Britská firma Monitor Audio je příkladem tradičního výrobce, který se z relativně skromných počátečních poměrů dokázal vyšvihnout do velkosériových výšin na pomezí mainstreamu a rozkročit se od skutečně dostupných modelů řady Bronze (nepočítaje prakticky supermarketová řešení setů Apex, MASS a Radius) až po designový high-end modelu Hyphn, který je spíše sochou, nežli audio systémem. Nejvyšší „klasické hi-fi“ představuje série Platinum, nedávno uvedená při příležitosti padesátin značky ve třetí generaci, jíž vévodí mohutný sloup Platinum 300 3G.

Už na první pohled je vidět, že i v křivkách tohoto podlahového modelu se projevuje ona snaha být moderní a tradiční zároveň – návrháři vzali konzervativní ozvučnice i pár klasických rysů, podle nichž snadno Monitor Audio poznáte a načrtli kolem nich křivky působící velmi současně.

Celkové nemalé proporce zjemňuje kupříkladu zaoblené hrany, ale též celkové vypoukliny (čelní stěny) a prolákliny (zadní plocha), které nejen hezky vypadají, zároveň i omezují množství paralelních ploch uvnitř skříně.

Vpředu vidíme zasazenou čtveřici reproduktorů. Páskový výškáč s kónickým střeďákem v charakteristické ploše tvaru kapky, pod tímto prvkem dvojici basáků, povytažených z dřevěné plochy díky kovovým pouzdrům.

Celá váha kabinetů spočívá na čtveřici po úhlopříčně mířících velkých nožek a přejdeme-li dozadu, spatříme dva bassreflexy s prořezávanými výdechy pro zklidnění proudění (jeden nahoře, jeden skoro dole) a mezi nimi tři výrazné šrouby – systém přitlačující kovovou tyčí koše membrán k čelní desce a zvyšující tím jednak torzní tuhost celé ozvučnice, jednak redukující vibrace samotných měničů v nežádoucích místech a pomáhající přiblížit se ideálu, kdy se hýbe skutečně pouze membrána a cívka. Úplně dole je ještě ovál a v něm dva páry reproterminálů pro bi-amping / bi-wiring.

Oceníte jistě celkově hladký vzhled – luxusní hluboký lak s šestnácti vrstvami, výraznější a přesto vkusné kovové dekorace a lemy kolem měničů, nikde žádné viditelné šrouby nebo detaily jako křivky obklopující firemní logo a podobně. Zpracování je prostě adekvátní prémiové cenovce. Pevnost zajišťuje použití MDF profilů s tloušťkou 1,8 – 2,1 cm, vpředu dokonce 3,6 cm. Uvnitř jsou čtyři horizontální a jedna vertikální příčka; vysokotónový měnič má svou malou pracovní komůrku, středotónový pak komoru, tvořenou jakýmsi vejčitým pouzdrem.

Měniče vychází technologicky z modelu Concept 50 (neboli prototypu, přetaveného později do nekonvenčních Hyphn). Jde v prvé řadě o třetí generaci páskového vysokotónového reproduktoru MPD III se skládanou membránou.

Inspiraci si v top modelu ale vzaly také čtyřpalcový středotónový kónus a osmipalcové basové membrány, všechny s technologií RDT III. Ta má oproti minulé generaci několik odlišných technologických prvků. Je tu obrácený gumový závěs, držící trojvrstvou membránu. Ta má vzadu zdvojenou slupičku karbonových vláken, uprostřed pórovitý materiál se vzorem včelí plástve a na pohledové straně najdete hliníkovou misku s mírně nespojitým úhlem prohnutí na okrajích, což má pomáhat navazování mezi pásmy.

Třípásmové reprosoustavy mají udávaný celkový frekvenční rozsah 17 – 60 000 Hz (-6 dB „v běžné místnosti“), ladění bassreflexů a tedy o něco realističtější nejnižší využitelný bod leží na úrovni 32 Hz. Výhybka dělí úlohy měničům na úrovni 650 a 3 000 Hz. Nominální impedance dosahuje 4 ohmů, a v Monitor Audio říkají, že je to i poctivé minimum, ležící na 3 750 Hz. Citlivost udává výrobce 88 dB / 2,83 V / m, tedy veskrze standardní.

