Severoitalská Norma je výrobcem zesilovačů (a zdrojů signálu - třeba v poměru cena / výkon výjimečného DAC-2), které už dlouhé roky slouží jako reference v naší hlavní redakční sestavě k absolutní spokojenosti díky nenucené kontrole, přirozené neutrálnosti a poctivé stabilitě. Dlouho byl základním stavebním kamenem katalogu kompaktní integrovaný model Revo IPA-70B, nahrazený v loňském roce modelem IPA-80.

Ten navazuje na předchozí generaci co do vizuální stránky téměř bezešvě a stále se drží křivek, které pro značku kdysi definoval Livio Cucuzza, známější jako nynější šéfdesignér Sonus faber. To spočívá hlavně ve střídmé eleganci s masivním čelním panelem, jemně zkoseným na dolní a horní hraně, na nějž navazuje dolní a horní tlustý panel s dozadu volně se kulatící boční linkou. V celkovém vzhledu se mísí hezké strojní zpracování, čistota, ale i technicistní drobnosti jako přiznané šrouby, které ale nevadí. Horní plocha je perforovaná několika větracími otvory, chladicí profily jsou schované pod „ploutvičkou“ krytu.

Zepředu jasně dominuje lesklé velké ovládání hlasitosti zasazené dominantně doprostřed, napravo od něj se nachází subtilní spínací tlačítko, kterým zároveň můžete přeskakovat mezi dostupnými vstupy. O tom aktivním vás informuje řada diod, zapuštěných v černém pásku ještě o kousek dál. Do levé půlky čela se vešlo už jen čidlo příkazů dálkového ovládání, které je mimochodem také stejně robustní a hliníkové jako sám zesilovač.

Konektivita není kdovíjak široká a pojatá je konzervativně – tj. najdete tu pouze cinchovou podobu (což je na druhou stranu i otázka filozofie, hlavní vývojář Enrico Rossi říká, že symetrické rozhraní může přinést víc problémů než benefitů a jeho stroje by měly být optimálně propojené skrze RCA). Linkových vstupů je pět, šestý pár konektorů vede signál přímo do koncového stupně, kdybyste třeba chtěli použít A/V procesor v systému domácího kina. Čtvrtý vstup lze za příplatek proměnit na phono pro gramofony a pátý zase přepnout do role linkového výstupu k vytvoření páskové smyčky. Vše se ale děje na úrovni hardwaru, takže je dobré to případně specifikovat přímo při koupi, nejde o úplně snadno uživatelsky prováděné změny. Ještě možná stojí za to říct, že můžete mít i D/A modul, vybavený USB rozhraním.

V pravé půlce zadní stěny se nacházejí čtyři vedle sebe vyrovnané hezké reproduktorové terminály a úplně na konci našla místo napájecí zásuvka s vypínací kolébkou.

Vnitřní konstrukce prošla proti předchozí iteraci přepracováním skoro od základu a staví na relativní jednoduchosti i díky použití vícevrstvé desky plošných spojů s výraznou zemnicí vrstvou. Napájecí blok je stíněný a vede separátní cesty pro zesilovací, budící i výstupní část. První dva bloky mají napájení dokonce regulované. Stabilitu napětí podporuje i 300 VA toroidní transformátor. Chcete-li, můžete přepojením jednoho fastonu dle návodu v manuálu také aktivovat integrovaný DC filtr.

V předzesilovací části se vstupy přepínají pomocí relátek s kontakty ze směsi zlata a paladia, hlasitost řídí potenciometr od ALPS v zadní části, k němuž vede dlouhatánská tyč od předního ovladače. Ovládání je motorizované a má dva stupně jemnosti, což je poměrně komfortní. Před výstupem najdete šestici menších filtračních kondenzátorů, citlivé signálové bloky levého a pravého kanálu jsou uzavřené ve stínicích boxech.

Výkon dodávají pro každý kanál párované MOSFETy se špičkovou proudovou kapacitou 100 A, pracující v topologii s širokým pracovním pásmem, sahajícím až za 1 MHz. Je jich tu celkem osm (tedy čtyři na kanál) a výsledkem je 80 wattů do 8 ohm na kanál, případně 150 W / 4 ohmy při maximálním trvalém proudu 24 A (ale těch výše citovaných 100 A je k dispozici jako krátkodobá špička). Zesílení dosahuje úrovně 34 dB.

Přes svoje celkem kompaktní rozměry 44 (š) x 36 (h) x 9 (v) cm váží Revo IPA-80 pěkných 15 kg.

IPA-80 jsme zkoušeli v sestavě s Fyne Audio F1-5 / SuperTrax místo Accuphase E-700, ale také v hlavním systému s KEF Blade One Meta namísto dělené reference od Norma Audio. Zdroje signálu byly různé, od Bluesound NODE (Gen 4), přes Métronome DSC až třeba po Onix Zenith XMT20 / Zenith XST20 / Zenith XDA20 nebo Canor Verto D4S a další. O doplňcích, příslušenství nebo kabelech, filtrech a podobně se dozvíte v pravém sloupci -->.

Předchozí generace malého zesilovače Norma Audio byla dobrá, ale přeci jen vůči IPA-140 působila „malá“. To IPA-80 se zdá být v reálném světě skoro stejně dospělá – kontrola basové složky v současném severském jazzu „Tystrup Sø“ (Søren Bebe Trio | „Gratitude“ | 2025 | From Out Here Music | FOHMLP007) byla nenuceně sebejistá. Žádné předvádění, žádné drama, prostě citlivě utažený, přesto živý, hlavně celkově konkrétní základ se snadno čitelnou strukturou a pokud nemáte nějaké extrémní reprosoustavy a nepreferujete mimořádné hlasitosti, s rozhodně dostačující rezervou. Je to vlastně až překvapující disciplína a samozřejmost, kterou kompaktní zesilovač nabízí. Líbilo se nám také to, že jediné reálné zabarvení pochází z mixu samého, případně z připojeného zdroje, jinak IPA-80 zůstává naprosto klidu a drží se „faktů“.

Jemná „If music be the food of love“ Henryho Purcella (Grace Davidson / Julian Perkins | „A Thousand Charms“ | 2026 | Signum | SIGCD960) byla snadno srozumitelná – i nad rámec své třídy jde o testament přesnosti, přitom kultivované a přirozené, tohle je neutrál, který chcete poslouchat. Žádné libozvučné přibarvení, nic extrovertního, jen civilní a čistý projev s opravdu velmi dobrou zřetelností. Takovou tou, která působí vlastně naprosto nenápadně a doceníte ji třeba při tichém poslechu, kdy stále zůstávají středy přehledné a čitelné.

Porterova klasika „Ev’ry Time We Say Goodbye“ v úhledné jazzové interpretaci Jeffa Goldbluma a The Mildred Snitzer Orchestra („Still Blooming“ | 2025 | Universal | 00602475720584) na jedné straně hrála velice vyváženě a objektivně, ukázala naplno zněleji namixované cinkání, ale s výtečným klidem. Vnímáte živou energii, přesto přesně a jasně ohraničené tóny, podporující pocit nestranné a věrohodné tonality. A přitom žádná strojovost nebo nemístná tvrdost, které se za kontrolu často vydávají.

Člověk by si řekl, že v dnešní době levně dostupných stovek wattů je osmdesátka „tak tak“, přesto to v reálném světě, kde posloucháme většinou na úrovni zhruba jednoho jediného Wattu, stačí. Akustická coververze elektronické klasiky „Teardrop“ v podání Newtona Faulknera („Hand Built by Robots“ | 2016 | SONY | 888880347091) graduje ve svém průběhu až do překvapivě intenzivního přívalu energie a Norma zůstává naprosto v klidu. Možná je to trochu úsporný, velmi civilní projev, ale tak to má u hi-fi být – zvuk je v každé chvíli pečlivě organizovaný i artikulovaný, perkuse mají švih a závěrečný tlak dostatečnou, dýchající sílu. Ne pompézní nebo „kinofilmově“ efektní, leč rozhodně přirozenou a dokonce i bručivý, vibrující basový základ „drží“ v běžných hlasitostech bez stresu či pocitu komprese.

„Stimela“ Hugh Masekaly („Hope“ | 2009 | SONY | 888880001566) vypráví o méně veselých částech jihoafrické historie, možná právě proto je působivá. Živý záznam je plný zvuků, ruchů, ambientu i konkrétních nástrojů. Jak moc má IPA-80 signál pod kontrolou, neprozradí perlivé nuance nebo intenzita – naopak, je to to, jak moc klidně vyznívá břitká a jasná trubka nebo jak důrazný švih cítíte z perkusní sekce. Reprodukce nekřičí, ale nabízí skvělý vhled a za necelých 100 tisíc až překvapivě dospělé pojetí v duchu opravdového hi-fi v tom původním slova smyslu. Protože jde o živák, slyšíte i nevyhnutelné nedokonalosti, zároveň ale nic netlačí, takže nejsou nijak neúprosné či nepříjemné. Pořádek je celkově velmi nadstandardní.

Ona všeobecná úpravná přesnost nese své ovoce i v podání stereo báze Rutterovy „A Clare Benediction“ (Graham Ross / Dmitri Ensemble / Choir of Clare College Cambridge | „A Clare College Celebration“ | 2025 | Harmonia Mundi | HMM902764), která je nahraná víceméně přirozenou cestou, ve skutečném prostoru, ne v separovaných a následně smíchaných jednotlivých stopách kdesi ve studiu. A je to slyšet – vzduch, propojenost, snadno čitelný a plastický obraz. IPA-80 hraje soustředěně, ale přesto nenuceně a netechnicky, mnohem spíš „nepřekáží“, než by tu bylo cítit nějakou snahu zvětšovat a působit.

Emotivní americké písničkářství v podobě „I Still Hear Lorelai“ (Jesse Sykes & The Sweet Hereafter | „Forever, I’ve Been Being Born“ | 2025 | Spooky American | 0647581409015) bylo zcela civilní – velice pevná forma, rozdělené a čistě vedené jednotlivé linky, přesto neztrácející se spojitost, zesilovač se jednoduše do ničeho neplete a poskytuje čistou, stabilní, jasně čitelnou sílu. Ve skutečném světě jde o excelentní výsledek, přesný, nezabarvený a výtečně konkrétní, zároveň ale nevtíravý a takový, že ho můžete poslouchat hodiny.

Nová generace základního integrovaného zesilovače Norma Audio IPA-80 má všechno, co si slibujete od dobrého hi-fi. Kontrolu, čistotu i schopnost řídit reprosoustavy s dostatečnou rezervou. Výbava nezahrnuje nic „moderního“, v trochu starosvětském duchu spoléhá Norma na to, že si pořídíte oddělené komponenty pro jednotlivé potřebné funkce – výhodou je, že za ne malou, ale v dnešním kontextu rozhodně ne nesmyslnou cenu dostanete úhledný, skvěle fungující, opravdu přesný a tím velmi netechnický zesilovač, který zvládne reálně cokoliv, co mu naložíte, aniž by do toho vkládal nějaký svůj vlastní styl. IPA-80 je vynikající evropské hi-fi!

Kč 98 000,-

Kč 14 990,- - modul D/A převodníku

Kč 12 490,- - modul pro MM / MC přenosky

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

POUŽITÝ PLAYLIST: https://tidal.com/playlist/bc966711-62d5-4914-8d7a-bfbfd3cc5a36

--- --- --- --- ---

KLADY

+ úhledný formát a čisté zpracování

+ pevný a neutrální zvuk – rozhodně živější než u předchozího modelu

+ velmi dobrá zřetelnost

+ je to opravdové hi-fi s prémiovou, ale absolutně smysluplnou cenou

+ citlivě nastavená regulace hlasitosti

ZÁPORY

- pro někoho může být limitem „puristická“ konstrukce bez moderní digitální výbavy nebo obecně širších možností nastavení

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: XAVIAN | www.xavian.cz 

fSdílet

Tweet