladeb; fakticky tím ale jen dubluje funkce z displeje.

Své drahocenné kotoučky vkládáte shora do chřtánu mechaniky pevně zapuštěné v hliníkovém šasi a ukryté pod skleněnou pokličkou. Před spuštěním se ještě disk vždy zajistí magnetickým pukem.

Skrze zadní stěnu bytelného těla prochází na transport víc než dostatečná plejáda konektorů. Samozřejmě je tu napájení s vypínací kolébkou, signál ven však dostanete rovnou v šesti formách. IIS v HDMI podobě má nejvyšší preference (kvůli SACD formátu), můžete zvolit i BNC, AES/EBU, koax, optiku nebo USB výstup. Je škoda, že zrovna ten však SACD stopy neumí, ale to je licenční, nikoliv technická záležitost.

Použitá mechanika Sanyo HD870 zvládá jak SACD, tak CD a MQA disky, výstup z ní proudí přes asistující FPGA buď ve standardním PCM 44,1 kHz nebo DSD64, prostě adekvátně danému diskovému formátu.

Komponent má šířku 32 cm, hloubku 24 cm a výšku 7,2 cm, ale váží přitom 5,2 kg.

Onix XMT20

Chcete-li se oprostit od fyzických médií, nabízí Onix streamingové řešení XMT20. Šasi je úplně stejně koncipované jako u SACD transportu, jen samozřejmě chybí horní mechanika. Jinak máte po ruce ale stejné tělo, identický displej, dokonce i kolečko pro spínání a základní ovládání.

Pro nastavení tu ale dost možná budete chtít použít firemní aplikaci Eddic Controller, která funguje docela slušně, umožňuje budování knihovny i provázání s různými službami. XMT20 zvládá ale i TIDAL Connect, Qobuz Connect, AirPlay 2 nebo práci s Roonem. XMT20 stojí na vlastní variaci operačního systému Linux. Transport zvládá práci s rozlišením až 32 bit / 768 kHz nebo DSD512. Přečte krom standardní nabídky souborů také ISO.

Zadní panel opět nabízí velmi širokou plejádu konektorů. Samozřejmě je tu napájení, opět s kolébkou. Do sítě se připojíte ethernetem nebo dvěma Wi-Fi anténkami, ven lze data poslat opět HDMI / IIS, BNC, AES/EBU, koaxem či optikou, je tu ale i zdvojené USB. Můžete je využít pro datové paměti nebo jako výstup. Kdyby to nestačilo, lze vmontovat i SSD disk jako interní úložiště, šachta je vespod. Bonusem pro někoho může být, že do USB se dá připojit i téměř libovolná externí CD mechanika a tím si lze uložit své kotoučky na připojený disk – systém sám najde správná metadata.

Tak jako u SACD transportu, i tady napájení stojí na 25 VA zapouzdřeném toroidu Talema, jsou tu filtrační kondenzátory Vishay nebo systém dvou hodinových oscilátorů od Accusilicon pro takty 45,1584 / 49,1520 MHz. A výstup opět na IIS řídí FPGA s proprietárním programováním.

Fyzické parametry jsou naprosto stejné jako u XST20, a to včetně hmotnosti.

Onix XDA20

Finálním bodem řady Zenith je D/A převodník XDA20. Samozřejmě že vypadá a je vyrobený naprosto identicky jako oba předchozí modely. Stejná estetika, stejný displej, stejné ovládání. Jen v předním panelu je otvor navíc – sluchátkový 6,3 mm jack.

Určitě není překvapením, že zadní konektivita reflektuje to, co je dostupné u XMT20 a XST20. Shodná napájecí zásuvka, stejné digitální konektory, jen jako vstupy. BNC, koax, optika, AES/EBU, ale i „kostička“ USB (s rozhraním XMOS XU316) nebo IIS v HDMI formě. Na analogovém výstupu paralelně slouží XLR a RCA. U nich můžete volit buď linkovou, nebo regulovanou úroveň, tj. funkci pre-out.

I uvnitř najdete mnoho podobného. Také je tu 25 VA trafo Talema, ale ještě doplněné o druhé s výkonem 15 VA a čtyři kondenzátory Vishay s kapacitou 3 300 uF.

Digitální signály proudí přes dvojici čipů ES9039Pro od ESS, podporuje je osm operačních zesilovačů OPA1611 v proprietární architektuře pro proudově-napěťový převod. Maximální rozlišení činí 32 bit / 768 kHz u PCM a DSD512 v nativní formě. Sluchátkům je věnován modul s čipem TPA6120, u nějž lze volit ze dvou úrovní zisku. Výkon tu dosahuje 101 mW / 32 ohm při nízkém nastavení a 1 620 mW / 32 ohm při vysokém; to je oboje dostatečné. XDA20 „unese“ až 300 ohmová sluchátka.

Na XLR výstupech (u RCA je to jen o trošičku horší) uvádí výrobce frekvenční odezvu 20 – 40 000 Hz (-0,5 dB), THD+N 0,0003 %, dynamický rozsah 127 dB, oddělení kanálů 126 dB a odstup signálu a šumu 127 dB. To jsou všechno excelentní hodnoty.

A opět – šasi je stejně velké, dokonce i váží stejně jako dva sourozenci.

Protože jde o relativně košatou sestavu, poslouchali jsme ji v mnoha různých situacích – oba transporty třeba s Accuphase E-700 a Fyne Audio F1-5 / Fyne Audio SuperTrax, převodník také s Eversolo DMP-A6 Gen 2 a Cambridge CXA81 na XAVIAN Unica, hlavní přehazování však samozřejmě probíhalo v hlavním systému s Métronome DSC, Norma Revo SC-2 LN / Norma PA 160 MR a KEF Blade One Meta. O podrobnostech typu kabelů, napájení, akustiky a podobně se dozvíte víc v pravém sloupci -->.

Začněme SACD transportem. Na trhu není úplně moc takhle fyzicky pojatých SACD zdrojů v podobné či nižší cenové hladině. Ač je přehrávání Super Audio CD v prvních vteřinách trochu hlučné, během poslechu na standardní hlasitost to nijak neruší. A dobře udělané SACD je skutečně plné detailů a takové té „hladké“ atmosféry, samozřejmě v závislosti na připojeném D/A převodníku. Synergie a odladění s XDA20 je nicméně zřejmá. Transport jsme srovnávali s Métronome Le Player 3 nebo Cambridge CXC.

Se všemi připojenými externími převodníky vykazovala basová linka v „Hold My Breath“ (Post Malone | „Austin“ | 2023 | Mercury | 00602455789518) nadstandardně pevnou definici, tón za tónem zavrní, zadrnčí a má pevné tělo, stejně tak obsažené, plné. Žádné efekty, vždy trochu cítíte vliv DACu, ale obecně zůstává jistota samozřejmá a tonalita „na středu“, prostá vlastního zabarvení. Proti soupeřům působila linka spodků sebejistější, moderněji energická a napjatější.

„Nestranně“ hrál XST20 také ve středním pásmu, „I Can’t Stand the Rain“ (Woong San | „I’m Alright“ | 2018 | JPCompany | 00028948173815) byla střídmá, lehká, krásně čitelná a disciplinovaná. Velmi pevná, ne však technicistní, opět máte pocit, že střední pásmo se rozvíjí bez šumu, jasné a prostě zřetelné. I zde pak energičtější než u ostatních.

Ve výškách, třeba na činelech v „Tea for Two“ Theloniouse Monka („Criss-Cross“ | 2003 | nahráno 1963 | Columbia | 513356 2), cítíte nicméně jakýsi hladší přídech, trochu jemné elegance kovových tónů. Jsou dostatečně zřetelné a precizně separované, o tom žádná, ale přeci jen je pečlivost čímsi trošičku zjemněná a hladce klouzavá. Ale ani tady nevnímáte přidaný lesk nebo vybočení ze spořádaně vyrovnané frekvenční charakteristiky.

Ocenit je třeba dynamický rozsah, který byl cítit v „Algiers“ (The Afghan Whigs | „Do To The Beast“ | 2014 | Warner | 0199350865374) – skladba šlape svižně a úderně, ale nejde o dramatickou masivnost v každém okamžiku. Energie se rychle a kontrolovaně vzedme tam, kde to tak má být, ale zachovává i „ticho“ mezi tóny, což velmi dobře podporuje živost a přirozenost. Zvuk z XST20 tak nepůsobí komprimovaně, ale naopak hezky dýchá.

V moderním severském jazzu „Anti-Freeze“ (Scandinavian Art Ensemble | „The Copenhagen Session Vol. 2“ | 2025 | April Publishing | 075992725767) jsme shledali, že prezentace detailů je urovnaná, výstupy čisté a konkrétní, přitom však XST20 nabízí hladký zvuk, zejména v kombinaci s firemním převodníkem XDA20. Žádná technika nebo tvrdost, pevnost a lehká, samozřejmá čitelnost však ano. XST20 nemá analytické ambice, výsledek je celkově homogenní a uvolněný, byť mírou detailů za dané peníze rozhodně velmi konkurenceschopný.

Ač to není nijak snaživé, je znát, že informace rozčleňuje Onix bez problémů a uchovává výstup „bez příměsí“, takže dobře vyniká i prostor „Ja, mir hast du Arbeit gemacht, JLB5“ (Johann Ludwig Bach | Johanna Soller / Capella Sollertia | 2026 | Ricercar | RIC482). Nástroje působí velice přehledně rozsazené, je tu spoustu vzduchu i místa a hudební dění se odehrává s nadhledem a klidem. Je to otevřenější a samozřejmější než u soupeřů.

Přestože XST20 předává hudební signál čistý a působící neefektně urovnaným dojmem, přeci jen jsme z něj jakýsi vlastní rys vypozorovali. Nejen „What’s This About (La La La La)“ (Kate Bollinger | „Songs From a Thousand Frames of Mind“ | 2024 | Ghostly | 0804297843421) hrála v pohodě a každý roztočený kotouček představuje spoustu decentní muziky. Kvalita je v celkovém vnímání prémiová, plná informací, ale zároveň (což je hlavní) jde o „pohodlný“ zvuk, v němž nic nevadí, jen to plyne a hraje, aniž by šlo o exhibici energie, prokreslení nebo nějakých jednotlivostí. Tady jde o harmonický celek.

To digitální transport XMT20 je ve své zvukové podstatě o něco „modernější“ – jasnější, důraznější, trochu dravější a celkově bohatší. Kupříkladu basový základ v „Displacement and Erasure“ (Miguel Zenón | „Golden City“ | 2024 | Miel Music | 0195269311605) zněl ve štědrém objemu, byť ve shodě s XST20 velmi vzdušně a s až překvapivě zřetelnou strukturou. Ani streamer nemá ambice hudbu protlačovat na sílu, dává spíše měkce klidný styl, ale výraznější v síle než kotoučový zdroj.

Zvuk starodávných houslí v rukou Tima Faina v „Unraveling“ (2025 | nahráno 2018 | Delos | DE 3611) zněl s hlaďoučkou laskavostí, na jedné straně naprosto dostatečně rychlý a zřetelný, na druhé čímsi působil jemně a zpěvně. Co do rozlišení a konkrétnosti je výstup XMT20 dobře propracovaný a adekvátně rychlý, aby vše bylo snadno čitelné, přesto je ve výstupu jakýsi dotek elegance a sametovosti.

Atmosféra „Delphinum Blue“ (Cassandra Jenkins | „My Light, My Destroyer“ | 2024 | Dead Oceans | DOC 346CD) byla také prostá dramatu a technicistní intenzity. Onix jako když preferuje zvuk bez naleštěnosti či analytičnosti, má trochu zasněný styl – ten však neomezuje čitelnost, ta je za dané peníze naprosto v pořádku. Jen to není zvuk pro ty, kteří rádi cinkavé a zvonivé kovové tóny, v tom se zdá XMT20 trochu střídmější.

Stejně tak vás dynamickou razancí „She“ od Harryho Connicka Jr. („She“ | 1994 | SONY | 074646437629) nechce vmáčknout do sedačky, naopak spíš nechává zapůsobit váhu basu a celkovou spořádanou kontrolu. Struktura je zřetelná, dynamická zhoupnutí působí uvolněně, přesto přesvědčivě. Nejde o měkké podání, jen z nějakého důvodu není dravě průbojné, prostě „jen hraje“.

Ani prokreslení „Kindertotenlieder“ (Julie Boulianne / Jean-Fracois Rivest / Ensemble Orford | „Mahler: Lieder“ | 2011 | ATMA | 00722056644228) není nijak na sílu. XMT20 akcentuje plynulost, přesto rozlišení působí „samo sebou“, nekřiklavé, přesto velmi solidní. Detaily na sebe neupozorňují, ovšem jsou tam, hudba je komplexní a snadno zachytíte hlas, který je mixem posazený relativně v pozadí, stejně jako jednotlivé nástroje. Ale nic z toho není nijak explicitní, jen hladké a jemné, přesto třeba s výraznějším zastoupením spodků. Pevnost všeho je také samozřejmá, ale nikoliv nápadná.

Vivaldiho „Juditha Triumphans, RV 644“ v podání Lotte Bovi a l’Ore Blu („TRPTK nine-year anniversary sampler“ | 2023 | TRPTK) měla krásně velký prostor. Cosi v podání zní „jinak“, těžko říci, čím to je, protože organizace je bezproblémová. Není to tak prezentní jako Métronome, ale hudba je roztažená docela dost do stran, a i předozadní osa tu je načrtnutá. Nejde tedy o nějakou difúznost, víte dobře, kde co je. Nicméně spíš než o holografický přepis v místnosti se jedná o obklopující a fluidní obraz.

Rozhodně má ovšem XMT20 takovou tu bezstarostnou poslouchatelnost, bez strohosti a technicistnosti. „Wheel in the Sky“ (Journey | „Infinity“ | nahráno 1978 | SONY | 828768589021) líbivě klouzala, příjemná, bez jediného únavného nebo jinak problémového aspektu a přitom dostatečně zřetelná. Možná nemá vysloveně analytický fokus, čímž trochu připomíná analogové zdroje, ale můžete s tímhle zvukem (který nepostrádá formální kvality adekvátní či dokonce přesahující danou třídu) strávit kolik času jen chcete.

Pojítkem obou transportů a vůbec hlavním středobodem řady Zenith je ale D/A převodník – právě jeho připojení se zdálo vnést do zvuku XST20 i XMT20 cosi, co vyvážilo jejich jemnou specifičnost a všechno si „sedlo“. Jinými slovy, ač v některých objektivních charakteristikách bylo lepší spojení s jinými komponenty, to, že komponenty Zenith k sobě patří, je zjevný fakt a jestli nechcete pátrat a ladit, je to sázka na jistotu.

Sluchátkový výstup není špatný, pro Focal Clear i SONY MDR-M1 stačil, ačkoliv dedikovaný externí zesilovač zafunguje navzdory nelimitujícímu dostupnému výkonu přeci jen o kousek lépe. Stejně tak předzesilovač – regulace hlasitosti je ok, v případě, že připojíte třeba aktivní reprosoustavy, to dává smysl, ale pokud máte k dispozici dedikovaný předzesilovač nebo nějaký lepší integrovaný stroj, je dost pravděpodobné, že zůstanete právě u nich. Byť pro minimalistický systém jsou funkce v pořádku.

Basová linka je díky masteringovým volbám v „Miles and Miles of Texas“ (Asleep at the Wheel | „20 Greatest Hits“ | 2003 | Capitol | 00724354179150) relativně decentněji zastoupená, přesto jí DAC dokáže dát formu samozřejmou a energickou; pokud něco v této trojici dodává sílu a drajv, je to právě XDA20. Definice je utažená a výsledek moderní – tedy živý, solidní a sebejistý, disciplinovaný, přesto v něm cítíte vřelost a houpavou brnkavost nástroje. K tomu ještě dokáže hezky vyvážit projev obou svých partnerů z řady Zenith a společně si to „sedne“.

Ve středech „Row My Ocean“ (Sinikka Langeland | „Wind and Sun“ | 2023 | ECM | 00602455943217) nebylo cítit vycizelovanou transparentnost či monitorovací fokus, ale naopak organickou uvolněnost, lehce tučnější ladění, ač zřetelnost hlasu i jemných zvuků v jeho okolí je bezproblémová. Možná není Onix (zejména jako celek zdroj + DAC) „ploše neutrální“, přesto nabízí čitelnost na velmi dobré úrovni. Není pochyb, že takový výsledek by ještě ne tak dávno stál šestimístnou cenovku.

A svižné, řízné činely v „Szabodelico“ ze stejnojmenného alba Causa Sui (2020 | El Paraiso | EPR 063CD), tak ty jsou vedené čistě, zněle a mají citelné tělo, přitom ale zůstávají příjemné, lehounce hladší, ne v duchu nejmodernějšího (zejména „východního“) zvuku s dokonalou břitkostí. Onix zachovává velmi dobrou čitelnost a rozlišení, ale zároveň netechnický základ. V zásadě tak spolu s velmi solidním rozlišením dostáváte naprosto nekonfliktní obal, díky němuž nebude XDA20 nekompromisní k nedokonalostem.

Také s dynamikou si poradí XDA20 důstojně – „Headshots“ od Suzanne Vega („Nine Objects of Desire“ | 1996 | A&M | 00731454058322) byla nepřepálená, přesto houpavá, bohatá a šťavnatá, spíš podaná s jistotou než dramatickou dravostí. Velká zhoupnutí patrná v basové lince vychází jako poddajná, přesto dostatečně sebevědomá. Z malého zařízení také vycházejí docela nadprůměrné celkové proporce a v zásadě expanzivní hudební plocha.

