Na celosvětové mapě výrobců high-fidelity bude dozajista jednou z nejzahuštěnější oblastí Dánsko – ono to vlastně jde docela snadno, když máte mnohonásobný talent, jako třeba Michael Børresen, stvořitel kabelů Ansuz nebo třeba vlastní značky Borresen Audio, ale také ten, který dřívě pomáhal tvarovat jména jako Raidho nebo Scansonic. Součástí jeho rozmáchlé současné produkce je i třetí značka, výrobce elektroniky Aavik.

Portfolio se bez skrupulí omezuje na to, co posluchači chtějí – firma má tři série (180, 280 a 580) a v každé tři druhy komponentů; zesilovač, streamer, D/A převodník a phono předzesilovač. Komponenty mají poměrně neobvyklý design s čtvercovým půdorysem, lehce klenutými hranami a nožkami posunutými do rohů. Šasi z kompozitního materiálu na přírodní bázi, navrženého přímo v Aavik, minimalizuje záměrně množství kovových prvků v konstrukci, matný materiál působí zajímavě odlišným dojmem.

Výhodou nekovového těla je také malá hmotnost (související ovšem i s vnitřními konstrukčními principy), zesilovač má jen 9 kg při šířce 38,4 cm, hloubce 40 cm a výšce 10,2 cm. Zajímavostí je, že prý ani tvar šasi není náhodný a prý podle firemních zkoušek i ten ovlivňuje výsledný zvuk. Velkou pozornost věnovala firma také potlačení vibrací – šasi má spodní a horní desku a nožky od sesterské firmy Ansuz a vychází z předpokladu, že dále použijete antivibrační nožky Darkz.

Nejvýraznějším prvkem je na zesilovači obdélníkový displej s dvěma řádky a obrovskými červenými znaky s bodovou kresbou. Ovládání přístroje není složité, ale není tak úplně intuitivní, na kombinaci tří tlačítek je třeba si lehce zvyknout. Regulace hlasitosti velkým potenciometrem (který ovšem slouží také pro nastavování v kombinaci se zmíněnými tlačítky) je příjemná a má dostatečnou jemnost – 76 kroků po 1 dB.

Aavik vybavil svůj zesilovač pěticí linkových vstupů v cinchovém provedení, doplňuje je pre-out třeba pro subwoofery nebo bi-amping). U každého rohu zadního panelu jsou reproduktorové svorky pro jeden kanál, vešla se pochopitelně běžná napájecí zásuvka a RS232 port pro sofistikovanější řízení.

Tak jak je I-280 (potažmo i I-180 nebo I-580, které se liší jen množstvím vnitřních zásadních součástek, nikoliv principem) originální zvenku, je originální i zevnitř, protože Aavik se vyhýbá běžným řešením.

První netypičností je použití spínaného rezonančního zdroje namísto mohutných transformátorů a mnoha kondenzátorů. Zdroj s rostoucími nároky na odběr zvyšuje svou frekvenci, což má zároveň zvyšovat dynamickou rezervu přístroje pro krátkodobé špičky v signálu.

Další netypičností je naplnění vnitřního prostoru firemními řešeními (ať už Ansuz nebo Aavik) – rozdílné modely této řady se liší vlastně počtem součástek (nejvyšší má tedy i přidané vnitřní šasi nebo další vrstvu antirezonančních řešení). V modelu I-280 je 72 aktivních Tesla cívek, 168 čtvercových Tesla cívek, 8 obvodů, které se věnují šumu a nakonec 4 cívky Anti Aerial Resonance, všechny řešení nesou nálepku značky Ansuz.

Aktivní Tesla cívky mají za úkol potlačení proudových špiček, v praxi jde o dvě cívky, které u napěťové špičky vygenerují „opačný“ puls na druhém vinutí. Čtvercové cívky mají tentýž účel, ačkoliv jsou méně účinné, zato kompaktnější. Oněch 8 „šumových“ obvodů uměle přidává náhodným šum, moduluje šumové dno a tím by mělo být prý možné extrahovat signál i pod touto úrovní (ať už to ve finále Aavik řeší jakkoliv). Anti Aerial Resonance řešení – jak už název napovídá – má za cíl potlačit „anténní efekt“, tedy potlačují vliv radiofrekvenčního a elektromagnetického záření.

Samotný zesilovač využívá topologii s virtuálním invertovaným zeměním, je tu velmi silná zpětná vazba a řešení regulace hlasitosti, které by tak nemělo měnit kvalitu signálu při změně hlasitosti. Zesilovač jako takový staví na patentované technologii UMAC (Unmatched Audio Control). Jde prý o technologii, která se vypořádává s neduhy běžných spínaných zesilovačů.

Prvním rozdílem je modulování sinusoidy namísto běžnějšího trojúhelníku, kde Aavik říká, že toto řešení má výrazně menší podíl vysokofrekvenčního šumu a to zase znamená menší nutnost filtrace výstupu.

Aavik udává nízkou výstupní impedanci 50 ohm, celkové harmonické zkreslení pod 0,006% (na 1 kHz při 1 V). Všechny tři varianty tohoto modelu mají výkon 300 W na kanál do 8 ohm, dvojnásobek do poloviční zátěže, jde tedy o víc než solidní elektrárny.

