Firma Onkyo datuje své kořeny do roku 1946, do období, kdy se v Japonsku po 2. světové válce dynamicky rozjela výroba elektroniky, tu pro domácí reprodukci zvuku nevyjímaje. A 80 let, to už je nějaká tradice. Samozřejmě že se v mezidobí objevily vrcholy i propady, v poslední době však Onkyo získalo pod křídly korporace VOXX International zpět ekonomickou stabilitu a snaží se najít si znovu pozici na trhu. Mezi první vlaštovky stereo komponentů patří modely řady Icon – P-80, M-80 či A-80, ale v nabídce jsou i víc lifestyle orientované kousky série Muse, jíž vévodí Muse Y-50.

Je vidět, že designéři Onkyo se tu snažili být co nejodvážnější a skutečně se zdá, že se konzervativní značka na své poměry docela „rozjela“. Nejde jen o „středně úzký“ půdorys, ale i o čelní panel, jemuž dominují dva proporčně docela mohutné otočné prvky pro výběr vstupů a regulaci hlasitosti, fungující ovšem zároveň i pro pohyb v nabídce. Tou procházíte na docela velkém středovém displeji, jenž zvládá i ukazovat provozní parametry nebo obrázky streamovaných alb. Intuitivně byste možná čekali, že bude dotykový, nicméně bohužel není.

Vpředu se nachází ještě spínací tlačítko, pod ním výstup na sluchátka a na druhé straně dalším tlačítkem měníte právě zobrazení displeje či máte možnost do USB portu vložit paměť s hudbou.

Samotné šasi je jednoduché a účelné, ale horní stylově tvarované průduchy v duchu japonské estetiky San Kuzushi dojem zlepšují.

Vzadu je vyrovnaná klasická moderní konektivita v naprosto přiměřeném rozsahu. Tři sady cinchových vstupů pro analogové zdroje, k tomu připojení pro gramofony s MM i MC přenoskami, jako bonus pár RCA s regulovanou úrovní jakožto pre-out výstup a samostatný monofonní subwooferový výstup.

Digitální výbava zahrnuje Wi-Fi / Bluetooth, koax i optiku, ale také ethernetový port plus HDMI vstup (kompatibilní s HDCP2.3, 4K/120p, 8K/60p, VRR, QFT, ALLM, QMS, SBTM, DSC, HDR10+, Dolby Vision) a výstup (respektive ARC). To by mělo Muse Y-50 umožnit skutečně posloužit v běžném domácím prostředí.

Zesílený výstup se posílá na jeden pár standardních terminálů na kanál a napájecí zásuvka – jak jinak u značky Onkyo – nemá středový kolík.

Vnitřní konstrukce stojí na spínaném zdroji a ne úplně obvyklých modulech třídy D v roli koncových stupňů. Jedná se o značku Axign v kombinaci s MOSFET, standardně totiž Axign dodává velmi aktuální koncept čipových zesilovačů, často s integrovaným A/D převodníkem a dokonce regulací hlasitosti, tedy řešení typu „all-in-one“. Spoléhá i na „Post-Filter Feedback“, což je, zdá se, zvukově velmi dobře fungující forma zpětné vazby.

Firemní streamovací platforma otevírá dveře ke všemu běžnému – Spotify, TIDAL i Qobuz včetně variant Connect, samozřejmě i AirPlay nebo Google Cast. Všechno můžete sjednotit přes aplikaci Onkyo Controller, praktické to může být kvůli dostupné funkci Room EQ, což je fakticky jednoduchý kalibrační systém. Za předpokladu, že máte nějaký zřetelný akustický deficit, může to být v běžném obývacím pokoji pohodlná cesta, jak se s ním vyrovnat.

Výstupní výkon zesilovače činí pěkných 125 W / 8 ohm pro celé audio pásmo, maximem je 250 W / 4 ohmy / 1 kHz. Pracovní frekvenční rozsah leží mezi 20 Hz a 30 kHz (+1 / -3 dB), tónové korekce jsou dostupné na 100 Hz a 10 kHz, u obou bodů v rozsahu +/- 10 dB.

Muse Y-50 vypadá kompaktně, ale zase tak malý není – šířka 35 cm, hloubka 33,7 cm a výška 9,9 cm. Díky koncepci třídy D váží jen 4,9 kg.

Model Y-50 jsme nejvíce poslouchali v „kompaktní“ sestavě – buď s Eversolo DMP-A6 Gen 2, zejména ale jako samostatnou jednotku, rozehrávající XAVIAN Unica. K porovnání jsme měli Cambridge CXA81. Chvíli jsme zkoušeli i kombinaci s KEF Blade One Meta, jakkoliv to bylo spíš pro zajímavost – nicméně výkonem Muse Y-50 relativně stačí i tam.

Když začal broukat Charlie Haden na svůj charakteristicky znějící kontrabas v duetu s Keithem Jarrettem „Where Can I Go Without You“ („Jasmine“ | 2010 | ECM | 273 3485), ukázalo se, že v malém těle tepe víc než dostatečná výkonová rezerva. Moderní třída D je v tomhle prostě úžasná. Rozhodně tu cítíte naladění do takového toho decentního stylu Onkyo, ovšem vše je podstatně konkrétnější, podstatně utaženější a jistější než u dřívějších konvenčních modelů. Objemově zůstává Muse Y-50 decentnější, nesnaží se expandovat za celkovou vyrovnanost. Jednotlivé tóny jsou zformované vlastně s klidem, není to dopředný, aktivní bas, ale – pro firmu vlastně ne netypicky – klidně artikulovaný základ, jehož není ani moc, ani málo. Dokonce už zaslechnete i odstíny, prostě solidní hi-fi.

Cello Argentinky Sol Gabetty a klavír Estonky Iriny Zakharenkové v „Péchés de vieillesse“ Gioacchina Rossiniho („Lise Cristiani“ | 2025 | SONY | 19802971442) souzní v úpravném, možná malinko tučněji pojatém středním pásmu, oba nástroje mají až překvapivou energii. Jakkoliv Onkyo netlačí na rozkrytí jemňoučkých detailů, právě síla, živost a tělo jsou na danou kategorii pěkné. Síla a důraz jsou nicméně „japonsky“ krotké, nic přehánějícího, dovolují hudbě mnohem spíš neomezovat se nežli tlačit kupředu. A celkový pocit pevnosti a jistoty je prostě fajn.

Linka činelů v „Heart of Stone“ (Peter Green Splinter Group | „Destiny Road“ | 2010 | nahráno 1999 | Snapper Music | SBLUECD055) působí v podání Muse Y-50 klidně, strukturovaně, tak nějak pečlivě, žádný písek, žádná zvonivost, jen přehledný a dobře vystižený zvuk zvonoviny s řízeným dozníváním (ač stále bez pocitu, že by zesilovač chtěl najít nejzazší nuance). Všeobecně Onkyo svým stylem, zdá se, dává největší prostor střednímu pásmu, díky tomu výšky znějí decentněji, ale stále „na rovinu“. Jste-li příznivci větší živosti, budete asi muset sáhnout po korekcích nebo zkusit, co udělá kalibrace. Každopádně Y-50 dokážete díky tomuhle stylu poslouchat bez únavy velmi dlouho.

Poctivá dávka dostupného výkonu a slušná rychlost ukázaly „Crumble“ od The National a Rosanne Cash („Laugh Track“ | 2023 | 4AD | 0191400067929) s fortelem a plností. To je změna proti starším Onkyo, zvuk je dynamicky plnokrevnější a o něco odvážnější, jakkoliv stále ani náznakem nějak divoký. Dynamika se nám však jednoznačně líbila – není umělá, nýbrž poctivá, rytmika šlape a zvuk má už takovou tu příchuť života, chce hrát, je to fajn. Výkonu je rozhodně dost, přesto rozsah hlasitosti s celkem velkou jemností regulace potřebuje trochu práce a otáčení, na druhou stranu aspoň nenarazíte na nepříjemné nenadálé skoky.

„Brotin“ od Eivør („Slør“ | 2015 | Tutl | SHD165) ukázala, že Muse Y-50 se stran rozlišení netlačí do pravověrně audiofilského světa, reprodukce není o perlení nuancí a ostrém soustředění na jednotlivosti, mnohem spíš jde o plynulost – ale organizace přesto působí úplně v klidu a k plné spokojenosti v rámci třídy. Zejména střed je pak díky jakési přirozené dominanci dobře srozumitelný. Výsledek je dobře poslouchatelný, bez problémů přehledný, byť důraz a plnost jsou výraznějšími charakteristikami než absolutní rozlišení nebo dokonalá transparentnost. Čistota však působí úplně férově.

Klidně jazzová „To Stanko“ trojice Jakob Bro, Arve Henriksen a Jorge Rossy („Uma Elmo“ | 2021 | ECM | 00602435282282) nás upozornila na – v kontextu typu zařízení, ale vlastně i jeho ceny – nevšedně dobrou koherenci a opravdu dobře působící stereofonii, kdy každý nástroj má jasné souřadnice v prostoru, který je pak osvobozený z ozvučnic. A výsledek? Velice pěkná prostorovost. Dobrá šíře, pocit hloubky, hlavně však pocit plasticity, která bez problémů drží svou formu. Prostě a jednoduše – velmi dobré.

Temná „Bunny Munro“ Nicka Cavea k seriálu podle jeho knihy („The Death of Bunny Munro“ | 2025 | Invada | 06017308010442) měla ten správný feeling, položený na hutném basu, až opulentní masitosti a z pohledu zesilovače také dobré disciplíně. Muse Y-50 vás nezkusí na sílu zatlačit do sedačky, udržuje do jisté míry co nejméně problematický charakter, ale přesto se snadno poslouchá. Ne strhujícím způsobem, leč úplně v pohodě.

Model Muse Y-50 od Onkyo leží někde na hranici dostupného hi-fi a lifestyle zařízení, které může mít doma každý, kdo chce něco víc než soundbar. Vlastně má originální estetiku, rozumně zvolenou konektivitu a dostatek nastavení i možností provozu, aby tento zesilovač vyhověl komukoliv v domácnosti. Navíc díky aktuální generaci zesílení třídy D má rezervu výkonu a na poměry Onkyo (jakkoliv nezapomíná na základní zvukové hodnoty svých stvořitelů) živější a tučnější projev. Za své peníze tu jinými slovy dostáváte kompetentní all-in-one, který by nebude mít reálně problémy s žádnými proporčními reprosoustavami ani seberozdílnějšími poslechovými návyky.

Kč 36 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/e7f882aa-1269-4cf0-8491-2a43b1ce60ad

--- --- --- --- ---

KLADY

+ moderně vypadající zařízení

+ slušně praktická skladba konektivity a schopností

+ překvapivě pevný a čistý zvuk, typická moderní třída D

+ fyzicky důrazná dynamika

ZÁPORY

- model Y-40 (byť s menší výbavou i výkonem) je citelně levnější

- doprovodná aplikace je spíš „pro formu“

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: ASBIS | www.asbis.cz 

fSdílet

Tweet