Japonské Onkyo mělo pár let takový klidnější režim, kdy bylo v nabídce fakticky jen pár A/V receiverů. Závěr roku 2025 a začátek 2026 nicméně pod novým majitelem evidentně představuje silný nový začátek, kdy se od této tradiční firmy valí jedna novinka za druhou – nejzajímavější pro hi-fi svět je série Icon, sestávající v tuto chvíli z děleného a integrovaného zesilovače. Jednodušší a levnější model nese jméno A-50.

Oproti předchozím generacím svých přístrojů Onkyo značně aktualizovalo vizuální stránku a A-50 vypadá šik. Proporce jsou samozřejmě stále klasické, vzhledu dominuje centrální ovládání hlasitosti se skleněným vkladem a oranžovým svítícím ukazatelem polohy – hezké je také to, jak při zapnutí a vypnutí úroveň automaticky klesne a nastaví se do „bezpečné“ hladiny.

V levé části najdete běžné spínací tlačítko, stavovou diodu, snímač signálů dálkového ovládání a 6,3 mm výstup na sluchátka (je to však jen rozumně fungující doplněk, náročným sluchátkům určitě lépe poslouží externí řešení). Kolem ovládání hlasitosti jsou rozmístěny dvě maličké diody, signalizující síťové připojení (Wi-Fi i ethernet) a Bluetooth, na druhé straně máte malou páčku, kterou aktivujete režim Pure Direct.

A v pravé části za řádkou diod s označením aktivního vstupu a tlačítkem, jímž přepnete rovnou na svůj nejoblíbenější je působivě vypadající volič. Ten opět oranžovou svítící čárou ukazuje to, co máte nastaveno.

Úplně vpravo dole je ale možná nejzajímavější rozhraní – malý jack pro připojení dodávaného mikrofonu, kterým nasnímáte odezvu své místnosti a můžete ji kompenzovat pomocí Dirac Live. Základní licence je totiž v ceně a pomůže srovnat ty nejčastější „prohřešky“ akustiky, ležící v hlubokých oktávách. V rámci ceny jde o příjemný bonus.

Krycí plech by nebyl ničím výjimečný, kdyby designéři nepojali bohaté množství větracích otvorů jako neobvyklý vzor, inspirovaný japonským stylem Sankuzushi. Tím pádem je vlastně na Onkyo A-50 vlastně hezký pohled.

Zadní panel má dostatečnou paletu konektorů v aktuálním složení. Napájecí zásuvka nemá střední kolík, což je pro firmu běžné řešení, výstup na reprosoustavy je realizován dvěma páry celkem obyčejných terminálů.

Digitální svět zastupují dvě Wi-Fi / Bluetooth anténky, ethernetová zásuvka, USB port pro datové paměti a také HDMI s podporou ARC pro spojení s televizí. A k tomu jeden koaxiální a jeden optický port.

Analogových rozhraní je celkem pět. Tři běžné linkové vstupy, stereofonní pre-out a pak kvalitnější, hezčí cinche pro připojení gramofonu, kdy můžete malým šoupátkem volit mezi MM a MC zesílením. Možnosti nastavení pro MC ovšem žádné nejsou, což může trošku limitovat volbu vhodné přenosky.

Vnitřní konstrukce je veskrze praktická, napájení stojí na poměrně velkém transformátoru s EI jádrem, výkon dodává vždy jeden pár tranzistorů v zapojení v podobě invertovaného Darlingtonova páru na kanál. Jako rezervní banka slouží dva zakázkové 10 000 uF kondenzátory. Fajn je stínící přepážka za předním panelem.

Onkyo používá také obvod DIDRC (Dynamic Intermodulation Distortion Reduction Circuitry). V praxi jde o analogový filtr pro D/A převodník, který má dodávat výstupu charakteristické ladění Onkyo. Výrobce neudává typ použitého čipu – jen maximální rozlišení 32 bit / 768 kHz a kompatibilitu s PCM.

Streamovací platforma zvládá všechny běžné věci – lokální data po UPnP a DLNA, Spotify Connect, TIDAL Connect, Qobuz Connect, Amazon Music, TuneIn, ale i certifikci Roon. Pro ovládání však můžete použít i novou generaci aplikace Onkyo Controller – nedosahuje čistoty a pohodlí některých jiných, ale pro úvodní nastavení i běžné soužití v zásadě v pohodě postačí.

Výstupní výkon činí 110 Wattů do 8 ohm ve třídě A/B v celém audio pásmu (při THD 0,07% a zatížení obou kanálů). Pracovní frekvenční rozsah dosahuje 5 – 100 000 Hz (-1 / +3 dB).

Šířka šasi je standardních 43,5 cm, hloubka 35,5 cm a výška 13,5 cm. Váha 13 kg.

V prvním kroku by bylo dobré říct, že Icon A-50 v „syrovém“ stavu a stejný kousek s aplikovanou korekcí Dirac Live jsou dva poměrně dost jiné světy – jestliže se vám kalibrace povede (a protože nejde jen o klikání na tlačítko „Další“, může to zabrat i víc než jeden pokus), zvuk se usadí a dost se kompenzují běžně patrné charakteristiky sestavy směrem k neutrálnosti a transparentnosti, což je samozřejmě primární díl Dirac Live (a funguje). Níže řečené se tedy vztahuje ke zvukovým vlastnostem bez této kalibrace, v režimu bez korekcí atd.

Poslouchalo se s XAVIAN Unica a vnitřním streamováním, případně s Eversolo DMP-A6 Gen 2 (analogový i digitální výstup), ke srovnání byl Cambridge CXA81. Pak také v hlavní sestavě s KEF Blade One Meta, kde pro doplnění fungoval streamer Métronome DSC. O kompletní použité kabeláži i doplňcích všeho druhu se dozvíte v pravém sloupci -->.

Poradit si s energickým a hlavně tvrdě pulsujícím basem v „Limit To Your Love“ (James Blake | 2011 | ATLAS | 00602527857671) je docela náročná záležitost a často když začnete mírně zvyšovat hlasitost, cítíte měknutí jistoty a uvolnění důrazu. Icon A-50 má celkem pevný zvuk, nepouští se úplně do masivního hromobití, mnohem víc se soustředí na konkrétnost, než na objem. V rámci své třídy ovšem působí velmi korektně, čistě a čitelně – pocitově se nám pak zdálo, že projev je sebejistější, než u předchozích podobně postavených modelech firmy. Finesa tónu je v tomto případě jednoznačně nadřazena působivosti pomocí mohutnosti.

Přestože je Icon A-50 o něco soustřednější, než jak si pamatujeme typický zvukový charakter Onkyo, pořád má spíše trošičku jemnější a neutrální podání, zejména dobře je to znát na zpěvu Jeffa Buckleyho a třeba i ostrém trsnutí kytary v úvodu coververze „Hallelujah“ („Grace“ | 1994 | SONY | 886447700778). Čitelnost v rámci kategorie působí naprosto bezproblémově, objem opět o něco tenčí, zato všeobecně vyvážený a úpravný – dobře se tu projevuje také výměna zdroje nebo sám charakter skladby, Icon A-50 nepodsouvá svou vlastní tonalitu či nějaké zabarvení.

Jazzově zvonivým činelům v „You Look Good To Me“ (Oscar Peterson Trio | „We Get Requests“ | 2005 | nahráno 1964 | Verve | 00602498840429) dokázal zesilovač dát férově čitelnou a lehkou podobu, objemově opět ale o něco decentnější, takže vesměs na výškách až nenápadnou. Ani tady Icon A-50 nezkouší zvukový impresionismus, drží se velmi civilní, neutrální charakteristiky s maximální snahou očistit reprodukci o jakoukoliv vlastní charakteristiku. Nejde přímo o suchý zvuk, spíše „velmi korektní“.

Dynamická dramata v „The Four Horsemen“ (Aphrodite’s Child | „666“ | nahráno 1971 | Universal | 00042283843028) zvládl Icon A-50 s jakýmsi povšechným klidem. Zvuk je přehledný, pořád spíše na trošku tenčí straně a stále tu platí, že korektnost formy je v ladění Onkyo nad robustností nebo expresivností. Jste-li přáteli šťavnatosti, asi nebude tento zvuk úplně pro vás, na druhou stranu za 32 tisíc můžete dostat prezentaci poměrně svižnou, reagující solidně na jakékoliv změny, které načrtává s nenuceným klidem. Víte co se děje, víte jak se to děje a není to přitom záplava, mnohem spíše kontrola a uklidněná jemnost.

S daným charakterem není asi žádným překvapením, že Jacksonova „Remember the Time“ („Dangerous“ | 2009 | nahráno 1991 | SONY | 884977307832) byla hezky čitelná. Není to intenzivní analytičnost nebo pronikavá soustředěnost – Onkyo nicméně poctivě reflektuje kvalitu záznamu, jde o prezentaci až puristickou, primárně civilní, možná v tom ale zároveň trochu tenčí a soustředěnou hodně na to, aby nevybočila z korektnosti, než že by měla sršet emocemi. Všeho je nicméně celkem akorát, nic netlačí, nepřekáží, nevadí a informací není málo, vlastně je pocit čistoty dobrý právě kvůli tomu, že Icon A-50 nic nepřehání a nic si nevymýšlí.

Na spořádanost prostorové scény má samozřejmě Dirac Live podstatný vliv a může hodně pomoci při ne úplně optimálním rozmístění reprosoustav nebo tehdy, když se vám ideální plac nechce hledat. I bez toho však dokáže Onkyo udržet v „Short Ride in a Fast Machine“ (John Adams | Michael Tilson Thomas / San Francisco Symphony Orchestra | 2012 | SFS Media | SFS0053) zajímavou vzdušnost a hlavně až netypický pocit, že veškeré dění se odehrává relativně „šoupnuté“ za reprosoustavy. Třeba v naší velké sestavě obvykle dojem začátku scény nacházíme klidně o metr více vpředu, než s Icon A-50. To samozřejmě není žádný kvalitativní parametr, jen zajímavost. A znovu se projevuje to, že zesilovač dbá na korektnost více než na velikost.

„Rosanna“ od Toto („Toto IV“ | 1982 | SONY | 074643772822) je poměrně šťavnatá a plná, hedvábně plynoucí skladba – skrze Icon A-50 je naprosto nekonfliktní, možná lehounce opatrnější, ale zato úpravná a decentní. V reálu toho slyšíte víc než dost, nepřibarvené, klidné, s pocitem civilní zřetelnosti a „faktické správnosti“. Je pak pravda, že vyvážená korektnost není na první dobrou tak emotivně pohlcující, jako šťavnatější variace, zato nejspíš pravdivější, to zase ano.

Integrovaný zesilovač Onkyo Icon A-50 představuje lehce zmodernizovanou variaci na téma firemních modelů, přesto zachovává to základní univerzálně vyvážené, tonálně čisté a trochu až nenápadné ladění, díky němuž je zvuk čistý, pocitově věrný, ač možná trošičku tenčí. Líbí se nám spousta možností stran konektivity, což by mělo pokrýt všechny běžné domácí potřeby od televize, přes fyzická média až po streaming. Designově také Onkyo našlo relativně zajímavý výraz, snoubící aktuálnost s konzervativní střídmostí (což je vlastně nakonec i víceméně zrcadlení zvukového charakteru). Onkyo Icon A-50 je rozumná volba, chcete-li hi-fi zesilovač klasického střihu s nemalým bonusem Dirac Live kalibrace pro ulehčení cesty za optimálním zvukem v běžném domácím prostředí.

Kč 32 490,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

FOTOGALERIE - APLIKACE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/547729f6-a43e-4359-841d-c93fe612888e

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vypadá docela k světu

+ Dirac Live v ceně

+ dobře zvolený mix výbavy

+ solidní čistota a schopnost ukázat změny v sestavě i různorodost nahrávek

ZÁPORY

- v rámci zachování typického stylu firmy není zvuk úplně expresivní

- připojování do sítě po Wi-Fi není příliš intuitivní

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet