Malé regálovky Debut ConneX DCB41 jsou odpovědí německých ELAC na poptávku po kompaktních, kompletních řešeních pro „lepší zvuk“, kdy stačí přidat nějaký zdroj signálu (protože zrovna tento model nemá vestavěné streamování) a s minimem snahy a kabelů máte vyřešeno. Typické by mělo být nasazení třeba u počítače nebo televize, kde není přehnaně moc prostoru pro audiotechniku.

Reprosoustavy jsou rozděleny na aktivní a pasivní kus s možností volby toho, zda je ten aktivní pravým nebo levým kanálem. Při pohledu zepředu na jednoduše střižené kabinety se zakulacenými předozadními hranami se liší jen tím, že reprosoustava s aktivním modulem má vpředu čidlo pro signály dálkového ovládání. Spodní hrana je zepředu okrášlená stříbřitou destičkou s firemním logem, jinak Debut ConneX DCB41 nenesou mnoho typických firemních rysů.

Dozadu pak v pasivním kanále najdete jen vaničku s párem reprotermínálů, na tom aktivním celý panel plný konektorů. Nahoře je to HDMI pro spojení s televizí přes ARC protokol, následuje otočný ovladač pro úpravu základní hlasitosti, šoupátko jímž nastavíte roli pravého / levého kanálu a následně USB pro datové paměti, ovšem jen s aktualizačními soubory, ne s hudbou.

Digitální svět zastupuje USB, spojující Debut ConneX DCB41 s počítači, optika a monofonní subwooferový výstup. Vedle něj je pár cinchů s kovovým zemnícím kolíkem. Pomocí malého posuvníku přepnete ze standardního linkového vstupu na phono pro MM přenosky. Co vidět není, to je Bluetooth modul s podporou aptX.

Úplně vespod našel své místo jeden pár reproterminálů ke spojení s pasivním souputníkem a „osmičkovou“ napájecí zásuvku. Naopak zcela nahoře je štěrbinový výdech bassreflexu, který se uvnitř ozvučnice stáčí ve tvaru hada (či písmene S), aby dosáhl potřebné délky.

Oba osazené měniče si ELAC sám navrhl a vyrábí. Kopulka výškáče o průměru 1,9 cm je utopená poměrně hluboko ve zvukovodu, středobas s šířkou 11,4 cm má klasickou kónickou podobu membrány z polypropylenu s gumovou vlnkou závěsu.

Výrobce blíže vlastně nic moc nespecifikuje, mluví jen o výkonu zesilovače 50 Wattů na kanál, frekvenčním rozsahu 60 – 25 000 Hz nebo celkovém harmonickém zkreslení pod 0,2%. Odstup signálu a šumu činí 90 dB. Poslední užitečná hodnota je maximální rozlišení USB – to je 24 bit / 96 kHz a podpora je omezena na PCM signál, což je k danému konceptu určitě adekvátní.

Pro někoho zajímavé asi může být i to, že vnitřní DSP je vybaveno funkcí XBass pro zdůraznění nízkých kmitočtů. Purista si ji však může vypnout.

Ozvučnice jsou kompaktní – mají výšku 24,8 cm, šířku 14 cm a hloubku 19,5 cm, přičemž aktivní kus váží 3,4 kg a pasivní 2,8 kg.

Primárním zdrojem pro poslech Debut ConneX DCB41 bylo Roon jádro připojené přes USB, ale zkoušeli jsme také OPPO UDP-205 a Métronome DSC přes cinchové vstupy. Rozdíly jsou samozřejmě patrné, ale vlastně jednoduchý základní zdroj signálu stačí.

Relativně maličké Debut ConneX DCB41 se nespouští do nějakých ultra efektních hloubek, nicméně větší polovinu basy v „Tout de Suite“ (Miles Davis | „Filles de Kilimanjaro“ | 2002 | nahráno 1968 | Columbia | CK 86555) však ukázaly a to není špatné. Jistě za tím stojí do jisté míry i zpracování signálu přes XBass, kterýžto algoritmus chytře profiltruje co měnič nezvládne a přesto zůstane příjemně plný zvuk. Respektive „ne tenký“, protože charakter ELAC působí vyrovnaný a nepřehnaný, celkově decentní. Ideální je tak umístit ozvučnice skutečně blízko zdi a využít lehký a poslech zpříjemňující akcent, který to spodním oktávám dodá.

Hlas Marvina Parkse v „Charade“ („Accuphase Special Sound Selection 4“ | 2017 | Accuphase | SCD-4) byl nekonfliktní, v rámci třídy rozumně čitelný, ačkoliv ne úplně otevřený a křupavě čistý. ELAC si zachovávají spíš jemnější, decentnější a takový klidnější až mírně opatrnější projev, na druhou stranu srozumitelnost je ok dle očekávání a pocit z proporcí větší, než kompaktní stavba naznačuje, což je fajn. Je to takové základní hi-fi, jednoduché, přesto vlastně dobře vyladěné, aby v něm nebylo nic špatně.

Výšky se zdají mít chvílemi maličký akcent – záleží dosti na skladbě a na podílu nejvyšších frekvencí, zdá se. Třeba činely ve „Waltz for Steve“ (Søren Bebe Trio | „Echoes“ | 2023 | From Out Here Music | FOHMLP001) hrají vcelku hezky – mají daleko k jakékoliv agresivitě, řezavosti nebo tak něco, přesto v nich je takový drobný oživující „cink“. Zastoupení se zdá ale i tak proporčně hlavně vyrovnané.

Ačkoliv Debut ConneX DCB41 nevyšponujete k úplně koncertní hlasitosti, mohou hrát i relativně hlasitěji a tam jako když se trochu „zatnou“, zpevní a dodávají vlastně na danou cenu a formát docela dost energie. Navíc se „nerozsypou“ ani pod brouknutími syté basové linky v „Calypso Minor“ (Abdulah Ibrahim | „Sotho Blue“ | 2010 | Intuition | INT 3433 2). Mohutná zhoupnutí se sice od malých ozvučnic „nevejdou“ v celé své robustnosti, nicméně malý trik jménem XBass zvládá docela hezky zkombinovat čitelnost, důraz a objem – sice nepřehnaný, leč už patrný.

Malé ELAC určitě nejsou studiovými monitory, sloužícími k zaslechnutí i nejjemnějších odstínů. Nicméně zároveň vlastně až překvapivě dobře drží vyrovnanou a nezabarvující, jakkoliv jednodušší charakteristiku. Kytara Jana Žáčka vedle zpěvu Neila Jenkinse v „Ständchen“ („If Music be the Food of Love“ | 1995 | Supraphon | SU 3084-2 231) zní s férově oddělenými zvuky strun, s korektní tonalitou, hlas má také už svůj kousek místa a i když nevnímáte tak nějak echo nahrávacího prostoru nebo dokonale propracované textury, je to první krok do hi-fi světa. Hladší a kulatější (což ale zase zajišťuje nekonfliktnost), nicméně celkově ok.

Zobrazení prostorové scény ve „Sweet Dulcinea Blue“ (Bill Evans | „Quintessence“ | 1992 | Fantasy | 25218669825) byla spíše trošičku menší, ale zároveň také je cítit, že s přidáváním hlasitosti se roztahuje do šířky. Ozvučnice jsou v prostoru lehce cítit, je to však plně v proporci a dle očekávání dané třídy. Mohou být i relativně dál od sebe, aniž by se pravolevé propojení roztrhlo.

Letní, zvukově trochu přebuzený hiteček „Roll on Summer“ (Paul Kelly | 2000 | EMI | 7243 8 89312 2 9) stojí na skutečně odvážném basu a pumpování, malé Debut ConneX DCB41 se s tím popasují důstojně a „udrží“ svou poklidnější formu. Hlavní je, že v nich není nic, co by rušilo, hudba prostě bez problémů hraje.

Kompaktní all-in-one řešení Debut ConneX DCB41 od ELAC je cenově velmi dostupnou variantou pro toho, kdo nutně nepotřebuje streamování (ač je škoda, že nějaká základní forma tu není, i kdyby to mělo znamenat něco málo nárůstu v ceně) a cení si vyrovnaného, nekonfliktního charakteru. Je fajn, že se stejným klidem si Debut ConneX DCB41 poradí vlastně s jakoukoliv hudbou a celkově jde o první krok do světa „lepšího zvuku“.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Ačkoliv je vidět, že maličké Debut ConneX DCB41 mají trochu výraznější chování na výškách (zvlnění může být způsobeno zvukovodem), projev středobasu je vlastně kultivovaný. Na danou cenu až překvapivě. Je tu lehoučký akcent na sílu pod 200 Hz a překvapující je hlavně rozsah jdoucí až pod 50 Hz. O něco lépe, zdá se, pak reprosoustavy fungují, nejsou-li namířeny přímo na posluchače.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (černá) a bez mřížky (červená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční průběh pasivního kanálu je tu pochopitelně jen pro zajímavost, potvrzuje nicméně ladění systému kolem 50 Hz a celkově dobrý standard, respektive nijak komplikovaný průběh zátěže. Na 350 Hz je nicméně patrná rezonance.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Kabinety vykazují velmi významné množství rezonancí zejména ve spektru od 200 Hz výše. Je to ale asi v souladu s pravděpodobně dřevotřískovou stavbou. Navíc se nezdá, že by se rezonance nějak významně podepisovaly na signatuře zkreslení.

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 13 500,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ fajn cena

+ praktický malý systém

+ docela dobrá „klasická“ konektivita

+ v zásadě vyrovnaný, neagresivní zvuk

ZÁPORY

- chybí nějaká forma streamování

- maximální hlasitost není úplně na koncertní úrovně

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet