Americká značka PS Audio vznikla roku 1973 v Boulderu v Coloradu, místě, které vzhledem ke své velikosti až nepravděpodobně koncentruje high-endové audio výrobce všech velikostí. Za těch bezmála 50 let se PS Audio (podle iniciál zakladatelů Paul & Stan) posunulo mezi opravdu velké výrobce a stále intenzivněji roste. Jejich nejproslulejšími výrobky jsou bezpochyby v současnosti regenerátory napájecího napětí, ale jako jedna z mála značek umí PS Audio nabídnout prakticky kompletní řetězec.

Začátkem každého takového řetězce jsou pak napájecí kabely a v PS Audio nabízí vlastně jen základní, střední a nejvyšší model, přičemž jakkoliv ten je poměrně drahý, stále ještě je na hony vzdálený aktuálně nejnákladnějším napájecím kabelům různých konkurentů. Model PerfectWave AC12 navíc firma nijak oslnivě netlačí kupředu, je to pro ni „jen příslušenství“, ačkoliv vývojáři říkají, že doposud nepotkali krom nejvyšších (a 10x dražších…) modelů AudioQuest žádný kabel, který by je donutil AC12 vyměnit.

Vizuálně je PerfectWave AC12 nenápadný, byť jde už o pěknou „hadici“ s mohutnými koncovkami a mimořádnou snahou zůstat díky tvrdé konstrukci spíše v přímce než oblouku (což, přiznejme si, není u žádných kabelů ta nejpohodlnější podoba). Jednoduchý oplet a firemní koncovky jsou dobře zpracované, nicméně nejde o žádný luxusní, zářivý produkt, který by na sebe poutal pozornost.

PS Audio říká, že staví na jednoduchých principech – velký průřez, nízká impedance, nejčistší dostupná měď a to je vše. Žádné vesmírné technologie, žádné alchymistickými pokusy vzniklé materiály nebo omývání konektorů ve svaté vodě.

Tajemstvím je ale poměrně pracná konstrukce, složená z několika rozdílných samostatných vodičů rozdílných typů – je tu vodič s dutým jádrem (prý ideální pro výšky), plochý vodič (kvůli středům) i solid-core vodič (u toho výrobce zase říká, že je optimální na basy), vodiče pak mají celkem 8 různých průřezů. To vše je skryto pod několikavrstvým stíněním a to je zase ukončené pouze na jedné straně kabelu. Dále se dozvíte, že je použita PCOOC měď, tedy kabel vyrobený tažením jediného krystalu pro maximální čistotu.

Hlouběji pak PS Audio technologickou stránku nerozebírá, neslibuje komplexní geometrie, vnitřní zavěšení kabelů ve vzduchu nebo kryogenickou úpravu. V podstatě lez konstrukční filozofii shrnout na použití kvalitních materiálů, pevného pouzdra a pevně přivařených spojů.

Kabel PerfectWave AC12 jsme poslouchali v ostravském Studiu Špalíček, kde jsme měli možnost porovnání se „standardním černým kabelem“, plejádou spíše dostupnějších napájecích řešení od AudioQuest (NRGZ3, Monsoon,…) a modelů Cardas (Clear a Clear Beyond), stejně jako s nižším firemním modelem AC5 (který je ve své ceně standardní). Poslouchalo se na elektronice PS Audio (Stellar GainCell DAC, Stellar M700, Stellar PowerPlant P3, DirectStream Memory Player, DirectStream DAC,…) a na reprosoustavách Bowers&Wilkins 702 S2, k dispozici bylo ale na krátké prozkoušení i mnoho další elektroniky od značek jako McIntosh, D’Agostino a dalších. Signál mezi komponenty vedly Cardas Clear Sky a k reprosoustavám Cardas Clear Sky x4.

Ať už zapojíte kabel PerfectWave AC12 doslova kamkoli, od prvních tónů kontrabasu v „I can’t stop loving you“ Madeleine Peyroux („The Blue Room“ | 2012 | Universal | 0602537242689) je naprosto ohromující, jak se celý basový základ nadechne, jak získá na objemu i pevnosti kontur, jak se zvuk mohutného nástroje najednou uvolněně pohupuje a každé drnknutí do struny rozezvučí celou plejádu odstínů a „stejnobas“, jakkoliv možná měl váhu i dobrý pocit proporčnosti, se po odpojení PerfectWave AC12 špatně poslouchá – takovou grácii a tak přirozenou, návykovou rozmanitost PerfectWave AC12 do systémů dodal.

S nezmenšenou intenzitou se nadechlo, otevřelo a přiblížilo také střední pásmo. Špičkově školený vokál Renée Fleming v její „Mandoline“ („Night Songs“ | 2001 | Decca | 467 697-2) má tendenci na sestavách mimo ty opravdu drahé být zřetelný, ale ne tak lehce srozumitelný – PerfectWave AC12 jako kdyby zapůsobil jako skvělý filtr, vokál najednou vystoupil do popředí, oddělil se od pozadí a čitelnější byl ne o jednu kategorii, ale o několik. Ať už to bylo čímkoliv, zkonkrétnění kontur a zároveň pocit absolutního nadhledu a uvolnění byly fantastické, celkově působila reprodukce jako „konečně opravdová hudba“, která nastala po předchozích zkouškách „na půl plynu“.

Fascinující byla i proměna nejvyšších frekvencí, činelů a dalších kovových perkusí v „Midnight Voyage“ Michaela Breckera („Tales from the Hudson“ | 1996 | Impulse | 051 191-2) – už tak pěkně členěné, čisté výšky najednou nabraly čerstvý vítr, spoustu energie a jejich kontury byly mnohem utaženější, mnohem konkrétnější, až holograficky čisté a přesné. Ten jas, ten – v této třídě – bezprecedentně snadný způsob, s jakým jsou jednotlivá ťuknutí do činelů oddělená a jak přehledně celá linka zní, aniž by byla jakkoliv tlačena kupředu, to je velká paráda. Je to opět jako zapojení opravdu dobré napájecí filtrace v problematickém místě se zarušenou sítí, je to ten stejný efekt „projasnění“.

Po zapojení PerfectWave AC12 se zdálo, že dynamika nástrojů v „Piano Quintet in E-Flat major op. 44“ Roberta Schumanna („The Complete Piano Trios“ | 1997 | Philips | 456 323-2) chytla po zapojení mocnou jiskrou. Je to jako zvýšit hlasitost o 20% - na jedné straně vnímáte, jak se nástroje doslova proklubou jakousi původně nevnímanou vrstvou na světlo boží, jednak ale každý stisk klávesy na klavíru získá na rychlosti, na důrazu i na objemu a váze, jaksi vystoupí z anonymního souzvuku a je mimořádně, opravdu high-endově konkrétní a jasný.

Též u čitelnosti a vnímání detailů ve „Feeling Yourself Disintegrate“ od The Bad Plus („For All I Care“ | 2008 | Emarcy | 0602517821644) najednou „bylo jasněji“ – je to jako poskočit v podstatě o třídu výš v rámci elektroniky. Zřetelný přínos v transparentnosti, v zakotvenosti všech nástrojů, v rozpletení a upevnění jednotlivých nástrojových linek. Jakkoliv ani s prakticky libovolným jiným kabelem nebyl výsledek problematicky čitelný (snad jen s běžnou černou šňůrou nebyl nic moc), PerfectWave AC12 všechny prvky v nahrávce skvěle oddělí a nechá naplno vyniknout všechno, co systém zvládne. Chcete vnímat hudbu jako celek? Není problém… Chcete se soustředit na to bohaté, barevné rezonování pulsující basové struny? Prosím, támhle je… Chcete poslouchat zpěv? Čistý, jasný, jemný a klidný přímo uprostřed, nepřebitý energií nástrojů ani ve splašených momentech ke konci skladby.

Trochu opatrnější, leč krásné a příjemné zvukové podání komponentů řady Stellar nabídlo samo o sobě přehlednou hudební scény v „Over the Rainbow“ od The Modern Jazz Quartet („Fontessa“ | 1956 | Atlantic Masters | 81227 3687-2), ale po zapojení všech komponentů pomocí PerfectWave AC12 to bylo jako přejít z běžné televize na 3D plátno a ještě ve vysokém rozlišení. Až si říkáte, že prostá napájecí kabeláž prostě nemá mít takový vliv – ale ona zjevně má a najednou je všechno výrazně smysluplnější, je to krásně plastický zvuk se sebevědomou samozřejmostí a bez výhrad v pravolevém či předozadním směru.

Připojení těchto napájecí kabelů také výrazně proměnilo „Champs Elysées“ od Zaz („Paris“ | 2014 | Warner Music | 0825646149216) – zvuk šel hlouběji, najednou vyplnil celou poslechovou místnost, ne jenom prostor mezi a kolem systému. Hudba získala údernost, získala tvrdost a solidnost na konturách, jak se říká, „bylo toho víc“ a to po všech stránkách. Je to intenzivnější, živější, mohutnější a samozřejmější reprodukce, která baví. Ne o kousek, ale mnohem, mnohem víc.

Že napájecí kabeláž má na výslednou reprodukci a funkci elektronických komponentů vliv, to patrně nedává žádný velký prostor k diskusím. Mluvit můžeme o tom, jak velký vliv to je a jestli se nám chce nebo nechce často vysoké částky do kabelů investovat, abych si o něco polepšili. Jenže pak je tu PerfectWave AC12, napájecí kabel od firmy, která je sice známá mnoha svými funkčními napájecími řešeními, ale kabely jsou v jejím portfoliu jaksi na okraji, tak nějak v pozici doplňků. Jenže právě AC12 je něco, co se jen tak nevidí – zvenku nenápadný a vlastně nijak ani samotným výrobcem neoslavovaný kabel jako kdyby byl živou vodou pro každý komponent, k němuž jsme ho mohli připojit. Těžko věřit, jak snadno „zatočí“ s konkurencí ve stejném cenovém segmentu a že třeba poněkud nadužívané rčení o tom, že „hraje jako dvakrát tak drahá konkurence“ tu platí. Není to kabel neutrální, o tom žádná – vnáší do sestav „ducha PS Audio“, tedy bohatost, jemnost a jistý letmý dotek vřelosti, ale vnáší tam také koňskou dávku muzikálnosti a váš komponent rozezpívá. A touto optikou ani poměrně vysoká cenovka není nikterak nesmyslná. Překvapení, ale mimořádně pozitivní.

Kč 31 790,- / 1 m

Kč 46 590,- / 2 m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bytelné provedení

+ fantasticky uvolní zvukový projev

+ bytelný basový základ

+ bombasticky zábavný zvukový projev zejména (ale nejen) u komponentů PS Audio

+ high-endová samozřejmost, konkurující výrazně dražším kreacím

ZÁPORY

- kvůli tuhosti už se s kabely špatně manipuluje

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Studio Špalíček | www.studiospalicek.cz 

DOVOZCE: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

fSdílet

Tweet