Japonští DS Audio sídlí ve městě Sagamihara, které v podstatě patří do obří tokijské aglomerace spolu s Čibou, Jokohamou, Kawasaki, Saitamou a dalšími lidnatými centry. Pokud to náhodou nevíte, vytváří neortodoxní a čím dál populárnější kombinace přenosek a ekvalizérů (plus něco analogového příslušenství) na bázi optického čtení pohybu chvějky. Dnes mají sedm modelů, kde ten nejdražší stojí zhruba jako pěkný automobil. Pro většinu lidí je ale zajímavý druhý pól nabídky – základní set DS-E3.

Co je tedy základní princip optických přenosek DS Audio? Jakkoliv zvenku je základní konstrukce podobná konvenčním řešením, fakticky je tu mnohem méně prvků – žádné magnety, žádné cívky. Na chvějce se nachází stínítko s tloušťkou pouhých 100 mikronů, před ním malý LED zdroj světla, a naopak za ním, hlouběji uvnitř těla, čtecí mechanismus. A právě vyhodnocení změn ve světelném toku má – zhruba a zjednodušeně řečeno – umožnit mnohem jemnější rozlišení snímaného signálu moderními fotodiodami s výběrovými charakteristikami. Už třeba díky tomu, že lehoulinká chvějka se pohybuje zcela volně, není „brzděná“ magnetickým odporem.

Zároveň s tím je potřeba speciálního ekvalizéru, protože ač je signál stále analogový, vyžadují přenosky specifické pracovní prostředí. Začíná to nutností posílat k přenosce napájení pro zdroj světla skrze modrý a zelený drátek. Dalším faktorem je rozdílná ekvalizační křivka, neodpovídající standardní RIAA korekci (proto nikdy, ale opravdu nikdy není možné použít standardní phono vstupy). Optická přenoska má plochou frekvenční odezvu v celém rozsahu, čímž je nutná citelně menší úprava nasnímaného signálu.

Přenoska DS-E3

Ač je model E3 úplným firemním základem, na pohled nese všechny typické charakteristiky. Docela velké kovové tělo v první řadě, v té druhé nezaměnitelný svítící trojúhelník vpředu, u tohohle modelu jasně zelený. Jinak je to ale klasická přenoska, tj. nahoře jsou dva montážní otvory a vzadu čtyři klasicky barevně rozřazené piny.

Uvnitř tělíčka pracuje třetí generace čtecího systému, tedy moderní výkonná dioda a beryliové stínítko. Chvějka je hliníková, hrot má eliptický tvar.

Výrobce udává doporučený přítlak 2,1 gramu, výstupní úroveň 70 mV a separaci kanálů 26 dB při 1 kHz. Váha dosahuje 7,7 gramu, takže by přenoska měla být použitelná pro většinu gramofonů.

Ekvalizér DS-E3

Nemáte-li k dispozici některý z více než 20 aktuálních modelů třetích stran (od soulution, přes Esoteric, Aavik, EMM Labs, Soulnote až po Ayre, exposure, WestminsterLab nebo KECES), můžete si ve výhodném balíčku koupit firemní ekvalizér DS-E3.

Jde o nevelkou a čistě pojatou krabičku s profilovaným čelním panelem, na němž je ve středu spínací tlačítko a pod ním stavová dioda, vytvarovaná tak, aby odpovídala svítící plošce na samotné přenosce.

Zezadu najdete jen jednoduchou napájecí zásuvku a dvě sady cinchů – vstupní a výstupní. U té první je samozřejmě nezbytný zemnící kolík. Zajímavostí je malá přepínací páčka mezi nimi, označená lehce matoucím nápisem OUTPUT 1 / OUTPUT 2, protože tu samozřejmě je výstup pouze jediný. Konzultace s manuálem prozradí, že jde o aktivaci subsonického filtru.

Oproti minulým generacím došlo k vylepšení konstrukce. Zesilovací obvody jsou plně symetrické, zatímco napájecí zdroj dostal navíc stabilizaci. Dosažení malé velikosti umožnilo použití operačního zesilovače namísto diskrétního konceptu.