Aavik I-280 jsme poslouchali namísto Norma Revo SC-2 LEN / Revo PA 160 MR v kombinaci s Xavian Quarta Evoluzione a Métronome DSC1 nebo Aavik D-280, vždy napájeno přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a propojeno kabeláží Nordost Heimdall 2. O detailech sestavy se můžete dočíst v pravém sloupci -->.

S basovou složkou Dukeovy „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) neměl zesilovač žádný patrný problém – hluboké tóny byly naopak velmi pěkně artikulované, je cítit, že přístroj je rychlý, nechybí mu ovšem ani autorita a důraz, mrouknutí má nejen dobré ohraničení, ale také fyzický švih. Je to jednoduše až nečekaně dobrá kombinace síly, váhy a agility, kdy ve spodních oktávách panuje to kýžené napětí a hutnost, zároveň to ale není nějak těžkopádný zvuk.

Též ve středním rozsahu snoubí Aavik pevnost, autoritu a do jisté míry i plnost či chcete-li hutnost s pocitem lehkosti a otevřenosti. Zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) byl poctivě „lidský“, mohl snad znít ještě o dýchnutí plněji a tučněji, ale nesl se s velmi dobrou intenzitou, s energií a hlavně také s dobrou čitelností, zesilovač umí hrát pěkně detailně, aniž by to ale byl hon za zdůrazněnými nejjemnějšími nuancemi – reprodukce není přehnaná.

Cinkání a ševelení činelů v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) bylo nekonfliktní, možná i lehce jemnější, zejména ale krásně čitelné a výtečně čisté. Aavik se nesnaží nabídnout nějaké obrovské objemy nebo jakýkoliv efekt či zdůraznění, které zkraje zní tak pěkně a atraktivně. Tady jsou výšky zkrocené, čisté a v dobrém slova smyslu normální, bez příkras nebo ozdůbek.

Obří výkon s (minimálně teoreticky) výhodou „rychlosti dodání“ u spínaného zdroje byl měl podpořit dynamické skladby. Soudě podle bubenického sóla Billa Bruforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) to tak skutečně funguje – rány paliček jsou silné, impakt je až „hrudního typu“ a zesilovač už s klidem ukáže jak dunící tělo velkého bubnu, tak zároveň nad ním vrstvu napjaté blány, jsou to dva různé zvuky tak jako ve skutečnosti. Přitom má ale hudba šmrnc, má objem a má jistotu, cítíte, že I-280 má dostatek výkonu, aby „ustál“ i celou bicí soupravu, má ale také rytmus a pokud rádi hrajete nahlas, zvládne i to – ale Aavik má osobité kouzlo, které vás k tomu vlastně nenutí a hudební spokojenost přichází i při běžné poslechové úrovni.

V Hedgesově nahrávce „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) je znát, že I-280 má přeci jen ladění tak trošku tím audiofilským směrem ve smyslu celkové klidnosti a lehce jemnějšího, neefektního stylu. Hladší zvuk ale nepostrádá informace (což je opět v podstatě ta ona „audiofilie“) – nahrávka sama je bohatá na zblízka snímané detaily, dlouhé dozvuky a pěkně čisté textury, Aavik to všechno umí uchopit naprosto „normálně“, sladit a ukázat, dokonce s takovou klidností, že vlastně nemáte pocit něčeho výjimečného a reálnou kvalitu posoudíte spíše až po porovnání. Je to pečlivě „učesaný“ zvuk bez efektů.

Náročné ucho audiofilovo uspokojí i schopnost podat prostor nahrávek s jistotou a samozřejmostí, tak jako jsme to zažili u „Messy Bessie“ Jimmy Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8). Pravolevá báze je široká, je tu i přirozeně načrtnutá hloubka, všechno ale vnímáte hlavně podle pozic nástrojů. Ty se nepřekrývají, nedotýkají, dokonce i echo v místnosti je jasně patrné „tam kdesi vzadu“. Nic se na vás prvoplánově nehrne a to je dobře – často to bývá průvodní jev přesné a čisté reprodukce.

I-280 pak nabídne díky dobré kontrole a vysokému výkonu zážitek i z takových skladeb, jako je Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96). Možná je výsledek lehounce hladší a možná expresivní kytara tak neřízne, ale hudba má drajv, má sílu a má tak dobrou uspořádanost, že vám ta špetka dravosti navrch dost možná ani chybět nebude. Zejména proto, že tempo a rytmus (dost možná díky parádnímu basu) jsou opravdu dobré a chytlavé.

Michael Børresen je zjevně talentovaný člověk – staví na trochu jiných principech a pohledech, než většina trhu s high-end audiem a přesto je jeho cesta zjevně fungující. Také zesilovač Aavik I-280 funguje víc než dobře – v neobvyklém designovém pojetí, které vybočuje ze zajetých „krabicových“ kolejí většinového standardu nabízí zesilovač postavený na moderních technických řešeních s aplikací know-how velmi neobvyklého, ale patrně zcela relevantního. Pokud tak hledáte vysoký výkon, dobrou kontrolu, až audiofilsky klidné vyladění a přesto schopnost udržet zábavný rytmus, pěknou plnost a celkovou živost hudební reprodukce, tak si I-280 (potažmo celá řada zesilovačů a dost možná prostě celá značka Aavik) zaslouží vaši pozornost.

Kč 260 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ neobvyklý, ale zajímavý design

+ živý zvuk

+ celkově velmi dobrá kontrola

ZÁPORY

- na postupy ovládání je třeba lehce přivyknout

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet