Jihofrancouzský výrobce high-endu s charakteristickým zvukem – Métronome, potažmo ambicióznější sesterská značka Kalista – v poslední době soustředil svou pozornost na maličké komponenty z řady Digital Sharing. Mluvíme o serveru DSAS, CD transportu DST či digitálním transportu DSS 2. Centrem, které je všechny spojuje, má být DSC mini – D/A převodník s firemní technologií v malém formátu.

I přes kompaktní rozměr je stále patrné, že jde o dílko lidí z komuny Montans, kteří stojí i za zbytkem portfolia. Vidíte to jasně na celistvém šasi nebo čelním panelu, složeném z vertikálních kovových proužků. Ty jsou v jednom místě proloženy stejně tvarovaným ovládacím prvkem pro pohyb v nabídkách a na dalším nevelkým displejem. Skutečně to celkově velmi připomíná model DSC ve zmenšeném měřítku.

Pohled z opačné strany ukáže mimo nezbytné napájecí zásuvky a vypínací kolébky pět vstupů a dva výstupy. Dovnitř signál může plynout běžnými rozhraními – USB, koaxem, AES/EBU a optikou, ale také přes IS2 v HDMI podobě s konfigurací pinů, používanou u ostatních komponentů Métronome. Je to výrobcem doporučovaná forma spojení. Na výstupu máte k dispozici XLR a RCA.

Jádrem převodníku je čip ES9026PRO, díky němuž DSC mini nabízí třeba odstup signálu a šumu na úrovni -110 dB nebo dynamický rozsah 124 dB. Zvládne pak zpracovat PCM signály o rozlišení až do 32 bit / 384 kHz nebo DSD512 – v závislosti na možnostech toho kterého vstupu, pochopitelně.

Výrobce vlastně nemluví o podstatě technické konstrukce, jen o tom, že to celé vychází z poznatků, získaných při konstrukci DSC a dalších vyšších modelů. Znamená to pravděpodobně použití vícero zapouzdřených toroidů pro jednotlivé sekce, velké banky kondenzátorů a další postupy, které vytváří typický zvuk Métronome.

Z dalších technikálií můžeme mluvit o výstupním napětí v úrovni nadprůměrných 3 V (shodně na obou výstupech) nebo rozlišení 320 x 240 pixelů u nedotykového barevného displeje s průměrem 3,5 palce.

Nicméně nic dalšího krom šířky 25 cm, hloubky 25 cm a výšky 7 cm při váze 4,8 kg se nedozvíte. I to je poměrně charakteristické pro tuto francouzskou manufakturu, sestavující své produkty ze součástek „Made in France“ (krom např. čipů, kde to nejde).

DSC mini jsme poslouchali primárně ve dvou sestavách – s Le Player 3 a přes USB ve společnosti Musical Fidelity M8xi (kde se porovnávalo hlavně s D/A převodníkem v zesilovači) a to na Fyne Audio F1-5. Hlavní zkouška byla ale ve srovnání s firemním „velkým“ DSC a to na Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR a KEF Blade One Meta. O používaných kabelech, doplňcích, podložkách, filtrech a tak podobně se dozvíte v pravém sloupci -->.

Svižný bas v soft rockové „Mammagamma“ The Alan Parsons Project („Eye in the Sky“ | 1982 | Arista | 788478) byl menší a méně průbojný než u DSC, zato o hodně větší a šťavnatější nežli u M8xi. Samotný charakter pak skutečně připomíná „zmenšeninu“ DSC, má bohatou, ale ne těžkou sílu, váhu, nechce být super svižný, spíše robustní a příjemný. Nicméně je cítit, že separace a definice jsou dobré, o tom žádná, je to zvuk z vyšší třídy, naladěný na potěchu ucha.

Delikátní zvuk stradivárek Anne-Sophie Mutter ve Vivaldiho „Jaru“ („The Four Seasons“ | 1992 | Deutsche Grammophon | 463 259-2) měl o něco méně těla a jadrné, dřevité podstaty než u DSC, také podával detaily a nuance jaksi explicitněji, vlastně s mírným akcentem na prokreslenost. Ale už také vnímáte, že přednes je organizovaný s lehkostí a disciplínou prémiové kategorie, aniž by však chyběla tradiční francouzská zpěvnost a pocit barevnosti. Pořád se skutečně dá říct, že jde o trošku jednodušší „velké“ DSC.

Nejvyšší tóny „Almost Like Being in Love“ v podání tenor saxofonu Sonny Rollinse („with The Modern Jazz Quartet“ | 1988 | nahráno 1953 | Prestige | 00025218111126) měly také nenucené, už dospělé a kultivované rozpracování, činely i vibrafon mají věrohodný kovový témbr, byť stylem se zdají být oproti DSC méně výrazné, ne tak zřetelně artikulované, ve srovnání s M8xi jsou však citelně přirozenější, mnohem méně technické a ne tak „vypíchnuté“. Nicméně řekli bychom, že je v nich kdesi v pozadí lehká špetka „ESS prezentnosti“ – například zmíněný vibrafon umí svými notami „zasvítit“ a i když to nepřekračuje hranice kousavosti, je to maličko zvonivější projev.

Pokud je v něčem DSC mini opravdu francouzský (a nebo lépe řečeno „z rodiny Métronome“), pak je to šťavnatá dynamika, podaná s elegancí a šarmem. „Job“ Laca Decziho a Celula New York („Jazz na Hradě“ | 2007 | nahráno 2004 | Multisonic | 31 0651-2) se vlní, přelévá, s nástroji věru pěkně robustními a bohatými. Je to takříkajíc „hodně zvuku“. Když přijde na rytmické údery kopáku, dokáže jim DSC mini vtisknout bohatost, důraz i pocit fyzičnosti. Přitom ale zůstávají nosnými poddajná houpavost a uvolněnost.

Křídlo pod rukama rumunského virtuosa Radu Lupu v „Klavírní sonátě č. 16 v a moll, op. 42“ („Plays Schubert“ | 2005 | Decca | 475 7074) se zdál dobře čitelný, rozhodně lépe, než s M8xi, přitom ale krásně organický, veliký, vlastně až rozpřáhlý. Ačkoliv proporce zvuku nedosahují tak úplně k tomu, co zvládá DSC, je to pořád objemný a mírně „nadživotní“ výstup – právě díky tomu se také zdá přehledný a čistý, i když netlačí na detaily a nuance. Jde primárně o libozvučné ztvárnění, s přirozeně a sytě působícími barvami, kde není problém zaslechnout doznívání a nic se neztrácí, přestože to má „hezkou obálku“, spíše než technicistní analytičnost.

Prostor Viklického „Acrostic“ („Pocta Josipu Plečnikovi“ | 1994 | Lotos | LT 0036-2 131) je sice možná relativně jednoduchá a cappella skladba, přesto její prostorové podání a srozumitelnost představují velkou zatěžkávací zkoušku reprodukčního řetězce. DSC mini působí docela soustředěně, dobře lokalizuje jednotlivé hlasy a udržuje je zřetelné, pocitu prostorovosti pomáhá zase hlavně ona nadprůměrná velikost. Není tak jasný a plastický jako má DSC, nicméně rozhodně patří do prémiové ligy.

Blues-rocková „Hideaway“ bývalého člena Whitesnake Bernie Marsdena („Green & Blues“ | 1995 | Castle Music | CMRCD 181) měla dobrý rytmus, DSC mini hraje energičtěji (byť s menším nadhledem) než DSC, má šmrnc a slušnou dávku energie – ne splašenou, spíše šťavnatou a plnokrevnou. Hudba není vysloveně dravá, má svůj výraz a barvu, stejně jako trochu přídech na energii v pásmu základní rytmiky. Ale právě proto je poslech možná ne neutrální, nicméně rozhodně příjemný a fajn. Dá se říct, že má své až muzikální kouzlo.

Malý DSC mini je krásně zpracovaný přístroj s dobrou konektivitou a i když by mu za dané peníze asi rozhodně slušel i streamovací modul (nebo maličko intuitivnější ovládací rozhraní), je to prémiová záležitost. Nemalou část ceny samozřejmě spolkne to, že je vyráběný ve Francii z většinově místních součástek. A co se týká zvuku, má svůj styl, vycházející z rukopisu Métronome – bohatost, barevnost, velikost a šťavnatost, schopnost vás svou sytostí vtáhnout do příjemného poslechového rozpoložení skoro bez ohledu na nahrávku. Jde určitě o solidní zařízení vyšší třídy…

Kč 125 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkný, velký zvuk á la Métronome

+ na malý formát dost konektorů

+ šťavnatost

+ podpora formátů a rozlišení

ZÁPORY

- displej a ovládání nejsou nejintuitivnější

- cena je poměrně vysoká

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet