Americká Emotiva založila svůj úspěch na vymezení se proti zdražujícímu high-endu a rozhodla se – po zkušenostech vývojového týmu u různých prestižních výrobců – pojmout svoje portfolio s důrazem na často zaklínaný poměr cena / výkon. Nejvýrazněji se pak prosazuje v oblasti zesilovačů, ať už jsou to klasické stereofonní koncepce nebo poměrně nově i sofistikované multikanálové procesory a předzesilovače. Trochu stranou je v nabídce jediný zdroj zvuku, CD přehrávač ERC-4.

Přesto je ale znát, že Emotiva se chce jeho vývoji věnovat, protože čtyřka v názvu označuje již čtvrtou generaci. Přehrávač je konzervativně a nepřekvapivě střižený, ať už se na něj díváme optikou zahrnující všechny CD přehrávače nebo optikou portfolia přístrojů Emotiva.

Do té první skupiny jej řadí standardizované proporce cca 43,2 x 35,5 x 10,1 cm při váze 9,5 kg. Stejně tak centrálně umístěný displej a pod ním úzká dvířka mechaniky nebo ovládací prvky po stranách displeje, ať už jsou to do kříže uspořádané čtyři základní tlačítka pro ovládání přehrávání nebo vpravo umístěná dvojice pro otevření mechaniky a přepnutí vstupu. Do rodiny Emotiva jej pak pasují „ucha“ na čelním panelu, která evokují možnost zasazení do racku, centrálně umístěné kulaté spínací tlačítko, sytě modrý tón regulovatelného podsvícení, dálkové ovládání, s nímž by šlo patrně hodem usmrtit srnce na 50 stop nebo okázale výrazné popisky po celém čelním panelu, z nichž nejdůležitější je na mechanice a říká „Differential Reference“, čímž Emotiva přehrávač pasuje mezi své nejvyšší modely zesilovačů.

Zadní panel je krásně „učesaný“, najdete tu standardní napájecí zásuvku s kolébkou vypínače, najdete tu analogový výstup jak v podobě symetrických XLR, tak nesymetrických RCA, stejně jako dokonce tři podoby digitálního výstupu – koax a optiku tu doplňuje ne úplně běžný AES/EBU. ERC-4 nabízí navíc i dva digitální vstupy – optiku a koax, takže může najít širší uplatnění, než pouhý CD přehrávač.

Větší část vnitřní konstrukce včetně transportního mechanismu je zakrytá tak, že by bylo krajně obtížné se pod vnitřní stínící kryt dostat, co ale vidět je, to působí důstojně organizovaným dojmem.

Napájení má – u firmy poměrně tradičně – na starosti poctivě pojatý spínaný napájecí zdroj s velmi nízkou úrovní šumu. Načtená digitální data jdou do čipů AD1955, následují operační zesilovače LM4562, mající za úkol konverzi proudu z převodníku na napětí. D/A převodník na vstupu akceptuje rozlišení až 24 bit / 192 kHz, obvody jsou pak poctivě navržené jako symetrické.

O žádných dalších technologických řešeních Emotiva oficiálně nemluví, udává nicméně alespoň základní technické specifikace. Ty zahrnují hodnotu celkového harmonického zkreslení pod 0,0015% na 1 kHz nebo pod 0,01% v celém akustickém pásmu. Hodnota intermodulačního zkreslení nepřekračuje 0,005% a odstup rušivých napětí je lepší než 95 dB. Přehrávače udrží fázovou koherenci napříč pásmem 20 – 20 000 Hz s deviací pouhých 0,8 stupně.

ERC-4 jsme zkoušeli v rámci redakčních sestav, tedy místo OPPO UDP-205 (který pak posloužil i jako externí DAC) s Norma Revo IPA-140 a Harbeth Monitor 30, samozřejmě spolu s firemními Emotiva XSP-1 a XPA-DR2, kde jako externí DAC sloužil Teac NT-503 a jako alternativní mechanika Cambridge CXC a poslouchalo se přes KEF LS50 a GoldenEar SuperSub X. Poslouchalo se také přes Fischer&Fischer SN-70 a to buď s Cambridge CXA80 při prohazování za Cambridge CXC, nebo s Grandinote Shinai. O použitých kabelech, filtrech, podložkách a dalším příslušenství se dozvíte v pravém sloupci -->.

