Znovuzrození stereofonního portfolia japonských Onkyo stojí momentálně na řadě Icon – ta sestává z integrovaného zesilovače Icon A-50 plus děleného řešení se streamujícím předzesilovačem Icon P-80 a stereofonním koncovém stupni klasického střihu Icon M-80, oboje v klasickém, přesto lehce aktualizovaném designovém jazyce firmy, slavící letos úctyhodných 80 let od založení.

Onkyo Icon P-80

Řídím prvkem je předzesilovač Icon P-80, oděný do velmi podobné estetiky jako model integrovaný. Centrem čelního panelu je veliký ovladač hlasitosti se zářivou linkou, vyznačující polohu a dodávající moderní nápad k jinak jednoduchému pojetí. Pak už je tu jen malý volič vstupů, okrášlený podobným svítícím prvkem, spínací tlačítko, 6,3 mm výstup na sluchátka a pěkná páčka, aktivující puristický režim bez korekcí. Přidejte k tomu ještě tlačítko, které okamžitě přepne na váš oblíbený vstup a nenápadné rozhraní pro měřící mikrofon systému Dirac Live – což dost možná může být nejhodnotnější přínos Icon P-80 a v dané ceně velice milá pozornost.

Boky tvoří žebrování chladících profilů, horní kryt zase nese specifické chladící průřezy v duchu japonské estetiky. Protože jde o předzesilovač, zadní plocha není nijak přeplněná. Máte k dispozici cinchový vstup pro gramofon s možností provozu MM i MC přenosek (ale zato bez možnosti hlubších nastavení), dvě optiky a koax pro digitální zdroje, k tomu HDMI ARC pro televizi. Streamování je možné po ethernetovém rozhraní, případně po Wi-Fi / Bluetooth či z flash disku vloženém do příslušného zadního portu. Bezdrátové spojení je nicméně docela krkolomné pro první nastavení a vyžaduje vytrvalost a pevné nervy.

Připojit můžete též trojici analogových zdrojů a to opět přes cinchové konektory. Výstup je také docela bohatý – regulovaný pár cinchů, k tomu i XLR a navíc dva výstupy pro subwoofery. Napájení řeší typická zásuvka bez vypínače a zemnícího kolíku.

V obvodech nesmí chybět firemní technologie DIDRC (Dynamic Intermodulation Distortion Reduction Circuitry) – jde o řešení, která má „změkčit“ zvuk digitálních zdrojů za pomoci specifického analogového filtru za D/A převodníkem a phono předzesilovačem.

Firma říká, že používá v převodníku čip AK4452 a specifikuje rozlišení až 32 bit / 768 kHz. Streamovací platformy zahrnují Spotify, TIDAL i Qobuz včetně Connect protokolů, k tomu TuneIn, Amazon Music nebo cokoliv, co projde přes AirPlay 2, Chromecast a Roon.

Výrobce specifikuje frekvenční rozsah 5 – 100 000 Hz (+ 1 / - 3 dB) a pak už vlastně jen rozměry s šířkou 43,5 cm, hloubkou 35,5 cm a výškou 13,5 cm při váze 12 kg.

Onkyo Icon M-80

Ve zcela adekvátním stylu i rozměru je k dispozici také stereofonní koncový stupeň Icon M-80. Ten ve své jednoduchosti docela zavání retro stylingem – zejména proto, že většinu čelního panelu tvoří hluboko zapuštěná dvojice měřáků výkonu s hezky kmitajícími ručičkami. Ovládací prvky jsou minimalistické – spínací tlačítko, vypínání podsvětlení, přepnutí režimu aktivity měřáků (standardně totiž ten zhruba 1 Watt využívaného výkonu rafičky moc nerozkmitá) a nakonec volič aktivní sady reproterminálů.

Na zádech se logicky nabízí jen vstupy, na výběr však máte XLR i RCA, na ten aktivní přepnete malou páčkou. Celkem osm reproterminálů je rozděleno do skupin A a B, živit tedy můžete dvě sady reprosoustav. Je tu ještě páčka pro možnost vypnutí automatického uspání v situaci bez signálu a naopak napěťové spouštění pro praktičtější zapínání. Napájecí zásuvka je opět jen dvoupólová.

Vnitřní uspořádání zahrnuje docela velký stíněný transformátor, dodatečnou stínící přepážku a jen jeden – byť veliký, s kapacitou 10 000 uF – filtrační kondenzátor u výkonových prvků každého kanálu.

Sílu dodává v Icon M-80 invertovaná topologie Darlington s třemi stupni a tranzistory v paralelním zapojení, optimalizovanými na nízkou výstupní impedanci a vysokou proudovou kapacitu. To celé za přispění jen velmi nízké úrovně zpětné vazby napříč obvody. Také tady je aplikován korekční obvod DIDRC.

Výkon činí poctivých 130 Wattů do 8 ohm (20 – 20 000 Hz / 0,07% THD) či 200 W do 4 ohm, jen s THD už na úrovni 0,7% a pouze na 1 kHz. Vše dostáváte v konzervativní třídě A/B a při pracovním frekvenčním rozsahu 5 – 100 000 Hz (+ 1 / - 3 dB).

Půdorys je stejných 43,5 x 35,5 cm, stejně tak výška 13,5 cm je shodná s předzesilovačem. U váhy je nicméně 13,5 kg.

„Kiss in Blue“ patří mezi klasické kompozice Yello („by Yello“ | 2010 | Polydor | 00602527585840), kde nechávají naplno pracovat svůj typicky robustní a přitom napnutý basový styl. V porovnání s vlastně podobným základem integrovaného Icon A-50 je nutno říct, že dvojice Icon P-80 / Icon M-80 je o dost odvážnější a jistější, má vlastně až poctivou sílu a důraznost. Pořád je to maličko klidnější zvukové podání, které se třeba nesnaží úplně o stoprocentní artikulaci, jako spíše o všeobecný pocit pořádku, nicméně pevnost je fajnová a charakter veskrze civilní, ač o dost jistější a kontrolovanější, než u integrované varianty.

Svou osvědčenou neutrálně „neladěnou“ prezentaci má dělený zesilovač i ve středním pásmu. Na étericky posazeném vokálu Jonny Jinton v „The Wolf Song“ („Songs & Callings“ | 2024 | Bandcamp) je to vlastně velmi výrazně znát – poklidná, ale už solidní kresba, jasnější, zřetelnější i větší než u integráče, stále ale nikoliv soustředěnost na analytickou mikrodetailnost, nýbrž na uhlazenou celistvost bez příměsí a přibarvování. Veskrze civilní, na danou cenu pěkně čisté ladění s fajnovou spořádaností představuje rozhodně pravověrný hi-fi styl.

Tóny vibrafonu Milta Jacksona v „Bags‘ Groove“ (Miles Davis | Rudy van Gelder Remaster | „Bags‘ Groove“ | nahráno 1957 | Prestige | 00888072204904) jsou pojaté ve stejném duchu, tak akorát zřetelné, neprominentní, bez pocitu zvonivosti. Nota za notou se tak linou zcela neagresivně, mají dobré oddělení a umírněnou intenzitu, díky níž si můžete dovolit obecně vzato jakoukoliv hlasitost, stejně jako kombinaci s případně živějšími nahrávkami a reprosoustavami. Detailů je zcela přiměřeně kategorii a jejich konkrétnost se zdá opět citelně lepší, než u integrovaného sourozence.

Též intenzivní kytarovou dynamiku dua Rodrigo y Gabriela v „Diablo Rojo“ (2006 | Bandcamp) měla dvojice Icon P-80 a Icon M-80 vlastně pod kontrolou. Nedává to na odiv, prostě udržuje pořádek, nenápadně, civilně, ale tím vlastně přesvědčivě – žádná přidaná opulentnost, ani tvrdá autoritativnost, je to charakter, který by se asi nejvýstižněji dal shrnout tím, že jde hudbě z cesty. Možná je charakter Onkyo maličko tenčí, ale výměnou za to dostanete právě tu solidní jistotu. Asi bude chvilku trvat, než to doceníte, nicméně to už je ona absence wow efektů. A oproti Icon A-50 hudební dění povyroste – jak v proporcích, tak v sebevědomí.

Že dvojice Onkyo hraje fakticky „hodně hi-fi“ si dobře uvědomíte u „A Horse with No Name“ (America | „America“ | 2009 | nahráno 1972 | Warner | 075992725767), skladby nijak ukřičené, plynoucí si spíš poklidněji a přesto nápadité v různých drobných hudebních záležitostech. Skrze Onkyo se zdá být vrcholně nenápadná, ale přitom jasně čitelná, vlastně super srozumitelná a dobře přehledná. Nejde o pocit, že by se na vás řítila spousta informací, ony tam jednoduše jsou – jde o klasický přístup značky Onkyo, leč dotažený do opravdu solidní úrovně a rozhodně „dál“ než u minulých generací. Možná vás to neosloví na první dobrou, Icon P-80 a Icon M-80 se nevyznačují nějakou dramatickou autoritou, ten vnitřní poklid však umožňuje velmi dlouhý poslech prakticky čehokoliv.

Opravdu veliký rozdíl jsme proti Icon A-50 zaznamenali hlavně v prezentaci prostoru hudební scény. „You’ve Got a Friend“ v podání Jamese Taylora a Carole King („Live At The Troubadour“ | 2010 | nahráno 2007 | Syzygy | 00888072321984) měla o hodně větší proporce, stejně jako celkově podstatně lepší propracovanost. Lokalizace je fajnová, dělené Onkyo poctivě ukazuje velice dobrou kvalitu nahrávky a nechává vás vnímat už opravdu slušně plastickou scenérii před sebou včetně té klubové atmosféry. Stále se všechno odehrává v pohodě a klidu, jen stabilní, civilní obraz.

A Stingova „Shadows in the rain“ („The Dream Of The Blue Turtles“ | 2025 | nahráno 1985 | A&M | 00602478261657) prostě plyne... Citlivě spořádaná, v rovnováze, díky níž můžete poslouchat celé album bez ztráty pozornosti či jakýchkoliv rušivých vlivů. Přirozenou pozici s lehkou dominancí mají středy, nikde žádný umělý lesk nebo pro pocit atraktivity přidaný bas, všechno hezky, ale nenápadně pod kontrolou. Icon P-80 a Icon M-80 se tu chovají jako vzorné hi-fi, zabývající se primárně nahrávkou, kterou nechce tvarovat po svém, nýbrž nechává ji znít po jejím.

Streamující předzesilovač Onkyo Icon P-80 a jeho ideální komplement v podobě koncového stupně Icon M-80 mají klasické kvality této japonské značky, jako je zvuková vyváženost, neefektní civilnost a přitom solidní kontrola. Přidejte k tomu dobrou konektorovou výbavu s kombinací analogového i digitálního světa a ještě navíc licenci Dirac Live, která vám pomůže srovnat sestavu ještě o kousek blíž teoretickému ideálu (nebo, víte-li co děláte, tak jí naopak dát kýžený výsledný charakter mimo neutrál). Tenhle dělený zesilovač je důstojným prvním krokem v nové etapě hi-fi života Onkyo.

Kč 36 990,- - Icon P-80

Kč 38 990,- - Icon M-80

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI PŘEDZESILOVAČ

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI KONCOVÝ STUPEŇ

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/bbab336a-eefb-4464-b12f-c14e84fc267b

--- --- --- --- ---

KLADY

+ v ceně je Dirac Live

+ zajímavé oživení firemního designu

+ citelně propracovanější a jistější zvuk, než u Icon A-50

+ praktická kombinace konektivity

ZÁPORY

- je škoda, že koncový stupeň nejde použít v roli monobloku

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Asbis | www.asbis.cz 

fSdílet

Tweet