Na výstupu nabízí ekvalizér DS-E3 úroveň 500 mV / 1 kHz a impedanci 120 ohm, zatímco vstupní impedance činí 10 000 ohm.

Zhruba 1,9 kg vážící phono má šířku 26 cm, hloubku 19,5 cm a výšku 6,9 cm.

Přenosku jsme zkoušeli na dvou šasi – při rozehrávání na VPI Scout s ramenem Jelco SA-250 proti HANA ML (s phono předzesilovačem Grandinote Celio), tady se poslouchalo na Accuphase E-700 a Fyne Audio F1-5 / Fyne Audio SuperTrax. Hlavní poslech však probíhal na AVID Relveo a rameni AVID Altus v2. Tam jsme měli srovnání s Etsuro Urushi Bordeaux a poslouchali na Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR v kombinaci s KEF Blade One Meta. O dalších podrobnostech typu kabelů, filtrů, podložek a vůbec všeho příslušenství se dozvíte v pravém sloupci -->.

Že DS Audio si jede svůj vlastní zvukový charakter, to poznáte hned od prvních momentů „Wild Man Blues“ (Michel Legrand / Miles Davis | „Legrand Jazz“ | 2022 | nahráno 1958 | WaxTime In Color | 950725). Bas, ale nejen on, je tu výrazně živější a koncentrovanější než u vinylového řetězce zvykem. Konturování je pečlivé, energie velká, a to všechno hlavně proto, že pozadí nepraská, nešumí a tímhle chováním mnohem víc evokuje digitální systémy. Fundament není nijak prominentní co do objemu, tedy žádné „analogové přifouknutí“, ale broukání je lehké a velmi dobře artikulované, svižné; i když tu nepanuje taková ta specifická vřelost, kterou někdo může u elpíček hledat, je to skutečně dobrý a pevný bas.

Už jsme zmínili, že DS-E3, potažmo technologie DS Audio jako taková, nabízí velký odstup signálu od šumu, takže přednes se zdá jasnější, konkrétnější a obecně výraznější, než byste od černých desek čekali. Proto i „I Can’t Stand The Rain“ Sary K. („In The Groove“ | 2011 | Stockfisch Records | SFR 357.8011.1) měla krásnou čitelnost, reflektující velmi důstojně realitu nahrávky jako takové. Křupavé struny kytary, vlastně docela šťavnaté tělo a jasný, konkrétní hlas, kdy byste při slepém testování jen obtížně rozlišili vinyl od digitálního nosiče. Čistota je opravdu dobrá, dění snadno čitelné a středy pevné. Dost možná je to všechno i zásluhou vyladěného ekosystému, kdy nemůžete udělat chybu při experimentování s parametry.

Líbilo se nám, že DS-E3 nesklouzává k efektům, tedy i výšky v „It’s a Raggy Waltz“ (The Dave Brubeck Quartet | „Time Further Out“ | 2014 | nahráno 1961 | WaxTime Records | 771959) byly střídmé co do objemu, ale jasné, plné informací a pocitově jednoduše čisté. Navíc zvuk působí vyrovnaně, ani prominentní, ani tlumený, opět se v tomto optický systém chová podobněji digitálním zdrojům než gramofonům. Ale v tom dobrém slova smyslu. Co do rozlišení a celkové míry detailů představuje DS-E3 hezký vstup do světa dospělého analogu, i tady panuje až působivý kontrast užitečného signálu a velmi nízkého šumu.

Optická sestava ale nejvíc „nevinylově“ působí z pohledu dynamiky, kterou dokáže destilovat z černých drážek. Skoro jako by součástí obvodových řešení byly účinné a dobře nastavené expandéry – dynamičnost „One for Joan“ od Chico Hamilton Quintet („Drumfusion“ | 2023 | nahráno 1962 | WaxTime Records | 772338) se zdála velmi pěkná, taková živá, ale zároveň stojící hlavně na plnosti a pocitu kontroly. DS Audio hraje pevněji a sebejistěji, byť ve výsledném zvuku zůstává taková ta „analogová“ poddajnost. Ale třeba na perkusích je znát autorita a rozsah, který běžně ve sférách přenosek za desítky tisíc necítíte. Možná to pro někoho uvyklého na typický analog bude až trochu strohé, příliš blízké digitálu, nicméně živost DS-E3 nejde upřít.