Ještě jsme nezmínili celkové rozměry ozvučnic – mají včetně hrotů výšku 113,1 cm, šířku 43 cm a hloubku 52,5 cm, ovšem to jde o celkový půdorys včetně nožiček. Váha je přesvědčivých 53,6 kg.

Platinum 300 jsme poslouchali v pražském studiu Lepší Zvuk, kde se používal jako zdroj Roon přes Chord DAVE a zesiloval koncák Ultima 5. Propojeno bylo kabeláží Nordost Heimdall 2 a poslouchalo se ve srovnání s Fyne Audio Vintage Twelve. Týž den jsme – byť v jiném prostoru – poslouchali také Platinum 200.

Kontrabas Charlie Hadena v „Goodbye“ („Sophisticated Ladies“ | 2010 | Emarcy | 0602527508160) není nahraný úplně dominantně, většinou nevynikne ve své plné velikosti, ale Platinum 300 mu dají velmi plný tón, váha kontra oktáv jde vlastně až lehce dopředu, je to lehce poměrově zdůrazněné. Nicméně sám charakter hezky odpovídá přirozenému zvuku tohoto velkého nástroje, zní měkce, hladce, takovým vřele objímavým způsobem. Zrovna pro rozvážnější hudbu je bas díky své nádherné plynulosti a eleganci skutečně působivý. Pro každého, komu chutná hutnější zvuk budou Platinum 300 rozhodně blízké.

Zní-li hezky nahraný hlas bez přetékajících hloubek (což je efekt spíše až moderních nahrávek), jako třeba Barry Gibb v „Until“ („Spirits Having Flown“ | 1994 | nahráno 1979 | Polygram | 827 335-2), zní pak čistě, snad trochu jemněji, ovšem s dobrou plasticitou – ostatně pohybujeme se v high-endu a těžko by to mohlo být jinak. Navzdory mohutnosti spodních frekvencí je střední pásmo vlastně až překvapivě civilní, ne obrovské nebo nějak tělnaté a snad i díky tomu je srozumitelnost vynikající, přestože zabalen je hlas do klidné jemnosti.

Výšky v jiném dílku bratří Gibbů, konkrétně „After Dark“ nejmladšího Andyho, jediného z nich, nezačleněného do Bee Gees, („Greatest Hits“ | 1991 | nahráno 1980 | Polydor | 511 585-2), byly zřetelné, cinkání má znělost ale spíše přiměřenou, nevystupuje nijak kupředu a ani objemově (snad je to srovnáním s basovým fundamentem a jeho lehkou dominancí) to není žádný extrém. Nicméně rozlišení je decentní, projev zcela neagresivní a absence přidané zvonivosti dovoluje nastavit hlasitost dle libosti – navíc páskový měnič udržuje čitelnost i při vcelku nízkých úrovních.

Pošlete do Monitor Audio dynamiku živých nástrojů, třeba Emersonova smyčcového kvarteta, hrajícího Šostakovičův „Smyčcový kvartet č. 1 v c dur, op. 49“ (2006 | nahráno 1999), a ucítíte, že reprosoustavy mají dynamickou rezervu, kterou lze beze studu prohlásit za dostatečnou. Při nízkých, nočních hlasitostech drží Platinum 300 disciplinovaně formu, ale není jich úplně moc, aby zaplnily místnost, potřebují se dostat aspoň k takové té běžné úrovni, nahlas pak umí atmosféru řádně rozdmýchat, chytí velké proporce a je to syté, mohutné – zároveň však velmi klidné, je tu nadhled a taková laskavá neútočná síla.

Ligetiho „2. smyčcový kvartet“ je nejen v podání Artemis Quartet („String Quartets 1 & 2“ | 2005 | nahráno 2000 | Virgin | 0946 336934 2 5) originální moderní kompozice s dotekem chaotického minimalismu, leckdy může jít ale na nervy svou atonalitou, zvláště je-li zdůrazněna nepřesnou reprodukcí či nějakým zkreslením. Platinum 300 hrají naprosto netechnicky, měkce, vřele, jemně, bez ostrých hran nebo pichlavosti, takže nervózní zvuky vybrnkávání i všechno ostatní je podané s hladkostí, zároveň však i ve spoustě obklopujícího vzduchu a dospělým rozlišením. Separace všech čtyř hráčů je velmi dobrá a snadná, je tu pořádek a slyšíte rozehrávání jednotlivých nástrojů, žádnou jednolitou hudební hmotu. Je to nenásilné, organické a poslechově příjemné.

Prostorová scéna v „Nápoji lásky“ Gaetana Donizettiho v podání Cecilie Bartoli a Bryna Terfela („Duets“ | 1999 | Decca | 458 298-2) byla homogenní, hudba je pečlivě srovnaná mezi reprosoustavami s pozorovatelnou hloubkou a plastičností. Možná byste od relativně velkých reprosoustav čekali velikánské rozměry, Platinum 300 jsou naopak vlastně poměrně kompaktní, nebo spíše prostě realistické. Samotné reprosoustavy na sebe nijak neupozorňují, netrpí žádnou výraznou směrovostí a můžete si prostě jen pohodlně sednout a poslouchat bez velkých starostí s nimi.

To ostatně platí i obecně – Platinum 300 jsou naprosto nekonfliktní, takže i místy křiklavější skladba „I Like It“ od Dixie Chicks („Taking the Long Way“ | 2006 | nahráno 2003 | Columbia | 8287680792) hrála moc slušivě. Masivní základ pop country nahrávky vyšel ven bez komprese a omezení, mohutný a rytmický, byť spíše takovým tím plovoucím, houpavým způsobem. Protivné a ostré kousky jsou zkrocené, hudba má poklidný, ale přesto působivý drajv, sune se, přehledná, zábavná a silná.

Sloupky Monitor Audio Platinum 300 jsou krásným příkladem moderního high-endu pro širší publikum – jejich design ani zvukové ladění nejsou pro audiofilské puristy, ale jde o snadnou cestu k zábavě. Zpracování je luxusní jak se sluší a patří, vzhled možná mírně neobvyklý, ale rozhodně aktuální, co do zvukových kvalit, tak díky mohutnému rozsahu basové složky dobře zaplní i velké prostoru, ale zase mohou v poddimenzovaných prostorách lehce „zasunout“ civilně pojaté středy a výšky do pozadí. Rozlišení je dobré a přesto mají Platinum 300 talent ukázat to příjemné a vynechat naopak to nepříjemné. Monitor Audio Platinum 300 jsou skutečně prémiovou cestou, jak si užít dobrý, ba přímo výborný zvuk v organickém, hladkém, vřelém a tolerantním balení.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, členité a nepravidelné stěny,…) byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Propady v basovém pásmu jsou vlastností akustiky místnosti. Jinak se tváří Platinum 300 jako vyrovnané, bez excesů a přidané energie. Oproti poslechovým pocitům se zdá, že Platinum 300 vzdor své velikosti začínají plně hrát kolem 45 Hz – nicméně je fakt, že ve velmi velké místnosti a daleko od stěn, což rozhodně nebude jejich primární umístění. V zásadě lze říct, že jde o solidně vyrovnané naladění s lehoučkým „cink“ na výškách a celkovou solidní nesměrovostí. Tedy jde o vlastnosti velmi vhodné do běžného prostoru pro každodenní soužití.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Tady je dobře vidět ladění bassreflexů v oblasti kolem 25 Hz – zhruba tam tedy Platinum 300 budou dosahovat ve chvíli, kdy je přiblížíte k zadní zdi. Jinak je vše velmi čisté a dobře zvládnuté.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Tvar a průběh impedanční křivky je velmi nestandardní, dobrá zpráva je nicméně jednak ladění systému na cca 28 Hz, stejně jako fakt, že se impedance drží v náročných frekvencích vysoko a tak ani tak neklesá pod 4 ohmy. Nejsou tu ani nijak prudké změny, stejně jako tu nejsou patrné rezonance. Elektrická fáze má také ne úplně obvyklý průběh, ač zase nutno říci, že ve spojení s elektronikou hodnou této cenové kategorie nebudou Platinum 300 žádnou velkou zátěží.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 349 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ moderní design

+ příjemná, ač možná lehce efektní muzikálnost

+ úroveň zpracování

+ klid a nadhled i na nejdynamičtějším materiálu

ZÁPORY

- minimálně v daném prostoru byl cítit lehký převis basu

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Audio Center Czech | www.audiocenter.cz 

PRODÁVÁ: Lepší Zvuk | www.lepsizvuk.cz 

fSdílet

Tweet