V rámci své cenové kategorie nabízí ERC-4 bas možná trochu kulatější, ne tak hutný, ne tak rázný, ale vlastně příjemně měkký a jak ukázal tepající kopák a brnkající baskytara ve „Twist in my sobriety“ Tanity Tikaram („Ancient Heart“ | 2008 | Warner Music | 2564-69459-5), tak přehrávač ve svém decentním, klidném a poměrně spořádaném stylu nabízí dobrý balanc mezi plností a čitelností. Rozdělení hlubokých tónů je slušné, není to zvuk plochý a jednolitý, leč ani analyticky brilantní. Hluboké tóny jsou srovnatelně, možná i snáze čitelné, než u Cambridge CXC, byť samozřejmě ne tak suverénní jako třeba u OPPO. Vyrovná se ale i o něco dražším konkurentům, zejména mírou samozřejmosti, kterou se řadí už k pěknému hi-fi.

Zpěvu Franka a Nancy Sinatrových v „Somethin‘ Stupid“ („My Way“ | 1997 | Reprise | 9362-46712-2) dal přehrávač trochu hebčí, jemnější tón, ale již překvapivě dobré oddělení obou hlasů – zejména ten ženský bývá v segmentu dostupného hi-fi poněkud „utopený“ v pozadí. ERC-4 hlasy ještě „nevykopne“ tak úplně do popředí před nástroje, nejsou takovou tou snadnou a přirozenou dominantou poslechového zážitku, ale působí dostatečně přirozeně, navíc mají dobrou srozumitelnost, vlastně lepší než očekávanou s ohledem na cenu – opět v podobné úrovni, jako ono zmíněné oddělení vokálů. Nad běžnou úrovní svého cenového segmentu pak přehrávač vede i v takovém tom příjemně nenásilně rozkvetlém, klidném, ale zároveň už živě působícím stylu prezentace středního pásma, který si zaslouží zařazení do hi-fi kategorie.

Na cinkajících vysokých tónech v „On her way“ Pat Metheny Group („Speaking of now“ | 2002 | Warner Bros | 9362 48025-2) bylo opět cítit spíše klidnější zvukové pojetí, nicméně podpořené zase nadstandardním rozlišením. Přestože reprodukce je jaksi hladká, nepostrádá čistotu a přirozenou zřetelnost. Zvuk se nikam „necpe“ a přesto působí přehledně. Není tu žádná cinkavost nebo nutkavost, laděním jsou výšky spíše civilnější, dalo by se říci „s náznaky dospělosti“ – solidní je tonální vyváženost podání, stejně jako konkrétnost.

Pokud si potrpíte na dynamický zátah pěkně od podlahy, tak ERC-4 možná není úplně tím strojem, který by vám ho přinesl. Má zvuk „učesaný“ a spíše přesný, což se může zdát občas až trochu nenápadné. Když se nicméně ponoříte do bubínků a všelijakých paliček v „India with jazz“ ze sampleru „STS 40 Years Anniversary“ (2020 | STS Digital | STS-6111195), ne snad mohutný, nicméně dostatečně plný zvuk působí celkově uvolněně a přesto ve chvíli, kdy má zaznít takový ten tvrdý, svižný a průrazný tón, tak dokáže ERC-4 nabídnout esenci jeho opravdovosti a údernosti s bezprostřední pohodou. Je to jako kdyby přehrávač nic neakcentoval a nechal nahrávku proplout skrze sebe.

To vlastně tak trochu platí i o jeho rozlišení – Emotiva nijak neomamuje analytickou brilancí a takovým tím tvrdým, přímočaře zaostřeným „digitálním kouzlem“. Zvuk v „My Ship“ od Dee Dee Bridgewater („This is new“ | 2002 | Emarcy | 0602527040400) byl hladký, nevtíravý a uvolněný. Když se však zaposloucháte, třeba tichoučký ševel činelů má jasně oddělené tóny, vokál je dobře definovaný a pevný, znějící se lehkostí a nenásilností, všechno je tak nějak dobře poskládané, dobře rozprostřené a dobře čitelné. Není to reprodukce, z níž by se tajil dech nad každým tím nejjemnějším detailem a nuancí, ale nabídne naopak pocit výtečné celistvosti a zároveň přirozené čitelnosti, kde všechno s neokázalou samozřejmostí sedí na svém místě. Je to rozlišení s nadhledem a s klidem i přesností, náležející opravdovému hi-fi.

Koneckonců je to pak znát třeba i na podání prostoru hudební scény – ta v „My Romance“ od Billa Evanse („Turn out the stars“ | 2009 | Nonesuch | 7559-79831-7) měla krom poctivého pravolevého rozložení také poměrně zřetelnou hloubku a vůbec pěkný pocit plasticity. Nástroje na sebe už nejsou nalepené, je znát, že Emotiva má reprodukci pod solidní kontrolou a nepotřebuje k tomu žádné exhibování technicistními detaily nebo tvrdostí. Není to v rozměrech scéna kdovíjak obrovská, ale bez problémů můžete určit kde je jaký nástroj, stejně jako už není složité vnímat jeho rozměry.

Expresivní hrany u kytary a vůbec u celé „Heathen Child“ od zběsilého projektu Grinderman Nicka Cavea („Grinderman 2“ | 2009 | Mute | CDSTUMM299) zvuková poklidnost ERC-4 trochu zkrotí, nepustí je přes meze agresivity, přitom ale neztratí skladba svou průbojnou dravost, byť je prezentovaná umírněnější formou. Je tu rytmus, je tu síla, je tu objem i přehlednost, které se neztrácí ani v nejvypjatějších, intenzivních momentech skladby. Zvuk ERC-4 se poslouchá snadno, je to již kultivované hi-fi.

Americká Emotiva má talent na výrobu zaplatitelných a přitom dobře znějících přístrojů a zejména její vyšší modely zesilovačů a dnes i A/V procesorů mají ambice bojovat s výrazně dražší konkurencí. S podobnou snahou vznikla i čtvrtá generace CD přehrávače ERC-4 a vskutku v některých aspektech jako je čitelnost zvuku, nenápadná, neokázalá přirozenost ve vyladění tonality nebo schopnost nechat nahrávky přirozeně plynout je přehrávač od Emotivy srovnatelný s konkurencí o 20, 30, 40% dražší. Všeobecně pak – pokud přijmete jeho estetiku s jasnou modrou září – za své peníze dostanete dobře zpracovaný a dobře fungující komponent. Jediné, co ho sráží je pak samotný transport – i když neschopnost vynechat mezery mezi skladbami není vysloveně otravná, diskvalifikuje určitou skupinu posluchačů (milovníci opery a konceptuálních alb tu prostě nepochodí), tu a tam slyšitelný svistot disku by také patrně už v téhle třídě být nemusel. To je ale vlastně všechno – čistě po zvukové stránce je ERC-4 dospělejším zařízením, než byste za 20 000,- korun čekali a pokud hledáte přirozený, čistý, uvolněně „nekomplikovaný“ zvuk bez přetvářek, bez techničnosti a bez efektů, zařaďte si Emotivu do seznamu „nezapomeň poslechnout“ (a tím víc, pokud máte doma jiné komponenty Emotiva). Jednu z redakčních sestav koneckonců už testovací vzorek neopustí…

Kč 19 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ solidní výrobní provedení

+ detail a čistota, které nejsou v této ceně samozřejmostí

+ na svou třídu příjemně plný zvuk

+ možnost využít jako férový DAC

ZÁPORY

- nepodporuje přehrávání bez mezer

- u některých CD je slyšet při tišším přehrávání svist mechaniky

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: WDQ | www.wdq.cz | www.avhifi.cz 

fSdílet

Tweet