Jak už bylo řečeno, svým charakterem se XDA20 netlačí do popředí, takže i hlavní hlas v „In Terra Pax“, poválečném oratoriu pro sólisty, sbory a orchestr Franka Martina (Alain Altinoglu / Münchner Philharmoniker | 2025 | Warner | 731788141974), zaznívá bez úpornosti, přesto dobře artikulovaný a vlastně civilní. Hladký zvuk je informativní a přehledný, vše se odehrává v úhledném pořádku. Prim však hraje pocit celistvosti, nikoliv technické exhibice.

Hloubka, velikost proporcí a nenucená zřejmost, přesto i jakási všeobecná uvolněnost jsou patrné i v podání prostoru skladby „Depreston“ (Courtney Barnett | „Sometimes I Sit and Think, and Sometimes I Just Sit“ | 2015 | Mum + Pop Music | 0858275022124). Obraz scény je ještě větší než u Métronome, jakkoliv nejde tak do stran ani do hloubky, orientovat se v pravolevé i předozadní ose není problém, takže před sebou máte pohodově a přitom zřetelně propracovaný hudební svět.

Že má pak Onix XDA20 – zejména v kombinaci s XMT20 – sice poklidnější a hladší zvuk, ale přesto skvělé rozlišení i kontrolu, to ukázal intenzivní black metal „Shadows Breathe First“ (Blut aus Nord | „Ethereal Horizons“ | 2025 | Debemur Morti | 0652733301970). Často zní až příliš intenzivně, takže vyniknou všechny nectnosti takové nahrávky, v ploché dynamice se ztrácíte a je to tvrdý, avšak ne zrovna příjemný zážitek. S Onixem ne – tady to byl sice nářez, jak se patří, ale přitom bez hrubé intenzity, dokonce je z mohutné kytarové stěny možno slyšet i specifický hlasový projev.

V tomto trojjediném textu jste se trochu netypicky dozvěděli rovnou o třech zdrojových komponentech značky Onix, řady Zenith. A proč nemají SACD transport XST20, streamer XMT20 a D/A převodník XDA20 každý svůj vlastní profil? Protože patří k sobě a právě tak nejlépe fungují. Je jedno, jestli byly transporty připojeny k lepšímu převodníku, než je XDA20, nebo prostě jaká konfigurace se zkoušela, vzájemná synergie převodníku a transportu je tu patrná. Jen škoda, že v takové situaci není na XDA20 ještě jeden HDMI / IIS navíc, abyste všechno mohli provozovat paralelně, ale tak to prostě je. Každopádně jde o skvěle vyrobená zařízení, dobře fungující, nabízející širokospektrální konektivitu a velmi dobré zvukové výsledky. Zejména v tom, že nejde o strohý a technicky brilantní zvuk, ale že má navíc i příjemnou složku. XST20 je skvělé řešení pro ty, kteří chtějí SACD transport, ale nějaký obyčejný univerzální Blu-ray je málo, kdežto velká řešení s šestimístnými cenovkami zase moc. Streamer XMT20 dělá jednoduše to, co má a XDA20 nabízí dostatek možností, jistý a prokreslený zvuk, ale zároveň jakousi vnitřní hezkou ladnost a harmoničnost až „nevýchodního“ stylu. Jako kompaktní „věžička“ fungují komponenty Onix Zenith velmi dobře (až výtečně), a to za férovou cenovku.

Kč 51 390,- - XST20 (SACD transport)

Kč 58 790,- - XMT20 (síťový transport)

Kč 58 790,- - XDA20 (D/A převodník)

FOTOGALERIE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

FOTOGALERIE - APLIKACE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

--- --- --- --- ---

POUŽITÉ PLAYLISTY:

https://tidal.com/playlist/44e8044b-7f46-469b-a2f6-e16ba392cac8

https://tidal.com/playlist/e2065acb-08e2-4b74-9f37-19b8223a28af

https://tidal.com/playlist/96d9e662-9f84-438b-af53-2f473e8ccd08

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bezvadné materiálové zpracování

+ konektivita

+ sladěný kompaktní celek

+ atraktivní cena

+ možnost přehrávání SACD (XST20)

+ výbava D/A převodníku XDA20 včetně možnosti regulace hlasitosti

+ docela rychlá a stabilní aplikace pro XMT20

ZÁPORY

- hluk mechaniky není dokonale odizolovaný, ač je sporadický (XST20)

- ač IIS funguje pro propojení optimálně, do D/A převodníku tak oba komponenty zároveň nepřipojíte

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: TM Sound | www.tmsound.sk