Jedna z prvních nahrávek Glenna Goulda, neboli Bachovy „Goldbergovské variace“ (2022 | nahráno 1955 | WaxTime In Color | 950733) trpí na různé artefakty zjevně průměrného nahrávacího systému své doby. Nejvýraznější je velký šum, v němž se občas ztrácí i umělcovo typické občasné mumlání nebo jemnější stisky kláves. Je až překvapující, jak moc dobře právě tyhle nechtěné části záznamu DS-E3 odfiltruje, až si říkáte, jestli na to nemá ekvalizér nějaký specifický obvod. Ale nutno říci, že v podání DS-E3 je nahrávka dobře poslouchatelná – jistě, vnímáte její stáří, specifické pojetí a vůbec všechno, co k tomu patří, nicméně zároveň je slyšet klavír a šum je odsunutý skutečně do pozadí. Až překvapivě dospělý výsledek z pohledu čistoty a rozlišení.

Nezvykle pojatá a cappella verze „Hotel California“ od Eagles (Vocal Sampling | „Akapelleando“ | 2021 | nahráno 2006 | Vocal Sampling | ESAAI0192356) měla koherentní a zřetelný prostor s dobře rozloženými hlasy nadprůměrné velikosti. Vůbec proporce řešení od DS Audio nabízí nadstandardní. Také oceníte stabilitu, žádná difúznost, často přítomná u analogu. Zvuk vůbec působí kontrolovaně, pevně a nadprůměrně jistě.

Nahrávky, jako je „Non, je ne regrette rien“ od Édith Piaf („L’Essentiel“ | 2021 | nahráno 1959 | French Connection | 490633) si na gramofonu pouštíte proto, že mají atmosféru, kterou specifické pojetí analogového řetězce ještě zesiluje. DS-E3 hraje nonšalantně, ale nepřidává k záznamu „to svoje“, naopak zůstává vlastně velmi neutrální, akcentuje čitelnost a pocit rezervy nad libozvučným zkreslením. Když jen tak posloucháte, trošička toho typického charakteru je patrná, ale obecně jde spíše o vypucovaný, čistý a jasný zvuk.

Model DS-E3, sestávající z optické přenosky a příslušného ekvalizéru, představuje možná jen to základní z portfolia japonských DS Audio, přesto nabízí mimořádně snadnou cestu k dobré kvalitě přehrávání vinylů. Žádné hledání a ladění parametrů, žádné experimenty, jen přímočaré napojení a funkční, odladěný celek. Pro někoho to může být spíš mínus, pro většinu lidí to je však rozhodně klad. Stejně jako to, že optická přenoska skvěle potlačuje šumící pozadí nahrávek a tím se mnohem víc soustředíte na detaily, zvuk působí pevněji a dynamičtěji, stejně jako získáváte frekvenční rozsah pocitově vyrovnaný, nikoliv závislý na přesnosti nastavení phono předzesilovače. Možná že nejde o pravověrné analogové uspořádání, ale pokud pro vás není kouzlem analogu právě to alchymistické experimentování, ale roztáčení vinylových kotoučků, je DS-E3 rozumně drahým a přitom skvěle fungujícím vstupem do dospělého gramofonového vesmíru.

EUR 2 500,- - set přenosky a ekvalizéru

cca Kč 60 700,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ sladěný systém, nenáročný na instalaci ani provoz

+ působivě tiché signálové pozadí, reálně „nevinylové“

+ skvělá dynamika, pevnost i detail

+ dostupná cena v kontextu zvukových výsledků

ZÁPORY

- prostor pro "analogovou alchymii" tu představuje reálně jen zkoušení jiných ekvalizérů z vyšší třídy

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dream Audio | www.dreamaudio.eu 

fSdílet

Tweet