Italská firma aqua acoustic quality sídlí nedaleko Bergama, v pásu, který je v této jihoevropské zemi doslova zaslíbený produkci hi-fi techniky. Společnost se soustřední výhradně na zpracování digitálního signálu, ať už ve formě D/A převodníků nebo nejnověji také digitálního transportu LinQ s velmi zajímavým modulárním konceptem. Pýchou značky je optologický koncept D/A převodu, nicméně v nabídce je i základní model La Voce S3, který tuto proprietární technologii nevyužívá.

I přesto je aqua La Voce S3 typický produkt firmy – vyrábí se ručně v severoitalské továrničce a vyznačuje se na první pohled dobře rozpoznatelným čelním panelem s lehce klenutými hranami, osvěžujícími běžný pravoúhlý design audio komponentů špetkou elegance.

Na čelním panelu jsou jen tři jednoduché ovládací prvky – dva velké knoflíky, které s důvěryhodným kovovým lupnutím buď zapnou / vypnou přístroj nebo vyberou jeden ze čtyř dostupných vstupů, posledním ovladačem je dvoupolohová páčka, stylový způsob, jak otočit v případě potřeby fázi signálu o 180 stupňů.

Skříň má průmyslově standardní podobu, od podložky ji oddělují vysoké, špičaté gumové nožky. Na zadním panelu najdete všechno potřebné – standardní napájecí zásuvku, čtyři vstupy (BNC, který případně můžete přechodkou zkonvertovat na koaxiální, dále AES/EBU (oba jsou galvanicky izolované, AES/EBU lze navíc na přání nahradit ještě dalšími typy konektorů včetně běžné optiky nebo ST optického vstupu), samozřejmě USB port a nakonec proprietární firemní AQlink, což je LAN podoba standardu I2S) a dvě sady výstupů. Analogové výstupy jsou k dispozici jak přes symetrické XLR, tak přes nesymetrické RCA – ty první mají výstupní impedanci 200 ohm, ty druhé pak poloviční.

Uvnitř La Voce S3 najdete puristicky pojatý D/A převodník – jde o typ R2R (kaskáda odporů) s programovatelným hradlovým polem, které jej řídí (FPGA). Převodník nemá žádné digitální filtry, což znamená, že příchozí signál není nijak upravován. Co pošlete, to se převádí v plně diskrétním řešení. Velkou výhodou je rozdělení na několik obvodových desek, díky nimž lze přístroj v budoucnu upgradovat pouhou výměnou některé z nich.

Velká péče je věnována napájení – digitální a analogová část mají oddělené zdroje včetně separátních toroidních transformátorů, oba jsou vybavené diskrétní regulací pomocí MOSFETů, JFETů a bipolárních tranzistorů.

Převodník pak podporuje u PCM signálu rozlišení až 24 bit / 384 kHz a u jednotbitových signálů až DSD128.

Na závěr pár suchých technických slov – La Voce S3 má rozměry 45 x 31 x 10 cm (š x h x v) a váží 7 kg, přičemž obvody pracují v rozsahu 20 – 22 000 Hz (+/- 0,5 dB) a výrobce udává hodnotu THD+N na 0,1% u 1 kHz signálu, což jsou minimálně papírově hodnoty daleko za über specifikacemi nejmodernějších čipů.

La Voce S3 jsme poslouchali v hlavní redakční sestavě proti Métronome DSC1 – hrálo se na OPPO UDP-205, streamovalo přes Roon a signál zpracovával dělený zesilovač Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR. Napájeno bylo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P, propojeno kabely Nordost Heimdall 2 nebo Ansuz Acoustics C2 (napájení + signálové), USB kabel byl Cardas Clear High Speed USB.

Od prvních tónů v Dukeově „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) bylo cítit bas krásně hebký, vřelý a tak měkce poddajný, elegantně houpavý a i když ne moc hutný a nemá tak úplně takový ten fyzický důraz, tak vlastně dostatečně pevný a temný, aby určoval potřebou autoritou rytmus a bohatost skladby. Čitelnost je také dobrá, už lze dobře rozlišit jednotlivé odstíny hlubokých brouknutí.

V praxi je zvuk La Voce S3 líbezný a sluší opravdu velice hlasům (nakonec „la voce“ italsky znamená právě „hlas“) – zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) byl krásně barevný, na první dojem spíše hladší, jemnější, ale přesto se nesl s kultivovanou lehkostí, zřetelností a snadnou čitelností. Také tady nemáte pocit, že by zvuk byl hutný, ale pocit těla je dobře patrný – ostatně jak se sluší na DAC vyšší třídy.

Na lince činelů v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) je cítit, že přestože La Voce S3 hraje „krásně“, neztrácí technickou preciznost, hodnou high-endové úrovně – prokreslení už je skvělé, samozřejmé a čistota spolu s objemem jsou výtečné, takže uspokojí i náročné ucho audiofila-detailisty. V dané ceně nabízí La Voce S3 také výtečnou transparentnost, takže jemné dozvuky slyšíte dlouho a jasně.

Na umění bubeníka Billa Bruforda postavená „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) byla lehce uvolněnější, La Voce S3 klade více důrazu na pohodovou muzikálnost, než na utaženou průraznost – přesto lehce nafouklejší a rozmáchlejší zvuk zní doslova „sexy“ způsobem, je to vášnivá, energická prezentace, dostatečně hutná a přesto solidně svižná. Zvuk je měkčí a přesto vám ukáže poctivou dávku dynamiky, umí se pěkně zhluboka nadechnout – tak dobře, že to i za svou nemalou cenovku mile překvapí.

La Voce S3 – jak už je snad zřejmé z všeho doposud řečeného – se nesnaží o interpretaci, zaostření a vytažení těch nejmenších dozvuků, nuancí a nenabídne vám zabzučení mouchy v pravém horním rohu studia (jak se s oblibou analyzující audiofilové nechají unést). Přesto zněla kytara Michaela Hedgese v „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) s velmi pěknou dávkou plasticity, nástroj je konkrétní, ale podaný prostě tak nějak v klidu. Jadrné a tvrdé struny zazní s velmi dobrou porcí „přítomnosti“, přičemž tu ale není žádná agresivita, hudba se prostě line a rozlévá, přirozená a lehká.

Smithova „Messy Bessie“ z desky „Back at the Chicken Shack“ (2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) má velmi pěkně zpracovaný prostor, pokud pak máte vysloveně analytický systém, umí se stát bezmála holografickým zážitkem. Aqua ctí ale zejména takový ten organický pocit otevřenosti, v proporcích nijak olbřímích, ovšem přesto dobře „zarovnaných“. V pravolevém i předozadním směru mají zvuky své místo, nejsou ale úplně super striktně „zaříznuté“ – prim hraje tekutost.

Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96) snad měla trochu měkčí a trochu rozmáchlejší podobu, ani tak nechyběl rockový drajv. Není tam říz a agresivita, spíše objemnost a jakási plnotučnost, které tlačí hudbu kupředu. Nečekejte prvoplánový „nářez“, přesto se můžete těšit na intenzivní zážitek, stavící mnohem víc na „obsahu“ hudby než na její „formě“, dá-li se to tak popsat. La Voce má prostě kouzlo, které se moc dobře poslouchá napříč žánry.

Italská aqua acoustic quality umí vyrobit hezké stroje, takovým tím stylem, který je vlastní právě Italům. Nejde jen o opentlený, hezký zevnějšek, to umí kdekdo (ačkoliv nutno říct, že aqua to zvládá s relativním minimem výrazových prostředků) – jde o to, že vlastní poctivou vnitřní konstrukci umí firma přetavit v opravdu muzikální zážitky, v širokou paletu emocí a pocit, že je to prostě a jednoduše hezké, příjemné a že právě takhle byste rádi svou hudbu poslouchali. Není to zvuk chladně exaktní a nevyloví vám ty nejkřehčí detaily, nicméně i z pohledu rozlišení, dynamiky nebo prostě celkové informativnosti samozřejmě odpovídá sféře drahého hi-fi se vším všudy. Největším kouzlem je ale právě ona líbeznost a kultivovaná muzikálnost, kterou stojí za to ochutnat.

EUR 3 760,-

cca Kč 99 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ celkově velmi příjemně kultivovaný přednes

+ muzikálnost a vzhledná elegance přednesu

+ možnost modulárního upgradu

+ možnost vybrat si jeden vstup dle potřeby

+ navzdory absenci certifikace funkčnost s Roon

ZÁPORY

- pro někoho může být limitující počet vstupů

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dreamaudio | www.dreamaudio.sk 

fSdílet

Tweet